PP Knížecí les 22.3.2014

modré žabičky :-)

 

Je sobota a teplota se má dnes pohybovat opět kolem dvacítky, ale v neděli se má ochladit a pršet - sice jsem měla v plánu úplně něco jiného, ale zřejmě je dnes ten nejlepší den pro výlet do Knížecího lesa mezi Židlochovicemi a Nosislaví. Samečci skokanů ostronosých se od pátku opět po roce předvádějí samičkám v modrém hávu a lesy v údolí Doubravy byly opravdu v pátek plné sasanek.

Ale protože je opravdu nádherně, nechám tentokráte auto doma a vyrazím na kole :-) Ale musím brzy, než se inlajnisti proberou a na cyklostezce podél Svratky spojující Rondo a Modřice začne být těsno :-)

hala Rondo - Horní Heršpice - Brno-jih - Dolní Heršpice - soutok Svitavy a Svratky - ČOV Modřice - Rebešovice - Rajhradice - Židlochovice - Knížecí les - Židlochovice - Blučina - Opatovice - Rajhradice - Rebešovice - ČOV Modřice - soutok Svitavy a Svratky - Dolní Heršpice - Brno-jih - Horní Heršpice - hala Rondo, cca 55 km

 

Pěšky je to s fotografováním mnohem jednodušší. Ale aby to nebylo příliš složité ani na kole, vozíme fotoaparát v brašně na řídítkách vypolstrované vrstvou molitanu. Jenže kvůli každého snímku je třeba zastavit, postavit kolo na stojan, rozepnout zip, vytáhnout foťák, vyfotit, schovat foťák, zapnout zip a znovu se rozjet... Nemluvě o tom, že ze sedla kola brouci v trávě nejsou vidět a platí to i pro motýly. Rozhodně toho nenafotím tolik, co pěšky...

Mohutný jez kousek nad soutokem Svitavy a Svratky nadržuje hladinu řeky do vzdálenosti téměř dvou kilometrů proti toku a odbočuje zde náhon, který kopíruje jedno z bývalých ramen řeky Svratky a jehož vody v minulosti roztáčely kola několika mlýnů.

Kolem čističky v Modřicích to zrovna nevoní, ale není důvod se zde zdržovat - stavím kvůli fotografie až v místě zvaném Dlouhé líchy

Do Rebešovic se kousek drkotám po nezpevněné polní cestě, ale pak mne zase čeká kousek asfaltu.

 

Škoda, že jej neprotáhli až k silnici spojující Rajhrad a Rajhradice, ale zřejmě to dlouho trvat nebude - trasa je značená jako 5 tj. Jantarová stezka, EuroVelo 9 spojující Gdaňsk v Polsku s městem Pula v Chorvatsku a taky Greenway Krakov–Morava–Vídeň

 

V Rajhradicích se od značené cyklotrasy odkloním - budu pokračovat stále rovně podél Svratky až do Židlochovic. Bude to nejkratší - řeka je zde zregulovaná jako podle pravítka :-(

Po hladině plavalo pár kachen, tak jsem si říkala, že dám chvilku pauzu a nasadím teleobjektiv. Jenže kachny samozřejmě ulítly a zachytit je v letu nebyla šance - zaostřit na letící kachny sice neumím, ale na kolo mi to šlo docela dobře :-)

A nemohu vynechat tu krásu kvetoucích stromů.

Ale ten nekrásnější kvetl u lávky v Židlochovicích.

Vjíždím do Nosislavského lesa. GPska ukazuje 25 km od Ronda a trvalo mi to dvě hodiny. Paráda, blíží se poledne a ostré slunce mají prý skokani nejradši :-)

V tůni, v místě zvaném Knížecí les, se to modrá, ale celkem logicky jsou žáby blíž ostrůvku než břehu se spoustou zvědavců.

 

Samci skokanů ostronosých během páření, které trvá obvykle jeden týden, zmodrají - plavou po hladině s roztaženýma nohama a nadmutým hrdélkem a čekají na svou příležitost. K rozmnožování dochází jen několik dnů po ukončení zimování, v ČR na přelomu března a dubna a změnu zbarvení, která by se hodila spíš někam do tropů než do našich chladných rybníků, způsobuje lymfa, která se skokanům hromadí pod kůží.

 

V oblasti jižní Moravy v povodí řek Dyje a Moravy je můžeme dodnes vzácně pozorovat v původním biotopu - v zaplavovaných oblastech, v lužních lesích a ve slepých říčních ramenech. A právě Knížecí les patří k místům, kde jich je k vidění nejvíce - v některých letech jich zde bývalo k vidění i několik set. Pozor - v Česku je skokan ostronosý (Rana arvalis) chráněný zákonem jako kriticky ohrožený druh.

 

Více o modrých žábách - www.national-geographic.cz

Chtělo by to objevit nějakou blíž, na tuhle vzdálenost moc parády ani s teleobjektivem neudělám. A podařilo se, sice není tak krásně modrá, ale hlavní je, že je těsně u břehu.

Daří se zde i ropuchám.

Sedět na břehu, pozorovat to modré hemžení samečků vyhlížejících nějakou tu samičku a poslouchání toho zvláštního kuňkání je nepopsatelná pohoda, ale nakonec samozřejmě zouvám boty a končím s vyhrnutými nohavicemi po kotníky v bahně a po kolena ve vodě. První letošní koupel :-)

Nejkratší zaostřitelná vzdálenost objektivu Olympus ZUIKO 70-300mm f/4,0-5,6 je 1,2 m a ze všeho nejdůležitější je nenamočit nic z fototechniky :-) Ještěže jsou tyhle žabičky tak úžasně fotogenické. Ze vzdálenosti 1,2 m jim zřejmě vůbec nepřekážím a v pohodě se vyhřívají na sluníčku. A lze si je snadno natočit podle potřeby, stačí zašplouchat potřebným směrem a hned se natočí, není-li to samička :-) A až si pořídím fotoaparát s výklopným displejem, zkusím fotit i od hladiny - koukat v takové pozici přes hledáček by bylo příliš riskantní a zřejmě by něco (či někdo) skončilo ve vodě.

Ještě pár fotografií Knížecího lesa (některé vznikly o týden dříve při první výpravě za skokany), ale raději se mrkněte na snímky Jiřího Liščáka a přestanete si myslet, že je to jen takový obyčejný les :-)

Je nejvyšší čas vyrazit zpátky. Bude to lepší než ráno, protože vítr sice zesílil, ale fouká od jihu, takže si to posvištím s větrem v zádech naprosto v pohodě.

Nejhorší byla opravdu část od soutoku Svitavy a Svratky k Avionu - nekončící zástup bruslařů, cyklistů, koloběžek, odrážedel, kočárků a pěších - tomuhle místu se příště raději někudy vyhnu :-( Ale kudy? Zřejmě podél Svitavy, tam prý je asfalt pro inlajnisty příliš hrubozrnný :-)

 

Hynkovy stránky a jeho šmoulové o den dříve