Bílý kámen II. 1.5.2017
vojenský výcvikový prostor Libavá
Jen jednou ročně je vojenský újezd Libavá otevřen veřejnosti. Akce se jmenuje Bílý kámen a letos proběhl už 24. ročník (můj druhý).
Dovolím si věnovat tento příspěvek nejen organizátorům za tu spoustu práce, kterou odvedli, ale i všem účastníkům, kteří překonali vrozenou lenost a vyrazili v nádherný prvomájový den do přírody. Počasí snad ani lepší být nemohlo :-)
Stará voda
Z Brna do Libavé je to autem 115 km, což dám za cca 1:45 h. Kolo musím naskládat do kufru a taky se ráno musím najíst. Co se dá dělat, nejsem zrovna ranní ptáče, ale budík nastavuji na 5:30 :-(
Loni jsem netušila, jaké to vlastně bude, ale tentokrát mám jasný plán - objedu celý okruh. Ale protože nejsem žádný polykač kilometrů, ale jezdím na pohodu, musím to nějak rozumně spočítat, protože vojenský prostor je otevřen v době 7:00 - 16:00 a trasu jsem odhadla naklikáním na cca 60 km (plánovač na stránkách mapy.cz ve vojenském újezdu trasy nedohledává) a zřejmě celkem slušné převýšení.
Město Libavá - Smilov - Velká Střelná - Strážisko - Kozlov - Potštát - Barnov - Staré Oldřůvky - Stará voda - Město Libavá
0 km - Město Libavá / Stadt Liebau
Zvládla jsem to těsně před osmou, takže si místo k zaparkování ve Městě (respektive městečku) Libavá můžu ještě vybírat. Což je fajn, potřebuji prostor pro vytažení kola z kufru a musím znovu upevnit přední kolo, protože bez jeho sundání se mi to kolo nepodařilo do auta nastěhovat. Příště si koupím skládačku :-(
Na náměstíčku platím registrační poplatek 40 Kč a dostávám identifikační náramek a mapu. Vypadá to na na naprosto úžasný den.
Pro akci platí několik pravidel - k těm nejdůležitějším patří dvě - cyklistická helma je pro cyklisty povinná a foto či videozáznam je armádou zakázán. Takže fotit se bude jen překrásná příroda a trocha té historie.
Vojenský újezd vznikl dne 1. října 1946 na základě rozhodnutí Gottwaldovy vlády na katastrálním území 24 obcí - ve všech zdejších obcích žili téměř výhradně Němci, kteří byli v roce 1945-46 vysídleni - bylo jich cca 14 tisíc. A tak po vysídlení Němců následovalo vysídlení neněmeckých přistěhovalců a v průběhu následujících let byly opuštěné vesnice postupně zdemolovány. Z povrchu zemského zmizely kostely, kapličky, kříže, mlýny vodní i větrné. S výjimkou kostela a větrného mlýna v Městě Libavá a poutního kostela ve Staré Vodě. Něco se rozebralo, něco rozkradlo, některé vsi se staly v podstatě terčem při střelbách a po některých z nich nezbyla ani jména.
V roce 1968 přešel prostor do společného užívání našich a sovětských vojsk a poté se zde stavěly komplexy pro potřeby vojsk obsluhujících rakety umístěné v raketových silech. Sovětští vojáci zde v lesích střežili socialismus před imperialisty.
A současnost? Koukněte na You Tube.
Město Libavá mělo v roce 1930 cca dva tisíce obyvatel a v roce 1948 více než tři tisíce (dnes jich zde žije 500). Nepotkal ho osud ostatních, část zástavby zůstala zachována včetně jednoho větrného mlýna a bývalého farního kostela Povýšení svatého Kříže.
