Maroko 3.-18.9.2016

země jako z pohádek tisíce a jedné noci

Část čtvrtá - pohoří Vysoký Atlas, Jebel Toubkal (4167 m)

Vysoký Atlas se táhne v délce 750 kilometrů ze západu na východ a odděluje středomořskou, zelenější a vlhčí část Maroka od části saharské, vyprahlé. Je zde šest vrcholů vyšších než 4000 m a nejvyšší hora, Jebel Toubkal (4167 m), je současně nejvyšší horou celé severní Afriky. Sníh se v těchto výškách udrží po většinu roku s výjimkou letního období, takže mačky nebudeme potřebovat. A vlastně nebudeme potřebovat vůbec žádné speciální vybavení, výstup na něj se dá srovnávat s přístupnými vrcholy ve Vysokých Tatrách.

Klasický výstup je dvoudenní:
- první den z Imlilu (1700 m) k chatě Toubkal (3207 m), tj. převýšení nahoru 1507 m, cca 5 hodin chůze
- nocleh na chatě
- druhý den od chaty Toubkal na vrchol (4167m), tj. převýšení 960 m nahoru, cca 3 hodiny chůze a poté zpět dolů po stejné trase do Imlilu, tj. převýšení 2467 m dolů

A přesně tak půjdeme i my, vyrazíme z Imlilu, kam nás dopravil nás minibus. Tady už na nás čeká místní průvodce a chvilku nás ještě zdrží vypůjčka hůlek. Pak už nezbývá než nahodit batoh se spacákem a dostatečnou zásobou balené vody a vyrazit. Nejsme žádná béčka, sice jsme si mohli zaplatit muly, ale zas toho tolik neneseme - večeře i snídaně je zajištěna na chatě.

Imlil je vesnička turistická - údolí a vesnice přístupné po silnici jsou vždycky plné neodbytných obchodníků a prodejen občerstvení a suvenýrů. Ale Aroumd je už skutečnou horskou vesničkou. Zde se k nám připojuje druhý průvodce a pokračujeme vyschlým korytem řeky.

z Imlilu do vesničky Sidi Chamarouch

Vesnička Sidi Chamarouch nabízí čerstvý pomerančový džus a pár minut oddechu - odsud už vede jen pěšina. Stoupání je nekonečné, ale ještě na několika místech se lze občerstvit čerstvým džusem nebo si lze koupit třeba kolu či oplatky. K dispozici je i voda, ale držíme se pravidla, že pijeme pouze balenou.

stoupáme k chatě Toubkal

Každou chvíli kolem nás projede naložená mula - buď vozí bagáž turistům nebo se lopotí s turisty samotnými nebo zásobují chatu potravinami. Ať tak nebo tak, vždy mají na stezce přednost.

stoupáme k chatě Toubkal

Chata už tady stojí od roku 1938, ve výšce 3207 m nad mořem. Elektřinu v současnosti dodává malá vodní elektrárna a k dispozici je 86 lůžek - na našem pokoji jsou patrové palandy a lůžek celkem 26. Snad nebude nikdo v noci chrupkat příliš hlasitě :-(

chata Toubkal

Počasí nám zatím přálo, ale blíží se bouřka. Nevadí, stejně si potřebujeme odpočinout a nejlepší to bude vleže na posteli ve spacáku, protože pokoj je vlhký a studený a venku je bez sluníčka taky chladno.

chata Toubkal

Riziko výškové nemoci narůstá od hladiny 3500 m a zatím jsme v pohodě. K večeři dostáváme polévku hariru, kuskus a meloun a poté zalézáme opět do spacáku.

Vyráží se brzy zrána, ještě za tmy a ani my nejsme výjimkou. S čelovkami nejprve přes potok a potom vzhůru. Zpočátku vlastně pořádně nevidíme kam přesně jdeme, ale brzy se začne rozednívat. Stoupání je mnohem ostřejší než včera, ale jdeme v podstatě nalehko, vše nadbytečné zůstalo zamčené v chatě.

stoupáme na Jebel Toubkal

Naše tempo není nikterak závratné, ale není třeba spěchat. Svítí sluníčko, nefouká, nikde není sníh, vrcholy se neskrývají v mracích - Atlas si pro nás nachystal téměř ideální počasí. Stezka se vine sutí do sedla mezi hlavní a západní vrchol a poté k vrcholu s železnou trojnožkou.

stoupáme na Jebel Toubkal

Jsme nahoře!!! Všichni!!! Překonala jsem svůj současný výškový rekord z července 2012 - Piz Boe, 3152 m v Dolomitech :-) Tak tohle bude moje první a zřejmě i poslední čtyřtisícovka :-)