Hostýnské vrchy, PP Stráň 12.4.2014

orchidejová výprava - vstavač bledý

 

Letos zatím vše kvete cca o 2 týdny dříve než je běžné a vstavač bledý (orchis pallens l.) nebude výjimkou. Tento žlutě kvetoucí vstavač rozkvétá brzy zjara - už v dubnu a květnu a můžeme jej nalézt ve světlých listnatých lesích nebo na loukách. V Čechách je velmi vzácný, ale na Moravě je jeho rozšíření bohatší - samozřejmě Bílé Karpaty, ale taky např. PP Svinec u Nového Jičína či PP Stráň na úpatí Hostýna.

A protože právě pod Hostýn to mám z Brna blíž, bude mým dnešním cílem Slavkov pod Hostýnem a posléze Hostýn.

 

Vždycky, když jedu někam poprvé, řeším problém, kam odložit auto. Nakonec se mi to podařilo v ulici s moderními řadovkami, protože najíždět na soukromé pozemky nebo až do lesa je mi proti mysli.

Přírodní památka Stráň s výměrou cca 9 ha je severozápadně orientovaný travnatý svah se solitérními lípami a borovicemi v nadmořské výšce 450 až 580 m klínovitě protažený od Slavkova pod Hostýnem až kousek pod vrchol Hostýna - místní tomuto místu říkají Slavkovská louka.

 

Pěšina mne vede kolem kapličky a poté už se terén začíná zvedat. Kvetoucí ovocné stromy střídají lípy a louka se třpytí ranní rosou.

Už z dálky je vidět záplava prvosenek jarních, ale teprve zblízka vidím, že termín je opravdu správný (ještě jednou díky za tip do Ostravy Mirkovi Holubovi).

Tu krásu slovy popsat neumím, ale pokusím se o to několika fotografiemi - než jsem se dostala až na Hostýn, utekly celé tři hodiny. Fotografování je úžasný nástroj k zachycení okamžiku a moc mne baví. A pokud přinese radost ještě někomu dalšímu, tím líp.

Jemňoučké sametové lístečky jsou ještě pomačkané, ale brzy už bude zelená převažovat.

Solitérní lípy jsou krásné a škoda, že výhledům do kraje brání opar a ten kopec nad Slavkovem se jmenuje Bedlina.

Už začínám umět fotit i kapky rosy :-) Ještě pár mokrých loktů a zablácených kolen a bude to možná ještě lepší :-)

Dokonce i pár zástupců živočišné říše mi dnes zapózovalo :-)

Ale tohoto nádherného střevlíka jsem k tomu musela hodně dlouho přemlouvat :-) Ale nakonec se mu na tom klacku vyhřívání na sluníčku zalíbilo :-)

Z míst, kde se pěšina napojuje na modrou turistickou značku:

K restauraci Ovčárna mne modrá a poté žlutá značka přivedla o půl jedné a hned se ozval i žaludek, že by to chtělo něco k snědku. Na sluníčku se skvěle sedělo, obsluha byla neuvěřitelně rychlá a anglický rostbíf sice nebyl růžový, ale byl vynikající.

Každé význačné poutní místo má pramen zázračné uzdravující vody. Je nejen důležitým symbolem, ale i skutečným občerstvením znavených poutníků - na Svatém Hostýně tryská takový pramen ze skály na západním svahu a nad ním stojí kaplička - Vodní kaple.

Pramen spojuje s chrámem kamenné schodiště 242 m dlouhé. Na jednotlivých stupních jsou dodnes patrna jména dobrodinců, kteří se finančně podíleli na této stavbě. Výstavba schodiště trvala necelý rok, otevření a slavnostní svěcení proběhlo v roce 1910.

Dřevěné prodejní stánky podél schodiště byly vystavěny v roce 1904 podle návrhu Dušana Jurkoviče a chystá se jejich likvidace. Ale zatím vypadají téměř tak, jako v dobách mého dětství. Svaté obrázky, křížky, sladké růžence, oplatky, perníky a turecký med... a samozřejmě taky hračky pochybné kvality.

Přede mnou je bazilika na svatém Hostýně, nejvýznamnější a nejvýše položené mariánské poutní místo u nás. Viditelné je zdaleka díky rovinaté krajině úrodné Hané a cílem tisíců poutníků je již po tři století.

 

Hostýn je vlastně dvojvrcholem - na nižším z vrcholů, v nadmořské výšce 718 stojí barokní chrám. Základní kámen baziliky byl posvěcen r.1721 a stavba dokončena v roce 1748. Všechny stěny kostela zdobí řada ideově i ikonograficky sestavených výjevů ze života světců i historie tohoto chrámu. Je zde namalováno kolem 900 postav a obličejů a věrně zachyceny významné události, dobové oblečení a lidové kroje.

Roku 1898 byla na vrcholu vyšším, v nadmořské výšce 736 m, postavena kamenná rozhledna (její základní kámen byl položen o rok dříve, v roce 1897, kdy vrchol navštívil císař František Josef II). V přízemí je kaple s oltářem, ale ta není veřejnosti přístupná a na rozhlednu se lze vydat po točitém schodišti zezadu. Bývala kdysi vyšší, dnes je vysoká 15 m a rozhledem se v současnosti nikdo nepokochá - terasa kolem rozhledny se opravuje a přístupová cesta je zahrazena plotem. Fotka vznikla z pěšiny vedoucí k rozhledně z druhé strany :-( A za dobré viditelnosti můžete odsud vidět i Praděd.

Je tu toho k prohlížení spousta. Ještě je zde hřbitůvek jezuitských mnichů, pomník dlouholetého skautského vůdce a ředitele holešovského gymnázia Rudolfa Plajnera, pomník skautů, kteří zahynuli ve vězení za dob totality, památník obětem prvního, druhého a třetího odboje. Nepřehlédnutelná je větrná elektrárna...

A právě zídka hřbitůvku je rájem pro ještěrky všech barev :-) Ano, to jsem byla já, co tam dřepěla u cesty bez hnutí s nachystaným foťákem a škaredě se dívala po všech těch zvídavých psech :-)

Křížová cesta je výtvarně zpracovaný popis událostí (obvykle ve formě čtrnácti zastavení) podle starokřesťanské tradice spojených s cestou Ježíše Krista od soudního stolce Pilátova až na jeruzalemské popraviště – horu Kalvárii. Zde na Hostýně jich je hned několik - stará křížová cesta vede od Sarkandrovy kaple ke hřbitůvku pod rozhlednou z roku 1900-1902.

 

Křížová cesta začínající po levé straně baziliky Nanebevzetí Panny Marie je dílem slovenského architekta Dušana Jurkoviče, který měl k Moravě velmi silný citový vztah a vycházel z tradice valašských lidových staveb. Výmalbu provedl Joža Úprka a Jano Köhler. Výstavba křížové cesty trvala od roku 1904 až do druhé světové války a XIV. zastavení mají obě křížové cesty společné v malé rotundě u hřbitůvku.

Ještě jeden netradiční pohled na kopuli baziliky:

Ještě je čas na návrat, tak se vydávám na procházku směrem na Skalný. Na louce s výhledem na Hostýn se krásně odpočívá a pískovcové skalní útvary stojí za bližší prozkoumání.

Vracím se opět přes PP Stráň, takže přidám ještě pár fotografií z tohoto nádherného místa - tohle místo mi doslova učarovalo a vzalo za srdce - doufám, že se sem budu mít příležitost zase zajít pokochat krásou vlastně jen takové obyčejné moravské krajiny.