Jeseníky 20.-24.5.2009

toulky liduprázdnými horami

 

Lesnaté hory se zaoblenými hřbety, prameny živé vody stékající hlubokými údolími, staleté pralesy přecházející v horskou tundru, kamenná moře, ledovcové kary s padajícími lavinami, nespoutané horské bystřiny se stříbřitě bílými vodopády a průzračnými mechovými tůněmi, tajemná rašeliniště opředená pověstmi o skřítcích, podhorské květnaté louky a do údolí zasazené vesnice se starými chalupami, harmonická krajina, ve které se tentokráte snažím najít zejména životní sílu. Protože slova sekundární karcinom vnitřního genitálu lze říci také jednoduše - metastáza. A jestli se toto podezření potvrdí, s nenapadnutelnou jistotou to nebudu vědět dříve než 3. června, po operaci.

 

Takhle koncem května budou tyto hory příjemně liduprázdné a tiché a fyzická námaha mi pomůže zapomenout aspoň na chvíli na těžkosti života a dovolí noci prospat bez děsivých snů. V zaměstnání hlásím dovolenou, balím stan a spacák a nabírám plnou nádrž. Jen Bůh ví, kdy se mi podaří zvládnout další toulavý výlet...

 

Den první - Červenohorské sedlo

Červenohorské sedlo (1013 m) - Vřesová studánka - Kamenné okno - Sedlo pod Vřesovkou - Vozka (1377 m) - Keprník (1422 m) - Šerák, tur. chata - Keprník (1422 m) - Vřesová studánka - Červenohorské sedlo (1013 m)

 

Z Brna jsem vyrazila ráno, takže tenhle výlet začíná až po poledni. Po obloze se honí spousty šedých mraků a občas je třeba dlouho vyčkat než sluníčko vykoukne, aby byly fotky veselejší a barevnější. Ale však není kam spěchat...

K turistické chatě na Šeráku nakonec dorazím 15 minut po zavírací době - ale nevyhodili mne a naštěstí mi i prodali půl litru točené koly.

K autu se vracím hodně pozdě, ale nevadí - do kempu Bobrovník v Dolní Lipové není daleko. GPSka mne bez zaváhání dovede přímo před zavřenou bránu :-) a liduprázdnou recepci. Neva - otvírám si sama a zítra je přece taky den. Protože je téměř tma, namísto stavění stanu se pro tentokrát snažím ke spaní přizpůsobit auto. Takže účet nakonec pro 4 noci zní 4x54Kč za dospělou osobu a 4x54Kč za auto (+4x5Kč za sprchovací automat). K dispozici byla i kuchyňka s vařiči a rozdělit plochu kempu živými ploty na jednotlivá místa je bezesporu báječný nápad.

 

Den druhý - Rejvíz

Rejvíz (780 m) - Bublavý pramen (785 m) - Kazatelny (920 m) - Ruský hřbitov - Opavská chata - Kristovo loučení (1051 m) - Zámecký vrch (933 m) - Koberštejn (910 m) - Lurdská jeskyně (820 m) - Starý Rejvíz - Rejvíz (780 m)

 

Na Rejvízu nemám problém s parkovacím místem a k výhodám cestování mimo sezónu patří i neplacení parkovného. V hlubokých lesích leží vrchoviště, horské rašeliniště s Velkým a Malým mechovým jezírkem. Ticho a zeleň, houpavé koberce rašeliníku. Balím zásoby na celý den a vyrážím po žluté. Bublavý pramen opravdu bublá, ale zásadně vždy na opačné straně než mám zamířený objektiv fotoaparátu :-)

Cesta začíná stoupat - vrchol Kazatelny získal své jméno určitě po tvaru skalních útvarů rozesetých poblíž cesty po hřebeni. Po chvíli klesání přecházím po mostě přes Černou Opavu k lesnímu ruskému hřbitovu. Ten zde vznikl v průběhu druhé světové války, kdy poblíž fungoval tábor pro zajatce ze Západní Ukrajiny. Podoba hřbitova prošla od roku 1948 mnoha změnami ovlivněnými zejména politickým klimatem příslušné doby a poslední rekonstrukcí prošel v roce 1999. Slova na kameni "Bojovali za nás, ať spí" by bylo určitě nejlepší ctít - ale prý se už zase chystá rekonstrukce.

Cesta se začíná prudce zvedat - k vrcholu s křížem zvanému Kristovo loučení či Sedlo Orlíku do výšky 1051 metrů. Vede tudy i cyklostezka přes Videlský kříž až na Švýcárnu. K místu se váže smutná pověst a na unavené turisty zde čeká přístřešek pro skrytí se před nepohodou a vrcholová kniha.

