Beskydy 24.-28.10.2014

podzimní prázdniny

 

výlet třetí - Gruň

 

Hřeben převážně travnatý s dalekými rozhledy zvaný Gruň se táhne od starohamerského údolí až po Bílý Kříž. Ale než se dneska pokocháme výhledy z jednoho z nejkrásnějších beskydských hřebenů, uděláme kratičkou zastávku u kostela sv. Jindřicha ve Starých Hamrech. Obrovská stavba pochází z doby, kdy obec ještě nebyla zatopena přehradou šance a měla několikanásobně více obyvatel než dnes.

Kdo by neznal aspoň začátek chmurné balady o nešťastném děvčeti spolu s tesknou náladou hor o bídě a útisku horského lidu:

 

Šel starý Magdon z Ostravy domů,
v bartovské harendě večer se stavil,
s rozbitou lebkou do příkopy pad.
Plakala Maryčka Magdonova.

Vůz plný uhlí se v koleji zvrátil.
Pod vozem zhasla Magdonova vdova.
Na Starých Hamrech pět vzlykalo sirot,
nejstarší Maryčka Magdonova.

 

Kousek od kostela hledáme pomník Maryčky Magdonové, památku upomínající na P. Bezruče a jeho Slezské písně. Mnoho turistů jezdilo do Starých Hamer a snad každý se chtěl zastavit nad domnělým hrobem Maryčky Magdonové. Pomník dal postavit starohamerský Sokol na hřbitůvku na straně, kde byli pochováváni sebevrahové. Dílo ostravského akademického sochaře Augustina Handzela bylo odhaleno 14. 8. 1933 a zvěčnilo tak básníkova slova: "Ve Starých Hamrech na hřbitově u zdi, tam leží Maryčka Magdonova".

Všechno máme zdokumentováno, můžeme popojet po uzounké silničce nahoru na Gruň.

 

Auto zůstane na parkovišti u hotelu Charbulák, který zrovna prochází rekonstrukcí a zřejmě už to potřeboval. Byl vybudován rodinou Charbuláků jako turistická ubytovna v roce 1918 a o 10 let později byl přestavěn na hotel.

Sem chodíval básník Petr Bezruč a návštěvníkům hotelu Charbulák zanechal báseň s názvem "Turistům na Gruni".

 

"Ty, jenž jsi přišel z doliny
tož od hamerské dědiny,
buď zdráv, se potěš pohledem
na Gruň náš šumný, jediný.
Den žij zde sladký, nevinný,
džbán žalu rozbij v střepiny,
neb život lidský teskný jest
a Gruň je jenom jediný!
A když se vrátíš v doliny,
nech mlád jsi, nech máš šediny,
na hory naše vzpomínej,
na Gruň náš šumný, jediný."

 

Procházka po hřebeni patří k nepříliš náročným, čeká nás 6 km tam a 6 km zpátky bez větších výškových rozdílů za nádherného podzimního dne.

hotel Charbulák - dům sv. Josefa - kaple na Gruni - Chyža - Švarná Hanka - Bílý kříž - Bílý kříž, hotel Sulov a zpět, cca 12 km

Název Gruň pochází ze stejnojmenného valašského slova označujícího horský hřeben odlesněný pro potřeby salašnictví a přeměněný na rozsáhlé pastviny, tzv. valašské louky. Salašnictví bylo hlavní obživou obyvatel osady Gruň a dodnes se po celé délce hřbetu se zachovaly rozptýlené dřevěné chalupy, původně salaše.

 

Míjíme dům sv. Josefa a bývalou školu - nejvzácnější památkou Gruně je dřevěná kaple.

Minulost kaple na Gruni začíná rokem 1773. Toho roku místní pasekář umístil při staré formanské cestě ze Slezska na Slovensko ve výšce 810 m na kamenný podstavec sochu Panny Marie Frýdecké. Od té doby se tu věřící z Gruně, Řečice i Turzovky scházeli k modlitbám pod širým nebem.

Dřevěná stavba karpatského typu navazující na tradice místní lidové architektury zde stojí od roku 1890. Dovnitř jsme se nedostali, ale prý kromě zachovalé výzdoby jsou dojemnou zajímavostí domácí kříže zavěšené poblíž oltáře. To když se budovala přehradní nádrž Šance, lidé ze zátopové oblasti, kteří museli své domovy opustit, nosili kříže a křížky ze svých chalup sem na kopec a tu je ponechávali. Snad s prosbou o ochranu v novém domově, snad jako poděkování za krásné chvíle života prožité uprostřed beskydských hor, snad jako příslib, že na svůj rodný kraj nezapomenou a že se ještě přijdou podívat... (Valašsko 2002/1)

Nalevo se otevírá pohled na nejvyšší vrchol Beskyd - na Lysou horu.

Po pravé straně se předvádějí vrcholky slovenské Malé Fatry a Tater.

Fatranské i Tatranské vrcholky svítí prvním letošním sněhem, ale nás docela příjemně zahřívá sluníčko. Dokonce i nějaká ta ostružina by se ještě našla :-)

Pod osamoceným stromem kousek před bačovskou Chyžou byl zbudován takový zvláštní pomník - pomník valašské ovci, nejodolnějšímu a dnes vzácnému plemeni ovcí valašek chovaných kdysi v tvrdých podmínkách na chudých pastvinách celoročně venku.

Míjíme dnešní první občerstvovačku - Švarnou Hanku, ale oběd máme v plánu až na Bílém kříži

Opouštíme louky a noříme se do lesa k Bílému kříži - i na tomto místě býval dříve nezalesněný hřeben. Kříž byl zde postaven v roce 1878, z čerstvě ostrouhaných smrkových žerdí a svítil bíle do dálky, ale ten dnešní je už poněkolikáté obnovený a ten současný je z roku 2008. Připomíná střety mezi zdejšími pašeráky a finančními strážníky.

Bílý Kříž se již od konce 19. století stal cílem turistů. Vrch Sulov (943 m) ze severu a vrch Súľov (903 m) z jihu ohraničují rekreační oblast. V roce 1924 postavil německý spolek hotel Weisse Kreuz, který o dvanáct let později vyhořel a v roce 1937 byl na původních základech vystavěný hotel nový, s plochou střechou jak ho známe dnes. První českou útulnou v této části Beskyd byl dnešní Sulov - tehdy Daňkova turistická útulna. Hotel Kysuca, dříve Hotel Baron, byl otevřen v roce 1932 a všechny tři hotely od 50. let minulého století sloužily k odborářské rekreaci.

Hospoda Sulov nabízí ubytování, ale především se zde vaří 7 dní v týdnu. Je plno, ale obsluha je opravdu rychlá a netrvá dlouho a máme před sebou talíře. Vlastně já ne talíř, ale jakousi dřevěnou misku :-)

Kousek od chaty Sulov pramení Černá Ostravice. Černá se v údolí spojuje s Bílou a vytváří Ostravici, která už od středověku rozděluje kraj na dvě území, Moravu a Slezsko.

Nad hotelem Baron byla postavena kamenná kaple - paní Anežka Baronová, manželka Josefa Barona, který nechal postavit hotel Baron, byla velmi zbožná. Stojí na slovenské straně hranice a někdy v padesátých letech asi týden zde sloužil bohoslužby kněz Karol Wojtyla, pozdější krakovský arcibiskup a papež.

A je čas vydat se na zpáteční cestu - musíme zpět k autu. Jen stezku pro bosé nohy jsme nevyzkoušeli, tu si necháme na léto :-)

rozcestník:

Velký Javorník

Lysá hora

Staré Hamry, Gruň - tato stránka

Hukvaldy