hřebenem Javorníků + Pulčínské skály 21.-22.4.2016

putování po moravsko-slovenském pomezí

 

Předpověď počasí pro dva následující dny nevypadá vůbec špatně a dokonce se můžu bez problémů vyvázat z pracovního procesu. Světlo už vydrží dlouho a tráva se krásně zelená, přišlo jaro se všemi barvami a vůněmi. Táhne mě to do hor...

Javorníky jsou součástí Západních Karpat. Z jedné strany CHKO Beskydy, z druhé CHKO Kysuce - část leží na území České republiky, ovšem větší část Javorníků leží na Slovensku. Mám sice mezi tipy na hřebenové túry založeno putování od restaurace u Melocika do Čadce s návštěvou poutního místa nad Turzovkou, ale léto bude pro tohle vícedenní putování určitě lepší, takže zůstanu jen u klasiky a dopravně přístupnější části hřebene od Velkých Karlovic ke Vsetínu.

 

Trvalo mi to docela dlouho, než jsem tenhle výlet ke své velké spokojenosti logisticky promyslela a nakonec mi ten úžasný plán nabourala skutečnost, že horský hotel Portáš v mezisezóně funguje jen o víkendu a krásné počasí bude jen Čt + Pá. Ještěže tuhle informaci pověsili na web... A tak na poslední chvíli balím ještě spacák a stan. Hmm, aspoň ten nový stan poprvé vyzkouším - podařilo se mi v zimě koupit se slevou na inzerát ultralehký samonosný stan MSR Hubba HP.

 

Vyrážím ještě za tmy - auto nechám zaparkované na Vsetíně a pokračovat budu místním autobusem do Velkých Karlovic, Podťaté s odjezdem 6:45. Na konečné, ve Světlé, vystupuji jako jediná - je 7:14 a zřejmě to nebyl až tak geniální nápad s tím stanem. Mrzne...

Nejkratší a nejrychlejší cesta na hřeben je po asfaltu až do lyžařského střediska Makov-Kasárne, ale času mám dost a tu cestu už znám - vyrážím tedy doleva po žluté podél potoka Lemešná do stejnojmenného sedla.

Pohybem jsem se zahřála, ale to pravé stoupání je teprve přede mnou. Asi nejbrutálnější stoupání celé cesty.

Přece nevynechám pramen Kysuce... A pořád do kopce.... S jednou nádhernou vyhlídkou zásluhou čerstvé paseky :-)

Kysuca, řeka, která dala jméno celému kraji, pramení v nadmořské výšce 945 m.

Či přesněji řečeno, pramen, ke kterému vás zavede turistická značka je v nadmořské výšce 945 m, ale nad ním je v lese ukryt ještě jeden - ten už je nad úrovní 1000 m. Ten jsem ale našla jen proto, že jsem byla líná se vracet zpátky na rozcestí a zamířila jsem rovnou za nosem přes vrchol zvaný Hričovec.

Pohledy jsou parádní, ale škoda, že jen na českou stranu.

Z horní stanice lyžařských vleků střediska Kasárna se otevírají krásné výhledy na údolí Vsetínské Bečvy, Vsetínské vrchy s nejvyšším vrcholem Vysoká (1024 m), rozhlednu na Třeštíku či Miloňové a masiv Moravskoslezských Beskyd - od Radhoště přes Pustevny, Kněhyni, Smrk až po nejvyšší Lysou horu a nejvíce vpravo Travný. Jen ten vítr kdyby nebyl tak studený...

Velký Javorník (1072 m) je nejvyšším bodem tohoto pohoří, ale dojdete k němu vlastně téměř po rovině. Vrcholový dřevěný dvojkříž byl vysvěcen 7.7.2007 a krásně je odsud vidět pokračování trasy.

Louky a mírné terénní vlny nás dovedou až na Stratenec - k památníku ve tvaru tří křížů z roku 1969, připomínajícímu velké osvobozovací boje na konci druhé světové války. Hřbet je zde travnatý a odlesněný, ale louky v celé oblasti každým rokem rychleji pohlcuje les - z míst, odkud se kdysi otevíraly skvělé pohledy do kraje, už brzy nebude vidět vůbec nic.

Stratenec na mne vždycky působil tak trochu tajemně a poeticky, ale většinu té krásy ztratil - stojí tu rozhledna z roku 2008 (a chybí jí několik šprušlí), přístřešek, lavičky, obrovská mapa... Sice se zásluhou rozhledny otevře aspoň částečný pohled na slovenskou stranu do údolí Papradianky, ale veškerá poezie je totálně pryč...

Smrkové lesy s podrostem borůvčí (v borůvkové sezóně je třeba si na tuhle trasu vynahradit dvojnásobek času) doplňují pokroucené buky a pořád je na co koukat.

 

Malý Javorník (1019 m) je nejvyšším bodem pohoří na Moravě a pokračovat budu opět přímo po hranici. Což vlastně ničemu nevadí, ale zřejmě to putování po hranicích a hledání signálu mělo obrovský dopad na baterii mého mobilu - žádným jiným způsobem si jeho téměř vybití nedovedu vysvětlit.

Nahoru, dolů, pořád dokola, ale převážně dolů. Stolečný vrch nad Portášem měří už jen 962 m.

Portáš. Tak tady jsem mohla spát... A co je vlastně tak úžasného na Kohútce, že chtějí za nocleh 970Kč/dospělý/noc + 200Kč za 1 osobu v pokoji??? Váhám, ale zřejmě bude nejlepší dopravit se autobusem z Vranče k autu a pokračovat autem...

A tak nakonec opravdu stavím stan - na tábořišti na Pulčinách :-)

Ostré sluneční paprsky zjemněly a svět se na chviličku zahalil oranžovým závojem. Zapadající slunce se dotklo kopců a posléze zmizelo, krásné divadlo skončilo. Končí den a začíná noc - večer jsem se zahřála u ohně, ale v noci byla zima. Definice dolního komfortu -3°C u mého spacáku nějak nezafungovala, ač jsem na sebe navlékla všechno, co jsem sebou měla včetně kulicha. Pod nulu teplota tuto noc neklesla, ale zrovna pohodově jsem se nevyspala.

Pulčínské skály zkráceně zvané "Pulčiny" jsou největším pískovcovým skalním labyrintem na Moravě. Mohutný pískovcový skalní blok Pulčínských skal se nachází na úbočí vrcholu Hradisko (773 m) v jihozápadním cípu Javorníků nedaleko obce Pulčín, místní části Francovy Lhoty. Nejvýznamnější části dostaly svá jména - Pět kostelů, Izby a nejnavštěvovanější Zámčisko s vrcholovou knihou.

Celý komplex připomíná chaoticky naskládané obrovské balvany, jež se spojují do skalních řad a stěn.

Kdysi zde na Zámčisku stával skalní hrádek - zůstaly z něj jen schody vytesané do skály.

Pamětní deska trampům popraveným ve 2. světové válce, trampské chaty Hawai, Dakota a Tahiti a romantická jména některých skalních útvarů jsou dnes jednou z mála připomínek, že tato oblast byla kolébkou trampingu na Valašsku.

A poslední zajímavost je hned u silnice v Lidečku - Čertovy skály, nápadný skalní val na úpatí vrcholu Kopce (699 m), je tvořený pískovci a slepenci dosahuje délky cca 150 m a je vysoký až 25 m.

A v motorestu naproti dobře vaří :-)

 



 

copyright Alena