Velká Fatra 25.-28.7.2019

velkofatranské louky uprostřed léta

 

Červen je nejlepší dobou, kdy se vydat za krásami rozkvetlých velkofatranských luk, ale nějak to tentokráte nevyšlo. Jenže pokud budu čekat na ideální počasí, budu sedět celé letošní léto doma nebo se koupat maximálně tak na Prýglu :-(

 

Takže jakýpak je plán? Brno - Staré Hory, Turecká autem, pěšky na Kraľovu studňu a poté po hřebeni s třemi noclehy (Králova studňa, Borišov, hotel Smrekovica) na Malino Brdo a následně přes Vlkolínec do Bieleho potoka na autobus, kterým se odvezu zpátky do Starých Hor. Uvidíme...

 

Národní park Veľká Fatra je třetím největším a zároveň nejmladším národním parkem Slovenska. Nejlákavější částí je zdolání hlavního hřebene, který poskytuje nádherné výhledy na okolí krajinu a sousední pohoří jako jsou Nízké Tatry, Chočské vrchy, Malá Fatra a Tatry. Vápence a dolomity vytváří základ pro charakteristické rysy Velké Fatry: hluboko zařezané doliny, rozsáhlé plochy holí a skalnatá bradla. Rozsáhlé lesy jsou pastvou pro oči po pohledu na to, co zbylo zásluhou kůrovce a sucha v mnoha oblastech u nás.

 

 

den první: Turecká - Kráľova studňa

 

Turecká (609 m) - Ramžiná (908 m) - Úplaz (1274 m) - Králova studňa, pramen (1336 m m) - památník SNP nad hotelem Kráľova studňa (1370 m), cca 8,5 km / 4:00 hod

 

V Turecké je k dispozici velké parkoviště přímo v centru obce a protože mám za sebou 260 km v autě a hodinky ukazují 16:00, vyrážím nahoru na hřeben tím nejjednodušším způsobem - pokračuju po žluté proti proudu potoka Ramžiná a na Úplaze změním žlutou za zelenou, která mne dovede na Kráľovu studňu. Největší horko už polevilo a na mne čeká stoupání 800 m nahoru - časově bych to měla zvládnout za 4 hodiny. A je skvělé, že sebou do kopce nemusím vláčet zásobu pitné vody, nahoře voda bude.

Míjím několik upravených pramenů a začínám nabírat výšku. Podle "komínu" bude tohle Krížna.

Nahoru a pořád nahoru, tohle už je pohled z úbočí kousek pod Úplazem.

Je krásný letní podvečer, kéž by to takto vydrželo až do neděle.

Mám to za sebou, jsem na hlavním hřebeni.

Sucho se projevuje i tady, vody je málo. Láhev se ale naplnit podařilo, takže nemusím sešlapat dolů k hotelu a mohu rovnou zamířit nahoru k památníku SNP, k bivakovacímu místu dle návštěvního řádu NP.

 

Vypadá to, že tady budu sama a rušit mne budou jen krávy u nedaleké salaše.

den druhý: Kráľova studňa - sedlo Ploskej

 

První ranní snímek vznikl minutu po páté.

Je čas vyrazit.

 

památník SNP nad hotelem Kráľova studňa (1370 m) - Kraľova skala (1377 m) - Krížna (1574 m) - Frčkov (1590 m) - Ostredok (1595 m) - sedlo před Suchým vrchem (1530 m) - chata pod Borišovom (1300 m) - Borišov (1509 m) - Ploská (1532 m) - sedlo Ploskej (1438 m), cca 17,5 km / 6:40 hod

 

Pro začátek šplhám na vyhlídkovou Kráľovu skalu.

U pramene doplňuju vodu a vyrážím směr Krížna (1574 m).

A tohle je pohled k salaši v Rybovském sedle. To ještě netuším, že kolem ní zcela neplánovaně pošlapu zítra za deště...

Až v roce 2015 bylo měřením potvrzeno, že nejvyšší vrchol Ostredku (1595 m) je asi 300 metrů jihovýchodně od vrcholu, který byl dosud považován za nejvyšší (1592 m). Původně jej červeně značená hřebenová trasa obcházela, dnes vede přes oba vrcholy oddělené mělkým, asi 10 metrů hlubokým sedlem.

