údolí Libochovky 5.1.2020
toulání kolem Níhova a Říkonína
Jako výchozí místo celodenního pěšího výletu jsem si tentokrát zvolila po železnici dostupný Níhov. Z něj zamířím do údolí Libochovky a zpět do Brna se vrátím z Dolních Louček. Resp. kdyby se nedařilo, můžu se vlakem vrátit z Říkonína.
Je 8:42, vlak těch 35 km zvládl bez zpoždění a ani jsem nemusela hledat vagón se zeleným pruhem, protože v Krpoli zatím pokladny nezrušili :-)
Přede mnou je krátký zimní den s teplotou těsně pod nulou a na obloze převažuje modrá. Po sněhu ani památka a bláto je naštěstí ztvrdlé na kost. Tady nahoře kolem Níhova tepelnou pohodu trošku narušuje nepříjemný vítr, ale v údolí či v lese to bude lepší. Chce to teplé boty, rukavice, pořádně naraženou čepici a péřovku zapnutou až ke krku. A to všechno mám, drobnou chybičkou je jen to, že jsem si nevzala rukavice s vodivými konečky pro dotykovou obrazovku fotomobilu :-( Nu což, člověk se prostě furt učí, stejně budu fotit převážně Olympusem a zas takový mráz není.
Podobný výlet v zimě jsem prošla už jednou a jak tak koukám do archivu, je to už neuvěřitelných 7 let. V prosinci 2012 jsem vyrazila údolím Haldy a Libochovky po stopách Diany, válečné továrny na smrt, ale tentokrát údolí Haldy vynechám a projdu namísto něj část údolí Libochovky pod Žďárcem.
u Níhova
Hastrman se za těch 7 let nezměnil, ale stromky povyrostly a studánka ve tvaru nastavených dlaní obrostla mechem.
u Níhova
Ale tahle soška tady tenkráte nebyla - světluška v podobě krásné ženy. I ona, stejně jako studánka či hastrman resp. nedaleká níhovská madona, je dílem sochaře Lubomíra Laciny z Velké Bíteše.
rybníček u Níhova
Přes pole, louky a les mířím stejně jako tenkrát ke studánce sv. Jiljí u silnice směrem na Lubné. Tehdy jsem tu byla pro kešku a pak se vracela, dneska budu pokračovat směrem na Chocholu.
krajina u Níhova
studánka sv. Jiljí
Za mrazu není problém ani takovéto pole :-)
krajina u Níhova
Cedulka na stromě mne směruje správným směrem - na vrchol Chochole (513 m) vede křížová cesta. Vysvěcena byla 28.9.2016 na svátek sv. Václava a je také dílem sochaře Lubomíra Laciny.
Chochole
Je zvláštní - není popisná a musíte si domyslet, co mají obrazy na křížích znamenat.
Chochole
I kříž je netradiční - skleněný.
Chochole
Cestou necestou mířím směrem k Rojetínu, kde se chci napojit na zelenou turistickou značku, která mne svede do údolí Libochovky.
pod Chocholou
kolem Rojetínské studánky je dnes paseka
křížek u cesty kousek za PR Rojetínský hadec
smírčí kámen? nepodařilo se mi nic dohledat
Na druhou stranu Libochovky se dostanu po mostku. Brodit tuhle říčku v zimě by rozhodně nebyl dobrý nápad.
údolí Libochovky
Libochovka nebo taky Libochůvka pramení severně od obce Dobrá Voda v nadmořské výšce 560 m. Protéká mírně zvlněnou krajinou s mnoha rybníky přes Křižanov, Horní a Dolní Libochovou, Meziboří a poté se stáčí k jihozápadu do hlubokého zalesněného údolí okolo Žďárce směrem na Říkonín a pokračuje do Dolních Louček, kde po 36 km toku soutokem s Bobrůvkou vzniká Loučka, pravostranný přítok Svratky v Předklášteří u Tišnova.
údolí Libochovky
Na rozdíl od Bobrůvky tudy nevede stezka po skalách a polní cesta je sjízdná nejen na kole, ale i autem.
Ke Campu Aljaška vede krytá lávka a já neodolám a jdu si totemy prohlédnout zblízka.
Camp Aljaška
Údolí má bohatou trampskou tradici podobně jako nedaleká Bobrůvka, ale mé dětství a mládí jako Opavačky je spojeno s úplně jiným krajem, takže osobní zážitky přidat nemůžu.
údolí Libochovky
Zarostlým náhonem stále proudí voda, ale přepadem se vrací do Libochovky. Býval to Brabcův resp. Pestrův mlýn a taky pila, ale dnes je tu jen koňská farma.
