zimní přechod Jeseníků 8.-9.2.2020
na sněžnicích ze Skřítku do Ramzové
Sedlo Skřítek (874 m) - Ztracené kameny (1250 m) - Pecný (1334 m) - Břidličná hora (1358 m) - Jelení studánka (1311 m) - úbočím Jeleního hřbetu (1367 m) - úbočím Velkého Máje (1384 m) - Kamzičník (1419 m) - Vysoká hole (1463 m) - Ovčárna (1300 m) - Kurzovní chata, nocleh + podvečerní výšlap na Praděd - chata Švýcárna - Velký Jezerník (1309 m) - Malý Jezerník (1208 m) - Výrovka (1167 m) - Červenohorské sedlo - Vřesová studánka - Keprník (1423 m) - tur. chata Na Šeráku - Obří skály (1272 m) - podél Vražedného potoka - Ramzová (759 m), celkem 13 + 21 km
Budík mne probouzí v 4:00. Je sobota a vlak do Jeseníků odjíždí z brněnského hlavního nádraží v 5:22. Na dvě části se vagóny rozdělují v Zábřehu. Ta delší část, zcela zaplněná běžkaři, pokračovala směrem Ramzová, protože zřejmě jediné místo, kde si lze momentálně zaběžkovat jsou trasy kolem chaty Paprsek. Směrem na Šumperk nás pokračovalo minimum a následně se dělíme ještě jednou na autobusovém nádraží - běžkaři míří na Červenohorské sedlo, běžkaři a sněžničáři do sedla Skřítek. Nejsem zdaleka jediná, kdo má sněžnice :-)
Na Skřítku
V sedle Skřítek jsem v 8:33. Slušné spojení. Za cenu 159Kč vlak + 28Kč autobus.
nad Skřítkem
Stoupání dává zabrat, ale sněžnice se pohodlně nesou v batohu a sbalena jsem hodně nalehko. Spát budu v luxusním jednolůžáku na Kurzovní chatě, tak toho moc nepotřebuju.
Ztracené kameny
Na Ztracených kamenech mám nejhorší stoupání za sebou. S trochou opatrnosti lze vyšplhat až nahoru a pokochat se krásami Sobotínska.
Ztracené kameny
nalevo masiv Králického Sněžníku (32 km), uprostřed Černá stráň,
vpravo trojice Mravenečník, Dlouhé Stráně a Vřesník
Králický Sněžník s největším zoomem
Ještě jeden širokoúhlý záběr z mobilu
Ztracené kameny
A jedno selfíčko :-)
Ztracené kameny
Až sem se dalo vyšlapat normálně, ale je načase vytáhnout sněžnice. Občas se zabořím :-)
mezi Ztracenými kameny a Pecným
Dalším vyhlídkovým místem je Pecný (1334 m).
Pecný
Inverzní počasí je fajn, když jste nad hladinou inverze :-)
stoupání na Břidličnou horu
Co je to ta tmavá tečka? Balón!!!
z Břidličné hory
Za chvilku se objevil i druhý a oba se blíží. A nakonec mi přeletěly s voláním ahóóój téměř nad hlavou :-)
z Břidličné hory
Parádní výhledy.
Mravenečník, Dlouhé stráně a Vřesník
směrem k Sobotínu
Jelení hřbet
Dohlednost je úžasná.
z Břidličné hory směrem na jihovýchod
Beskydská Lysá hora je vzdálená 105 km, ale malofatranský Stoh a Velký Rozsutec 165 km.
Beskydy a Malá Fatra, v popředí proužkovaný Velký Roudný
Tatranský Kriváň je vzdálený 225 km!!!
