Via Claudia Augusta 9.-21.8.2014

z italských Benátek do rakouského Lince
aneb na kole přes Alpy ve stopách Římanů

 

část první - Itálie - tato stránka

část druhá - Rakousko, Švýcarsko, Německo

 

V hlavě mám jako vždy spoustu nápadů jak si užít dva týdny dovolené. Docela mne láká Tour du Mont Blanc s CK Alpina, ale počasí se v letošním létě zatím moc nevyvedlo a zřejmě se to nezmění. Vydat takovou spoustu peněz za šlapání v mracích se mi rozhodně nechce, ač bych to zaúčtovala v rodinných financích jako dárek k padesátinám. Ale nějaký dárek si přece zasloužím... A pak náhodou narazím na článek popisující přejezd Alp na kole prý tím nejsnazším způsobem - přes sedlo Reschenpass s nadmořskou výškou 1507 m po stezce zvané Via Claudia Augusta. To bude ono!!!

 

Dálková cyklotrasa Via Claudia Augusta vede zhruba v severojižním směru z Itálie přes Alpy do Bavorska ve stopách starověké římské silnice a její historie je dlouhá dva tisíce let. Sloužila k zajištění římské severní hranice u Dunaje a jako obchodní stezka spojovala Jaderské moře s bohatými provinciemi na severu. Symbolická trasa dnes tudy spojuje krajiny a národy, z nichž každý má své tradice a svou historii - Benátsko (Veneto), Trentino-Jižní Tyrolsko (Trentino-Alto Adige resp. Südtirol), Tyrolsko (Tirol) a Bavorsko (Bayern). A přidám si dokonce i kousíček ze Švýcarska.

Reschensee

Reschensee

Ale nebudu se držet přesně trasy označené Via Claudia Augusta, to by mi dva týdny dovolené nestačily a trošku si trasu musím upravit i proto, abych omezila množství nastoupaných metrů s kolem naloženým natěžko.

 

Začnu v Benátkách, protože přes Benátky jezdí přímý autobus společnosti StudentAgency do Říma, který mi sveze i kolo (1400Kč dospělý, 250Kč kolo), vyhnu se stoupání přes průsmyk Praderadego a Passo Croce D'Aune tak, že pojedu údolím řeky Brenty přes Padovu (staří Římané tudy nejezdili, protože z důvodů častých záplav byl průchod úzkým údolím nemožný). Přes Trento, Bolzano a Merano vystoupám až do sedla Reschenpass, s nadmořskou výškou 1507 m do nejvyššího místa trasy a potom, jakmile se připojím na řeku Inn, stezku Via Claudia Augusta opustím (vyhnu se dalšímu stoupání do sedla Fernpass) a podél řeky Inn dojedu až do bavorského Pasova resp. rakouského Lince. Tam sednu do vlaku do Českých Budějovic.

 

Takže čím začít? Samozřejmě poděkováním za podporu, bez které bych do toho jít nemohla - mám přislíbenu pomoc ve formě odvozu autem v případě nouze a z bezpečnostních důvodů budu každý večer hlásit svému muži přesnou lokalizaci SMSkou či e-mailem. Zároveň bude Vašek fungovat něco jako helpdesk pro vyhledáváním aktuálních informací ohledně počasí a kempů přes internet a nákupu zpáteční jízdenky přes e-shop ČD. Sice budu mít sebou chytrý mobil, ale ten displej je přece jen na některé věci příliš malý a především budu závislá na tom, zda-li bude k dispozici wifi a možnost dobíjení.

 

Autobus společnosti Student Agency odjíždí z Brna v sobotu 9.8. v 21:00 a v neděli ráno, v 6:40 se ocitám se složeným bicyklem obaleným smršťovací fólií a s 15 kg nákladu v Mestre. Velké prázdninové dobrodružství právě začíná - mám před sebou cca 900 km v sedle...

