přes Alpy na kole

z Benátek přes Brennerský průsmyk do Innsbrucku 9.-18.8.2019

 

Už jsem přes Alpy na kole vyrazila dvakrát. Poprvé to bylo v srpnu 2014 po trase Via Claudia Augusta z italských Benátek do rakouského Lince. Ve stopách starých Římanů jsem za dvanáct dnů na kole ujela 925 km a Alpy překročila v průsmyku Reschenpass resp. italsky Passo di Resia s nadmořskou výškou 1507 m. Počasí mi moc nepřálo, mnohokráte jsem zmokla a s vytrvalým deštěm bylo v horách neodmyslitelně spjato i chladno.

 

Podruhé to bylo o rok později, v červenci 2015, po trase Ciclovia Alpe Adria Radweg, po dálkové cyklotrase spojující italské Grado a rakouský Salzburg. Za devět dnů jsem na kole ujela 520 km a hřeben Vysokých Taur "zdolala" Tauernským železničním tunelem, takže nejvyšším místem trasy byl vstup do národního parku Hohe Tauern před městečkem Mallnitz v nadmořské výšce 1195 m. Bylo to mnohem více v pohodě, denní várka kilometrů byla nižší a bouřky mi pohodičku kazily jen odpoledne. A jízda po tělese bývalé železnice Pontebbana byla projížďkou cyklistickým rájem.

 

Tentokráte mám v plánu překonat Alpy Brennerským průsmykem s nadmořskou výškou 1374 m. Vyrazím opět z Benátek, takže část trasy se bude shodovat s prvním přejezdem a skončím po 9 dnech a 500 ujetých km v Innsbrucku, kde se naskládám do vlaku, protože mám k dispozici jen týden dovolené.

 

den první a druhý: Mestre - camping Serenissima, na kole 8 km
a dvoudenní pobyt v Benátkách

 

Do Benátek mne opět veze žlutý autobus společnosti Regiojet - odjezd od hotelu Grand v Brně 21:00, příjezd Mestre 6:40. Jízdenka pro mne stála 1500Kč, pro složené a zabalené kolo 250Kč a byli jsme moc příjemně překvapeni, s jakou časovou rezervou byl autobus přistaven pro nakládku zavazadel. Sice jsme v té chvíli ještě neměli složeno a zabaleno, ale uvolnit V-brzdu, sundat přední kolo a v mém případě ještě odšroubovat tři šroubky, aby se zároveň dal sundat přední blatník, poté otočit řídítka o 90 stupňů, přední kolo přiložit k rámu a celou tu "konstrukci" zabalit do bublinkové fólie za pomocí několika metrů lepicí pásky, jde ve dvou docela rychle. Hladinu stresu zvyšuje pouze starost o zbývající bagáž - někdo tu hromadu musí mít pořád na očích, než se odbaví do zavazadlového prostoru, takže pomocník je v tomto případě velice užitečný.

Noc se snažím prospat, protože mne čeká náročný den. V noci se stavělo několikrát vždy na čtvrthodinku, poslední přestávka kousek před Mestre je delší - na dálničním odpočívadle jsou k dispozici toalety zdarma a při ranní hygieně se člověk konečně pořádně probudí. Jsem téměř na místě a v ovzduší je cítit moře :-)

 

V Mestre je to s bagáží mnohem jednodušší než u Grandu. V sedm ráno je zde v podstatě liduprázdno. S díky za přání šťastné cesty řidiči i stevardce přemisťuju obě kabely a kolo o dva metry ke zdi a jde se na věc. Vybalit, poskládat, přišroubovat blatník, nacvaknout brašny a můžu vyrazit.

Letos si poprvé nemusím dělat starosti s nepromokavým návlekem na brašny - Vašek mi půjčil své velkoobjemové Arsenal brašny se svařovanými švy a rolovacím systémem zaručujícím 100% vodotěsnost. Každá z nich má objem 20 litrů, takže k těmto dvěma brašnám na nosiči už mi stačí jen brašna na řídítka pro fototechniku.

 

Před pěti lety jsem měla problémy se odsud na kole vymotat, ale dnes je to s aplikací Mapy.cz a offline mapou mnohem jednodušší a taky bezpečnější - na druhou stranu kolejí se jednoduše dostanu po cyklostezce podjezdem pod nádražím a ne jako tehdy po šestiproudém mostě, protože podjezd jsem nenašla.

Mým cílem je stejně jako před pěti lety camping Serenissima, ve kterém je možný check-in od 8 ráno. Tak jako tehdy postavím rychle stan, nahážu do něj všechny věci, kolo zamknu k pevné překážce a vyrazím do Benátek místní hromadnou dopravou. Zastávka autobusu 53E je přímo před kempem a za půl hodinky budu na Piazzale Roma, benátském autobusovém nádraží. Ale jedna změna tady bude - tentokráte strávím v Benátkách dva dny, takže si kupuji na recepci kempu lístek platný 48 hodin a za 30€ se tím pádem můžu vozit autobusem nebo lodí společnosti ACTV bez omezení. Chci každopádně nejen do Benátek, ale i na ostrov Lido, kde se dá v moři koupat (v Benátské laguně je koupání zakázáno) a navíc si moc dobře pamatuju, jak jsem si tehdy nohy ušoupala až po kolena.

