Bílé Karpaty 11.-13.6.2021

z Brumova do Střelné a zpět

 

Předpověď počasí není zrovna ideální, ale mohlo by to být i horší. Nejvíce vody má spadnout v noci ze soboty na neděli, takže se stanem by to problém až tak být neměl.

 

Vyrážím až v pátek odpoledne - abych minimalizovala časovou ztrátu, jedu autem, ačkoli do Brumova-Bylnice se lze dopravit i vlakem. Autem 150 km zvládnu za dvě hodiny, vlakem to vychází ze vším všudy na 4,5 hodiny. Sice to nebude na pohodu s koukáním do kraje, ale tím pádem pro mne nebude platit žádné časové omezení pro návrat v neděli večer. Nemusím hledat "poslední" možné spojení :-)

 

pátek

 

Je 16:45, v batohu přibyly špekáčky a chleba z brumovského Penny Marketu a já vyrážím do kopce s názvem Městská Důbrava (566 m) po zpevněné silničce namísto po žluté, protože ta vede zprudka lesem bez výhledů a na moc se mi na ní posledně nelíbilo.

Postupně nabírám výšku.

Výhledů přibývá úměrně s propocenými zády :-)

A mám to za sebou. 6 km s převýšením 500 m - jsem v nadmořské výšce 830 m a nic podobně náročného už mne dneska nečeká. Už to bude převážně z kopce, protože pokud nepočítám vzdušnou čarou cca 700 metrů vzdálený vrchol Průklesy (837 m), výš už se nedostanu.

Holý vrch (830 m) je vyhlídkový vrch a někdo si dal tu práci, že vrcholovou krabici zaplnil snímky s vyznačením všeho, co odsud lze vidět. Patří mu velký dík!!!

Chyba je naopak na mé straně, kvůli váhy jsem si nevzala objektiv s větším zoomem, takže mohu fotit jen celkové panorama a žádné detaily :-(

 

Mířím směrem na Vršatec, spát bych chtěla u kapličky s pramenem vody pod Bielym vrchem.

Fotografiím z úbočí Okršliska dominuje Chmeľová, s nadmořskou výškou 925 m jedna z pouhých pěti devítistovek Bílých Karpat.

 

U kapličky Panny Márie Kráľovnej nebudu spát poprvé. Ohniště, lavičky, plácek pro malý stan, pitná voda či dřevo pár kroků, co víc si přát :-) Snad jen výhled, protože kvůli východu či západu slunce musíte buď na Okršlisko nebo na Biely vrch.

 

sobota

Nádherné ráno. Po snídani balím a vyrážím nahoru na Biely vrch. Původně jsem sice měla v plánu dojít až na Chmeľovou, ale přece jen jsem za hranicemi vlastně ilegálně :-( Nepolezu raději nikam, kde bych mohla potkat lidi :-(

A opět Okršlisko, pokračovat budu podél česko-slovenské hranice a to se doufám smí i bez vyplňování nějakého extra formuláře a sledování semaforu pro jednotlivé okresy na Slovensku. Každopádně mám momentálně na "bezinfekčnost" certifikáty dva - platí pro mne nejen tři týdny po očkování první dávkou, ale zároveň ještě neuplynulo 180 dnů od mého pozitivního testu v lednu.

Přes Kosák (766 m) pokračuju po červené na Kaňúr (791 m).

Pomník je věnován památce p.Marka Martišky (1980-2018), kněze z Nedašova, který tragicky zahynul.

Prudce klesám a nevěřím vlastním očím. Kde se tu berou furt ti cyklisti? Dva se snažili najít vrcholovou kótu Kaňúru uprostřed lesa, další čtyři se fotili u pomníku a další tlačí kola do svahu se sklonem cca 25%. Docvaklo mi to až po vyslechnutí rozhovoru ve stylu "Jste tu na výletě nebo sbíráte body?". Všichni sbírali body v rámci VKV neboli vrchařské koruny Valašska.

 

Do podobného projektu se zřejmě nezapojím, ale jako tip na výlet si z nabídky vrcholů pro jednotlivé ročníky určitě něco vyberu :-) Už to mám v oblíbených záložkách :-)

 

Les střídá louka a stále klesám - až do sedla nad Nedašovou Lhotou, do nadmořské výšky 568 m. A pak znova nahoru, přes vyhlídkové místo Láz (646 m) s posezením a výhledem na Nedašov a Nedašovu Lhotu. Někde tam dole, cca 100 metrů pod cestou je téměř 400 let starý Karlův dub (nebo také dub na Paseckých Lazech), ale ten si nechám na někdy příště.

V sedle Požár (759 m) mám, co se týče stoupání to nejhorší za sebou, ale při pohledu na oblohu vytahuju mobil a kontroluju meteoradar. Pokud nechci zůstat někde tady nahoře s prázdnou flaškou na vodu, budu lepší pokračovat bez pauzy.

Kaplička na Kútoch byla dle pověsti postavena na místě, kde byli zabití zedníci, kteří se vraceli domů do Študlova ze Slovenska.

 

A kromě dvou fotek se nezdržuju ani na Končité (817 m), protože nemám chuť zažít bouřku právě na nejvyšším vrcholu celé oblasti. Podcelek Kýčerská hornatina je posledním pohořím Bílých Karpat, za Lyským průsmykem už jsou Javorníky. Turistická značka tady hřeben v místě česko-slovenské hranice opouští, ale pokračovat by se zřejmě dalo i bez značky až na nejvyšší Kýčeru - viz článek Kýčera a Kýčerská hornatina na www.treking.cz.

