"zimní" přechod Beskyd 24.-26.1.2020

pěšky z Oldřichovic u Třince přes Ostrý, Slavíč, Polomku a Gruň do Ostravice

 

Letošní leden se zařadí mezi nejteplejší a nejsušší v historii pravidelného měření. Sněhové podmínky na horách jsou špatné, nemá smysl brát sebou běžky či sněžnice. Naprosto mi budou postačovat pořádné boty :-(

 

Třinec, Oldřichovice, pod Ostrým (418 m) - horská chata Kozinec (628 m) - Velký Kozinec (752 m) - chata Ostrý (943 m) - Kalužný, rozc. - Babí vrch, rozc. - Kamenitý, tur. chata (806 m) - Kozubová (981 m) - Kozubová, tur. chata (965 m), nocleh - Slavíč, tur. chata (916 m) - Kozí hřbety - sedlo pod Malým Polomem (939 m) - Polomka (984 m) - Bílý Kříž (927 m) - Gruň, Švarná Hanka - Gruň, býv. Bezručova škola (823 m), nocleh- Poledňana (696 m) - Těšinoky (566 m) - ústí Poledňany (516 m) - Kobylík - Krkavčí stezka - Mazák, bus - Ostravice, žst (423 m), celkem 13 + 21,5 + 14,5 km

 

Oldřichovice u Třince

Oldřichovice u Třince

Celkem nezvykle není dneska Ostravsko ukryté v nízké oblačnosti.

Oldřichovice u Třince

nalevo Třinec, uprostřed Vendryně a Bystřice, v pozadí masiv Čantoryje

Horská chata Kozinec (645 m) byla postavena za první republiky v roce 1933. Bohužel, od ledna 2019 je uzavřená a u dveří visí plakát "Děkujeme za krásných 28 let Vaší přízně. Budeme na Vás rádi a s láskou vzpomínat."

Kozinec Kozinec

horská chata Kozinec

Stoupání pokračuje, na vrchol Velkého Kozince je to cca sto výškových metrů.

Kozinec Kozinec Kozinec Kozinec Kozinec

Velký Kozinec (752 m)

A opět nahoru.

Ostrý

hřeben Slezských Beskyd, nalevo Velká Čantoryje (995 m), nejvyšší vrchol Slezských Beskyd na české straně hranice

Ostrý

Vendryně, Bystřice a masiv Čantoryje

Přede mnou je první tisícovka, ale turistická značka nevede přes vrchol. Ostrý (1044 m) je zalesněná hora porostlá divokým pralesem, zejména starými bizardně pokroucenými buky, chráněná jako přírodní rezervace Čerňavina.

Ostrý

přes Ostrý

Na horské louce v jihozápadním svahu, cca 1 km od vrcholu, v nadmořské výšce 954 m byla v roce 1935 postavena Klubem československých turistů chata Ostrý. V současné době patří Klubu českých turistů.

 

Za dobré viditelnosti lze odsud zahlédnout vrcholky Malé Fatry i Vysokých Tater a dnešní den k takovým patří.

Ostrý Ostrý Ostrý Ostrý Ostrý Ostrý

chata Ostrý

Česnečka byla vynikající. Pokračuju po zalesněném hřebeni směrem na Kalužný (994 m) a na rozcestí pod Kalužným měním modrou za červenou, což znamená že jsem konečně na hlavním hřebenu. Doprava vede červená přes Ropici a Ropičku na Prašivou, doleva na Slavíč. Ale já pošlapu dneska po červené jen k nejbližšímu rozcestí pod Babím vrchem, protože nocleh mám domluvený na Kozubové. Zítra se na hlavní hřeben zase vrátím.

pod Kalužným

pod Kalužným

Sněhu trochu přibylo, ale šlape se výborně.

údolí Kopytné pod Velkou Kyčerou

údolí Kopytné pod Velkou Kyčerou

Horské sedlo Kamenitý leží na hřebeni, který se táhne západovýchodním směrem od masívu Babího vrchu a Slavíče ke Kozubové.

směrem na Horní Lomnou

údolí Horní Lomné a hraniční hřeben mezi Velkým a Malým Polomem

Horská chata Kamenitý byla přestavěna z původní polské školy, která zde sloužila do roku 1973 a musela být uzavřena pro malý počet žáků.

horská chata Kamenitý horská chata Kamenitý horská chata Kamenitý

horská chata Kamenitý

Chvilku jsem poseděla v teple a šlapu zas dál. K chatě Kozubová, kde mám domluvený nocleh, je to odsud už jen necelé 3 kilometry.

mezi Kamenitým a Kozubovou mezi Kamenitým a Kozubovou mezi Kamenitým a Kozubovou mezi Kamenitým a Kozubovou

mezi Kamenitým a Kozubovou

mezi Kamenitým a Kozubovou

údolí Dolní Lomné

mezi Kamenitým a Kozubovou

Kyčera a Ostrý

mezi Kamenitým a Kozubovou mezi Kamenitým a Kozubovou mezi Kamenitým a Kozubovou

Kozubová

Rychle se ubytovat, když si pohnu, stihnu západ slunce.

