Dalešická přehrada 6.7.2011

zřícenina hradu Kozlov

 

Vodní dílo Dalešice na středním toku Jihlavy zahrnuje dvě nádrže - hlavní nádrž u Kramolína a vyrovnávací nádrž u Mohelna. Jeho výstavba byla ukončena v roce 1979 pro zásobování atomové elektrárny u Dukovan vodou z vyrovnávací nádrže. S objemem nádrže 127,3 mil. m3 patří hlavní nádrž k největším na Moravě, s maximální hloubkou 85 metrů je v ČR nejhlubší. Sypaná hráz se svou výškou 100 m je nejvyšší hrází v ČR a druhou nejvyšší sypanou hrází v Evropě. Původní kaňonovité údolí ztratilo napuštěním nádrží na romantičnosti, ale břehy i nadále lemují příkré stráně, které jsou místy až 100 m vysoké. Jsou porostlé lesy a přístup k vodě není jednoduchý.

 

Na skalnatých březích Jihlavky stávaly ve středověku hrádky. Jeden z nich, Kozlov, bude mým dnešním cílem.

V Kozlanech zanechávám auto a doufám, že tentokrát, s GPSkou najdu tu správnou cestu na Kozlov - už jsem to kdysi zkoušela podle mapy a na bicyklu, ale to rozhodně nebyla ta nejlepší kombinace :-)

 

Pěšina kolem rybníka mne dovedla až na břeh přehrady a poté samozřejmě zjišťuji, že přejít kolem vody se zásluhou skalních srázů nedá, takže nezbývá než opět nastoupat ztracené výškové metry a sestoupit o kousek severněji. Pěšina se v podstatě ztrácí, přelézám skaliska a vůbec si nejsem jista, že pokračuji správně. Ale naštěstí se proti mne objevuje skupinka, která se z Kozlova vrací a podrobně mi popisují, co mne ještě čeká. No nazdar...

Je to docela oříšek, ale do plavek nakonec nemusím a ani pád ze skály s fotoaparátem na krku se nekonal.

Kozlov, zřícenina hradu vybudovaném v roce 1310 na levém břehu Jihlávky, stojí po napuštění nádrže na nepřístupném ostrově. Původně se totiž tento hrad nacházel na protáhlém skalnatém ostrohu uvnitř mohutného zaškrceného meandru a ze tří stran chráněn strmým srázem. Úzký, nízko položený krček, který byl jedinou přístupovou cestou k památce, je dnes pod vodou a suchou nohou se lze na Kozlov dostat jen vyjímečně - při nízkém stavu vody se vynoří hroty skalnaté šíje a s trochou šikovnosti není potřeba použít loďku či přeplavat.

Odměnou za šplhání po skalách je hezký pohled na zákruty řeky. Člověka napadá otázka, jak to tady vlastně vypadalo před zatopením a jestlipak to tady bylo hezčí tehdy či dneska.

 

Zbytky nevelkého hradu jsou velmi skromné - příkopy, zbytky základní zdi a torzo věže. Většinu hrádků na řece Jihlavě i Oslavě postihl stejný osud - po husitských válkách v 15. století se jich zmocnili loupeživí rytíři či různí dobrodruhové a tak byly z rozhodnutí stavovského sněmu vykoupeny a zbořeny.

Na protějším břehu stával hrad Holoubek - na skalnatém ostrohu mezi hlavním údolím řeky Jihlavy a pravostranným přítokem Plešického potoka. I z něho se do dnešních dob mnoho nezachovalo - torzo severní strany mohutné okrouhlé věže a zbytky zdí přízemí se vstupním portálem. Vidět z něj z Kozlova nic není a dostat se k němu lze jen pěšky - po červené značce z Vladislavi (cca 8 km) nebo po neznačené cestě z Plešic.

 

Vracím se do vesničky Kozlany krátkou zacházkou přes památné místo brněnského trampingu.

Přehrada je rájem rybářů - vodní skútry sice na hladinu nesmí, ale motorové čluny ano. Ale musím podotknout, že neustálé vrčení lodních motorů je vcelku otrava.

Vodní hladinu brázdí i výletní parník Vysočina.

Šplhání po skalách mám pro dnešek dost - zbytek odpoledne prolenoším u vody. Takže nakonec ještě pár momentek :-)