Babia hora, královna Oravských Beskyd 15.10.2018

rozloučení s létem

 

Babia hora (polsky Babia Góra nebo Diabliak) je s nadmořskou výškou 1725 m nejen nejvyšším vrcholem Oravských Beskyd, ale také nejvyšším vrcholem celých Vnějších Západních Karpat. A ačkoli se v Česku považuje za nejvyšší horu Beskyd Lysá hora, zahrneme-li mezi Beskydy všechna pohoří stejného názvu v Polsku a na Slovensku, pak nám jako nejvyšší hora Beskyd vyjde právě Babia hora na slovensko-polské hranici.

 

Oravské Beskydy, kterým tato královna Beskyd vévodí, jsou po Tatrách a Nízkých Tatrách dokonce třetím nejvyšším pohořím Slovenska.

Vyjíždím ze Zakopaného, po týdnu stráveném v Tatrách, a mám dvě možnosti - ze slovenské strany se nejčastěji chodí z obce Oravská Polhora od chaty Slaná voda v nadmořské výšce 750 m, z polské strany je nejoblíbenějším výchozím místem parkoviště v sedle Przełęcz Krowiarki v nadmořské výšce 1010 m.

 

Potřebuju doplnit benzín, slovenština mi jde lépe než polština, vezmu to raději přes Slovensko.

 

Jen krátkou zastávku dělám u dřevěného kostela ve Witówě na pomezí Skorušinských vrchů a Gubalovského předhůří.

Pak už mne čeká Trstená, vodní nádrž Orava, z které zásluhou mlhy nevidím vůbec nic, Námestovo a Rabča. Auto parkuju u chaty Slaná voda a vyrážím po žluté turistické značce Hviezdoslavovou alejí k Hájovně na Rovniach (Hviezdoslavova horáreň). Mám před sebou čtyřhodinový výstup - vrchol je vzdálen 8 km s převýšením 1000 m.

 

Aleja alej vůbec nepřipomíná, je to prostě jen rovná cesta - nejprve lesem, ale později loukou s krásnými solitérními smrky.

Krajinu a lid žijící pod Babí horou ztvárnil ve svém díle slovenský básník a spisovatel Pavol Országh Hviezdoslav. Zde, v Hájovně na Rovniach, napsal jedno ze svých nejznámějších děl - Hájnikovu ženu.

 

Hájnikova žena začíná pozdravem, ve kterém Hviezdoslav pozdravuje krásnou oravskou přírodu

Část muzejní expozice je věnována právě jemu, druhá část v sousedním objektu připomíná život a dílo slovenského prozaika Milo Urbana, který se zde v roce 1904 narodil. Jeho román Živý bič se řadí mezi nejlepší díla slovenské literatury.

Od mé minulé návštěvy v roce 2010 tady přibyla rozhledna s dalekohledem.

Podzim maluje...

V rámci rekonstrukce naučného chodníku tady přibyla ještě jedna rozhledna - Šťaviny. Název lokality se váže na rostlinu štiav alpínsky (Rumex alpinum), česky šťovík alpský. Jedná se o nepůvodní invazivní druh, kterému se daří na místech s vysokým obsahem dusíku - rozšířil se zde v důsledku pastvy hospodářských zvířat.

A pořád nahoru. Větrná kalamita a emise si svou daň vybrala i v Oravských Beskydech.

Do výšky 1400 až 1450 metrů je Babí hora pokrytá hustými jehličnatými lesy. Ty jsou vystřídány pásmem kosodřeviny a jalovců a až v nejvyšších polohách se objevuje holní pásmo s alpínskými loukami. O výjimečnosti zdejší krajiny a místní flóry a fauny svědčí skutečnost, že Babí hora i blízké okolí na slovenské straně hory byly zahrnuty do CHKO Horná Orava a na polské straně je součástí národního parku (Babiogorski park narodowy).

Babí hora patří na Slovensku mezi vrcholy s nejlepšími výhledy.

Chata na Babí hoře (německy Schutzhaus auf der Babiagura) měla zajímavou historii: V roce 1905 postavil na Babí hoře v nadmořské výšce 1616 m chatu německý spolek Beskidenverein - na uherské straně tehdejší uhersko-haličské zemské hranice v Rakousko-Uhersku. Po zániku Rakouska-Uherska vznikl mezi nově vzniklým Československem a Polskem spor o území Oravy. Po rozdělení území v roce 1922 se chata ocitla na polském území. Po německo-slovenském útoku na Polsko v roce 1939 připadlo území Slovenskému štátu a po skončení 2. světové války se hranice vrátily do předválečného stavu a chata se vrátila do Polska. A v roce 1949 z neznámých příčin vyhořela.

V archívu PTTK v Krakově je uložena návštěvní kniha chaty. Na první straně je informace pro turisty ve třech jazycích - polsky, německy a maďarsky:

Přátelé hor! Hosté na Babí hoře! Využijte tuto knihu! Vy všichni z blízka i z daleka, kteří jste stáli na nejvyšším vrcholu Beskyd, bez výjimky jaké národnosti jste či jakou řečí mluvíte - všichni jste srdečně pozdraveni a na památku společného zájmu zapište své jméno do této knihy. Respektujte tuto knihu! V pozdějších dobách bude svědkem toho, že vždy existovali lidé, kteří svobodnou mysl a lásku k horám povýšili nad honem za marnivostí světa v údolí. Chraňte tuto knihu! Nejen před poškozením, ale na svou vlastní čest i před povrchními a neslušnými zápisy.

 

Za období 1905-1922 je v ní 10 030 jmen.

K největší turistické tragédii na Babí hoře došlo 14.2.1935. Čtyřčlenná skupina turistů se vydala na trasu Pilsko - Babia hora - Wadowice a ve sněhové vichřici na chatu nedošli - našli je o týden později asi 100 metrů od útulny zmrzlé pod sněhem.

A konečně mířím k vlastnímu vrcholu.

Babí hora svou polohou na severním okraji karpatského oblouku zachytává větrné proudy od Atlantického oceánu a je svým chladným a větrným počasím známá. Ale tentokráte mám štěstí, podzimní počasí už týden ukazuje svou přívětivější tvář a i nahoře je příjemně.

Koblihy z Trstené chutnaly skvěle :-)

Babia hora je rozvodím - vody ze severní polské strany odvodňuje řeka Visla do Baltského moře, z jižní slovenské strany sbírá vody Orava a odvádí je do Černého moře.

Kdysi byla na vrcholu pamětní cedule, která měla připomínat údajný výstup V.I.Lenina z roku 1912. Dnes je zde jen pamětní deska věnovaná památce papeže Jana Pavla II., který na vrchol vystoupil mnohokrát v mladých letech a později i jako krakovský biskup a kardinál Karel Józef Wojtyla. Kamenný památník postavili věřící z Oravské Polhory, Rabče, Rabčic a Sihelné v srpnu 1996 - z druhé strany je deska polských věřících ze srpna 2005 - v polštině, němčině a angličtině.

Pokračuji po hraničním hřebeni do sedla Brána (1408 m) a dál na vrchol Malá Babia hora (1515 m). Po kameny vydlážděných pěšinách - trošku to připomíná chodníky v Tatrách.

A toto už jsou fotografie z Malé Babí hory:

Až se sem podívám někdy příště, neměla bych vynechat nedaleký nejsevernější bod Slovenska - jmenuje se Modrálová.

 

Ale dnes už musím zamířit dolů, sednou do auta a vyrazit přes Żywiec, Bielsko-Biała a Český Těšín zpátky do Brna.



 

 

copyright Alena