Šumava 16.-25.2.2018
na běžkách napříč Šumavou
Mezi všemi českými pohořími zaujímá Šumava se svým kouzlem divočiny uprostřed Evropy zvláštní postavení. Co se mi vybaví ve spojitosti s Šumavou? Kromě toho, že je na Šumavu z Brna daleko?
Spisovatel Karel Klostermann (1848-1923) a jeho svědectví o dávno zaniklé Šumavě, o těžkém životě prostých lidí v rozsáhlých hvozdech plných nebezpečí a krutosti přírody, které popisuje ve svém nejznámějším díle, v prvotině Ze světa lesních samot z roku 1891? Asi ne, tu knihu jsem nikdy nečetla a zřejmě nikdy nepřečtu.
Šumava
A co takhle Král Šumavy? Film režiséra Karla Kachyni 1924—2004 a scenáristy Rudolfa Kalčíka 1923—1980 z roku 1959, silně prokomunisticky zaměřené dílo zdařile kombinující dobrodružství s drsnou atmosférou Šumavy velmi volně inspirované příběhy skutečných Králů Šumavy?
Hranice v době po únoru 1948 ještě nebyly uzavřené drátěným plotem. Běženci i agenti k přechodu hranice využívali služeb převaděčů – lidí, kteří se dobře vyznali v místním terénu. Hlavní dějiště všech zásadních scén, do mlh zahalená bezedná bažina, přes kterou jen záhadní a zákeřní převaděči znali cestu, významně pomohla k velkému úspěchu filmu. Film Král Šumavy skončil slavným vítězstvím hrstky odvážných pohraničníků. Ti nakonec zlikvidovali celou bandu převaděčů a jejich kompliců, kteří se zákeřně snažili narušovat základy rodícího se socialismu. I ve skutečnosti se nakonec armádě, PS, SNB a STB podařilo zajistit téměř dokonalou neprostupnost našich hranic, pochytat většinu převaděčů a na dlouhá léta uvěznit milióny lidí v nesvobodné zemi.
Šumava, býv. Hůrka
Po roce 1950 se Šumava stala na dlouhý čas smutnou a opuštěnou divočinou ve stínu strážních budek a ostnatých drátů, kam se po dlouhá léta nemohlo. Železná opona na dlouhé desítky let rozdělila Evropu a byla pohromou pro tisíce lidských osudů, avšak šumavská příroda z ní profitovala. Vysídlení původních obyvatel, striktně regulovaný přístup a velmi omezené hospodaření v krajině hraničního pásma vytvořily výborné podmínky pro přírodní vývoj tohoto území.
Šumava
Ale divočina je to v současnosti trochu depresivní. Území Šumavy bývalo odnepaměti spojováno s hlubokými lesy a smutný je pohled na jejich odumírání. Orkán Kyrill, který se 18. ledna 2007 přehnal nad Českou republikou, zcela změnil rozsáhlými plošnými polomy vzhled krajiny na české i bavorské straně Šumavy. Národní park Šumava zápasí s mnoha problémy - kůrovcové kalamity, spory týkající se těžby dřeva, výstavba dalších turistických středisek, přílišné "rozkouskování" I. zóny, zvyšující se nezaměstnanost v zanedbaných šumavských obcích...
Ale vichřice a kůrovec jsou faktory, které po tisíce let formovaly přirozený vývoj smrčin střední Evropy a smrčiny se postupem času přirozeně obnoví.
Šumava
Při volbě termínu je třeba se rozhodnout, čemu dát přednost, zda delšímu dni nebo lepšímu sněhu. Volím druhou polovinu února a váhám mezi variantou přechodu Šumavy na sněžnicích či na běžkách. Sněhové zpravodajství neuvádí zrovna ideální podmínky a v oblasti u Lipna nejen že není souvislá sněhová pokrývka, ale kvůli polomům z podzimu 2017 jsou některé trasy v oblasti mezi Jeleními vrchy, Novou Pecí a Zadní Zvonkovou strojově neupravované a některé i zcela uzavřené. Až týden před odjezdem volím jako nejvhodnější variantu běžky a měním některé rezervace noclehů. Na běžkách ujedu i kolem 30 km za den, což pěšky či na sněžnicích nepřipadá v úvahu.