Kostel stojí v areálu kasáren ohrazeném vlnitým plechem. Byl vystavěn v letech 1662-1669 a později přestavován, ale v roce 1950 byl zabaven církvi a předán do užívání armádě. Ta kostel přepažila dřevěným patrem a využívala jej jako sklad. Opravovat se začal až v roce 2002 díky úsilí místních občanů, má novou střechu a během akce Bílý kámen bývá mimořádně otevřen - ale netuším jak letos, je 8:00 a všude je zatím liduprázdno a zavřeno.
Město Libavá, kostel
To, že mlýn, kterému se říkalo Siedlerův, přežil působení Československé a později i Sovětské armády, můžeme považovat za zázrak. Dalších 24 větřáků na území vojenského prostoru Libavá se stalo po roce 1948 cvičným střeleckým terčem a dnes po nich není ani stopy.
Město Libavá, mlýn
Je čas vyrazit směrem na Smilov a Velkou Střelnou. Připadá mi to jako lepší varianta než okruh po směru hodinových ručiček především proto, že oblast mezi Novými Oldřůvkami a Městem Libavá už nespadá do vojenského prostoru a tím pádem budu mít spoustu času k dobru a neměla bych mít problém opustit vojenský prostor nejpozději v 16:00.
směr Smilov
4,3 km - bývalý Smilov / Schmeil
Kdysi Smilovem procházela okresní silnice z Města Libavá do Olomouce. Bývalo zde dobytkářské družstvo, olejna, větrný mlýn, dvě pily, břidlicový lom, záložna, kostel, školu a Smilov měl i vlastní železniční zastávku na trati z Olomouce do Krnova. V roce 1930 měl Smilov 129 domů a 691 obyvatel. Dnes tu není nic - jen v místě bývalého kostela stojí pomník pořízený zdejšími rodáky, jehož částí je torzo původního pomníku padlým v první světové válce.
Smilov / Schmeil
8,5 km - pozorovatelna
Zatím to bylo pořád do kopce :-( Cyklistů rapidně přibylo a z Pozorovatelny je výhled na náhorní plošinu upravenou jako tankodrom a vojenská střelnice. A protože tohle je neoddiskutovatelně vojenský objekt, namísto fotografie zkoukněte video na You Tube. Je tam Pozorovatelna i okolí a navíc tanky, které tu dnes samozřejmě nebyly :-)
pozorovatelna
9,5 km - bývalá Velká Střelná / Gross Waltersdorf
Velká Střelná bývala velkou zemědělskou obcí na soutoku několika potůčků v nadmořské výšce 570 m. V roce 1930 zde žilo 1927 obyvatel. Břidlice se zde lámala již od 16.století a ložisko břidlice ve Velké Střelné je největším v oblasti Nízkého Jeseníku. Dnes na území obce stojí pomník, postavený v roce 2003. Ze zástavby vlastní vesnice zbylo několik skromných zbytků kamenných zdí.
Velká Střelná / Gross Waltersdorf
pohled z křižovatky směrem na Zelený kříž
11,1 km - zámeček Bores
A pořád do kopce :-( Po silnici vydlážděné žulovými kostkami :-( Míjím Bores, zámeček "vylepšený" socialistickou adaptací - bývala zde ubytovna pro cvičící vojska.
pohled zpátky k Velké Střelné
zámeček Bores
13,4 km - vrchol Strážisko
Jsem na nejvyšším místě mé trasy, v nadmořské výšce 675 m. Vyšší už je jen nedaleký Fidlův kopec (680 m), ale jeho vrchol není zpřístupněn. Výhledy jsou nesrovnatelné s loňskem - bílý sníh prozrazuje polohu hlavního hřebene Hrubého Jeseníku a směrem k úrodné Hané leží Olomouc.
Strážisko
A pohled na Strážisko z protisvahu, ta hromada lidiček vystoupila z autokaru, kterým se mohli svézt ti starší či fyzicky méně zdatnější.