údolím Val Venosta/Vinsgau

kompletně naložené kolo

Via Claudia Augusta Via Claudia Augusta

den první
Mestre + Benátky, tento den na kole 10 km, celkem 10 km (+spousta pěšky)

Mým prvním úkolem je uvést bicykl znovu do pojízdného stavu, zbavit se obalového materiálu a ubytovat se v kempu s názvem Camping della Serenissima (původně jsem si vybrala kemp blíže k nádraží - Venezia Camping Village, ale když jsem mailem zjišťovala cenu, napsali mi, že jsou v daný termín kompletně obsazení). Ale hned začátek byl mnohem složitější než se mi to nad Google mapou doma v obýváku jevilo - najít tu správnou cestu na kole nebývá v žádném větším městě kvůli neskutečnému automobilovému provozu a všelijakým čtyřproudovkám jednoduché. Samozřejmě jsem bloudila :-( Přejezd přes nadjezd kolejiště přes víceproudou křižovatku nebyl vůbec příjemný a následný průjezd obrovským kruhovým objezdem s třemi proudy kousek před kempem, to už mne naprosto dorazilo :-( I uvolněný cyklonosič zvýšil dávku stresu. Mám za sebou prvních 10 kilometrů a mám se na co těšit...

 

Ubytovaná jsem rychle a v rychlosti stavím stan, abych do něj mohla ukrýt věci - autobusy městské hromadné dopravy do Benátek mají zastávku naštěstí přímo před kempem a jezdí v půlhodinovém intervalu a jízdenku za 1,30€ prodávají i na recepci kempu.

Benátky Benátky Benátky Benátky

Benátky

Z Piazzale Roma vyrážím pěšky - na prohlídku tohoto nádherného města na ostrovech mám celý den. Dopravní tepnou je Canal Grande, 4 km dlouhý a 70 m široký kanál, který prochází přímo středem města. Doplňuje jej asi stovka kanálů s čilým dopravním ruchem - dopravu zajišťují vaporetta (vodní autobusy) a samozřejmě klasické gondoly. Nejstarším a nejznámějším mostem je Ponte di Rialto, ale všelijakých mostů a můstků je zde přes 400. Rozhodně naprosto nevhodné místo pro jízdu na kole - ta je prý zde přímo zakázána.

Benátky Benátky Benátky Benátky

Benátky

K nejznámějším stavbám patří bazilika svatého Marka v byzantském slohu, Kampanila neboli zvonice svatého Marka vysoká 98,6 m, Dóžecí palác, Most vzdechů (italsky Ponte dei Sospiri) a spousty kostelů.

Benátky Benátky Benátky Benátky

Benátky

Benátské masky jsou neodmyslitelně spjaty s Benátským karnevalem. Téměř všude jsou cedulky NO PHOTO, ale nedá mi to :-)

Benátky

Benátky

Když už mám opravdu ušoupané nohy, povozím se vaporettem - ta, co jezdí na ostrov Murano, ostrovy známé tradiční výrobou skla, jsou v ceně 8€ za zpáteční lístek. Jednou ze zastávek je hřbitov - Cimitero di San Michele. Ostrov San Michele je obehnán cihlovým zdivem s výklenky a portály z bílého kamene. První renesanční kostel v Benátkách z roku 1469 a středně renesanční kaple - Kostel San Michele a Capella Emiliana z nádherného istrijského kamene září v pozdním odpoledni neuvěřitelně bílou barvou.

Benátky Benátky Benátky Benátky

Ostrov San Michele a Murano

Je čas na návrat - opět trochu ve stresu, protože kdo si může být v tomhle blázinci jistý, že ho italský autobus odveze opravdu zpátky kolem kempu Serenissima :-(

 

Za nocleh platím 9€ za dospělého, 7€ za místo pro stan a připočítávají taxu 0,25€, tj. celkem 16,25€. Což není na italské poměry až tak moc a dokonce je zde kuchyňka, takže si mohu uvařit k snídani vločkovou kaši. Špatné je to, že je zde příšerné množství komárů a ač se teplota pohybuje hodně vysoko, přežít venku lze jen v dlouhých kalhotách, tričku s dlouhým rukávem a ponožkách :-(

 

 

den druhý
Mestre - Ospedaletto, tento den 125 km, celkem 135 km

Ráno vyrážím brzy - Benátskou nížinou kolem jednoho z mnoha kanálů směrem na Dolo a Stra k řece Brenta. Resp. zřejmě to, co je dnes kanálem, byla původně řeka, ale kvůli zanášení Benátské laguny byla Brenta vyústěna uměle přímo do Jaderského moře.