Vracím se na zelenou turistickou značku, která ve starších mapách není a která spojuje Opavskou chatu u ruského hřbitova přes Koberštejn na červenou značku od Rejvízu. Romantická zřícenina strážního hradu Koberštejna nad údolím Černé Opavy stojí na pořádném kopci, Takže výstup, ale i sestup dá zabrat a moc z hradu do dnešní doby nezůstalo - cca 9 m vysoké torzo okrouhlé věže a ve skále tesaný příkop.

Ještě mne čeká Lurdská jeskyně. Tabulka na rozcestníku uvádí vzdálenost 300 m, ale mně to připadá tak 3x dál - a zase do kopce :-(

 

Lurdská jeskyně byla na Starém Rejvízu u místa zvaného Josefovy skály zbudována v roce 1908 k stoletému výročí rejvízského kostela a k padesátiletému vzniku poutního místa v Lurdech. Po odsunu původního obyvatelstva a nástupu totalitního režimu v roce 1948 přestalo místo plnit svoji funkci a dlouhá léta dřímalo v zapomnění - až do roku 2003, kdy došlo k jeho znovuobjevení a v roce 2006 zpřístupnění veřejnosti

 

Den třetí - Obří skály

Ramzovské sedlo (759 m) - Vražedný potok - Obří skály (1081 m) a zpět po stejné trase

 

Obrovské parkoviště na Ramzovském sedle je prázdné a lyžařský areál se pořádně rozrostl od mé poslední návštěvy v roce 2007 - namísto jedné lanovky vedou nahoru dvě a zdá se, že staví další. Rozvažuji, zda použít lanovku a vzít to přes vrchol Šeráku nebo vlastní nohy a nakonec volím druhou variantu, protože se mi nechce čekat na celou hodinu. Kaskády Vražedného potoka mi zpříjemňují výstup - škoda, všude se honí šedočerné mraky a na vrcholu Obřích skal tak fouká, že těžko udržet foťák v klidu. Má to jedinou výhodu - kaskády se dají fotit s krásně dlouhým časem... A nakonec se spouští lijavec - zpočátku mne chrání pláštěnka, ale pak využívám turistický přístřešek - střecha na mnoha místech prosakuje, v kombinaci s pláštěnkou ale zůstávám v suchu. Hůř jsou na tom děti ze školního výletu, které jsou promočené skrz naskrz a přístřešek je pro ně malý.

Obloha je plná černých mračen - raději se nebudu vzdalovat od auta příliš daleko. Naštěstí pramen, ze kterého se 1.9.1779 napil císař Josef II., leží těsně vedle silnice přes Horní Lipovou.

S krátkou přestávkou liják pokračuje až do večera - stěrače to skoro nestíhají, takže dnešní program bude pokračovat v Lídlu zakoupením něčeho, co se dá ohřát (objevila jsem tam báječnou hustou polévku v konzervě zvanou Kokoška juha :-) ) a čtením knížky, kterou vždy aspoň jednu vláčím sebou, když vyrážím sama.

 

Den čtvrtý - Smrk, nejvyšší vrchol Rychlebských hor

Petříkov - Liščí hora (1007 m) - Travná hora (1120 m) - Brousek (1115 m) - Smrk, hraničník - Smrk (1125 m) - Útulna Mates - Tři studánky - Lví hora - Vysoký hřbet - Smrk, hraničník - Petříkov

 

Sobota, takže dnes se na parkovišti na Ramzovském sedle vybírá. Ale protože si chci túru na nejvyšší horu Rychlebských hor zkrátit, parkuji až v Petříkově. A nelituji - lyžařských areálů a lyžařských chat je tu na můj vkus příliš a namísto kvetoucích luk zde zase ryjou a upravují další svahy. Naštěstí už kousíček za Petříkovem je kolem jen neporušená příroda. Šplhám na Liščí horu cestou necestou a celý dnešní výlet bude spíše necestou po hranici s Polskem. Vlastní vrchol Smrku je zalesněný a bez výhledu, s vrchovištěm po včerejším lijáku těžko průchodným, ale nedaleko vrcholu se nachází na rozcestí zvaném Smrk, hraničník historické trojmezí Moravy, Slezska a Polska (Kladska).

 

Medvědí kámen

Krásný den je nutné krásně zakončit - výšlap na Medvědí kámen od jeskyní Na Pomezí dává pořádně zabrat, ale vyhlídka stojí rozhodně za to. V měkkém světle zapadajícího slunce si prohlížím zhora většinu míst, která jsem navštívila - Rejvíz, Oblík zleva, Šerák, Keprník a Obří skály zprava a ještě více vpravo hřeben Rychlebských hor. A přímo přede mnou samozřejmě Praděd s nepřehlédnutelnou věží -tak vysokou, aby její špička čněla nad Sněžku :-)

A nezbývá než se vrátit do civilizace... mezi doktory... do kolotoče pojmů jako jsou markery, CT, PET, rtg plic, EKG, cystoskopie, rectoskopie.

 

Jak to dopadlo? NEGATIVNÍ. Podrobněji viz 13. komnata