Strážisko
Dost bylo dlažebních kostek...
ze Strážiska pod Fidlův kopec
Dost bylo tankodromů a střelnic...
pod Fidlovým kopcem
ten bílý pás těsně nad stromy je sněhem pokrytý hlavní jesenický hřeben
parádní cyklobundy :-)
z pod Fidlova kopce do Kozlova
18,9 km - Kozlov/Kozlau
U vstupu v Kozlově jenom zírám - tady je třeba na vstup do prostoru vystát dlouhatánskou frontu.
vstupní místo Kozlov
Nedaleko odsud pramení v nadmořské výšce 632 m na východním svahu Fidlova kopce řeka Odra. Pramen se nachází ve vojenském újezdu, ale je přístupný o víkendech a svátcích po červené turistické značce z Kozlova.
A jak to vypadalo přímo v obci? Auta, auta, auta, všude samá zaparkovaná auta.
20,7 km - Kozlov, hřbitůvek
Než vyrazím směrem na Potštát, dělám ještě kratičkou odbočku - za Kozlovem směrem k Ranošovu býval německý hřbitůvek.
Kozlov, německý hřbitůvek
Ovocné stromy kvetou, ale v příkopech leží zbytky sněhu.
Kozlov
Je půl dvanácté, mám za sebou třetinu trasy a chtělo by to pauzu na oběd. Hospůdka "U pramene Odry" v Kozlově byla výbornou volbou. Gulášová polévka s kusy masa rozhodně nebyla ošizená a půllitr kofoly přišel opravdu vhod.
23,6 km - Zelený kříž
S větrem v zádech není mírné stoupání ke křižovatce zvané Zelený kříž žádný problém. I tady jsou auta naskládaná podél cest na všechny strany.
u Zeleného kříže
Přede mnou je sedmikilometrový sjezd. Mohlo by se říci úžasný sjezd, ale měl své chybičky - po téhle silnici jezdí auta z Velkého Újezdu přes Potštát do Oder. Docela rychle :-( A navíc je silnice v dezolátním stavu, z asfaltu vystupují panely původní betonové cesty, po které kdysi jezdívaly tanky. Jedna díra za druhou :-(
sjezd do Potštátu
30,8 km - Potštát
Potštát či německy Bodenstadt je městečko založené převážně německými kolonizátory na přelomu 13. a 14. století. Žije v něm zhruba 1200 obyvatel a vydáte-li se z Potštátu podél říčky Velička, která si v odolných horninách okraje Oderských vrchů prorazila cestu, narazíte na uskupení výrazných skalisek, které si vysloužily pojmenování Potštátské skalní město. Ta největší skaliska spatříte v těsném sousedství silnice č. 441 nedaleko pohostinství U tlustého Jana. Ale to jen pro doplnění, trasa Bílého kamene míří opačným směrem - na Kovářov.
Potštát
Kovářov
33,6 km - vstup Kovářov
Na třech kilometrech jsem nastoupala cca sto výškových metrů a jsem zpět na náhorní plošině.
nad Kovářovem
Přede mnou je ta přírodně nejkrásnější část vojenského újezdu.
u odbočky na Luboměř
Touhle značkou měli vylepšit především silnici mezi Kozlovem a Potštátem.
u Luboměře
Daleké výhledy a opuštěné asfaltové silničky, co víc by si mohl pohodový cyklista přát....
z Luboměře do Barnova
Jen škoda, že pod Olověnským vrchem asfalt končí.
z Luboměře do Barnova
43,8 km - bývalý Barnov/Bernhau (Olověná)
Obec Barnov vznikla asi ve 13. století jako hornická osada a po celé 18. a 19. století zde fungovaly doly na olovo. V roce 1930 zde žilo 359 obyvatel, ale po vysídlení německých starousedlíků se zde k volbám v r. 1946 dostavilo celkem 6 voličů. Obec byla přejmenována a zničena po vytvoření vojenského prostoru v následujících letech, dnes je opět uváděna pod názvem Barnov.
