Velká Fatra 4.-7.6.2015

když velkofatranské louky kvetou

 

první část: Staré Hory - Kráľova studňa - Borišov

druhá část: Borišov - Smrekovica - Vlkolínec - Biely Potok, tato stránka

 

den třetí: Borišov - Smrekovica

Vstávám s východem slunce a užívám si nádherné pohledy.

Borišov

Borišov

A co teprve seshora...

Borišov Borišov Borišov Borišov Borišov Borišov Borišov

Borišov

Při výstupu na Borišov jsem mohla batoh nechat u chaty, ale teď nezbývá než pokračovat dále po hřebeni a vyšlapat na Ploskou s kompletní bagáží.

Borišov

na rozcestí pod Borišovem

Konečně jsem nahoře na Ploské a není to památník, je to hrob s nápisem:
TU LEŽÍ VOJAK ONDREJ KISS NARODENÝ 22.4.1923 V BADÍNE, KTORÝ PADOL V BOJI 28.10.1944.
BUĎ POZDRAVENÝ, KTO SI SPOMENIEŠ NA MŇA, BUĎ VÍTANÝ, KTO NAVŠTÍVIŠ MÔJ HROB.
SNP-1944 ANDREJ KISS VENUJE ZPB NECPALY

Ploská

na Ploské

Masívem Ploské se spojuje liptovský a turčianský hřeben - strmými svahy Ploská uzavírá Lubochnianskou dolinu. Přímo z vrcholu nejsou výhledy nejlepší, protože je to vlastně taková náhorní plošina, ale stačí sejít kousek níž na kteroukoli stranu.

Ploská

na Ploské, směrem na Ostredok

Ploská

na Ploské, směrem na Lubochnianskou dolinu

V jednom místě ještě zůstaly poslední zbytky sněhu.

Ploská Ploská Ploská Ploská

pod Ploskou

Po doplnění vody pokračuji úbočím Čierneho kameňa.

Ploská

pod sedlem Ploské

Přede mnou je stoupání na Minčol - slunko už řádně pálí, ale naštěstí nemusím spěchat.

Minčol

pohled zpátky na Čierny kameň a Ploskou

Minčol

pohled dopředu na vlastní vrcholek Minčolu s Rakytovem v pozadí

Minčol

pohled k východu na hřeben Nízkých Tater

Minčol

pod Minčolem

Prudkým výstupem se dostávám na vrchol Rakytova (1567 m), po Ostredku (1592 m), vrcholu Frčkov (1585 m) a Krížné (1574 m), čtvrtému nejvyššímu vrcholu Velké Fatry.

Rakytov

z Jižního Rakytovského sedla

Rakytov

nejhorší mám za sebou, jsem kousek pod vrcholem

Rakytov

na vrcholu Rakytova

Rakytov

pohled k severu směrem na Skalnou Alpu a Smrekovicu, v pozadí Velký Choč

Sestup do Severného Rakytovského sedla je řádně prudký, ale úbočím Tanečnice je to zase celkem pohodová procházka.

Skalná Alpa Skalná Alpa Skalná Alpa

Skalná Alpa

A protože už mám pořádný hlad - vyzkouším, co vlastně nabízí horský hotel Smrekovica. Parkoviště prázdné, restaurace prázdná, k jídlu pouze kurací zeleninový vývar s rezancami za 2,5€... Naštěstí ale obrovská porce :-)

 

Stan stavím v místě zvaném Močidlo, kde kdysi stávala salaš a kde se smí oficiálně tábořit. Ale nebyl to tentokráte ten nejlepší nápad... K hotelu dojel autobus polských turistů a poté se spustil nějaký generátor. Jestli to hlučné zařízení pumpovalo vodu nebo vyrábělo elektřinu nevím, ale jelo to dlouho do noci a opět to spustilo ráno :-(

Močidlo

Močidlo

 

den čtvrtý: Smrekovica - Malinô Brdo - Biely Potok

Vstávám opět brzy, ale dneska za to může ten příšerný generátor :-( Rychle pryč, nasnídám se někde v tichu...

horský hotel Granit

areálem horského hotelu Granit

Smrekovica (1530 m) je sedmým nejvyšším vrcholem Velké Fatry, ale vlastní vrchol není turisticky přístupný. Prakticky celý masív Smrekovice je zalesněn a velká část původních lesních porostů pralesovitého charakteru na Malé Smrekovici (1485 m) je chráněna jako PR Jánošíkova kolkáreň. Jen škoda, že čučoriedky ještě nedozrály :-(

úbočím Malé Smrekovice úbočím Malé Smrekovice

úbočím Malé Smrekovice

Po pohodlné cestě se dostávám do Nižného a posléze Vyšného Šiprúnského sedla. Vyhlídkový vrchol Šiprúň tentokrát vynechám - nad dalekými rozhledy dneska vítězí opar.

pod Šiprúněm pod Šiprúněm

pod Šiprúněm

V sedle pod Vtáčnikem stojí úžasná info cedule :-)

pod Vtáčníkem

pod Vtáčníkem

V podstatě poslední větší stoupání mne přivádí k horní stanici lanovky na vrcholku zvaném Malinné.

Malino Brdo

Malinô Brdo

V Májekově chatě stále skvěle vaří. Posledně jsem odsud šlapala do Ružomberku, tentokráte to vezmu směrem na Vlkolínec.

Malino Brdo Malino Brdo

Vlkolínské lúky v sedle pod Sidorovem

Třicítkové teploty byly nahoře na hřebeni příjemné, ale ve Vlkolínci je opravdu příliš horko. V potoce, který teče středem Vlkolínce v dřevěných žlabech, je dneska zkalená voda, takže se chladím jenom zmrzlinou a vyhledávám stín. Podstatnou část chráněných objektů tvoří dřevěnice resp. hospodářské dvory. Ale protože tohle není skanzen a normálně se tu bydlí, není to až tak úplně idylické, jak by člověk čekal. Jsem se snažila, takže fotky vypadají idyličtěji než skutečnost - všude stojí zaparkovaná auta, všude je plno turistů, občas je trochu nejasná hranice soukromých pozemků, stojí tu i jeden nový srub jako pěst na oko :-(

Vlkolínec Vlkolínec Vlkolínec Vlkolínec

Vlkolínec

Po žluté se podařilo odbočku na Biely Potok přehlédnout, takže jsem se musela kousek vrátit, ale odjezd autobusu směrem na Banskou Bystricu jsem naštěstí stihla :-) a auto z parkoviště ve Starých Horách nikam nezmizelo :-)

Biely Potok Biely Potok

Biely Potok

 

A úplně nakonec připojuji pozdrav pro slovenského čtenáře toulavých stránek, který mne poznal a oslovil na Krížné (a samozřejmě i pro jeho kamaráda) - byl to naprosto dokonalý trek :-)