bledule v údolí Chlébského potoka + Sýkoř - 10.3.2015

jaro!!!

 

Vyrážím vlakem, abych tentokráte nemusela chodit do kruhu nebo se vracet stejnou trasou - vlaky směrem Nedvědice a Žďár n/S jezdí naštěstí z Brna s přestupem v Tišnově dopoledne co 2 hodiny a odpoledne co hodinu. A protože o víkendu bývá v údolí Chlébského potoka návštěvnost opravdu hodně vysoká, zvolila jsem si pro svou výpravu za krásou bledulek raději úterý :-)

V Nedvědici jsem tedy pár minut před osmou a zastíněná místa ještě pokrývá jinovatka, ale sluníčko a modrá obloha slibuje krásný a téměř jarní den.

 

Nedvědice, žst. (330 m) - Sedlo (410 m) - rozc. Skorotice/Chlébské (360 m) - Chlébské (420 m) - Kačiny (550 m) - Prachýrny (661 m) - Nad Osikami (625 m) - Sýkoř (702 m) - Sýkořská hájovna (640 m) - Ochoz u Tišnova (440 m) - Hrušín (574 m) - Veselský chlum (578 m) - Borač, žst (280 m), cca 20 km

 

Historie Nedvědice je spjata s hradem Pernštejn, ale já vyrážím na opačnou stranu. Modrá turistická značka mne vede přes řeku Svratku a skalnatým příkrým svahem porostlým habřinami a smíšenými porosty s drobnými suťovisky přes PR Nad horou.

Z louky v Sedle se otevírá pěkný pohled směrem na Bořínov a Dolní Čepí a z nejvyššího místa lze zahlédnout při pohledu zpátky i hrad Pernštejn. Duši zde poprvé pohladí kopcovitá krajina Vysočiny, mozaika lesů, luk, pastvin a křovinatých strání s vesnicemi na návrších i hluboká lesnatá údolí podél potoků.

Modrá značka vede do Skorotic, ale já to vezmu napříč pastvinami dolů k silničce na Chlébské a napojuji se na zelenou.

Mým cílem je údolí plné bledulí - údolí Chlébského potoka. Podmáčené bledulové olšiny v nivě potoka, bukové a habrové lesy na svazích údolí, kvetoucí vlhké louky a zarůstající lada v bezlesých částech údolní nivy doplněné suchými mateřídouškovými pastvinami na výslunných stráních nad údolím - to vše je chráněno jako přírodní rezervace už od roku 1953.

 

Autem lze dojet až na konec (dolního) Chlébského, kde je nyní malé "parkoviště" a stánky s občerstvením (pracovní doba neznámá, zřejmě jen o bledulových víkendech).

Po pěšině vyšlapané podél potoka se dostávám až k rozcestí Kačiny a pokračuji přes Hrádky.

Zpevněná lesní cesta mne přivádí nad vesničku Osiky. Jsem docela vysoko, zde se ještě v příkopech a na zastíněných severních loukách drží poslední zbytky sněhu.

Vrcholovou část Sýkořské hornatiny pokrývají poslední dochované rozsáhlé zbytky typických bukových porostů a bučin s javorem klenem a Sýkoř s nadmořskou výškou 702 m je nejvyšším místem. Trigonometrický bod je umístěn v sedýlku mezi dvěma skalními mrazovými sruby.

V těsné blízkosti vrcholu se nachází betonový tubus vysílače vysoký 40 m - jeho zásluhou si nelze vrchol s ničím splést, protože je viditelný ze všech okolních rozhledových míst a škoda, že není zpřístupněn jako rozhledna.

Když sestoupám k malebné Sýkořské hájovně s maketou jelení hlavy v průčelí, neodolám a využiju laviček k obědové přestávce. Zde končí "Stezka Járy Cimrmana", naučná stezka v délce 4,5 km z náměstí v Lomnici a procházeli jsme ji v červnu 2006. Mnohé již je zřejmě jinak, na obnovených cedulích přibyly hvězdy, ale idealizovaná plastika Járy Cimrmana zde stále ještě stojí :-)

Za hájenkou stojí památná Sýkořská lípa, jejíž stáří se odhaduje na více jak 200 let. A pod lípou kvetly sněženky.

Cesta mne vede k okraji lesa na zplanělé pastviny plné balvanů - území je chráněno pod názvem PP Synalovské kopaniny. Škoda, nebýt oparu, byly by pohledy směrem na vesničku Kozárov a kousek od ní na rozhlednu Babylon mnohem hezčí. Za příznivých podmínek je odsud vidět i Děvín z Pavlovských vrchů.

Mírným klesáním bych se dostala do Lomnice, ale mým dalším cílem jsou sněženky v PP Hrušín, takže opouštím značky a mířím rovnou z kopce do Ochozu u Tišnova a poté musím znovu prudce do kopce :-(

Jen škoda, že den už řádně pokročil, sílu slunce rapidně snížil opar a světla v lese už je málo :-(

Další zastávkou je Veselský chlum s malebnou mozaikou políček, sadů a pastvin rozčleněných rovnanými zídkami z plochého rulového kamení.

Hluboké údolí Svratky mezi Štěpánovicemi a Boračí leží v nadmořské výšce 270-290m a okolní svahy se strmě zvedají až nad 500m. Z Veselí jsou to do Borače k vlaku necelé 2 kilometry převážně prudce z kopce po stezce pojmenované po Josefu Uhrovi (1880-1908), učiteli a spisovateli, který má v Borači-Podolí rodný domek s plaketou, který se zřejmě bude brzy rekonstruovat.

 



 

 

copyright Alena