Od bližšího zkoumání mne odrazují i tabulky se zákazem vstupu a upozorněním na nevybuchlou munici. Po pravé ruce mám oboru kombinovanou s areálem dálkové střelnice, původně střelnicí bývalé Zbrojovky Vsetín :-(

 

Déšť, naštěstí krátký, jsem přečkala v suchu u lovecké chatky a pak už to bylo do Střelné jen kousek.

 

Po krátké občerstvovací zastávce v místní hospodě pokračuju ke Střelenské kapli. Původně jsem měla v plánu pokračovat přes Francovu Lhotu až na Pulčiny, ale pohled na meteoradar plán mění. Nejvyšší čas postavit si domeček s laskavým svolením pana Lipinského.

Střelenská kaple (nebo taky turistická zvonice) z roku 2010 je určena především pro turisty. Od Střelné vás nasměruje tulák Karel a k dispozici je voda, wc, ohniště se zásobou dřeva, udírna, pískoviště pro nejmenší, hotel "Pod širákem" i srovnaný prostor speciálně pro stanování. A postupně přibyl i kříž a z rozcestí nad Francovou Lhotou křížová cesta. K zajímavostem patří i spousta studánekv okolí.

Déšť se posunul na Slovensko, vyšlápnu si na nalehko k rozhledně na Čubově kopci (720 m). Je to od kaple jen 2,5 km a po stejné trase se vrátím zpátky. Stany si postavila i skupina studentů, ale od táboráku je zřejmě zažene v noci další déšť.

Ale ještěže rozhledna nebyla hlavním cíl výletu - je pro mne obrovským zklamáním. Původní rozhlednu z roku 1991 nahradila věž ve tvaru valašského klobouku v roce 2004. Vyhlídková plošina je v cca 15 m, ale les od té doby zřejmě docela povyrostl :-(

 

neděle

V noci pršelo, ale ráno to nevypadá s počasím až tak zle. Vrátím se zpátky na hřeben Bílých Karpat pod vrchol Požár a pokračovat budu na Královec a nějak to následně vymyslím s návratem do Brumova k autu. Bude to jednodušší než pokračovat podle původního plánu až na Pulčiny a k vlaku do Lidečka.

Za dobré viditelnosti by tímto směrem byly vidět vrcholky Malé Fatry - Velký i Malý Kriváň, Stoh či Rozsutec ve vzdálenosti cca 70 km. Ale za dnešních podmínek je to jeden z bočních hřebenů Javorníků - nejvzdálenějšími vrcholky na obzoru jsou Široké, Kohútky a Hrebienok nad obcí Záriečie.

Vybrala jsem si cestu přes Študlov a ve Študlově mne zaujala pamětní deska na kapličce.

Podrobnosti o železničním neštěstí dohledávám až doma - celkem 10 z 20 cestujících zemřelo 28.4.1957 v Bylnici ve čtyři ráno při srážce motoráčku s rozjetým nákladním vagónem naloženým dřevěnou kulatinou, který při posunu nedostatečně zajistili.

 

Prudký výstup lesem podél Brumovky do sedla pod Požár je nekonečný. Nahoře se do mne dává zima, po dešti se oproti včerejšku hodně ochladilo a propocené triko v kombinaci se studeným větrem není nic příjemného.

Nezbývá než triko vyměnit za mikinu a pokračovat někam, kde to bude před větrem lépe chráněné a nebude tam tak profukovat.

Rám obrazu nebo okno? Každopádně pocta výhledům do krajiny - za ideou a realizací pozorovatelny Durch stojí rodinná firma Janošík, která pod kopcem vyrábí okna.

Dřevo už ztmavlo a les výhled až na Lopeník a Javořinu za pár let překryje.

Jen chviličku jsem tu byla sama :-) Když došla skupinka s několika dětmi a vytáhli svačinku, bylo jasné, že je čas pokračovat zas dál.

 

Původní dřevěnou kapličku zasvěcenou Panně Marii pod Dělanovcem nechal podle pověsti vybudovat potečský kolář jako poděkování za uzdravení syna. Dnes tu přímo nad studánkou stojí nově vybudovaná kaple vysvěcená v roce 1999.

Přírodní rezervace Ploščiny patří k nejvýše položeným pastvinám v Bílých Karpatech.

Trošku zklamáním je tentokráte restaurace Královec. Posledně jsem dostala normální teplé jídlo, dnes mi musela stačit polévka a klobása. Ale i tak velký dík za to, že fungují.

 

Jak dál k autu v Brumově? Do Valašských Klobouků a vlakem? Nebo po asfaltu do údolí Brumovky a pak pěšky po cyklotrase nazvané Bevlava? Nebo po červené údolím Hlubokého potoka do Návojné a pak případně vlakem? Nakonec jsem zkombinovala červenou a lesní cestu přes boční hřeben, která se napojila na značenou cestu Hlubokým údolím až těsně před Návojnou.

Ale došlapala jsem to nakonec pěšky až do Brumova, čekat hodinu v Návojné na vlak nemělo smysl, protože hodinu je to i pěšky. A zasloužená sladká tečka na závěr z brumovské cukrárny :-) Jahody, mléko, šlehačka, zmrzlina a neekologické brčko :-)