Benátskou nížinou

Benátskou nížinou

Oblast je nazývaná Riviera del Brenta a je zde mnoho velkých vil. Zblízka si prohlížím jen jednu z nich. Villa Contarini je severozápadně od Padovy, u obce Piazzola sul Brenta a patří mezi ty přístupné veřejnosti.

Benátskou nížinou Benátskou nížinou

Benátskou nížinou, Piazzola sul Brenta

Není jednoduché držet se cyklotrasy vyznačené na mapě, protože silnic a silniček je zde spousta a cedulky pro cyklotrasu absolutně žádné. Řeka po levé ruce mi udává základní směr, ale rozhodně mi nemůže pomoci překonat železnici či dálnici :-(

 

Na rostlinstvu kolem cesty je znát, že jsem na jihu a třeba sad s keříky osypanými kiwi je pro našince opravdu zážitkem.

Benástkou nížinou Benátskou nížinou Benátskou nížinou

Benátskou nížinou

Konečně se v oparu na obzoru jasně rýsují hory a na ukazatelích se objevuje směr Bassano del Grappa. Snahu držet se v mapě vyznačené cyklotrasy už jsem vzdala :-( Je jako v prádelně, teplo a vlhko a naštěstí se dá občas objevit i zdroj pitné vody - ten kohoutek, co mne tentokrát zachránil, byl u kapličky ve Svaté Anně.

Bassano del Grappa

Bassano del Grappa

Bassano del Grappa je opevněným městem na úpatí Alp a k jeho nejznámějším pamětihodnostem patří krytý dřevěný most z roku 1569 původně zvaný Ponte vecchio a dnes Ponte degli Alpini, na počest jednotek alpských myslivců, které se vyznamenaly při obraně města v roce 1917. Je skvělé, že je krytý, protože se v něm dá parádně schovávat před deštěm.

Bassano del Grappa Bassano del Grappa

Bassano del Grappa

Škoda, jsem jen kousek od 1775 m vysoké hory Monte Grappa, místa, kde se odehrávaly za první světové války krvavé boje souhrnně nazvané bitva na Piavě. V těžkých bojích zde zahynuly desítky tisíc italských, anglických, francouzských, rakousko-uherských a německých vojáků. Mezi mrtvými byla i řada Čechů, bojujících jak v rakousko-uherské armádě, tak na straně Spojenců jako legionáři. Památník k uctění obětí byl na vrcholu postaven v roce 1935 - tisíce hrobů umístěných na kruhových terasách. Moc bych chtěla tohle místo vidět, ale bez auta se nemám šanci nahoru vyškrábat :-( Na kole takové převýšení rozhodně nedám.

 

Bouřka se posunuje dál, je čas vyrazit proti proudu řeky Brenta do úzkého kaňonu po cyklostezce Valsugana. Šlapu si to téměř po rovině a kolem se střídají hory stále vyšší a vyšší.

cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana

cyklostezkou údolím Valsugana

Má to jedinou chybu, kempy jsou až úplně nahoře u jezer Lago di Caldonazzo a Lago di Levico, takže mi nezbývá nic jiného než přespat na jednom z odpočívadel přímo na stezce někde mezi obcemi Ospedaletto a Castelnuovo.

cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana

cyklostezkou údolím Valsugana

 

den třetí
Ospedaletto - Bolzano, tento den 110 km, celkem 245 km

Pohodička na hlaďoučkém asfaltu pokračuje a cyklistů potkávám minimum. Siluety středověkých hradů dýchnou historií, současnost připomene občasné křížení s rovnoběžně vedoucí dálnicí. A všude kolem jabloňové sady a jablka zelená, červená či fialově ojíněná. Musí tu být nádherně, když jsou všechny stromy na jaře v plném květu.

cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana cyklostezkou údolím Valsugana

cyklostezkou údolím Valsugana

Občas jsou jabloňové sady vystřídány řadami skleníků s jahodami, občas někde roste vinná réva, ale jablka vítězí. Ochutnávám, ale škoda, do té správné zralosti jim ještě trochu sluníčka chybí.

