Vysočina 31.7.-2.8.2020

na kole křížem krážem Vysočinou

 

Předpověď počasí slibuje krásný letní víkend, ač jinak se léto zatím moc nepředvedlo - ideální příležitost zabalit naložit spacák s pidistanem na kolo a vyrazit za krásami Vysočiny. Hlavně nezapomenout na plavky, v plánu je i opalovačka a parádní koupačka :-) Žádné hltání kilometrů, ale pohodička :-)

 

Žďár n/S - rybník Řeka - Hlinsko - lom Srní - Skuteč - Lucký vrch - Svojanov - Letovice - Skalice n/S, celkem cca 175 km

 

den první

Žďár n/S (žst) - Nové Veselí - Rosička (rozhl.) - Sázava - Velká Losenice - Vepřová - Radostín - rybník Řeka - Krucemburk - Hlinsko - lom Srní, cca 50 km

 

Rychlíkem s odjezdem z Králova Pole v 6:32 jsem ve Žďáru nad Sázavou přesně za hodinu. V nádražním bufetu ještě utrácím za plněnou housku a velké kafe a poté je třeba se zorientovat, kudy po cyklotrase 4369 směrem na Nové Veselí.

Tráva je ještě plná rosy a ve stínu stromů je ještě chladno, ale bude krásný den.

Veselský rybník (87 ha) patří k největším a nejstarším na Moravě. Slouží jako chovný rybník a lze jej považovat za prameniště řeky Oslavy. Podél jeho levého břehu vede naučná stezka, a protože je určena především pro děti, potkáte i hastrmana.

Matějovský rybník má plochu 69 ha. I on je využíván k chovu ryb a spolu s Veselským rybníkem je významnou tahovou zastávkou na Vysočině.

Na vrcholu Rosička stojí v nadmořské výšce 645 m nad mořem telekomunikační věž přístupná od roku 2001 jako rozhledna. Nahoru, do výšky 24 m, se dostanete po charakteristickém točitém schodišti po obvodu stožáru.

Rozhledna je přístupná celoročně, v letním období je vstup zpoplatněn a ve stánku si lze kromě vstupenky zakoupit i občerstvení či suvenýry. Orientaci usnadňují tabule s popisem. Kruhový výhled se otvírá na Posázaví, Českomoravskou vrchovinu – Křižanovská vrchovina s nejvyšším bodem Harusův kopec, Žďárské vrchy, Železné hory či Jihlavské vrchy s vrchem Javořice, Matějovský rybník, Žďár nad Sázavou s kostelem na Zelené hoře.

A pro změnu z kopce.

Velká Losenice leží na okraji CHKO Žďárské vrchy a nedaleko jsou hranice historických zemí Čech a Moravy zvané Konec světa. Na severním okraji stojí farní kostel svatého Jakuba Většího, který je spolu s kostnicí a zvonicí chráněn jako kulturní památka České republiky.

V kostnici jsou vyrovnány kosti vojáků, zraněných r. 1746 v bitvě u Střegova ve Slezsku (bitva v rámci tereziánských válek o rakouské dědictví po nástupu Marie Terezie na trůn). Většina zraněných vojáků zemřela, ať už na následky zranění nebo při epidemii cholery a tyfu, při které zemřela i řada místních obyvatel; nejenom mužů, ale i žen a dětí. Cca po deseti až patnácti letech byly jejich kosti vykopány a srovnány do dvou pilířů v místní kostnici.

 

Ale netuším, jak je to z přístupností. Na webu se nějaké fotografie objevit dají, ale informaci, jestli je možné se do kostnice podívat, jsem neobjevila.

 

Další zastávkou jsou rybníčky mezi Velkou Losenicí a Vepřovou. Příjemné místo ke svačině.

A poprvé jsem na vlastní oči zahlédla ledňáčka :-) Byl to fofr, ale mám důkaz, ten modrý flíček uprostřed :-)

Z Vepřové k Radostínu, resp. v mém případě do Hlubokého, vede silnička lesem kolem pramene označovaném jako pramen Doubravy. Tento vyznačili jako pramen Doubravy v televizním seriálu Zpět k pramenům, ale zřejmě to není ten správný - ten leží kousek východněji, blíže k Velkému Dářku.

Z Hlubokého lze zahlédnout hladinu rybníka Řeka.

Rybník Řeka (43 ha) je největší vodní plochou povodí řeky Doubravy. Leží v nadmořské výšce 550 m a své jméno dostal po řece Doubravě, která jím protéká. Rekreačním letoviskem je už dlouho, slavnostní otevření areálu proběhlo v roce 1935. V současnosti zde funguje restaurace, kemp a ubytovat se můžete i v dřevěných kajutách v těsné blízkosti pláže.

