podél řeky Moravy 8.- 9.9.2018

na kole po stopách železné opony z Břeclavi do Bratislavy
a po rakouském břehu zase zpátky

 

z Břeclavi do Bratislavy po levém břehu

 

Břeclav (žst)- Lanžhot - soutok Moravy a Dyje - Malé Leváre - Gajary - Záhorská Ves - Vysoká pri Morave - Devínská Nová ves - Devín - Bratislava, cca 116 km

 

Vyrážíme v sobotu ráno z Břeclavi. Po hlavní to svištělo, netrvalo dlouho a byli jsme u mostu přes řeku Moravu, která zde tvoří česko-slovenskou hranici. Tady opustíme silnici, podjedeme dálnici a pokračovat budeme po hrázi.

První překvapení nás čekalo u lávky přes říčku Myjavu. Z jedné strany pohodlný nájezd, z druhé to připomínalo spíše žebřík než schody :-(

Vypadá to na krásný letní den a parádní poježdění převážně po asfaltu po liduprázdných cestách.

Trojmezí Rakousko-Česko-Slovensko neboli soutok Moravy a Dyje rozhodně nemůžeme vynechat.

 

Trojmezí na tomto místě vzniklo až roku 1920, kdy Československu připadlo na základě mezinárodní poválečné dohody území o rozloze 30 km2 mezi Moravou a Dyjí jižně od Břeclavi a Lanžhota, které bylo předtím rakouské a patřilo do katastru obcí Ranšpurk (Rabensburg) a Cahnov (Hohenau).

Bývala tu mnohem zajímavější socha, ale někdo ji uřezal a odnesl :-(

Přes říčku Rudavu naštěstí vede klasický most.

Okolí Suchohradu s meandry Moravy a lužními lesy s množstvím zvěře si vybral gróf Karol Pálffy (1735-1816) za svůj lovecký revír a zbudoval zde v roce 1780 dvůr, který dodnes nese jeho jméno - Karolov dvor. Jenže v roce 1922 jeho majetek parcelovali poprvé, v roce 1931 podruhé, později tu sídlilo Jednotné roľnícke družstvo.

Betonové bunkry, řopíky vz.37, byly součástí vojenského opevnění Československa - objekty pro 6-7 vojáků, vyzbrojené dvěma lehkými nebo těžkými kulomety. Na Slovensku se stavěly od roku 1937 na jižní hranici s Maďarskem od Štúrova po hranice s Rumunskem a po připojení Rakouska k Německu byl opevněn dolní tok řeky Moravy od Děvína po Kúty a opevněné byly i všechny brody přes řeku.

 

Až na několik výjimek se jedná o unifikované objekty, ale najdou se zde "specialitky" - v Suchohradě stojí zvláštní dvojposchoďové řopíky umístěné v protizáplavových hrázích (spodní patro je nebojové).

Záhorská Ves je nejzápadnější obcí Slovenska.

Vysoká pri Morave leží v těsné blízkosti řeky a po této zdi vedla železná opona.

Stezka nás vede podél Devínského jezera, mrtvého ramene Moravy. Plochá, ale různorodá krajina Záhorské nížiny se skládá z nivy Moravy a Novoveské plošiny. Záplavové území - niva Moravy si zásluhou dlouholetého zákazu vstupu (1951 – 1989 pád železné opony) zachovalo svůj přirozený ráz. Jen díky tomu zde lze dnes obdivovat zbytky původních lužních lesů, mrtvá ramena a největší komplex vlhkých luk ve střední Evropě.

Pod železničním mostem Marchegg / Devínská Nová Ves naleznete další bunkrovou specialitku - dvojposchoďový čtyřstřílnový řopík.

Množství cyklistů na stezce prudce vzrostlo, je jasné, že se blížíme k Bratislavě.

 

Za rakousko-uherské monarchie spojovalo břehy Moravského pole a Záhoří čtyřiadvacet mostů. Po pádu železné opony nezůstal stát jediný. Dodnes byl postaven jen most mezi Moravským Svätým Jánem a Hohenau a v roce 2012 cyklistická lávka v Devínské Nové Vsi.

Pod mostem se nachází památník obětem železné opony.

Pod Devín už je to jen kousek a tady je památníků několik. Ten první je železný a vysoký něco přes tři metry.