 

Stále nabírám výšku, ale téměř nepozorovaně. Vítr fouká z té správné strany, tj. do zad, a jakmile se propletu městečkem Calceranica, ukáže se mi konečně jezero Lago di Caldonazzo v celé své kráse. Jsem v nadmořské výšce 449 m a jezero je 5 kilometrů dlouhé, 47 m hluboké a nádherně teplé :-) Ale tím, že jsem včera nedojela až sem, jsem docela ušetřila, ten nejlevnější kemp, Camping Punta Indiani, mi po mailu potvrdil cenu za small tent for one 18€ :-( Ale měla bych pro sebe celý plácek pro rodinný stan a auto...

 

Každopádně je čas na pořádnou koupačku.

Lago di Caldonazzo Lago di Caldonazzo

Lago di Caldonazzo

Po západním břehu podél silnice a podél kolejí vede kvalitní cyklostezka, ale najednou se napojuje na silnici a značení prostě zmizí. Mám stejný problém jako mnoho jiných přede mnou - není jednoduché se orientovat po silničkách přes Pergine a Civezzano, protože hlavním silničním tahem je silnice dálničního typu vedená směrem na Trento tunely. Nejvyšším místem přejezdu je stará rakouská pevnost Forte di Civezzano z roku 1868-1876, součást systému opevnění v Trentu v nadmořské výšce 500 m.

Civezzano Civezzano

Civezzano a hranice oblastí Veneto/Trentino

Ve dvou dnech nasbíranou výšku rychle ztrácím sjezdem do Trenta, hlavního města autonomní oblasti Trentino-Alto Adige. Ocitám se v údolí Adiže v nadmořské výšce 194 m :-( ve městě, kde se kříží italská kultura s tou rakouskou. Údolí Adiže od Trenta po Bolzano bylo nepřetržitě osídleno od pravěku a přes Brennerský a Reschenský průsmyk tvořilo důležitou spojnici přes Alpy směrem na sever. K nejnavštěvovanějším památkám Trenta patří dóm svatého Vigilia a biskupský hrad, ale já se jako všude jen protáhnu na kole městem - nemíním jej nechat někde bez dozoru (samozřejmě s výjimkou rychlonákupů v supermarketech).

Trento Trento Trento

Trento

Konečně skončí mé bloudění po nedostatečně resp. vůbec neznačených silničkách, protože se napojím na opravdovou cyklodálnici :-)

údolím Adiže z Trenta do Bolzana údolím Adiže z Trenta do Bolzana

údolím Adiže z Trenta do Bolzana

Adiže (italsky Adige a německy Etsch) je druhou nejdelší řekou v Itálii po Pádu. Pramení v průsmyku Reschenpass, takže mne bude provázet po několik dalších dnů až k nejvyššímu místu mého putování.

 

Z pokračujícím odpolednem se obloha přede mnou začíná řádně černat. Rychle najít nějaký úkryt... Přeháňku přečkávám ukryta pod stříškou a naštěstí netrvá dlouho. Jsem u Salorna a tedy už v Jižním Tyrolsku, na území po celá staletí patřícímu Rakousku a kde dodnes mluví převážná většina obyvatel německy. Ale z mého pohledu je to jedno, zvládám stejně jen angličtinu. Mění se i styl informačních cedulí kolem stezky a začíná se opět od nuly.

údolím Adiže z Trenta do Bolzana

údolím Adiže z Trenta do Bolzana

Až do Bolzana pokračuje stezka podél toku Adiže, ale počasí se zřejmě zlepšit nemíní :-( Pojedu raději do kempu :-( Ale jinak je to naprosto pohodová cyklostezka podél řeky. Rovinatá, oddělená od silniční dopravy je vhodná opravdu pro každého. A pro zpestření si můžete odbočit do některého městečka po trase jako je Gargazon, Vilpiano nebo Terlano.

 

Camping Moosbauer mne příjemně překvapil. Obecně jsou všechny italské kempy příliš drahé - pro cykloturisty i proto, že mají prostor rozdělen na jednotlivé plochy a jejich cena rovnou zahrnuje cenu stanu a auta. Zde naštěstí mají k dispozici i plochu pro malé stany a wi-fi je k dispozici zadarmo - v Benátkách mi nabízeli přístup na 5 hodin za 2€.

