Ciclovia Alpe Adria Radweg 17.-26.7.2015

dálková cyklotrasa spojující italské Grado a rakouský Salzburg

 

etapa č. 3: Resiutta - Chiusaforte - Pontebba - Tarvisio - Villach, 80 km

 

Nakonec nespadla ani kapka a obloha je zrána opět modrá. Mám před sebou nejkrásnější část trasy, jízdu po tělese bývalé železnice Pontebbana. Cyklistický ráj bude jen trošinku kazit to, že to bude pořád a pořád do kopce :-)

 

Železnice na této staré trati byla vyřazována z provozu v letech 1985 - 2000 (byla nahrazena novou dvoukolejnou elektrifikovanou tratí vedenou převážně v tunelech) a první část cyklostezky byla zprovozněna v roce 2005.

Ale šlapání do kopce přece jej jednu výhodu mělo - při rychlosti 10 až 15 km/hod jsem si mohla pořádně užít pohledy na všechny strany.

Většina železničních domečků zůstala rozbitá, opuštěná a nejsou přístupná, protože kvůli bezpečnosti mají zabedněná okna a přidán plot. Ale nádraží v Chiusaforte je výjimkou - zde vás uvítá bar a malé muzeum plné starých černobílých fotografií ze stavby železnice a taky wifi signál.

Úsek železnice odsud do Pontebby byl slavnostně otevřen v červenci 1879 a člověku nezbývá než obdivovat šikovnost našich předků.

Normálně vyhledávám přírodu bez civilizace, ale tento výlet je výjimkou. Ticho v tomto alpském údolí opravdu nenajdete, protože sem naskládali původní silnici, novější silnici, původní železnici, novou železnici a k tomu dálnici a samozřejmě ještě je tu řeka :-)

A občas i vodopád :-)

Úsek z Resiutta do Tarvisia je prošpikovaný tunely či mosty a pohledy do údolí i na okolní hory je dech beroucí.

Jízda po železničním tělese má jednu zásadní nevýhodu - s výjimkou několika málo nádraží téměř neexistuje možnost jak se dostat mimo něj - z jedné strany máte prudký násep, z druhé kolmé stěny a případné pěšiny k opuštěným železničním domečkům už dávno pohltila příroda. Hluboko pod sebou sice máte krásnou průzračnou řeku, ale marně přemýšlíte, jak se v ní vykoupat :-( Ale pár příležitostí se přece jen najde - tohle byl jeden z přítoků a cyklostezka byla nuceně přerušena objížďkou, protože přes zrušenou železnici protáhli dálniční most.

Další opuštěné nádraží, ale třeba bude i z něj za pár let hospůdka pro cyklisty.

Na několika místech jsou sice objížďky, ale na zpřístupnění dalších částí se stále pilně pracuje - na několika místech asfalt ještě voněl novotou :-) A škoda, ani 659,2 m dlouhý tunel San Rocco mezi Pietratagliata e Pontebba není sjízdný (je druhý nejdelší na této trati - tím nejdelším je Cinque Rivi mezi stanicemi Moggio a Resiutta s délkou 937 m, ale ani ten není přístupný).

V Pontebbě je konečně příležitost nakoupit něco k obědu a prohlédnout si funkční nádraží, protože tohle je jedno z mála míst, kde dnešní dvoukolejná elektrifikovaná trať spojující Villach a Udine z roku 2000 nevede v tunelu či galerii.

 

Právě u Pontebby byla v době stavby Pontebanny hranice mezi Rakouskem a Itálií a trať se stavěla s cílem spojit Vídeň s Benátkami.

Většina odpočívadel je na slunci, takže nezbývá než se s obědem uchýlit pod jeden z dálničních mostů :-(

A je čas zase chvíli šlapat.

Kousek za Ugovizzou nezbývá, než se před bouřkou schovat pod jedním z mostů, ale naštěstí nepršelo dlouho.

Další místo vonící novotou - na všech mapách je ještě cyklotrasa vedena po silnici přes Valbrunu.

A konečně nejvyšší místo, Sella di Camporosso. Jsem v nadmořské výšce 817 m, na rozvodí Jaderského (Fella - Tagliamento) a Černého moře (Slizza - Gail - Dráva - Dunaj). Hory, které mne doprovázejí severně jsou Karnské Alpy a na jihu jsou to Julské Alpy. Cyklisty tu vítá brána a počitadlo :-)

 

Vidíte tu šipku na tyči se značkou cyklostezky? Tak tohle je italský způsob značení celé trasy - celkem mrňavé nálepky lepené jen ve směru od hor k moři :-( Opačným směrem bez šance :-(

Nádraží v Camporosso se zřejmě využilo k bydlení, ale pro mne je nejdůležitější to, že pojedu konečně pár kilometrů z kopce.

V roce 1919 je stanovena hranice mezi Itálií a Rakouskem poblíž Tarvisia a spolu s Kranjskou Gorou a Arnoldsteinem tvoří Tarvisio trojmezí Itálie, Rakouska a Slovinska. Místní ekonomika je založena převážně na cestovním ruchu a zimních sportech a zvláštností jsou mnohojazyčné cedule: mluví se zde italsky, německy, slovinsky a furlandsky.

 

Historie sahá do římských dob - vedly tudy staré obchodní cesty přes Alpy.

Opouštím Itálii a těleso bývalé železnice - čekají mne rakouské cyklostezky podél řeky Gail, Drávy a Salzachu.

Podél řeky Gail asfalt vystřídala šotolina, ale naštěstí kvalitní.

 

Mým dnešním cílem je Villach a kemp zvaný Gerli. Ale nebyl to až tak úplně dobrý nápad:
1/ je to mimo cyklotrasu a znamenalo to trochu bloudění a především jízdu po silnici mezi auty
2/ je to na kopci
3/ na stránkách "zapomněli" uvést cenu za stan a že za sprchy se připlácí, takže cena rozhodně není až tak "lidová"
4/ k dispozici není jediná rozumně přístupná zásuvka pro nabití mobilu
5/ do bazénu je večer a v noci zákaz vstupu :-(

 

 

A poznámka na konec - pokud si chcete vychutnat pouze tuto část trasy, můžete využít železničního spojení speciálními cyklovlaky MICOTRA, které pendlují mezi Udine a Villachem.

 

 

etapa č. 0: Udine - Grado, 52 km

etapa č. 1: Grado - Aquileia - Palmanova, 30 km

etapa č. 2: Palmanova - Udine - Gemona del Friuli - Venzone - Resiutta, 91 km

etapa č. 3: Resiutta - Chiusaforte - Pontebba - Tarvisio - Villach, 80 km - tato stránka

etapa č. 4: Villach - okruh kolem Ossiacher See spojený s koupáním - Villach - Paternion, 74 km

etapa č. 5: Paternion - Spittal an der Drau - Obervellach - Mallnitz, 60 km

etapa č. 6: Mallnitz - lanovkou pod Ankogel a pěší výšlap - Mallnitz - Tauernský železniční tunel - Böckstein - Bad Gastein, 10 km pěšky, 12 km vlakem, 19 km na kole

etapa č. 7: Bad Gastein - Schwarzach - pěšky Liechtensteinklamm - St. Johann - Bischofshofen - Pass Lueg - Golling, 78 km

etapa č. 8: Golling - pěšky Gollinger Wasserfall - Hallein - Salzburg, 36 km

 

celkem na kole: 520 km