Javorníky/Vsetínské vrchy 20.-22.4.2018

víkendové pěší putování hřebenem Javorníků a Vsetínských vrchů

okolo Velkých Karlovic

 

Blížící se víkend by měl být opět ukázkový - teplý, plný slunce a bez dešťových přeháněk. Rozhodně vyrazím někam ven, ale kam? Ale volbu mi nečekaně zjednodušuje parte v mailové schránce. Pátek, 15:00, Vsetín. Generace našich rodičů postupně opouští náš svět...

Nebudu si to nějak extra komplikovat, do Velkých Karlovic už je to ze Vsetína jen kousek. Bude to hodně nostalgický výlet, ale život už je takový.

 

den první

 

Velké Karlovice, parkoviště skiareálu Kyčerka (529 m) - Kyčerka (718 m) - kaplička na Štrčkové (775 m) - Javorníček (860 m), cca 5 km

 

Auto odkládám ve Velkých Karlovicích, z černého smutečního se převlékám do tuláckého a vyrážím údolím Pluskovce, či přesněji řečeno přímo za nosem sjezdovkou nad restaurací Kyčerka.

Krásný podvečer...

Netradičně oválná kaplička na Štrčkové stojí na místě s pěkným výhledem. Prý ji postavil jakýsi Bukovjan jako poděkování za to, že se vrátil z 1. světové války.

Ale s blížícím se večerem mám trošku obavu. Původně jsem si myslela, že dojdu do setmění z Karlovic až na hřeben, na Ztracenec, ale je třeba mít na paměti, že je konec dubna. Slunce zapadá pár minut před osmou a o půl deváté bude tma.

Pod vrcholem Javorníček stojí kaplička těsně vedle cesty.

Proč se vlastně honit, vždyť tady na Javorníčku je nádherně a navíc takhle pod hřebenem budu krásně krytá před případným větrem a více si užiju ticho. A ráno si aspoň tuhle kapličku vyfotím ve slunečním světle :-)

 

den druhý

 

Javorníček (860 m) - Příschlop (832 m) - rozhledna Stratenec (1041 m) - Stratenec (1055 m) - Veľký Javorník (1071 m) - Kasárne (970 m) - rozhl. Štiavnik (825 m) - Magale (850 m) - Nad Zápačou (931 m) - U Lovásov - Kršlisko - Kopanice (676 m) - Lemešná rozc. (914 m) - Makovský průsmyk (800 m) - Trojačka (938 m) - sedlo Bumbálka (870 m) - Beskyd (900 m), cca 31 km

 

Pode mnou je údolí Pluskovce a Velké Karlovice, na obzoru hřeben Radhoště a Kněhyně a mezi mnou a Radhoštěm hřeben Vsetínských vrchů se Soláněm. A právě na Soláň bych měla dorazit zítra odpoledne, pokud vše půjde podle plánu.

Čeká mne stoupání až na hřeben Javorníků, ale až tak zlé to nebude, jsem docela vysoko.

 

Plochý odlesněný vrchol Stratenec (1055 m) je porostlý nekonečnými koberci borůvčí a takhle zrána liduprázdný. Pod odlesněným hřebenem se klikatí javornická údolí a za nimi se táhnou hřbety Vsetínských vrchů a majestátních Moravskoslezských Beskyd s dominujícími vrcholy Radhoště (1129 m), Kněhyně (1257 m), Smrku (1276 m) a Lysé hory (1323 m). Z rozhledny je vidět i kousek na slovenskou stranu, do údolí Papradnianky.

Nadmořská výška kolem 1000 m je znát, dole kvetly ovocné stromy, ale tady se jaro ještě pořádně neprobudilo.

Veľký Javorník je slovenská hora, s nadmořskou výškou 1071 m nejvyšší vrchol Javorníků.

Protože potřebuji doplnit zásoby pitné vody, nepokračuju po červené, ale napojuji se na žlutou.

V protisměru přibývá výletníků, protože do střediska Kasárne lze vyjet autem.

Příjemnější by bylo pokračování po červené, ale protože jsem zvědavá na rozhlednu zvanou Štiavnik, zamířím si to tentokráte po hlaďounkém asfaltu úbočím Hričovce dolů.

Šlapání po asfaltu moc příjemné není a navíc ztrácím spoustu výšky. Z jednoho místa se ale otevírá výhled směrem k Malé Fatře a za ní sněhem svítí Západní Tatry.

A stále po asfaltu a stále dolů :-(

Z rozhledny Malou Fatru vidět není, to by musela stát o 100 výškových metrů výš. Ale ono to vlastně není rozhledna - je to protipožární monitorovací věž a protipožární lesní cesta financovaná z Programu pro rozvoj vidieka SR.

Vracet se nebudu, takže mám jedinou rozumnou možnost pokračovat stále dolů - až k rozcestí pod Hričovcom. Na to, abych to vzala rovnou za nosem zpátky nahoru na hřeben jsou tady svahy příliš prudké a porost neprůchodný.

Hlaďounký asfalt pokračuje podél potoka na Štiavnik, ale já pro změnu konečně zase začnu pomalu nabírat výšku - stará rozbitá asfaltová cesta mne ale nejprve dovede v podstatě po vrstevnici do osady pojmenované Magale, do osady se smutným osudem, protože patřila mezi ty, které Němci za 2. svět. války kvůli pomoci partyzánům vypálili.

Když vystoupám na rozcestí Nad Zápačou (930 m), mám několik možností kudy pokračovat - přes Čemerku už jsem kdysi šla, tak to vezmu dolů úbočím Papajovy Kykuly do Kopanic.

