Alexandrovka 19.12.2009

konečně je aspoň trochu bílo

 

Alexandrova rozhledna stojí na kopci zvaném Špičák nad městem Adamovem. Od 60. let 19. století zde stával dřevěný vyhlídkový altán a poté, co tento objekt dosloužil, byl nahrazen v roce 1887 věží kamennou. Věž byla pojmenována po císařském radovi Alexandrovi Suchánkovi, který se nejvíce zasloužil o její výstavbu.

Během obou válek byla věž poškozena a zůstala z ní jen spodní kamenná část - střecha a ochoz byly záměrně strženy jako nežádoucí navigační bod při případném bombardování válečné výroby v Adamově.

Torzo bylo upraveno v roce 1963 pro osazení televizního vysílače. Původní přístup vnitřním schodištěm byl nahrazen venkovním trubkovým žebříkem na východní zaoblené stěně rozhledny a nahoře byl zbudován ocelový ochoz. V interiéru bylo instalováno příslušenství vysílače za ocelovými dveřmi a zazděnými okenními otvory. Takto vypadala rozhledna až do roku 2008, kdy bylo započato s výstavbou nové rozhledny. Základ tvoří původní kamenná stavba, která byla zvýšena z důvodu lepšího rozhledu. Celková výška objektu je tedy nyní 18 m a vyhlídkový ochoz se nachází 13,9 m nad zemí.

 

Opravená rozhledna byla otevřena 16. května 2009, ale nějak nebyla příležitost se k ní podívat. Dnes sice rozhodně není rozhledové počasí, ale sníh a mráz navodí tu správnou předvánoční náladu a vánoční stromečky jsou přece nejhezčí z Bílovic!

 

Auto odkládám u nádraží v Adamově - tahle trasa sice překonává ze všech přístupových možností to nejvyšší převýšení, ale spojuje nejvíce zajímavých míst. Svah je za Svitavou téměř kolmý a vzít to rovnou není rozhodně ten nejlepší nápad - to už mám vyzkoušené, takže se držím raději žluté značky.

 

Slučí studánku postavil v roce 1947 prof. Josef Opletal. V roce 1966 byla doplněna o obrázek sluky, přestože původně měla být věnována památce Františka de Paula Duška.

Zídka byla dost poničená při stahování dřeva, ale zásluhou docela slušných mrazů v posledních dnech vypadá studánka v ledovém krunýři moc hezky :-)

 

Pokračuji přes palouk v zatáčce lesní cesty nad studánkou a po dalších pár výškových metrech je přede mnou další palouk, tentokráte s památníkem. Památník padlých, popravených a umučených lesníků v době naší nesvobody za německé okupace 1939 až 1945 byl zbudován ve stráni uprostřed trojúhelníku lesních cest. Z dolní strany stojí před zelenou oponou lesa, z horní se otevírá pohled na zalesněné údolí Svitavy. Byl zbudován v roce 1946 a není to žádný drobeček - celková výška památníku ve tvaru náhrobku je něco přes 7 metrů. Na západní straně upoutá obraz Krista v nadživotní velikosti, zobrazený podle slavné Thorwaldsenovy sochy ve Frue Kirke v Kodani, jako symbol utrpení těla a vítězství ducha.

Východní strana je poseta jmény ve dvou sloupcích s daty narození a úmrtí. Téměř 100 jmen...

Vyšlapaná pěšina mne vede přímo vzhůru. Cesta není značená, ale rozhodně je to ten nejrychlejší způsob jak se dostat k rozhledně.

Než jsem udělala pár fotek a snědla svačinu, začal padat sníh a už tak špatný výhled se ještě zhoršil...

Cestou zpátky se krátce zastavuji v Bílovicích. U myslivny Lišky Bystroušky se dnes a zítra prodávají vánoční stromky. My máme sice už pár let stromeček z umělé hmoty, ale chtělo by to aspoň chvojí k provonění bytu - tři menší jedlové větve dostávám s úsměvem k ježíšku :-) Prej jako odměnu za to, že jsem je neukradla v lese :-)

 

Ještě omrknout nádherně ojíněnou studánku Leoše Janáčka a je čas na návrat.