Západní a Vysoké Tatry
Dneska je hřeben sjízdný i na běžkách, ale většinou tady bývá sníh zledovatělý a vyfoukaný.
u Jelení studánky
Ale jsem ráda, že mám sněžnice, protože na sněžnicích se nepadá :-)
přes Jelení hřbet
Šlapu po hlavním evropském rozvodí mezi Baltským a Černým mořem. Divoká Desná odvádí své vody do Moravy a Dunaje, Opava do Odry.
přes Kamzičník
Za masivem Kralického Sněžníku se postupně odkrývají Krkonoše. Za Czarnou Górou nalevo Luční a Studniční hora, napravo Sněžka vzdálená 130 km.
Krkonoše z Vysoké hole
Vysoká hole, obrovská travnatá pláň, po které se prohání vítr, je vlastně se svou nadmořskou výškou 1463 m druhou nejvyšší horou Moravy. Jihozápadní svahy spadají do ledovcem vytvořeného Velkého kotle, pramenné oblasti řeky Moravice a botanicky nejcennější části CHKO Jeseníky. Sníh se zde drží nejdéle na Moravě - průměrně do června. Na vrcholové plošině stojí dřevěná bouda a raně barokní hraniční kámen z roku 1681 z pískovce určující hranici tří dřívějších jesenických panství - Bruntálské, Loučné a Janovické.
hraniční kámen na Vysoké holi
Vysoká hole
Petrovy kameny a Praděd z Vysoké hole
Petrovy kameny (1438 m) tvoří vedlejší vrchol Vysoké hole a jsou z botanického hlediska unikátním místem evropského významu. Přežívají zde relikty z doby ledové - řada vzácných lišejníků a mechů, vrba bylinná a zejména dva jesenické endemické druhy: zvonek jesenický a lipnice jesenická a proto je vstup na vrcholovou skálu a do jejího okolí zakázán.
Vychází to časově skvěle. Ubytuju se na Kurzovní chatě a poté si ještě nalehko vyšlápnu na Praděd zkratkou po sjezdovce zvané Václavák. Po západu slunce už tam nebude tak narváno a v restauraci určitě budou mít něco k večeři.
Praděd
Na západě zapadá slunce, na východě vychází obrovský měsíc.
Praděd
Dneska to byla naprostá pohoda. Zítra to asi bude horší, odpoledne začne zesilovat vítr. V tu dobu už musím být pryč z hřebene, takže žádné vylehávání ráno v posteli rozhodně nebude.
V půl osmé ráno se otevírala jídelna, v 8 už vyrážím po liduprázdné silničce z Ovčárny k Pradědu. Kurzovní chata je jednou ze tří původních turistických chat v oblasti Pradědu a historie chaty v těchto místech sahá někam k roku 1887. Hotel v dnešní podobě byl otevřen v roce 1987 a pro mne má jedno obrovské plus - nocleh si lze zarezervovat online. Sice jsem si tentokrát zarezervovala to úplně poslední volné lůžko v komfortním jednolůžkovém pokoji za 920Kč v hlavní zimní sezóně, ale hlavní je ticho, teplo a funkční elektrická zásuvka. V turistickém pokoji bych stejně připlácela za neobsazené lůžko a posledně v něm nešel dobít mobil, protože v něm byly vypnuty zásuvky :-(
Petrovy kameny z okna hotelu
Kurzovní chata
vyhlídka do údolí Desné
Za hodinu jsem u Švýcárny, ale tentokrát dovnitř nejdu. Zahřát nepotřebuju a snídaně formou bufetu byla vydatná.
chata Švýcárna
Turistická chata Švýcárna v nadmořské výšce 1304 m je ukázkovým příkladem přeměny pastevecké salaše na klasickou horskou chatu. Její historie sahá někam k roku 1829 a chovu skotu v těchto místech a již v té době sloužila turistům jako útočiště před nepohodou a stala se tak první turistickou chatou na území Jeseníků. A v létě se tady opět pasou krávy :-)
Zvonička před chatou je zároveň památníkem obětem hor a vysvěcena byla v roce 2006.
zvonička na Švýcárně
Pokračuju ještě kousek po lyžařské magistrále, ale na rozcestí Slatě se držím červené pro pěšáky.