Přede mnou je Suchý vrch (1550 m), ráj botaniků a prudký sestup.

Salaš pod Suchým vrchem se jeví jako ideální místo pro doplnění vody a obědovou pauzu. Ale s vodou to dneska není vůbec jednoduché - nabrat ji bylo možno pouze z jediného místa, z maličkého čůrku, takže na ni byla chvílema i fronta.

A pořád dolů, přes Koniarky a Kyšky - pohledu vévodí Ploská (1532 m).

Podle původního plánu bych byla u cíle dnešní etapy - u Chaty pod Borišovom. Kapustnica je opět výborná, i kofoly jsem se nakonec dočkala, ale je škoda nevyužít krásný podvečer - budu ještě kousek pokračovat, protože zítra se má počasí zkazit. V chatě už stejně nabízejí jen volné místo na podlaze v jídelně, což by až tak nevadilo, ale vadí mi, že k dispozici je až po 22 hodině :-(

Normálně bych tady dala odkaz, ale stránky www.chatapodborisovom.sk nefungují, takže pro info jen ceny: lůžko s peřinami 22€ - lůžko s vlastním spacákem 13€ - přespání v jídelně 9€, rezervace formou SMS +421 905 729 959.

 

Ploská (1532 m) je jedním z nejznámějších vrcholů Velké Fatry. Taky je to kopec nejvíce lavinózní, což dokládají pamětní tabule na obrovském kameni při výstupu od Chaty pod Borišovom. Hlavní hřeben od Krížné se zde rozbíhá na dvě větve - Liptovskou a Turčianskou. Což mi připomíná, že už bych si konečně měla příště naplánovat trasu přes Turčianskou větev, protože tam jsem ještě nikdy nebyla.

V sedle pod Ploskou je krytý dřevěný přístřešek, ale moc pohodlně by se v něm nespalo, tak raději stavím stan dole pod sedlem. K ránu by měla přijít bouřka, takže vhodné místo vybírám velice pečlivě, abych se neprobudila v dolíku plném vody, abych byla v sedle krytá před poryvy větru a aby stan nevyčníval nad terén.

den třetí: sedlo Ploskej - Vyšná Revúca - Rybovské sedlo - Turecká

 

sedlo Ploskej (1438 m) - Vyšná Revúca (712 m) - Rybovské sedlo (1287 m) - Líška (1445 m) - Turecká (609 m), cca 17 km / 6:00 hod

 

Bouřka mne probudila chvilku po půlnoci. Blesky rozsvěcují oblohu a zvuk hromu se odráží od kopců a tím se prodlužuje trvání akustického efektu. Nic příjemného... Naštěstí interval mezi bleskem a hromem zůstává dlouhý, bouřka je docela daleko. Stan sice nefunguje jako Faradayova klec, ale tlumí strach. A ležím na karimatce dokonale odizolovaná od země. A leje, ale kroupy to nejsou. Suma sumárum, mohlo by to být mnohonásobně horší...

 

Ráno nevěřím vlastním očím - rozepnu zip a nic nevidím, všude kolem šedobílo a všechno je vlhké či mokré :-( Přemístím se do přístřešku, uvařím si snídani a pak se snad uvidí :-(

Trošku se to protrhalo, ale pokračovat po hřebeni nemá vcelku smysl. Vezmu to dolů do Revúce na autobus :-(

Tak jsem v pohodě dole a protože se na obloze objevuje modrá, měním plán. Nebudu tu do jedné čekat na autobus, ale půjdu pěšky Suchou dolinou po zelené do Rybovského sedla a přes Líšku, rozsochu Krížné, sejdu do Turecké. V autě mám suché věci na převlečení a můžu v něm i přespat, takže by to neměl být problém.

Ale nebyl to až tak dobrý nápad. Obloha se opět zatáhla, stoupání do Rybovského sedla bylo nekonečné a v závěru navíc vylepšené mrholením a dohledností na pár metrů.

Aspoň chvilku si sednout, vyždímat ponožky a zahřát se horkým čajem... Moc možností Líška nenabízí - ruina vyhořelé vrcholové stanice lanovky tu straší od listopadu 2005. Pokud chcete vidět pár fotografií - mrkněte sem.