 

Jenže na ploše vyhrazené pro malé stany je docela plno a já potřebuju pokud možno vedle místa pro stan strom nebo obecně něco, k čemu mohu zamknout kolo. Takových míst tu moc není a podklad připomíná spíše uválcovanou šotolinu než trávníček. Zatlouci do něčeho takového kolíky je nad moje síly.

 

Jenže v noci přichází pořádný slejvák, nedostatečně upevněné kolíky samozřejmě povolují a prověšená střecha funguje jako bazén. No nazdar, opět se marně snažím kolíky nějakým způsobem dostat dostatečně hluboko. Ani "hammer", který mi nabízí sousedi, nemá šanci pomoci, protože hliníkový kolík se prostě ohne. Propadám zoufalství, ale nakonec šňůry v tom největším dešti přivazuju - dvě ke kolu, třetí ke kohoutku na vodu, čtvrtou ke stromu a pátou k tyči sousedova samonosného stanu :-(

 

den čtvrtý
Bolzano - Merano, tento den 40 km, celkem 285 km

Noční anabáze s kolíky mne dostatečně poučila, ale to ještě netuším, že noční déšť, ač už naštěstí nikdy takhle silný, mne bude provázet po celý zbytek cesty :-(

 

Ráno se oblohou honí šedé mraky, ale co se dá dělat. Balím a vyrážím nejprve směrem do města. K snídani bude wurst a senf, schovat před deštěm se lze v některém z mnoha podloubí.

Bolzano

Bolzano

Bolzano je městem cyklistům zaslíbeným a historické centrum stojí za prohlídku. Před archeologickým muzeem stojí fronta. Ötzi je jméno, kterým je nazývána vynikajícím způsobem zachovaná přirozená mumie člověka z doby přibližně 3300 let před naším letopočtem, která byla nalezena v roce 1991 na ledovci v Ötztalských Alpách, poblíž rakousko-italských hranic ve výšce 3210 metrů nad mořem. Spolu s ním byl nalezen i jeho oděv a vybavení - vše je zde v muzeu vystavené.

Bolzano Bolzano Bolzano

Bolzano

Ale pršet samozřejmě začíná až kousek za Bolzanem. Cyklostezka je klasicky z jedné strany ohraničena dřevěným zábradlím směrem k řece a na straně druhé plotem kolem železniční trati. A že je zde zrovna nádraží s parádní stříškou? Přes plot ze strany cyklostezky naprosto nedostupné místo...

 

Chvíli se skrývám pod mostem, ale voda stoupá přímo před očima, takže raději popojedu dál. Ponožkové sendviče (suchá ponožka - igelitový pytlík - mokrá ponožka), ani jízda v pláštěnce a nepropro kalhotách není nic moc, takže nakonec raději přes tři hodiny podřimuji převlečena do suchého pod střechou cyklistického odpočívadla na úžasně pohodlné červené pohovce. Je tady automat na nápoje a taky zásuvky napojené na solární baterie, kde si dobíjím mobil a celé to má jedinou vadu na kráse - je zde několik kamer a doufám, že nejsem na Facebooku naživo :-(

Z Bolzana do Merana

Z Bolzana do Merana

Konečně přestává pršet, ale čas řádně pokročil, voda v řece pořádně stoupla a na každém mostě hlídkují hasiči. Raději se v Meranu ubytuji a večer si zajdu prohlédnout tohle lázeňské městečko.

Z Bolzana do Merana Z Bolzana do Merana

Z Bolzana do Merana

Čeká mne řádně podmáčený kemp, ale poté příjemná pěší zóna, lázeňské domy, hrad Castel Trautmannsdorf a gotická katedrála San Nicolo.

Merano Merano Merano Merano

lázeňské městečko Merano

A při cestě zpátky do kempu a poté větší část noci samozřejmě déšť... S neklidem pozoruji vzrůstající louži z vody stékající tak nějak furt na jednu stranu střechy stanu a tak do toho místa raději stavím ešus :-( Snad je ta podlaha opravdu voděodolná a švy kvalitně podlepené...