Pro Šumavu jsou charakteristické rozsáhlé pláně v nadmořské výšce nad 1000 m, což bývá zárukou příznivých sněhových podmínek. Přidají-li se pozvolná stoupání a mírné sjezdy a kvalita udržovaných stop, lze mluvit o běžkařském eldorádu. V okolí Kvildy to bude sice jako jízda po běžkařské dálnici, ale na mnoha místech bude ticho rušit jen jemný svistot mých lyží.
Šumava, Prášilské jezero
Nejvyšší horou na české straně Šumavy je Plechý (1378 m), nejvyšší horou Bavorského lesa je Velký Javor (1456 m), ale mou nejvyšší zdolanou kótou bude Poledník (1315 m), jehož vrchol je přístupný z Šumavské magistrály, což je strojově upravovaná lyžařská trasa spojující Železnou Rudu a Zadní Zvonkovou.
Navštívím dvě jezera ledovcového původu - Prášilské a Laka, ale ta budou skryta pod sněhem podobně jako šumavská rašeliniště. Navštívím jeden z pramenů Vltavy - jako Černý potok pramení na svahu Černé hory v nadmořské výšce 1172 m a po soutoku s Vltavským potokem u Borových Lad se stává Teplou Vltavou a od soutoku Teplé Vltavy a Studené Vltavy u obce Černý Kříž Vltavou, nejdelší řekou na území České republiky. Nakonec se možná projdu po zamrzlé hladině největší vodní plochy u nás, po Lipenské přehradě.
Šumava, Lipenská přehrada u Horní Plané
Zřejmě jeden z prvních zimních přejezdů Šumavy na lyžích uskutečnili v roce 1923 hajný Otto Paleczek a jeho bratranec, fotografický asistent Karel Paleczek. Během dvou týdnů urazili oba muži téměř dvě stě kilometrů na starých dřevěných a velmi těžkých lyžích, přičemž téměř celou cestu se probojovávali zasněženým volným terénem bez jediné upravené stopy a po celou dobu museli nést v batohu na zádech těžkou fotografickou výbavu - rozměrný fotografický přístroj se stativem a dalším příslušenstvím a především zásobu skleněných desek pro snímání jednotlivých snímků.
Já to budu mít mnohem snazší. Pojedu v upravené stopě, nocovat budu v příjemně vytopených hotýlcích či ubytovnách často se snídaní v ceně nebo aspoň se zařízenou kuchyňkou, průběžně mohu dokupovat potraviny a na displeji chytrého telefonu vždy zjistím, kde přesně jsem a jaké počasí mne čeká. Sice jsem musela kvůli problémům s ubytováním ve stylu pro jednu osobu a na jednu noc přizpůsobovat trasu daným možnostem, ale za pomoci serveru www.booking.com, přes který lze zjistit okamžitě obsazenost, se mi to dařilo celkem rozumně.
A nebudu trhat žádné rekordy. Začnu v Železné Rudě a skončím u Lipna. Mám před sebou deset dnů pohody :-)
Rozcestník:
přes Pancíř do Špičáckého sedla (den první + druhý)
býv. Hůrka a Prášily (den třetí)
Prášilské jezero a Poledník (den čtvrtý)
Černá hora a prameny Vltavy (den šestý)
Bučina a Knížecí Pláně (den sedmý)
Strážný a České Žleby (den osmý)
Nové Údolí a Stožec (den devátý)
z Horní Plané do Černé v Pošumaví po zamrzlé hladině Lipenské přehrady (den desátý)