napříč Drahanskou vrchovinou a Moravským krasem 27.5.2018

na kole z Prostějova do Brna

 

Prostějov (žst) - Plumlov - Hamry - Repešský žleb - Repechy - Niva - Baldovec - Holštejn - Šošůvka - Sloup - Skalní Mlýn - Blansko - Adamov - Bílovice n/S - Brno, cca 83 km

 

Do Prostějova se z Brna dá dopravit vlakem s akční slevou za 75 Kč a za kolo připlácím 40 Kč. Odjezd 6:28 z hlavního nádraží znamenal budíček v půl šesté a zbývá jediný problém - dostat kolo do vlaku po těch úděsně příkrých úzkých schůdkách :-( Sundávám bagáž a říkám si, že to dám... Zvednu kolo na první schůdek... To nedám... Rozhlížím se kolem a vyhlížím vhodnou oběť, kterou poprosím o pomoc, ale nikde nikdo. Tak dobrá, to přece dám... Zvednu kolo na první schůdek... To fakt nedám... Tak to je v pytli, možná bych mohla vlézt do vagónu a poprosit toho cyklistu, jehož kolo už na háku visí... Ale to už si mne všimla ochotná paní průvodčí cca stejného věku, ale mnohem kypřejší postavy a spolu jsme to daly :-)

 

Dostat kolo z vlaku ven je většinou jednodušší, ale ochotnou nabídku druhého cyklisty v Prostějově neodmítám a dobře jsem udělala. Mají tu uzoučká a nizoučká nástupiště a zřejmě bych zabrzdila až v kolejišti :-)

 

Tak fajn, je 7:33, do Prostějova to bylo vlakem z Brna 80 km, což rychlík dal za hodinu a v podstatě stejný počet kilometrů mi napočítal plánovač tras pro návrat na kole po cyklotrasách přes Moravský kras. Prej 6 hodin... Budu ráda, když to dám za 12.

 

Kdo by odolal posedět si na lavičce na náměstí s Jiřím Wolkerem :-)

Biokoridorem kolem říčky Hloučely se šlape skvěle a na komplikované ranní cestování rychle zapomínám. Bude nádherný den a dobře jsem si vybrala.

Plumlovskou přehradu objíždím zleva a k Podhradskému rybníku je to kousek po rovině.

Plumlovský zámek se vymyká běžným představám o zámecké architektuře. Stavbu zámku projektoval Karel Eusebius Lichtenštejn podle vzorů italské renesance a měl mít podobu mohutného čtyřkřídlého třípatrového objektu se dvěma řadami pokojů ve všech křídlech. Jenže výsledkem je volně stojící, trojpatrová šestipodlažní budova na obdélníkovém půdorysu a její rozměry jsou délka - 61 metrů , šířka – 16 metrů , výška – 42 metrů!!!

Takhle zezadu už jsem ho viděla, ale protože si ho chci prohlédnout i zepředu, vytlačím kolo nahoru na kopec ke vchodu. Jenže zklamaně koukám, průčelí hlavní budovy odsud vidět není, brána je zamčená a podle cedule se otevírá v 10:00.

Hodinu čekat nebudu, pojedu dál.

Fotím si vtipné lavičky z vysloužilých lodiček a koukám posmutněle nahoru k zámku. To je divné, jak je možné, že shora se rozhlížejí lidé??? A navíc to jsou přece ti tři, co stáli vedle mne u zamčených dveří??? Fajn, tak vytlačím ten svůj bicykl ještě jednou až nahoru :-) Potěšeně zjišťuji, že ta námaha nebyla marná, že prohlídky sice začínají až v deset, ale nádvoří už je přístupné.

 

A stálo to za to. To se hned tak nevidí, aby na nádvoří před zámkem stál skalnatý pahorek se zbytky středověkého hradu.

Do záběru ta úžasná čelní strana se sloupy přes několik pater, štukovou a freskovou výzdobou prostě nevleze... A bacha, aby člověku nějaký ten kus nespadl na hlavu.

Ještě jeden pohled přes hladinu rybníka a je čas zase kousek popojet.

Trasa mne vede přes Žárovice a Hamry kolem rybníku Hamry II a Hamry I.

K fotografování vážek je třeba trocha trpělivosti, ale jak tak čupím bez hnutí, protáhne se kolem mne had. A druhý... Tak tohle nedám, ač jsou to zřejmě užovky :-( V trávě toho není moc vidět.

Míjím ceduli označení začátku vojenského újezdu Březina se zákazem vstupu a vjezdu a spoustu dalších tabulek s různými zákazy - padají tu stromy, jezdí tu lesní mechanismy a dál už to raději ani nečtu. Repešským žlebem jako jediným ve vojenském újezdě vede cyklostezka a výjezd po lesní asfaltce lze podniknout bez obav, že se dopouštíte přestupku.

Vojenský újezd Březina, dříve též vojenský výcvikový prostor Dědice, na východním okraji Drahanské vrchoviny zřídila již předválečná československá armáda, ale po okupaci byl převzat Němci. Ti začali připravovat jeho zvětšení. Pátého září 1940 schválila protektorátní vláda na pokyn německých úřadů vystěhování 33 obcí na Drahansku a život ze zdejších vesnic tak na několik let zmizel - lidé se sem vrátili až v roce 1945 a vojenský prostor se zmenšil na původní velikost.

Parádně převážně ve stínu, ale pořád nahoru :-)

Konečně Repechy a pastelkový plot.

Rozhlednu zvanou Kopaninka budují na kopci mezi Repechy a Bousínem, ale kdesi jsem četla, že došly peníze. Že si lze koupit schod za deset tisíc korun :-(

 

Konstrukce s vyhlídkovou plošinou ve výšce 18 m stojí v nadmořské výšce 635 m a protože je obtočena několika zákazy vstupu, nahoru se raději nepokouším dostat.

Raději fotím jen výhledy ze země :-) Každopádně právě zde jsem na nejvyšším místě dnešní cyklotrasy.

Přes Nivu sjíždím kolem Molenburského potoka do kempu Baldovec. Hlasitá hudba se rozléhá údolím jako lákadlo pro lanový park, ale zas je to vítaná příležitost se občerstvit v bufetu či restauraci.

Údolím Bílé vody pokračuji k Holštejnu, ale stezka dvakrát křižuje potok a přechod po ztrouchnivělé lávce s několika chybějícími prkny je docela adrenalinový. Sezóna se rozjíždí a brzy tu někdo zahučí dolů :-(

Bílá voda mizí v ponoru Nová Rasovna a já šlapu či přesněji řečeno opět tlačím kolo do kopce k Šošůvce. U studánky Na Troubkách skryté ve vysoké trávě doplňuji vodu a už se moc těším na pauzu v lomu.

Pod Helišovou skálou (613 m), nejvyšším místem Moravského krasu, je opuštěný lom, jehož dolní část je zatopená a přístupná ke koupání. Voda sice není nejteplejší, ale na to, že je teprve konec května docela ujde. Moc příjemné osvěžení :-)

Ale je nejvyšší čas zase šlapat do pedálů. Je 15:30, jsem v polovině, mám za sebou 42 km a před sebou 41 km. Naštěstí skoro pořád z kopce :-) Do Sloupu, Pustým žlebem, podél Punkvy i podél Svitavy z Blanska přes Adamov do Bílovic nad Svitavou. 33 km odsud až do Bílovic furt z kopce :-)