 

den pátý
Merano - Glurns, tento den 60 km, celkem 345 km

K snídani si tentokrát dopřávám plněnou housku zakoupenou na benzínce - cyklostezka mne z města vyvedla tak rychle, že jsem se nestihla zásobit v žádném supermarketu. Čeká na mne sedm zatáček a prudké stoupání do údolí o 200 výškových metrů výš a doufejme, že voda v Adiži oproti včerejšku klesla, protože níže položená místa stezky na úrovni řeky by byla z bezpečnostních důvodů uzavřena, o čemž svědčí zbytky červenobílé pásky zřejmě ze včerejška.

Merano Merano Merano

kousek za Meranem

Údolí od pramene řeky Adiže v sedle Reschenpass až k Meranu se nazývá Vinschgau (v italštině Val Venosta). I tady jsou hlavním produktem zemědělství jablka. Dokonce je přímo u stezky v jednom místě umístěný samoobslužný jablečný bar. Tohle místo patří mezi oblasti nejchudší na srážky v Alpách a slunce zde svítí v průměru více než 300 dnů v roce. Tak to už jsem někde slyšela...

údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau

údolím Val Venosta/Vinsgau

Vpravo hory, vlevo hory a uprostřed široké údolí s minimálním stoupáním. Stezka vede těsně podél řeky podobně jako železnice a pouze silnice občas mizí v tunelu. Vesničky jsou si podobné a hrady či hrádky taky, takže mi naprosto unikl i Juval, hrad Reinholda Messnera, který je zasvěcen mýtu hor.

údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau

údolím Val Venosta/Vinsgau

Další prudší stoupání mne čeká mezi Goldrain/Coldrano a Laas/Lasa - opět cca 200 výškových metrů na vzdálenost 10 kilometrů. Navíc hlaďoučký asfalt je v těchto místech poprvé vystřídán šotolinou.

údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau

údolím Val Venosta/Vinsgau

údolí se začíná stáčet, za Meranem vedlo ve směru východ-západ, od vesnice Prad/Prato se směr údolí stáčí od jihu k severu.

 

Po levé mám nejvyšší horu oblasti - hora Ortler bývala s nadmořskou výškou 3905 m nejvyšší horou Rakouska-Uherska. Před sebou mám známé Passo dello Stelvio. Nachází se v nadmořské výšce 2758 m a jedná se o nejvýše položené silniční sedlo ve Východních Alpách a druhé nejvyšší v Alpách; po jen o několik metrů vyšším Col de l'Iseran (2770 m). Chcete si něco takového vyzkoušet? Z Prada ležícího ve výšce 915 m až do výšky 2 758 m vás čeká 26 kilometrů s průměrným sklonem 7,4 % a 48 serpentinami :-)

 

Jenže já si tohle místo nemůžu ani prohlédnout, protože zrovna z tohoto údolí se sune odporný šedivý dešťový mrak. Rychle pryč, směrem na sever to vypadá mnohem lépe. Je tady sice kemp, jmenuje se Kiefernhain, ale nad ceníkem jenom zírám - 12,50€ dospělý, 11,00€ malý stan + kolo, taxa 2,00€, což dělá neuvěřitelných 25,50€ za noc v tom mém pidi stanu :-(

údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau

údolím Val Venosta/Vinsgau

Další kemp je v Glurns/Glorenza. Časově jsem na tom dobře, ale nemá smysl jet dál - a třeba se zítra stane zázrak a obloha zmodrá. Zůstanu tady, protože zde bude navíc v noci tepleji - rozdíl v nadmořské výšce bude rozhodně znát. Sice tenhle kemp není s bazénem, ale platím za stan 10,00€ + taxu 0,70€, tj. jen 10,70€ A to ještě doplácím na to, že jsem sama, protože ta cena za stan platí až do počtu čtyř osob :-(

 

Ono by se sice dalo přespávat mimo kempy, ale v tomhle počasí si opravdu raději připlatím. Horká sprcha, čisťounké sociálky, možnost dobití mobilu a ohřátí vody k zalití instantní polívky či vločkové kaše a možnost sednout si s jídlem v suchu a v suchu si pohodlně chystat trasu pro následující den při cestování s pidistanem Ferrino Lightent 1, ve kterém lze jen spát, za ty peníze rozhodně stojí.