Kozubová Kozubová

Kozubová

Den končí, ale i zítřejší počasí by mělo být podobně slunečné.

Kozubová Kozubová

Kozubová

Kamenná kaple sv. Anny na vrcholu Kozubové (981 m) byla slavnostně vysvěcena v roce 1937. Kromě svátku sv. Anny se v kapli konají mše na sv. Hedviku a na Silvestra. 18 metrů vysoká věž slouží jako rozhledna, klíč je možno zapůjčit v chatě Kozubová, ale protože stromy v okolí jsou momentálně vykácené, nemusíte kvůli výhledu šlapat po schodech nahoru.

Kozubová

kaple sv. Anny, Kozubová

Turistická chata Kozubová byla vystavěna polským turistickým spolkem "Beskid Śląski" v roce 1929. V roce 1951 chata přešla pod státní podnik Restaurace a jídelny a svému účelu sloužila až do roku 1973, kdy vyhořela. V roce 1982 byla na jejím místě zprovozněna díky karvinské společnosti Kovona současná zděná chata. Původní chatu nijak nepřipomíná, ale turistům slouží dodnes - v současnosti jako horský hotel Kozubová.

Kozubová

horský hotel Kozubová

Ráno je Jablunkovsko ukryté pod šedivou pokličkou, ale viditelnost nad hladinou inverze je skvělá.

Kozubová

nalevo Velký Choč (67 km), vzadu Nízké Tatry (Chopok 96 km), napravo malofatranský Velký Rozsutec (48 km) a Stoh (50 km)

Kozubová

Západní a Vysoké Tatry, typická silueta Kriváně (106 km) nalevo od středu, nejvíce vpravo Baníkov (85 km)

Kozubová

nalevo Havran (116 km) v Belanských Tatrách, nejvyšší Gerlach (115 km)

Nádhera. Večeře byla skvělá, v noci bylo ticho a teplo, snídaně byla ráno v ceně.

Kozubová Kozubová

z Kozubové

A ještě jeden detail - Babia Góra

Kozubová

62 km vzdálená Babia Góra

Vracím se přes Kamenitý na hlavní hřeben.

údolí Lomné

údolí Lomné z paseky kousek před chatou Slavíč

Kolářova chata Slavíč patří k nejznámějším beskydským chatám. Hadaszczokova útulna byla v těchto místech otevřena již v roce 1899 - dostala jméno po zakladateli německého turistického spolku Beskidenverein Johannu Hadaszczokovi. Ve 20. letech 20. století si útulnu pronajal Jan Kolář a po jejím vyhoření v roce 1930 nedaleko ní zřídil novou chatu. Ta byla otevřena již v roce 1931. Po roce 1989 získali v restituci chatu Kolářovi potomci a momentálně se tady rekonstruuje a staví. A snad si pak vymění i fotografii na titulní stránce webu za fotografii z Beskyd namísto fotky skalnatého hřebene a zelené louky odněkud ze světa :-)

Kolářova chata Slavíč Kolářova chata Slavíč Kolářova chata Slavíč

Kolářova chata Slavíč

Občas po sněhu, občas po blátě, na běžkách rozhodně nesjízdné :-(

mezi Slavíčem a Kozími hřbety mezi Slavíčem a Kozími hřbety

mezi Slavíčem a Kozími hřbety

Kdysi byla trasa značená přes Kozí hřbety, dneska modrá vede trochu fádně po pohodlné široké lesní cestě po západním úbočí.

úbočím Kozích hřbetů Lysá hora z úbočí Kozích hřbetů

úbočím Kozích hřbetů

Výhledy z Polomky (984 m) pomalu zarůstají.

Travný z Polomky

Travný z Polomky

Jak se blížím k Bílému kříži, přibývá turistů. V těchto místech se s trochou opatrnosti dá i běžkovat.

mezi Polomkou a Bílým křížem

mezi Polomkou a Bílým křížem

Kamenná kaple nad hotelem Baron - Kysuca stojí na slovenské straně hranice. Nechal ji postavit pro manželku Josef Baron, když zde v roce 1932 nechal postavit hotel. Někdy v padesátých letech minulého století zde asi týden sloužil bohoslužby kněz Karol Wojtyla, pozdější krakovský arcibiskup a papež.

kaplička nad Bílým křížem kaplička nad Bílým křížem kaplička nad Bílým křížem

kaplička nad Bílým křížem

Bílý Kříž se již od konce 19. století stal cílem turistů. Vrch Sulov (943 m) ze severu a vrch Súľov (903 m) z jihu ohraničují původně pasteveckou oblast bez lesa. V roce 1924 postavil německý spolek hotel Weisse Kreuz, který o dvanáct let později vyhořel a v roce 1937 byl na původních základech vystavěný hotel nový, s plochou střechou.