Barnov/Bernhau
Zdá se to k neuvěření, že tady, kde dnes roste les, stávaly domy...
Barnov/Bernhau
Pěkně to zpracoval Tomáš Kusýn - zkoukněte jeho malý filmový portrét této zaniklé vsi na You Tube - 1. dil - 2. díl.
45,3 km - most přes Odru
To byl teda sešup :-( Jsem na úrovni řeky Odry, na nejnižším místě trasy v nadmořské výšce 388 m a bude se tlačit :-( Barnovskou přehradu jsem minula po pravé ruce, aniž bych si ji jako účastník akce Bílý kámen mohla prohlédnout.
most přes řeku Odru mezi bývalým Barnovem a Novými Oldřůvkami
47 km - bývalé Nové Oldřůvky / Neudorf
Je 15:00 a já opouštím vojenský prostor. Vychází mi to přesně podle plánu.
Nové Oldřůvky
50,4 km - Staré Oldřůvky, občerstvovna u kostela
Staré Oldřůvky (německy Altendorf) měly štěstí, nespadly pod vojenský újezd. Ještě ve druhé polovině 19. století se zde těžila olověná ruda (v místní olověné rudě se vyskytuje ve stopovém množství i stříbro) a byly zde dva břidlicové lomy.
Staré Oldřůvky
ze Starých Oldřůvek do Podlesí
přes Podlesí
V Podlesí se napojuji na silnici spojující Budišov nad Budišovkou s Městem Libavá. Zase budou mé "oblíbené" dlažební kostky :-(
57,5 km - Stará voda, kostel
Historie obce Stará Voda (Altwasser) sahá až do 13. století a jako poutní místo patří k těm s nejdelší tradicí u nás. V 17. století zde byl postaven podle plánů císařského architekta G. P. Tencally velký poutní kostel. Nese jméno svatého Jakuba Většího a svaté Anny a je jediným objektem, který zůstal zachován.
Stará voda
Je 17:00, kostel má zavřenou bránu a pokud byl dneska otevřen, tak teď už je pozdě. Ale byla jsem uvnitř loni a přidám pro úplnost loňské fotografie. Kostel byl devastován československou a později sovětskou armádou a rekonstrukce svého zevnějšku, na kterou kromě státu přispěli také bývalí němečtí obyvatelé, se dočkal až po roce 1991. Vnitřek kostela je stále popsaný nápisy v azbuce a působí jako varovný památník na dobu okupace.
Stará voda (květen 2016)
Ke kostelu patřily dnes neexistující ambity a klášter řádu piaristů, který byl poškozen na konci 2. světové války a po vzniku vojenského prostoru ponechán osudu. Dnes jsou na místě kláštera pouze zbytky zdiva a studna na bývalém nádvoří. O kousek dál je k nalezení hřbitůvek.
Stará voda
57,5 km - Stará voda, pramen
Jen kousek po cestě za kostelem, stojí nově zrekonstruovaná Královská studánka, pramen léčivé vody.
Stará voda, pramen
63,0 km - Město Libavá
A poslední sjezd. Zase po dlažebních kostkách :-(
Město Libavá
V 17:45 skládám kolo do kufru auta. Byl to skvělý den :-)
Akce se můžete zúčastnit i jako pěšáci, ale nejvíce uvidíte při výletu na kole. Území je protkáno sítí vojenských silniček, které zvládne každý typ horského nebo trekového kola v dobrém technickém stavu. Jen je zapotřebí počítat se značným stoupáním nebo klesáním a dlouhými úseky s dlažebními kostkami.
Celá akce dostala název Bílý kámen podle bíle označeného skaliska na vrcholu stoupání z rovinaté Hané do Oderských vrchů. Před zřízením vojenského prostoru to býval častý cíl výletů a já mám důvod se sem zase někdy vrátit - nahoře na Bílém kameni jsem ještě nebyla.
A pro úplnost odkaz na loňské zápisky.