Pestrův mlýn
Vlevo od cesty mezi stromy částečně prosvítá skalisko zvané Sochorská skála. Lépe je ale vidět od nedalekého viaduktu.
Sochorská skála
Černé datum novodobé historie trati mezi Tišnovem a Žďárem nad Sázavou přes Křižanov a Níhov je 11. prosinec 1970. Došlo k vykolejení rychlíku R75 Pannonia z Vídně do Prahy po střetu s vykolejenými nákladními vozy vlaku stojícího u návěstidla, do něhož předtím narazila samostatně jedoucí lokomotiva. Nákladní vlak sice byl na druhé koleji, vykolejené vagóny ale zasahovaly do trasy rychlíku. Z viaduktu přes Libochovku se po nárazu v devadesátikilometrové rychlosti zřítil polský lůžkový vůz (do hloubky 36 m) a jídelní vůz ČSD (do hloubky 12 m). V troskách vozů zahynulo 31 lidí, 30 Poláků a jeden Čech, třetí vůz zůstal stát nakloněn na viaduktu (podle očitých svědků chyběly decimetry). Událost připomíná malý křížek na jednom z pilířů, pár zrezivělých zbytků a pamětní deska, která sem byla umístěna k 45. výročí neštěstí.
- dokument ČT ze série Osudové okamžiky
viadukt u Říkonína
V Kutinách se do Libochovky vlévá potok Halda, ale Ranč u Bizona funguje jen v létě. Ani se nedivím, šlapu liduprázdnou krajinou a kdybych měla spočítat, kolik jsem potkala lidí, bohatě by mi stačily prsty jedné ruky.
Trampská historie se zde prolíná s historií Diany, podzemní německé továrny na výrobu slavných stíhaček Messerschmitt 109 tunelech železniční tratě. V Kutinách se zachovalo několik objektů bývalého pracovního tábora. Zde bývaly ubikace pro dělníky, ošetřovny, jídelny či hasičská zbrojnice. Takže nejprve zde byli nuceně nasazení a váleční dělníci, po válce zde fungoval zajatecký tábor s lazaretem pro německé zajatce a zvláštní vězení NKVD pro bývalé občany SSSR.
Mezi Kutinami a Balákovým mlýnem je místo zvané Balákovo pole - zde byli pohřbeni němečtí zajatci, kteří zemřeli v internačním táboře na Kutinách. Jejich ostatky byly exhumovány v roce 1993 a přemístěny na vojenskou část Ústředního hřbitova v Brně. Místo nemusíte složitě hledat - je zakresleno na mapy.cz. Více podrobností o Dianě se dočtete v zápiscích z prosince 2012, ale tehdy jsem vynechala Balákovo pole a chci to zkusit dnes.
Jenže údolím sice vede polní cesta, ale několikrát brodem křižuje Libochovku, která je v těchto místech široká a vodnatá. Brodění nepřipadá v úvahu a přechod po kombinaci ledem pokrytých kamenů a kmenů taky ne. Zkoušela jsem to i seshora, ale nezbylo než se vrátit zpět nahoru na zelenou, která tohle místo obchází přes kopec.
mezi Kutinami a Balákovým mlýnem
Od Balákova mlýna lze pokračovat údolím Libochovky směrem na Chytálky, ale nechce se mi riskovat. Bez lávky bych říčku nedokázala překročit a musela bych se vrátit. K variantě vzít to raději horem mne svádí i nízko umístěné slunce, které do údolí už nedosvítí.
nad Balákovým mlýnem u kaple Panny Marie
Nádhera, krajina přímo předurčena k toulkám...
z Říkonína do Dolních Louček
Do příjezdu vlaku zbývá půlhodinka, stihnu si prohlédnout panorama viaduktu z vyhlídky :-)
Jedná se o největší inženýrské dílo na trati Havlíčkův Brod – Brno. Jednotlivé štíhlé pilíře byly rozestavěny za války a nedokončená část byla nakonec přemostěna jediným obloukem ze železobetonu v roce 1953. Viadukt pojmenovaný "most míru" je dlouhý 300m a vysoký 46 m a velký oblouk o rozpětí 120 m je největším železobetonovým obloukem v České republice.
viadukt v Dolních Loučkách
Výlet údolím Haldy a Libochovky popisuje Martin Janoška v magazínu Cestování na stránkách iDNES.cz. z ledna 2018, pokud máte v plánu se do této oblasti vydat, doporučuji k přečtení. Ale holínky nechte doma, vyrazte v létě.