O 50 m dál stojí od roku 2005 zde, několik metrů od slovensko-rakouské státní hranice, památník v podobě rozstřílené brány s protrženou mříží nazvaný Brána ke svobodě, pomník obětem komunismu. Na pomníku jsou vytesána jména osob zabitých při pokusu o přechod státních hranic - je jich více než 400.

na pamiatku občanov vyhnaných zo svojej vlasti

 

odvlečených do sovietskych gulagov bolo viac ako 20 000 
deportovaných po roku 1945 bolo viac ako 2 200 000
utečencov pred komunistickým útlakom bolo viac ako 180 000
za pokus o prechod hraníc bolo vo väzení skoro 80 000

 

na pamiatku mužov a žien
zabitých na úteku do slobody

 

komunistický režim postrielal, mínami a elektrickým
prúdom zabil a inným spôsobem zaraždil pri pokuse
o útek cez "železnú oponu" na československých
hraniciach v rokoch 1948-1989

Řeka Morava (německy March) zde končí po 354 kilometrech svou pouť ve vodách Dunaje.

Nad námi, na skále nad soutokem Moravy a Dunaje, je zřícenina hradu Devín, pro svou velkomoravskou tradici symbol dávné slovanské slávy.

Ale na jeho návštěvu nám čas nezbývá - máme ještě před sebou 25 kilometrů.

Ubytování jsme si zamluvili přes booking.com v ubytovně Narva na opačném konci Bratislavy za 37€ v dvoulůžkovém pokoji s vlastní koupelnou.

 

 

z Bratislavy do Břeclavi po pravém břehu

Bratislava - Devín - Devínská Nová Ves - Schlosshof - Marchegg - Angern an der March - Dürnkrut - Hohenau an der March - Rabensburg - Poštorná - Břeclav (žst), cca 102 km

 

Ubytovna Narva sice leží 8 km od centra uprostřed průmyslové oblasti, ale s ubytováním jsme byli moc spokojeni. Kola byla pod dohledem strážní služby a kamer po celou noc :-) a v ubytovně jsme byli takhle o víkendu zcela sami.

Včera jsme ujeli cca 116 km, dneska to bude o něco méně, protože v Rakousku pojedeme po silnici.

Přes cyklomost Slobody přejíždíme na rakouský břeh Moravy.

Zámek Hof je největší zámek na Moravském poli a nachází se v osadě Schloßhof.

Škoda, že výhledy nejsou lepší.

A žádné flákání, je třeba šlapat, e-kola bez šlapání nejedou :-)

Před námi je první rakouská obec - Marchegg.

To se to jede s elektrickou výpomocí :-)

Tuhle krásnou kapličku postavili na místě s parádním výhledem ve vinohradech nad obcí Mannersdorf an der March

Ale rozhledna nad obcí Grub an der March nás docela zklamala, je to v podstatě jen stavbička na dětském hřišti a výhled od kapličky byl mnohonásobně lepší.

Moravské pole (německy Marchfeld) je nížina západně od řeky Moravy v Dolním Rakousku - od Vídně až k Břeclavi. Právě zde, na Moravském poli, mezi vesnicemi Dürknut a Jedenspeigen, v roce 1278 proti sobě bojovala vojska českého krále Přemysla Otakara II. proti římskému králi Rudolfu I. Habsburskému s uherským králem Ladislavem IV. Kumánem.

 

V bitvě šlo především o území Rakous a Štýrska, které původně získal Přemysl a v dlouho vyrovnaném boji se vítězství nakonec přiklonilo na rakouskou stranu a český král Přemysl Otakar II. zde padl. Výsledkem tedy bylo definitivní potvrzení nově nastoleného panství v Rakousích a Štýrsku, což dalo základ geopolitickému uspořádání habsburských zemí až do roku 1918.

 

V místě bitvy, v těsné blízkosti silnice, zhruba uprostřed mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen, dnes stojí 4 m vysoký žulový památník s vytesanou postavou rytíře, ale čekali bychom nějakou tu německo-anglicko-slovensko-českou informační ceduli. Nebo aspoň německou :-( Kde nic, tu nic...

Blížíme se k Hohenau.

Za Rabensburgem u Bernhardsthalu je v mapě vyznačena rozhledna - z výšky necelých tří metrů se můžete rozhlédnout kolem sebe.

Všude kolem rovina, ale uvidíte "Tři vrchy", tři pahorky v jedné linii, tři ohromná pohřební návrší starých Keltů. Uměle navršené mohyly se nazývají tumuli a podepsal se na nich čas spolu s vykradači hrobů. Bývaly vyšší a když je lidé navršili, probíhala ve střední Evropě starší doba železná a blížil se vrchol éry Keltů. Staří Řekové právě budovali své městské státy a vzdělanost a podunajští Keltové se nechávali najímat jako žoldnéři v antické Sýrii.

 

A pak už jen Poštorná a opět Břeclav, kde se naložíme do vlaku.



 

 

copyright Alena