Hustopeče a okolí - 26.3.2012

za nádherou rozkvetlých mandloní

 

Mandloň obecná ( Amygdalus communis L.) je domovem od severní Afriky až do střední Asie a je velmi hojná ve Středomoří. Kvete jako jeden z prvních stromů - loni jsem neměla štěstí a tu největší krásu se mi podařilo zmeškat, ale letos jsem to vymyslela naprosto geniálně. Jak jednoduché, manžel mé kolegyně z práce pracuje v Hustopečích a z okna vidí přímo na sad :-))

První sad se rozkládá na jihozápadních svazích Staré hory nad městem - stačí zaparkovat u hřbitova a kolem jeho pravého konce vyrazit vzhůru podél vinohradů a zahrádek až kousek pod vrcholek Hustopečského starého vrchu (311 m). Loni jsem si nebyla jistá, zda-li mířím správně, ale letos orientaci napomáhají cedulky a především ze všech stran viditelná rozhledna. Druhý sad je v lokalitě Kamenec a oba sady spojuje naučná stezka.

Historie pěstování mandloní na našem území sahá až do 17. století, ale první rozsáhlé sady byly vysazeny až ve snaze o soběstačnost socialistického hospodářství v roce 1949 na svazích v okolí Hustopečí. Mandloně totiž potřebují slunečné, dobře chráněné stanoviště v teplých polohách. V době největšího rozmachu v šedesátých letech dvacátého století rostlo v Hustopečích okolo 50 000 stromů na 185 hektarech. Hustopečské mandle nechyběly v žádné čokoládě tehdejší továrny na cukrovinky Zora Olomouc. Postupně však mandloně začaly ustupovat perspektivnějším meruňkám a sady se zmenšovaly - zůstaly pouze dva a po listopadu 1989 přestal být zájem i o úrodu z těchto sadů. Dnes je totiž levnější mandle dovézt - jejich pěstování je poměrně náročné. Oba sady s s celkem asi 850 stromy zabírající rozlohu tři a půl hektaru zůstaly tedy nevyužívané a neudržované. Zanedbávané nekvetly a nepřinášely žádné plody. Naštěstí se podařilo prosadit dobrou věc - v roce 2009 se tyto sady patřící společnosti Nestlé podařilo městu Hustopeče odkoupit a zahájit jejich obnovu. A stromy obsypané na jaře růžovými květy tak snad zůstanou i nadále potěchou pro oči.

Existují dvě hlavní linie mandloní: amara s hořkými jádry (hořkou chuť způsobuje amygdalin, který se po kontaktu s vodou rozkládá a uvolňuje jedovatý kyanid) a dulcis se sladkými jádry. Z hořkých mandlí se destiluje aroma, sladké jsou součástí cukrovinek, bonbonů a pečiva, z mletých se přidáním cukru, vaječných bílků a alkoholu vyrábí marcipán.

Třebaže je mandloň z rodu peckovic, její plod není poživatelný. Chlupaté, plstnaté oplodí s kožovitou dužinou záhy sesychá a puká, aby se na svět dostala pecka s jádrem.



 

copyright Alena