přes Jezerník
Dneska to není tak typická inverze jako včera. Celá oblast Červenohorského sedla je skryta v šedivé oblačnosti. Stačí pár výškových metrů a krajina kolem mne se obratem mění.
přes Jezerník na Červenohorské sedlo
Červenohorské sedlo se nachází v nadmořské výšce 1013 m. Vede přes něj silnice spojující Šumperk a Jeseník a v případě nouze by se odsud dalo odcestovat i přímým autobusem do Brna. Taky se dá odsud sejít do Koutů na vlak. Ale zatím není až tak zle. Fouká, viditelnost mizivá, ale stále ještě doufám, že na Keprníku se opět dostanu na slunce a že to stihnu dřív, než se rozfouká natolik, že už by to nešlo.
V Chatě Červenohorské sedlo se zahřeju kulajdou, tekutiny doplňuju hrnkem čaje a jde se na to.
Červenohorské sedlo
Trošku zázrak. Parkoviště vypadalo do posledního místečka zaplněné, ale stále přijíždějí další a někam je vměstnají.
Dřevěná kaple na Červenohorském sedle vznikla díky občanskému sdružení "Společně obětem hor" a dalším nadšencům v bývalém lomu, jako památník lidem, kteří v Jeseníkách tragicky zemřeli. Malá kaplička je zmenšenou volnou replikou poutní kaple, která kdysi stávala na Vřesové studánce. Slavnostně byla otevřena v srpnu 2013.
Památník obětem hor
Po lyžařské magistrále se šlape dobře, ale vítr a poletující sníh začíná být nepříjemný.
Vřesová studánka
Přes Červenou horu je vítr ještě nepříjemnější :-(
Kamenné okno na Červené hoře
Ale za sedlem pod Vřesovkou obloha opět zmodrala a v lese nemá vítr až takovou sílu.
za sedlem pod Vřesovkou
Pokud bych se nedostala kvůli větru přes Keprník, musela bych se vrátit. Ale je teprve půl druhé, výstraha na velmi silný vítr platí až od 18 hodin.
směrem k Pradědu z úbočí Keprníku
Dobrý... Předpověd přidala na síle větru...
Keprník
Šerák je tradičním výletním místem, ale dneska v chatě Jiřího na Šeráku není až tak narváno. Místo k sezení si dokonce můžu vybrat. A vybrat si můžu i sestup dolů do Ramzové. Po červené přes Koňskou vyhlídku, pod lanovkou nebo přes Obří skály? Kde bude vítr nejméně příjemný?
chata Jiřího na Šeráku
pohledy směrem na město Jeseník
hřeben Rychlebských hor
Zvolila jsem variantu přes Obří skály. Sestup po modré vede kolmo na vrstevnice, ale sníh dneska neklouže. Lze to v podstatě jen tak seběhnout, ale kdyby to tady bylo zledovatělé, bez nějakých pomůcek by to nešlo.
Obří skály
Obří skály jsou téměř kilometr dlouhou a 10-16 m vysokou skalní hradbou ze svoru s tvary mrazového zvětrávání. Až do konce 70. let minulého století byla skaliska zakryta smrkovým lesem, poté je odkryla obrovská větrná smršť, ale dnes už opět zarůstají. Ze skal je vidět především k severu - Rychlebské hory, pásmo Kralického Sněžníku, údolí Bělé, větrná elektrárna v Ostružné a v sousedním Polsku Otmuchowská jezera.
Před větrem se schovávám na chvilku do přístřešku, ale je třeba zase pokračovat, aby mi neujel vlak v 17:25.
pod Obřími skalami
údolím Vražedného potoka
po zelené do Ramzové
Stíhám tak akorát. Na zastávce jsem přesně 10 minut před odjezdem, ale spěchala jsem zbytečně. Vlak měl půl hodiny zpoždění :-( A půlhodinové čekání v zimě a větru v jen částečně krytém přístřešku nebylo nic příjemného :-(