 

Glurns je obehnán hradbami a navzdory tomu, že má dnes pouhých 850 obyvatel, má již po staletí statut města. Procházím se pod podloubím a má to jedinou chybu - počasí se tak zkazilo, že městečko je v podstatě vylidněné. V takové zimě se rozhodně nikomu na zahrádce sedět nechce.

údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau údolím Val Venosta/Vinsgau

údolím Val Venosta/Vinsgau - Glurns

Kemp je v Glurns přímo u řeky a na druhé straně je obrovský bunkr a další jsou vidět v okolí - tyhle informace ohledně Alpského valu u průsmyku Reschenpass jsem si vyhledala až dodatečně doma.

 

A jedna podvečerní díra mezi mraky na západě :-)

údolím Val Venosta/Vinsgau

údolím Val Venosta/Vinsgau - Glurns

 

den šestý
Glurns - Pfunds, tento den 55 km, celkem 400 km

Čeká mne závěrečné stoupání. Krajina je malebná, vrcholy nad tři tisíce metrů jsou pokryty sněhem a většinu doby samozřejmě kolo tlačím :-( I kolem hradu Fürstenburg :-(

z Glurns do Reschenpassu z Glurns do Reschenpassu z Glurns do Reschenpassu z Glurns do Reschenpassu z Glurns do Reschenpassu

z Glurns do Reschenpassu

Po třech hodinách ve spíše odpočinkovém tempu než ve snaze se strhat, jsem nahoře u jezera Haidersee neboli Lago della Muta a začíná krápat. Když jsem doma tuhle cestu plánovala, přidala jsem si jednodenní rezervu na pobyt v kempu u jezera v nadmořské výšce 1470 m a s vyjížďkou lanovkou nahoru a krátkou túrou pod vrchol Elferspitz/Cima Undici (2926 m). Jenže v tomhle počasí to v podstatě nemá smysl. V noci bych zřejmě zmrzla a seshora toho vidět zrovna moc nebude :-(

Lago della Muta Lago della Muta

Lago della Muta

Chvíli jsem se schovávala před deštěm a čas využila k nákupu pečiva v malém obchůdku - téměř všechno je dnes zavřeno, protože je státní svátek - 15. srpen se zde slaví Assunzione della B.V.Maria neboli Nanebevzetí Panny Marie.

 

Ale konečně je přede mnou hráz Reschensee, největšího jezera v Jižním Tyrolsku. Je to jezero částečně umělé (stavba přehrady v roce 1950 sjednotila dvě přírodní jezera a zatopila starobylou vesnici Graun a Reschen) a jeho hladina leží v nadmořské výšce 1498 m. Nějakým zázrakem se na chvíli mraky protrhávají a dovolují udělat aspoň pár pěkných fotek.

Reschensee

Reschensee

Jakže se tahle zábava jmenuje? Kitesurfing? Brr, ta voda je jako led.

Reschensee Reschensee Reschensee

Reschensee

Nefotogeničtější je horní část staré věže kostela Graun z poloviny čtrnáctého století - vypadá tak dobře i proto, že na její zrestaurování se vydalo v roce 2009 asi 130 000€.

Reschensee

Reschensee

Ztracenou energii doplňuji něčím, co nazývají Schnitzel im brot a je čas vyrazit.

Reschensee

Reschensee

Do nejvyššího místa trasy mne čeká už jen pár výškových metrů. Sedlo Reschenpass resp. italsky Passo di Resia mám v mapě vyznačené kótou 1507 m. Mám na sobě sice téměř vše, co mám sebou i včetně čepice, ale vše je suché.

Reschenpass

Reschenpass, pohled do Rakouska

Reschenpass

Reschenpass, pohled zpět do Itálie

Dala jsem to!!!!!!! S úsměvem od ucha k uchu zdravím všechny ostatní podobně postižené na dvou kolech a hlásím domů výškový rekord. Zatím jsem to kolo nejvýše vytlačila na Praděd, takže rekord překonán o 15 m :-)

Reschenpass

Reschen pass

část druhá - pokračování ve směru Rakousko - Švýcarsko - Německo