Zakarpatská Ukrajina 8.-17.6.2018

poloniny Boržava, Krásná a Svidovec natěžko

 

část čtvrtá - Lozjanskij + Mižhirja + Koločava

 

sedlo Prislip (938 m) - Lozjanskij (480 m), cca 9 km - 2:30 h

 

Kdo vstane před budíčkem, stihne nasbírat i nějaké ty vitamíny do ranní vločkové kaše.

Všechno je mokré, ale je nutno balit.

Dneska sejdeme zpátky do civilizace - ve vesnici Lozjanskij na nás bude čekat autobus a kousek se svezeme.

Krajina je malebná - malá políčka, pastviny, remízky, na loukách kvete spousta orchidejí. Typický krajinný ráz dotvářejí několikametrové sušáky sena a hnojiště nesmí chybět u žádné chalupy.

Ve městě Mižhirja dokupujeme zásoby na místním tržišti či v supermarketu.

V místních silnicích je občas víc děr než asfaltu, ale řidiči nás spolehlivě odvezli do Koločavy. Nocovat se dneska nebude pod stanem, ale pod střechou penzionu Četnická stanice a bude to i s teplou sprchou a večeří v restauraci :-)

Koločava je poměrně velká podhorská obec sevřená mezi hřebeny polonin Piškoňa a Krasna v blízkosti městečka Mižhirja. A Koločava, to je pro našince především Nikola Šuhaj loupežník, kterého proslavil román Ivana Olbrachta z roku 1932. Román popisuje sílu lásky, mstu za příkoří a pronásledování a také zradu a následnou smrt. Ivan Olbracht Nikolu Šuhaje vykreslil jako romantického hrdinu, který bohatým bral a chudým dával, ale vlastně to byl dezertér, obyčejný lupič a taky vrah.

 

Nikola Šuhaj je klasickou ukázkou bouřlivosti dějin Zakarpatské Ukrajiny. Přestože žil na jednom místě a se zákonem bojoval vlastně jen 4 roky, pronásledovali ho četníci postupně uherští, rumunští i českoslovenští – součástí všech těchto zemí Zakarpatská Ukrajina byla.

 

Prohlídka místních pamětihodností začíná u kostela. Řeckokatolický kostel sv. Ducha z 18. století sloužil v době komunismu jako muzeum ateismu, a po rozpadu SSSR dokonce jako sklad zeleniny a stavebního materiálu. Počátkem jednadvacátého století byl pomalu zrestaurován a uvnitř je expozice biblických výjevů, ale i vzpomínek na společnou československou a zakarpatskou minulost.

Na hřbitově za kostelem jsou pohřbeni čtyři čeští četníci. Vojtěch Kubín (+ 24.10.1920) a Oldřich Hrabal (+16.5. 1921) zahynuli rukou Nikoly Šuhaje, Zelenku zastřelil vojenský dezertér Vasyl Rošynec z Negrovce a Hochmana skolila nemoc.

Vše nám podrobně vysvětluje Vasil - učitel dějepisu z Koločavy, ale musím přiznat, že pochytit něco v česko-rusínštině byl docela dost problém.

Před školou stojí pomník Ivana Olbrachta a ve škole je malé muzeum se spoustou fotografií.

Vydáváme se i na hřbitov. Skutečný hrob Nikoly Šuhaje je sice v horách, snad v místě, kde byl zabit, ale na hřbitově existuje i jeden pro turisty :-)

Přesto stojí za to se sem podívat. Zdejší hřbitov má podobu zarostlé louky, kde sem tam ze země trčí kříž ověnčený umělými kytkami, sem tam se vyskytne i náhrobek nebo fotka. Nepřehlédnutelný je plechový kýbl u každého hrobu - prý do něj pozůstalí dávají svíčky, aby byly chráměmy před větrem.

Uprostřed obce je pomníků a památníků pořádná hromada - mrtvým z 1. světové, 2. světové, ovčáctví....

Silnice je samá díra a ráno i navečer patří především kravám mířícím na pastvu či z pastvy. Koločava není žádnou malebnou vesničkou, ale chudou vesnicí jakých jsou na Ukrajině stovky. A nám připadá, jako by se zde zastavil čas tak před sto lety.

A nejen boršč chutnal skvěle :-) A na Četnické stanici se domluvíte i česky :-) Žádný Čech, který zavítá do Koločavy, se prostě nemůže nesetkat s Natálkou, učitelkou místní školy, správkyní muzea Ivana Olbrachta a majitelkou Četnické stanice.

 

pokračování - polonina Krasna

 

Rozcestník:

úvod + polonina Boržava 1. den - polonina Boržava 2. den - polonina Kuk - Lozjanskij + Mižhirja + Koločava (tato stránka) - polonina Krasna - polonina Svidovec 1. den - polonina Svidovec 2. den - Solotvina