Údolím Bobravy 7.12.2008

druhá adventní neděle utopená v blátě

 

žst Střelice - Radostický mlýn - Spálený mlýn - Šafránkův mlýn - Anenský mlýn - Nový mlýn - Želešický mlýn - Na Bobravě - žst Popovice u Rajhradu, cca 16km

 

Bobrava je říčka v Jihomoravském kraji, významný pravostranný přítok řeky Svratky. Pramení v lesích západně od Domašova v nadmořské výšce okolo 500 m a po celé své délce teče převážně jihovýchodním směrem přes obce Rudka, Rosice, Tetčice, Radostice a Želešice. U Popovic se vlévá do Svratky na jejím 36,8 říčním kilometru v nadmořské výšce 187 m. Přírodní park Bobrava byl vyhlášen v roce 1982 ve střední části toku Bobravy, v údolí meandrující říčky s bohatými, druhově pestrými břehovými porosty, loukami, mokřady a okolními smíšenými lesy na svazích nad údolím dosahujících nadmořské výšky kolem 350 m. Svahy nad Bobravou a Tetčickým potokem byly vyhlášeny přírodní památkou Střelický les - přirozená doubrava s výskytem teplomilných rostlin s bohatým výskytem třemdavy bílé.

 

Trasa je ideální i pro cyklisty - celým údolím vede kromě modré turistické značky i značená cyklostezka, ale já tentokrát vyrážím pěšky.

Výlet začínám v žst Střelice, kam mne dovezl vlak jako majitele šalinkarty pro Brno za pouhých 10Kč. Harmonická malebná krajina, jíž se vyhnuly veškeré nepříznivé zásahy civilizace, leží na dohled moravské metropole - na kopcích se tyčí paneláky Kohoutovic a Bohunic, ale modrá značka vede na opačnou stranu - k vodojemu nad obcí a následně přes pole k lesu. Užívám si hezký výhled a ranní prosincové sluníčko, protože je to výhled poslední - čeká mne sestup do údolí.

 

U cesty nacházím zbytky vodního náhonu a přede mnou se stojí první z bobravských mlýnů - jeho jméno (Radostický mlýn) a letopočet jeho postavení (1936) si lze přečíst na fasádě. Objekt donedávna patřil brněnské firmě Klenoty a byl využíván jako sklad, ale dnes je soukromým majetkem.

Za mlýnem se říčka větví do několika ramen, modře značená cesta vede přes dva mosty a na cestě se objevuje první rozježděné bláto :-(( . Zatím po ránu trošku zatuhlé, ale je jasné, že bude stačit troška prosincového sluníčka, aby správně rozměklo... Značka vede údolím Bobravy víceméně po rovině, převážně na rozhraní lesa a luk. A prosincové slunce dnes docela hřeje.

Cesta ke Spálenému mlýnu vede po starém cihlovém mostě - u něj je kromě turistického rozcestí i informační panel nově vybudované naučné stezky.

Šafránkovu mlýnu, který taky chátrá (místo mlýna si lze prohlédnout stádo ovcí), se modře značená stezka vyhýbá a pokračuje k bývalému Anenskému mlýnu, na silnici spojující Nebovidy s Ořechovem. V létě kousek od něj možná funguje občerstvení, ale dnes jsem ráda, že vláčím svačinu a čaj v batohu, protože ke tu všude lidoprázdno a s výjimkou dvou skupinek turistů za celý den nikoho nepotkávám.

Míjím starý opuštěný kamenolom a kousek od rozbitého malého jezu, který kdysi reguloval vodu pro náhon dalšího mlýna, objevuji další zastavení naučné stezky.

Podél zbytků mlýnského náhonu se blížím k Novému mlýnu, který ze všech dnešních mlýnů působí nejfotogeničtěji a nejzachovaleji.

Svah po levé straně je plný chat a v místech, kde Bobrava významněji mění směr toku k jihu, objevuji most, takže dělám krátkou zacházku s převýšením cca 110 m na kopec na pravém břehu ke kapli sv. Peregrina, patrona při bolestech nohou a nemocech rakoviny. Kaple se zapsala do historie také při měření tzv. vídeňského poledníku v roce 1759, jehož smyslem bylo určení tvaru a velikosti Země - byla jedním z pomocných trigonometrických bodů.

Vracím se zpět do údolí a překračuji řeku po něčem, co nazývat mostem rozhodně nelze. V mapě je modrá značka zakreslena za kamenolomem po pravém břehu po asfaltové silničce, ale původně vedla napříč lomem po straně levé. Vybrala jsem si tu levou variantu - čeká mne průchod kamenolomem a k blátu na botách se přidává další blátivá kaše a po pokusu o obcházení největších louží a otření se o pár šlahounů se mé černé šusťáky pokrývají šedivým prachem. Nebyla to dobrá volba... Modrá značka mne přivádí přímo k Želešickému mlýnu v obci Želešice.

Modrá pokračuje podél silnice do Modřic, takže chvíli váhám kudy dále kolem vody a pokračuji po neznačené pěšině, po cyklostezce s jako vždy vcelku nepoužitelným značením. Cesta vedpoucí kolem diskotéky Bobr je samé bahno, kobylinec a rozdrcené zbytky střešních tašek. A říčka je tu zregulovaná a málo zajímavá - příště raději počkám na autobus v Želešicích.

Obrovské haly modřické průmyslové zóny míjím po levé straně a napojuji se na starou císařskou silnici z Brna do Vídně - alejí lip, která byla v roce 2008 poctěna titulem Strom hrdina, titulem, který má být poctou stromu, jenž vydržel nápory civilizace. Přicházím k podjezdu současné dálnice a protože do odjezdu vlaku z žst Popovice u Rajhradu do Brna zbývá 10 minut, zrychluji krok - před příjezdem vlaku musím ze sebe dostat vrstvy bláta a prachu a trochu se zcivilizovat :-))