nad Vírskou přehradou 27.12.2015

z Víru na rozhlednu Horní les, nejvyšší bod PřP Svratecká hornatina

 

Počasí má stále ráz mírného podzimu. Kolem Vánoc padaly teplotní rekordy, ale v Brně stále vládne mlha doprovázená občasným mrholením. Jede se za sluncem :-)

 

Vír, parkoviště u závodu - vyhlídka Klubačice - Chlum - Javorův kopec - Dudkovice, rozc. - Horní les, rozhledna a zpět, cca 12 km

 

Obec Vír leží ve východní části kraje Vysočina na březích řeky Svratky, pod mohutnou hrází Vírské přehrady, která řeku přehradila v 60. letech.

 

Řeka Svratka vytváří u Víru nejhlubší údolní zářez na Vysočině a výškové rozdíly dosahují více než 300 metrů. Údolní skaliska, odhalená a vypreparovaná intenzívní hloubkovou i boční erozí Svratky, se zde vyskytují na levé i pravé straně řeky. Nejvyšší a nejslavnější je skalní stěna na levém břehu nad továrnou. Jmenuje se Klubačice, ale jedna její spodní část má mnohem svéráznější název - Posraná skalka :-)

 

Auto opouštím na parkovišti před továrnou a mířím na Klubačici - uzounká pěšina nahoru je vyznačená od rozcestníku u silničního mostu přes Svratku.

Hmm, jsem zrovna na hranici mlhy a jasné oblohy :-)

Na pamětní desce zasazené do skály je nápis: Zábradlí toto zbudovala r. 1911 stolová společnost svobodná obec Dalibor z Brna. Vírský klub grandů s nadací OSF Praha obnovili v r. 2000. Vítej na Klubačici!

 

Vyhlídkových skalek je kolem Víru několik a mají krásné názvy - Vířina, Horymírka, Hraběcí stolek, Hastrmánka či Kobylí skála - podrobný popis viz stránky www.virvudolisvratky.cz.

 

Mým dnešním cílem je Horní les, ale vracet se dolů na modrou značku se mi rozhodně nechce, tak to beru tak nějak přímo za nosem ke stožáru a tam se doufám napojím na cyklotrasu.

Ze sedla pod vysílačem je moc pěkný výhled na Vírskou přehradu. Jedna z největších přehradních staveb u nás vznikla za účelem regulace průtoku v povodí Svratky, ale její význam byl hned v počátcích rozšířen o využití pro vodárenské účely. Monumentální betonová hráz je se svou výškou 76,5 m třetí nejvyšší hrází v ČR a vodárenské přivaděče odsud vodu vedou do Bystřice nad Pernštejnem, do Nového Města na Moravě, Žďáru nad Sázavou i do Brna.

Ač prosinec, bunda mizí v batohu. Krajina je laděna do podzimních tónů a mlha se drží naštěstí jen v údolí Svratky. Nádhera, za krásou se nemusí jezdit nikam daleko :-)

Přede mnou je Chlum-Korouhvice, obec, ve které žije cca 50 obyvatel a vpravo nad domky už lze zahlédnout i stožár rozhledny Horní les.

Šlapu si to cestou necestou a vyhýbám se jen zoraným polím, protože to bych skončila s boulí bláta na každé botě. Přede mnou už je vyhlídkové místo v mapě zvané Javorův kopec.

Ideální místo ke svačině :-)

Zbytek cesty už vede převážně lesem a v závěru celkem prudce do kopce. Ocelový stožár, vysílač mobilního operátora, je lokalizován přibližně 60 m jv. od kóty Horní les (774 m), v nadmořské výšce 765 m.

Oficiální materiály tvrdí, že rozhledna je veřejně přístupná od poloviny dubna do půli října bez vstupného, ale už jsem zde byla několikrát mimo tento interval a vždy byla rozhleduchtivým k dispozici díra v plotě :-) I dnešek není výjimkou :-)

Věž je vysoká 59 m a vyhlídkový ochoz je vybudován ve výšce 38 metrů. Rozhled je dokonale kruhový - můžete spatřit Svitavy, Kojál, Praděd, Kralický Sněžník, hřeben Orlických hor, Krkonoše nebo třeba i komíny jaderné elektrárny Dukovany. Nebo aspoň hluboké údolí Svratky a Vírskou přehradu, Rovečné, Nyklovice či zříceninu hradu Zubštejn.

Ale je čas na návrat zpět k autu.

Mlha nezmizela, jen se trošku přeskupila :-(

Dlouho neváhám, vezmu to zpátky domů přes Bystřici nad Pernštejnem, ať si ještě chvíli užiji jasné oblohy. Protože kombinace mlhy a tmy nebude za volantem nic příjemného :-(