Bílé Karpaty 31.8.2017

podhůřím Bílých Karpat za výhledy z Žerotína a Holého vrchu

 

Poslední srpnový den a zřejmě letos poslední den s teplotou nad 30°C ve stínu. Ale na druhou stranu - dohlednost je průměrná a horko v neklimatizovaném autě je docela ubíjející.

 

Naplánovala jsem si zastávku v lokalitě NPP Váté písky - nebyl to až tak geniální nápad, v autě bylo proti tomuhle vlastně docela příjemně :-(

Váté písky, území chráněné jako národní přírodní památka, se nachází z obou stran železniční tratě Přerov-Břeclav v pruhu širokém až 60 m a dlouhém 5,5 km mezi železničními stanicemi Rohatec a Bzenec-Přívoz v oblasti Bzenecké doubravy, což je název z dnešního pohledu podivný. Duby tu totiž nejsou - celá oblast je osázená borovicovými lesy.

 

Ale kdysi dávno tady býval hustý dubový porost. Jenže v 18. století došlo vlivem člověka k výraznému odlesnění oblasti intenzívní pastvou, mýcením i neřízenou těžbou. Zdejší písky pocházejí ze sedimentů řeky Moravy a místy dosahují mocnosti až 30 m a na otevřených plochách se začaly vytvářet písečné duny a písek se dostával větrem až do polí. Tehdy vzniklo pojmenování Moravská Sahara a započaly snahy o zvládnutí téhle ekologické katastrofy - o opětovné zalesnění. Dlouho se nedařilo, ale na počátku 19. století bylo území úspěšně osázeno borovicemi pod vedením Jana Bedřicha Bechtela (1800-1868).

Díky výstavbě železnice z Vídně do Krakova, tzv. Severní dráhy císaře Ferdinanda kolem roku 1840, zde ale vznikl bezlesý protipožární pás, který byl do konce provozu parních lokomotiv (kolem roku 1970) pečlivě udržován. A právě tento pás je dnes chráněn jako NPP Váté písky.

Vegetace je, vzhledem k extrémním podmínkám (velká propustnost a extrémní teploty půdního povrchu), řídká a nízká. Typický je bohatý výskyt lišejníků a trav a také fauna vázaná na písčitá stanoviště - teplomilní či světlomilní brouci, sarančata, kobylky, motýli, pavouci či ještěrky.

A taky kudlanky, respektive jediný český zástupce řádu kudlanek, kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Ale tu jsem dneska objevila jen jedinou - zrovna se krmila :-)

Díky jejich zelenému (samičky) či hnědému (samečci) zbarvení je lze v přírodě snadno přehlédnout. Jsou to dravci, kteří dokáží s velmi dobrým maskováním dlouho číhat na svou kořist, drobný hmyz. Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist, ukousnou jí hlavu a sežerou. A občas dokonce samička po páření sežere samečka. Nohy působí jako střenka zavíracího nože a kořist je bleskovým sklapnutím přivřena mezi ozubenou holeň a chodidlo.

Dost bylo rozžhaveného písku, popojedu :-(

 

V Radějově se mi daří pohodlně zaparkovat u kostela a hned naproti je sámoška, takže není problém s doplněním zásob a dodržením pitného režimu.

 

Nahoru na Žerotín mne dovede Oskerušová naučná stezka. Vrch Žerotín (322 m) je obklopen vinohrady, starými ovocnými sady a políčky, takže je pořád na co koukat. Mezi vinicemi se pyšní mohutné stromy oskeruší, ale působí to tady na mne jako soukromé pozemky a raději se držím silničky.

Vrch Žerotín je místem krásného výhledu na celé Pomoraví.

Na vrcholku stojí kaplička a hodně vysoký kříž.

PP Žerotín na vrcholu tohoto kopce je jediný zachovalý fragment šipákové doubravy v Bílých Karpatech - loučku s křovinami dřínů, kaliny či klokočí doplňují stromy dubu šípáku.

Po odpočinku ve stínu šlapu zas dál. Žlutá značka mne dovede až na Holý vrch.

Od roku 2015 stojí na Holém vrchu v nadmořské výšce 388 m dřevěná rozhlednička s vyhlídkovou plošinou ve výšce 6 metrů.

Nahoru nevedou schody, ale žebřík a výhled stojí za to.

Kruh jedenácti jeřábů břeků zde tvoří stromovou kapli - Kapli ve větru - prostor pro rozjímání, pro radost, pro návrat k tomu, co nás převyšuje.

Symbol kontinuity, který budou ve své plné kráse, majestátnosti a plnosti vnímat až naši potomci - tahle kaple byla vysázena teprve 5.11.2016

Výhled z rozhledničky omezovat ještě dlouho nebudou :-)

Hrozné horko :-( A to mám teplo a slunce ráda :-( Mohla bych na Mlýnky, Měsíčním údolím a do Radějovské obory, ale dost bylo šlapání, jde se dolů nejkratší cestou.

K přírodnímu koupališti Lučina je to z Radějova jen necelých 5 km, což je autem nějakých 7 minut :-) Kdysi jsem tu šlapala po silnici po výletu přes Radějovskou oboru v nových, ještě nerozšlápnutých pohorkách a myslela si, že mi upadnou nohy.