Benátky (italsky Venezia) leží na ostrovech v mělké benátské laguně, které jsou odděleny kanály a spojené mosty. Benátky patří mezi nejnavštěvovanější města v Itálii a díky své jedinečnosti byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO. Nejsou zajímavé jen svou architekturou, ale i historií, protože v minulosti byly důležitým mocenským centrem, samostatnou námořní republikou a centrem obchodu mezi západem a východem, mezi křesťanským a islámským světem.

 

Ostrovů je prý 118, mostů více než 400 a kanálů 100, ale většinu nejdůležitějších staveb najdete v blízkosti toho hlavního – Canalu Grande a v historickém centru. A připravte se na neskutečné davy turistů :-(

 

Z Piazzale Roma vyrážím vaporettem č. 2 směrem S.Zaccaria přes Tronchetto a Zattere

Po vodě se tu dopravuje úplně všechno - záchranka, hasiči, policie, zásobování i odvoz odpadků. Ale obří výletní lodě už tu prý od září neuvidíte. Po několika incidentech už nebudou do laguny vplouvat kanálem Guideca, který lemuje náměstí svatého Marka a odděluje čtvrť Dorsoduro od ostrova Giudecca. Odborníci navíc tvrdí, že plující kolosy přispívají k erozi základů města.

 

A jsou to opravdu kolosy, našla jsem si údaje pro výletní loď s názvem Costa Luminosa - délka 294 m, hrubá tonáž 92 600 tun, 2826 pasažérů, 1050 členů posádky, 12 poschodí, rychlost 41 km/h, rok výroby 2009. Osmidenní plavba Středomořím (z Benátek na Santorini a zpět) vychází v kajutě s oknem pro dva na cca 25 tisíc Kč.

Dominantou města je Náměstí sv. Marka s Dóžecím palácem, bazilikou sv. Marka, Kampanilou a několika významnými muzei. Mezi další důležité památky patří gotické kostely Santa Maria dei Frari a Santi Giovanni e Paolo, renesanční stavby – Biblioteca Marciana a kostel San Giorgio Maggiore nebo slavný most Ponte di Rialto, který se datuje do roku 1588.

K oblíbeným aktivitám patří projížďka gondolou, která tvoří neoddělitelnou součást života v Benátkách již od 11. století, ale tu v plánu nemám - projížďka v gondole pro jednoho by byla příliš drahá a vlastně to asi za ty peníze ani nestojí (zřejmě 80€ přes den a 100 € v noci za půl hodiny), šinou se v kanálech jedna za druhou jak v dopravních zácpách. Vyhlídková jízda vaporettem je skvělá - jezdí tu asi 20 různých linek a mapa linek je na každé zastávce.

Přesedám na linku č. 7, která mne odveze na Murano.

Sousoší italského sochaře Lorenza Quinna Šest párů rukou se klene nad vodní cestou v bývalé loděnici Arsenale ve východní benátské čtvrti Castello. Ruce z bílé pryskyřice napodobují bílý mramor a symbolizují potřebu stavět mosty a překonávat rozdíly.

A tohle už je Murano.

Kdo by neznal pojem benátské sklo, zrcadla zasazená do broušeného rámu nebo skleněné lustry, součást všech zámeckých sbírek na našich hradech a zámcích. Tradice sklářství na Muranu sahá až do 13. stol. a i dnes je muranské sklo důležitým vývozním artiklem. I Murano je vlastně skupinka ostrovů, propojených mosty. Oba břehy hlavního kanálu jsou lemovány galeriemi i ateliéry sklářů, jež vystavují vše od laciných skleněných cetek až po vynikající umělecká díla.

Ale tohle není ze skla, spumiglie jsou k jídlu, ale zřejmě je to totéž jako naše sněhové pusinky - bílek a cukr.

Mezi architektonické perly ostrova patří Basilica dei Santi Maria e Donato. Jeden z nejstarších kostelů, původně ze 7. stol., má zajímavou apsidu se sloupořadím, ale především úžasné mozaiky z byzantských dob na podlaze. Ale ty jsem si na památku nevyfotila. Místní hlídač se slovy "NO PHOTO" měl oči všude.

Ostrov Burano je pro změnu proslulý díky krajkářství, které bylo slavné po celé Evropě. Ale ten jsem si nechala na někdy příště.