Z Kopanic se vracím na česko-slovenskou hranici - po červené nejprve prudce stoupám na Lemešnou, poté vede značka naštěstí téměř po vrstevnici mimo vrcholky zvané Oselná a Dupačka. A pak už jsou slyšet zvuky od silnice, jasný důkaz toho, že se blížím do civilizace.

Jsem si myslela, že se tady v Makovském průsmyku najím v motorestu uprostřed křižovatky, ale ten už je zřejmě dlouho mimo provoz :-( Co se dá dělat, jde se dál, na Bumbálce snad něco k jídlu seženu.

 

Nejprve Beskydek, poté Trojačka - i dnes se tady setkávají hranice tří krajů - Moravskoslezského, Zlínského a Žilinského.

Motorest RG4 hned u hlavní silnice I/35 z Valašského Meziříčí do Bytče a Žiliny mne sice zachránil před smrtí hladem, ale kde tady najdu nějaké místo na přespání?? Všude samé soukromé pozemky :-(

Ale nakonec se jedno místečko s pěkným výhledem na Lysou horu našlo :-) Na okraji sjezdovky :-)

 

den třetí

 

Beskyd (900 m) - sedlo Bumbálka (870 m) - Trojačka (938 m) - pramen Vsetínské Bečvy - Čarták/Súkenická (953 m) - Třeštík - pramen Rožnovské Bečvy - Vysoká (1024 m) - Benešky - Pod Kotlovou - Soláň - Jezero - Jezerné - Velké Karlovice, parkoviště skiareálu Kyčerka, cca 25 km

 

Vstávám brzy a rychle balím, aby tady po mně nezůstala ani stopa.

 

Masarykova chata na Beskydě (900 m) byla zbudována v 6. roce republiky, tj. v roce 1924. Právem nesla jméno 1. prezidenta ČSR (a ještě jedna chata byla po TGM pojmenována, chata v Orlických horách na Šerlichu).

 

Chata těžká válečná léta překonala, ale do základů shořela shodou okolností 7. března1952, v den výročí narození TGM. V roce 1970 byla vystavěna nová chata jen pár desítek metrů vedle původních základů a pojmenována byla Chata na Beskydě. Po převodu do soukromých rukou a po rekonstrukci dnes opět nese jméno TGM.

V roce 1934, při 10. výročí byl na Beskydě vztyčen sloup Česko-slovenské jednoty s orlicí a dvouramenným křížem s nápisem "Poznajme sa, milujme sa", ale vydržel jen do roku 1939. Ten současný Sloup česko-slovenské spolupráce je z roku 2014.

Vracím se na Trojačku (938 m) a vyrážím po hřebeni Vsetínských (Vsackých) vrchů. Z pramene Vsetínské Bečvy neteče ani kapka :-( A já počítala s tím, že si tady doplním vodu :-(

Mou další zastávkou je rozhledna na vrcholu Čarták (953 m) - někdy se jí říká Čarták, někdy Súkenická. Je to vysílač mobilního operátora - betonová věž je obložená smrkovým dřevem. Stojí zde od roku 1997 a z vyhlídkové plošiny z výšky 26 metrů se nabízí skvělý kruhový výhled. Přístupná je od června do září, ale v jinou dobu si lze klíč vypůjčit v nedalekém hotelu Súkenická.

Není taková krásná dohlednost jako včera - dálky mizí v typicky letním oparu a Tatry už dneska nezahlédnu :-(

Vodu doplňuju v hotelu Súkenická a přes sjezdovku je to jen kousek na Třeštík. V mých vzpomínkách je horská chata Třeštík úplně obyčejně útulná turistická chata, ale dnes vypadá úplně jinak. Po rekonstrukci slouží k pronájmu s vlastním vařením, bez restauračního provozu. Celý objekt, 47 lůžek, si můžete pronajmout za nějakých 10 tis. Kč /noc :-(

Míjím několik samot a stoupám na Vysokou, jedinou tisícovku Vsetínských vrchů.

Ale nejdřív pramen Rožnovské Bečvy :-) Proč ten smajlík? Příšerný prudký sráz vylepšený řetězy... Aspoň že tady voda tekla :-)

Svahy Vysoké spadají do údolí Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy, které se pak spojují ve Valašském Meziříčí. Samotný vrchol Vysoké (1024 m) je zajímavý asi jen tím, že se jedná o nejvyšší vrchol Vsetínských vrchů. Pokud se někde dočtete o výhledech, tak to už dávno není pravda. Všude kolem mladý vzrostlý les :-( Ani kousek krajiny okolo kromě modré oblohy :-( A proč sem vlastně dotáhli tu obrovskou betonovou skruž?

Naštěstí pokračování hřebene směrem na Soláň nabízí výhledy na obě strany. Benešky jsou asi nejkrásnější částí hřebene, taková typická valašská krajina s loukami, pastvinami a osamocenými chalupami.

V sedle pod Kotlovou, na Jezerném, se schází trasy všech čtyř barev.

A funguje tady úžasný bufet. Jasně, že klobásy nejsou zrovna zdravé, ale tady je mají moc dobré :-)

A o kousek dál opět výhledy:

A konečně Soláň, tzv. vrch umělců.

Lepší by to bylo autobusem, ale v dohledné době nic nejede, tak šlapu do Velkých Karlovic k autu i nadále po svých. S malou odbočkou přes Jezero s velkým J.

Po asfaltu to nebylo nic extra zábavného.

Auto nezmizelo, ani ho nikdo nevykradl. Využívám té skvělé možnosti převléci se do čistých věcí a vyrážím směr Brno. Je 18:00, vyšlo to naprosto skvěle.

 



 

copyright Alena