 

Voda všude, ale ve studánce ani kapka :-( Beru zavděk aspoň miniteráskou chatičky Horské služby a z pláštěnky se mi daří vyrobit celkem pofiderní úkryt a uvařit si polévku.

 

Konečně se obloha opět protrhává...

Všechna tahle voda čeká na to, aby se přemístila na mé nohavice, ponožky a poté vrchem do bot :-(

V Repechách mají plot z pastelek, tady pro změnu z lyží.

Sestup to byl příšerný, bláto v kombinaci s ovčími bobky děsně klouzalo, ale jsem konečně dole. Náladu si vylepšuji talířem guláše v hospůdce u parkoviště a přemýšlím co dál... Je půl sedmé, moc času na přemýšlení nemám...

 

Popojedu na Smrekovicu a vyšlápnu si zítra na Rakytov. A buď se vyspím v autě na parkovišti nebo na místě určeném k přenocování u hotelu Smrekovica.

 

Vyjet 8 km po uzounké lesní asfaltce z Podsuché údolím potoka Vyšné Matejkovo se mi podařilo, aniž bych musela kvůli vyhýbání se couvat. Skvělý způsob, jak překonat převýšení cca 800 metrů :-) Ale jak se tak kolem sebe na parkovišti nad bývalou vojenskou zotavovnou Smrekovica a dnešním hotelem Granit nahoře rozhlížím, spát v autě pod dohledem kamer tedy rozhodně nebudu. K nocležišti u hotelu Smrekovica je to necelý kilometr téměř po rovině, takže ráno věci potřebné k přenocování zas odnesu do auta a v pohodě můžu vyrazit na Rakytov jen nalehko.

den čtvrtý: Smrekovica - Rakytov a zpět

 

Smrekovica, bývalá vojenská zotavovna (1360 m) - hotel Smrekovica (1300 m) - Skalná Alpa (1463 m) - Severní Rakytovské sedlo (1386 m) - Rakytov (1567 m) a zpět, cca 10 km / 4:30 hod

 

Noc byla v pohodě a v klidu - žádná bouřka a nedaleko několik dalších nocležníků. Čeká mne krásný letní den a příjemný výšlap, protože na Rakytov je to cca 2,5 hodiny a já půjdu bez těžkého batohu.

První zastávkou je Skalná Alpa (1463 m). Přírodní rezervace zde byla vyhlášena již v roce 1964. Ostrý hřeben spadá zejména k severozápadu velice strmými svahy a důvodem ochrany jsou původní pralesovité porosty smrku a výskyt většího množství chráněných rostlinných druhů, které jsou vázány na vápencový podklad.

Zelená turistická značka vede téměř po vrstevnici úbočím Tanečnice a prudké stoupání začíná až v Severním Rakytovském sedle.

Jsem nahoře, v nadmořské výšce 1567 m, na nejvyšším vrcholu Liptovského hřebene Velké Fatry a na jednom z nejvyšších vrcholů Velké Fatry vůbec. Jeho pravidelný pyramidový tvar je nepřehlédnutelný při pohledu prakticky ze všech stran.

Těsně po poledni se obloha částečně zatahuje kupovitou oblačností, je čas uvařit mou oblíbenou trekařskou specialitu zvanou kuskus s tuňákem a pak mi zbude čas i sběr borůvek, kterých je kolem Smrekovice opravdu bohatě.

A nezbývá než sednou za volant. Takže kudy? Přes Donovaly a stejnou cestou, kterou jsem přijela nebo pro změnu přes Žilinu? Vezmu to opět přes Donovaly, pořád bude na co koukat a nečekají mne žádné dopravní problémy. Opět přejedu přes všechna ta sedla: Velká Fatra/Starohorské vrchy - Donovaly (960 m), Velká Fatra/Kremnické vrchy - Malý Šturec (890 m), Žiar - Vyšehradské sedlo (580 m), Považský Inovec - Mníchova Lehota (380 m), Bílé Karpaty nad Starým Hrozenkovem (558 m) a nakonec Chřiby nedaleko Starých Hutí (482 m).