 

První českou útulnou v této části Beskyd byla dnešní horská chata Sulov - tehdy Daňkova turistická útulna. Hotel Kysuca, dříve Hotel Baron, byl otevřen v roce 1932 a všechny tři hotely s kapacitou 220 lůžek od 50. let minulého století sloužily k odborářské rekreaci. Rekreanty prý vozil přímý vlak Praha-Bílá a po výstavbě přehrady Šance Praha-Ostravice.

 

Po převratu se zvolil osvědčený československý postup - během nekonečných sporů o to, kdo je vlastníkem, se nejdříve nechá vše zchátrat a rozkrást, aby se potom za nízkou cenu prodávalo. Stavební firmy pak mají práci při opravách a naše ekonomika roste. Svoji vinu na neslavném osudu zotavoven nese i organizace odborů Orea, která chtěla pohodlně žít z přemrštěných nájmů.

 

A současnost? Hotel Bílý kříž byl v roce 2005 přeměněn na komplex luxusních rekreačních bytů, které si odkoupili zámožní zájemci. Některé z nich jsou nabízeny k luxusnímu ubytování pod názvem Apartmánový dům Bílý Kříž.

 

Do horské chaty Sulov se konečně někdo rozhodl investovat. Občerstvení momentálně nabízí v krytém altánu, protože restaurace prochází velkou rekonstrukcí.

horská chata Sulov

horská chata Sulov

Hotel Baron / Kysuca, z jehož terasy se lze pokochat výhledy na hřebeny Malé Fatry, Javorníků i Beskyd, koupili roku 1996 manželé Samajovi z Kornice a po roce oprav jej začali provozovat. Momentálně je však zavřený a rozpadá se.

hotel Baron

hotel Baron

 

Na podzim roku 1947 procházely přes naše území zbytky poražených ukrajinských bojovníků, banderovců. Na západní Ukrajině je nejdříve vyzbrojila německá armáda, potom ale partyzánským způsobem bojovali proti Němcům a později i proti Rudé armádě za samostatnou Ukrajinu. Byli velmi krutí, zavraždili mnoho místních Poláků. Za roky partyzánského boje se naučili dokonale nepozorovaně přemisťovat a jejich snahou bylo dostat se po hřebenech hor na západ. 30. září 1947 za tmy přišla neznámo jak velká skupina banderovců na Kysucu a po Krištofíkovi chtěli jídlo a tabák. Ten před nimi zavřel a z balkónu hodil dva ruční granáty. To upozornilo hlídku SNB na hotelu Bílý kříž. Strhla se přestřelka ze samopalů. Z obou stran se střílelo svítícími náboji. Výsledek byl ten, že na místě přestřelky zůstal mrtvý příslušník SNB nadstrážmistr Josef Adam z Ostravice. Banderovci mu sebrali uniformu a beze ztrát zmizeli. To byl jejich poslední výskyt na našem území. Adam byl povýšen in memoriam na poručíka a má památníček pod lesem poblíž Kysuce.

Bílý kříž

pomníček Josefa Adama na Bílém kříži

 

Tradují se dvě pověsti, proč je bíle natřený dřevěný kříž právě na tomto místě. Podle první zde umrzl finanční strážník, který hlídal hranice před pašeráky, podle druhé jsou pod křížem pochováni strážníci, tzv. portáši, kteří zde podlehli moru.

Bílý kříž

Bílý kříž

Gruň je rozsáhlý horský hřeben navazující na Bílý kříž. Název Gruň pochází ze stejnojmenného valašského slova označujícího horský hřeben odlesněný pro potřeby salašnictví a přeměněný na rozsáhlé pastviny, tzv. valašské louky. Salašnictví bylo hlavní obživou obyvatel osady Gruň a dodnes se po celé délce hřbetu se zachovaly rozptýlené dřevěné chalupy, původně salaše.

Gruň Gruň Gruň Gruň Gruň Gruň Gruň Gruň

Gruň

Ubytování mám domluvené v bývalé Bezručově škole. Spát budu v 1.C :-)

Gruň

bývalá Bezručova škola

I tady to bylo ubytování se vším luxusem a se snídaní v ceně. Batoh mám tentokráte úplně lehoučký :-)

 

Nejvzácnější památkou Gruně je dřevěný kostelík. Dřevěná stavba karpatského typu navazující na tradice místní lidové architektury zde stojí od roku 1890.

