Šípska Fatra 27.5.2012

Šíp a Zadný Šíp

 

Po dvoudenní túře ve Vrátne dolině přejíždíme se Zdenkou a Petrem ráno autem z kempu v Belé přes Terchovou, Zázrivou, Párnicu, Kraľovany a Ľubochňu do Stankovan - jako třetí túru máme v plánu zdolat Šíp a Zadný Šíp.

Šípská Fatra bývala do roku 1978 součástí Chočských vrchů, ale pro větší geologickou příbuznost se dnes řadí do Velké Fatry. Nepatří zrovna k nejnavštěvovanějším a nejznámějším, ale rozhodně stojí za jednodenní výlet. Nad soutokem řeky Váhu a Oravy se vypíná masívní skalnatý vrch Šíp (1170 m) a Zadný Šíp (1143 m) a tvoří významnou krajinnou dominantu. Nedosahují výšek Velkého Rozsutce, Stohu nebo Velkého Kriváně, ale začíná se na úrovni Váhu, takže to až tak jednoduchá procházka určitě nebude.

 

V turistických průvodcích je tato trasa popisována od Stankovan do Kraľovan, ale my se potřebujeme vrátit k autu, takže máme v plánu udělat okruh ze Stankovan. Naštěstí, lávka přes Oravu v Kraľovanech je prý stejně nefunkční :-(

Zaparkovat se nám podaří u kostela a po překročení kolejí jsme na žluté. Čeká nás převýšení cca 700 m, ale naštěstí nalehko.

 

Až do Žaškovského sedla stoupáme podél potoka Škútovou dolinou. Stoupání není nikterak příkré a těsně pod sedlem, na podmáčených loukách se daří orchidejím.

Jen škoda, že nás v sedle nevítají zvonce ovcí a štěkot psů. Nikde nikdo.

Následuje stoupání lesem na hřeben. Několikráte vytahujeme fotoaparáty - i tady v lese kvetou orchideje a kdo kytičky nemusí, může se vyřádit na starých pokroucených stromech Národní přírodní rezervace Šíp.

Těsně před vrcholem lze odbočit z turistického chodníku k jeskyni, resp. cca 10 metrů dlouhému skalnímu otvoru. škoda, že o tomhle místě jsme nevěděli, ze značené stezky jsme nesešli :-(

 

Z vrcholu Šípu se nám odkrývají konečně nějaké ty výhledy - především majestátní Velký Choč a údolí Váhu. Velká Fatra v půlkruhu před námi máme jako na dlani. Ale vidět jsou i Západní Tatry a Nízké Tatry - prostě hory a hory a zase hory. Každým rokem jich více a více dokážu pojmenovat. Každým rokem mne s nimi spojuje více a více zážitků a protoulaných dnů.

Slézáme se Zdenkou po strmé pěšince až na vyhlídkové skalisko vysoko nad údolím. Sakra, to je ale výška.

 

V prodloužení Váhu se táhne Lubochnianská dolina. Na zadním obzoru - dvojvrchol je Čierny vrch, nalevo od něj špičatý Rakytov, napravo Ploská, Ostredok a v zákrytu před ním Borišov. Dále napravo, o něco blíže špičatý Lysec.

škoda, že fialovou nádheru konikleců již připomínají pouze rozčepýřené chumáče. Tak aspoň několik záběrů sněhově bílého hvozdíku (musím jej držet, ve větru se děsně kejval) a kytky, kterou zásluhou Jaroslava už umím pojmenovat - trýzel Wittmanův.

šlapeme po hřebeni dál a z jedné skalky se otevírá pohled i na severní stranu s dominantním Veľkým Rozsutcem a Stohem.

Severozápadu dominuje Kubínská hoľa a Oravské Beskydy.

Procházíme mezi věžemi z vápenců, trochu mi to tady připomíná Súlovské skály a odpovídá tomu i množství odkvetlých konikleců. Naštěstí jsme všichni docela štíhlí a nemáme problém protáhnout se velice úzkou skalní průrvou.

A konečně se dostáváme na vrchol Zadného Šípu (1143 m) s mohutným křížem. Před námi je úžasný výhled do údolí Váhu, protější svahy Kopy (1187 m) a dalších fatranské vrcholy i nepřehlédnutelný Velký Choč. škoda, že k severu jsou výhledy zastíněny bukovým lesem, hřeben Malé Fatry je vidět jen částečně, ale pohledy na skály, skalní věže a jehly tento drobný nedostatek vynahrazují.

Velký dřevěný kříž je zde podle pověstí umístěn už od dob svatého Cyrila a Metoděje a opakovaně obnovován. Ten poslední je z roku 2005, od tehdy, kdy ten předchozí zničila letní větrná smršť. Má na výšku nějakých 20 m. Tak to by mne opravdu zajímalo, jak jej tady postavili. A taky by mne zajímalo, co znamená cedulička o posledním výstupu El Gaucha z 26.5.2012 - pokud něco víte, prosím, napište mi.

Jen škoda, že není vidět na samotný soutok Oravy a Váhu, ale pouze na Váh těsně před soutokem a Váh těsně po soutoku.

Čeká nás opravdu prudký sestup - a to se ani nesnažíme slézt po původní trase vyznačené cedulkou "Nebezpečný zostup", ale držíme se současného značení přes Lazy.

První část sestupu máme téměř za sebou, když na stromě objevujeme tak trochu zvláštní ceduli s textem a fotografií:

 

Tento chodníček vypracoval pre Vás a staral se o neho rodák z Podšípu Lacko Chorvát najstarší. Od 13.5.2011 už spravuje božie chodníčky. Máloktorý turista vie, že jeho usilovné ruky sa staraly, aby se nám hore išlo lepšie. NEZABUDNEME

Ocitáme se v osadě Podšíp, na loukách dříve využívaných k pastvě. Stojí tu několik dřevěnic upravených z původních salaší, ale liduprázdných, se zatlučenými okny. škoda, jinak by si tady člověk mohl připadat jako ve skanzenu. Neuvěřitelná idylka a je zde i pramen vody.

Ale je třeba se vrátit do civilizace. Neznačeným vyšlapaným chodníkem klesáme až k Váhu a podél něj se vracíme do Stankovan ke kostelu. Tak akorát včas. Přesně podle předpovědi se počasí kazí a z šedých mračen začíná krápat.

Z dálky vypadá vesnička Stankovany docela malebně, ale zblízka se nám ani nechce věřit jaké architektonické "skvosty" jsou zde k nalezení... Tím rozhodně nemám na mysli úžasné staré dřevěnice, ale novější rodinné domky :-(

Je čas vyrazit směr Brno, prodloužený víkend je za námi a nemělo to chybu - ale takové množství fotografií budeme hóódně dlouho přebírat :-)

 

A protože odkazovat na slovenskou turistickou mapu, podobně jako na www.mapy.cz neumím, přikládám pouze obrázek se zakreslenou trasou z GPSky - v mapách zakreslené turistické značky na několika místech skutečnosti neodpovídaly.

copyright Alena