 

Vaporetto mne doveze na ostrov Lido di Venezia, 11 km dlouhý úzký ostrov mezi benátskou lagunou a Jaderským mořem. Prakticky podél celé jižní části se táhnou jak veřejné, tak i soukromé pláže. Ale protože nepotřebuju ani lehátko, ani slunečník a už vůbec ne plážovou chatku, něco mezi převlékací kabinkou a domkem a preferuji klid, popojíždím autobusem kousek dál od té nejbližší a nejnavštěvovanější pláže.

 

Nekonečné pláže s jemným pískem a pozvolným vstupem do moře jsou vždy přerušené do moře vybíhajícím kamenným molem. Všudypřítomná vůně moře, mušličky, voda teplá a čistá, vlny tak akorát. Jen mám trošku problém dostat ze sebe na konci sůl a písek. Všechny služby fungují jen pro návštěvníky, kteří si vstup zaplatili. Pokud nepřiložíte ke sprše náramek s čipem, vodu z ní nedostanete :-( A pokud objevíte sprchu či umyvadlo na mytí nohou, co funguje i bez čipu, zřejmě vás odchytí nějaký ten místní hlídač a spustí italsky s prstem zamířeným na ceduli, kde je italsky a anglicky napsáno, že zařízení smí využít jen platící host. A už vůbec si nemyslete, že se propašujete na záchod... V takovém případě musíte na veřejnou pláž a tam by mělo stačit zaplatit za WC či sprchu 1€.

A pro ukázku z veřejné pláže:

Vracím se zpátky do historického centra Benátek. Je skvělé, že tady ze všech fontánek teče pitná voda. Žízní tady člověk rozhodně neumře. A neplatí to jen v Benátkách, problém s pitnou vodou jsem neměla na italské straně Alp během celého putování.

Před vstupem do baziliky sv. Marka je vždy nutno vystát dlouhatánskou frontu, ale vstup je zdarma. Mně to ale tentokráte nevyšlo, na náměstí jsem se dostala až po uzavírací hodině. Takže vše jen zvenčí :-(

 

Bazilika svatého Marka (italsky Basilica di San Marco) je jednou z nejvýznamnějších památek Benátek a asi nejlépe dochovaným příkladem byzantské architektury. První bazilika zde stála od roku 828. Zkouším vyfotit aspoň něco z té spousty mozaik, antických sloupů a soch. Nejslavnější je pozlacené antické čtyřspřeží z doby kolem přelomu letopočtu.

 

Naproti bazilice stojí zvonice vysoká 98,6 m a Dóžecí palác a Most vzdechů celou tu parádu korunuje.

Zpět na Piazzale Roma se opět vezu vaporettem - linkou č. 1 přes Canal Grande, který je z benátských kanálů nejhlubší - je to bývalé koryto řeky Brenty. Vedou přes něj pouze čtyři mosty (nejstarší a nejznámější je Ponte di Rialto, dále Ponte dell´Accademia, Ponte degli Scalzi a nejnovější Ponte della Constituzione).

Ještě mám pár snímků z neděle, ale většinu neděle jsem strávila na pláži.

Zbrojnice Arsenale začala vznikat na okraji Benátek ve 12. století a po svém rozšíření ve stoletích 14. až 16. se také stala nejdůležitější námořní loděnicí na světě.

Bazilika San Giorgio Maggiore dotváří zdaleka viditelnou siluetou severní břeh ostrova San Giorgio Maggiore. Průčelí chrámu je orientováno k náměstí svatého Marka a postaven je na tak nízkém nábřežním molu, že působí dojmem, jakoby stál přímo na hladině.

Propluly kolem mne dvě z obrovských výletních lodí.

Abych si aspoň jednou užila tu správnou benátskou atmosféru, vydala jsem se na závěr svého pobytu v Benátkách od baziliky Santa Maria della Salute na Piazzale Roma pěšky. Podle mapy to vypadalo jako kousek, ale šlapání v úzkých uličkách bylo nekonečné. Teoreticky stačí následovat nápisy na zdech domů, ale ty vás vedou vždy tou cestou, kde je nejvíce obchodů. Jakmile zabloudíte do nějaké uličky, párkrát zatočíte do pravého úhlu, úplně se ztratíte, ale na druhou stranu - poznáte ty pravé Benátky.

 

den první a druhý: Mestre - camping Serenissima, 8 km a dvoudenní pobyt v Benátkách

den třetí: Benátky (camping Serenissima) - Castelfranco Veneto - Semonzo del Grappa, 80 km

den čtvrtý: Semonzo del Grappa - Valstagna - Borgo Valsugana - Novaledo, 64 km (+19 km navíc)

den pátý: Novaledo - Lago di Caldonazzo - Trento - Bolzano, 98 km

den šestý: Bolzano - Klausen - Brixen - Vahrner See, 57 km

den sedmý: Vahrner See - Sterzing - Brenner - Innsbruck, 89 km (+20 km navíc)

den osmý a devátý: Innsbruck a okolí (+45 km navíc)

 

celkem: 396 km (480 km včetně všech zajížděk)