Gruň

dřevěný kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů

Ojíněné stromy o svou krásu na sluníčku brzy přijdou, ale je to krásný pohled.

Gruň Gruň Gruň Gruň

Gruň

Je neděle, musím dolů do Ostravice na vlak, ale nemusí mi to být zas tak líto - odpoledne se stejně zkazí počasí.

 

Mířím dolů směrem na Poledňanu a Těšinoky do Masarykova údolí a k přehradě Šance.

Gruň

Lysá hora z Gruně

Poledňana

Poledňana

údolím Řečice údolím Řečice údolím Řečice údolím Řečice údolím Řečice

údolím Řečice

Mohyla "Masarykovo údolí 1928" je upomínkou na zrušení moravsko-slezské zemské hranice, kterou zde v Řečici tvořilo koryto řeky Ostravice. Původně stávala jinde, zde byla přemístěna po zatopení údolí.

údolím Řečice

Masarykovo údolí

Z mostu je hezký pohled na Malý Smrk (1174 m) a hladinu přehrady Šance. Tady stávala osada Řečice. Hledala jsem nějaké původní mapy a našla jen letecké snímky této oblasti z roku 1955 jako podkladovou mapu na webu kontaminace.cenia.cz .

ústí Řečice

ústí Řečice do přehrady Šance

Nádrž je na pitnou vodu a silnička mne vede daleko a vysoko nad hladinou.

údolí Velkého Kobylíku

údolí Velkého Kobylíku

Proti proudu Kobylíka vedla v dřívějších dobách žlutá turistická trasa na Lysou horu. Na zídce tu visí pamětní deska kanadského poručíka Alberta M. Karmana, co-pilota amerického bombardéru B-17G Flying fortness, jehož posádka podnikla 27.8. 1944 nálet na hornoslezské rafinerie. Při návratu byl jejich letoun zasažen a začal hořet. Nad Lysou horou z něj postupně vyskákalo 10 vojáků s padáky, jako poslední poručík Karman. Jeho padák se už ale neotevřel, neboť prohořel a zřítil se i s letcem do lesa. Na místo se okamžitě vydala německá hlídka se psy. Zakrátko bylo Karmanovo tělo nalezeno zamotané ve spleti provazů vysoko ve větvích silného buku nad samotou Podbíloky. Jeho pravá noha byla při dopadu uražena v kotníku a ležela pod stromem. Tělo bylo po dlouhé námaze sundáno a uloženo k ohledání v zahradní besídce hotelu Charbulák. Poručík Karman byl pochován na místním hřbitově, po válce byl však exhumován a odvezen na vojenský hřbitov americké armády. Hořící bombardér letěl ještě asi 30km dál na jih a zřítil se v katastru slovenské obce Štiavnik. Ostatním devíti letcům se podařilo uniknout na Slovensko.

údolí Velkého Kobylíku

údolí Velkého Kobylíku

Umístění tak velké přehrady mezi dva nejvyšší vrcholy Beskyd nebylo zrovna nejšťastnější. Šance zadržuje v krajině vlhkost, což občasné přívalové deště ještě zhoršují a provlhlý půdní pokryv se začíná sesouvat po příkrých svazích dolů. Proto se začalo s těžbou na Čupelu, po níž zůstala rozsáhlá plocha vykousnutá až na skalní podloží - hrozilo, že se kopec utrhne a vytvoří přílivovou vlnu tak vysokou, že poškodí hráz a voda spláchne obce pod přehradou. Z jižního svahu Čupelu tak byla odtěžena místy až třináct metrů silná vrstva, až na smykovou plochu, po níž svah do údolí ujížděl.

přehrada Šance

sesuv Řečice

Údolní nádrž na Ostravici u železniční zastávky Šance byla podle původních úvah o potřebě ochrany před povodněmi později doplněných záměrem zásobení ostravského průmyslu a obyvatelstva pitnou vodou vybudována v letech 1964 až 1969.

 

Za své vzala centrální část obce staré Hamry, zrušena byla železniční trať, jež vozila turisty z Frýdlantu n.O. až do Bílé a silnice do Bílé byla přeložena na estakádu ve svahu nad levým břehem. Ušetřeny ve Starých Hamrech byly pouze domy na stráních a kostel sv. Jindřicha.

 

Délka hráze v koruně činí 342 m, maximální výška 65 m, jezero je dlouhé 7,6 km a celkový objem nádrže 61,8 mil. m3.

přehrada Šance

přehrada Šance

A to je vše. Z Ostravice mne vlak odvezl s přestupem ve Frýdlantu na ostravské hlavní nádraží a poté Regiojet do Brna.