 

Je čas vytáhnout plavky :-) Voda je zbarvená rašelinou do hněda a je opravdu osvěžující. Těch opravdu horkých dnů zatím letos moc nebylo.

K pozdnímu obědu jsem si dala langoš a je čas vyrazit směrem na Hlinsko. A protože přece nepojedu po frekventovaném hlavním tahu, tak musím přes Košinov a Studnici opět do kopce. Opustím povodí Doubravy a přejedu do povodí Chrudimky.

Ale trošku se to komplikuje. Levý pedál by potřeboval dotáhnout a já sebou nemám vhodný klíč :-( Je pátek, hodinky ukazují 16:00. Jediná šance objevit nějaký otevřený cykloservis je v Hlinsku...

 

Spadl mi kámen ze srdce, povedlo se. V prodejně J+P Sport na ulici Husova jsem narazila těsně před zavřením na moc ochotnou paní - zkoukla pedál, vrátila se s klíčem a problém byl vyřešen. Ještě jednou děkuji :-)

 

Krátce se zastavuji v Hlinsku, v části zvané Betlém. Z názvu by člověk čekal ten vánoční, s Ježíškem a zvířátky, ale hlinecký Betlém je souborem roubených a zděných domků, které si zde v první polovině 18. století postavili drobní řemeslníci - chaloupek jak z knížky Babička od Boženy Němcové.

Teď už jen sehnat nějaký obchod s potravinami, abych si mohla koupit něco k večeři a snídani a vyšlapat poslední dnešní kopec směrem k obci Srní. Nocleh mám naplánovaný v lomu Srní.

 

Žulových lomů je v okolí vícero a v některých ještě stále probíhá těžba. Ale těžba v lomu Srní byla ukončena koncem 60. let a v současnosti je zatopený lom využíván k rekreaci. Své středisko zde mají potápěči, ale jako přírodní koupaliště je lom za mírný poplatek otevřen i široké veřejnosti a lze zde i kempovat. Vybrané vstupné je použito na zvelebování lomu a není nijak vysoké - k dispozici je pitná voda, bufet i záchody.

 

den druhý

lom Srní - Hlinsko - Mokrýšov - Leštinka - lomy u Skutče - Vojtěchov (rozhl.) - Kameničky - Svratka - Křižánky - Pustá Rybná - Lucký vrch, cca 68 km

 

Ráno pokračuju zas dál. Ale vzít to po na kole po červeně vyznačené Matulově stezce nebyl až tak dobrý nápad :-( Přenášela jsem ho přes popadané stromy :-(

Mým cílem jsou další zatopené lomy - tentokrát v okolí Prosetína a Skutče. Ne všude se mi ale podařilo objevit přístupovou cestu a kolo s báglama je občas docela omezující, protože jsem ho potřebovala mít vždy na dohled. Nakonec jsem si skvělé koupání užila v lomu Zvěřinov a lom Kaňon zahlédla jen z vyhlídky.

A nezbývá než zase šlapat do kopce :-( Jsem v povodí Chrudimky, přítoku Labe, tj. na špatné straně Vysočiny :-(

 

Rozhledna nad Vojtěchovem je otevřena od roku 2010 - o letních prázdninách každý den, jindy jen o víkendech. Z výšky 12 m lze zahlédnout především Železné hory, ale za dobrého počasí i Krkonoše (Sněžka je vzdálená 108 km), Orlické hory (Velká Deštná je vzdálená 65 km) či Králický Sněžník (vzdálenost 78 km) nebo Jeseníky (Praděd je vzdálený 96 km).

Rozhledna stojí na vyvýšenině Kladenský kopec v nadmořské výšce 589 m, ale tím pro mne stoupání ještě neskončilo - přede mnou je ještě Dědová a Dědovský kopec (676 m).

 

Následují Kameničky, které se mi jako vždy automaticky spojí s českým krajinářem, který zde roku 1904 namaloval obraz "U nás v Kameničkách".

Pokračuju přes Svratku a Křižánky. Řeka Svratka je zde historickou hranicí, která rozděluje obec na českou a moravskou část. Je zde k vidění mnoho nádherně opravených roubených chalup - Křižánky jsou památkovou rezervací lidové architektury.

Až ke Kučerovu mlýnu se držím Svratky, ale pak pokračuju na sever proti proudu potoka Hlučál přes Pustou Rybnou na Lucký vrch.

A konečně Lucký vrch, s nadmořskou výškou 739 m nejvyšší místo celé trasy. Turistická chata zde stojí od roku 1940, ale v padesátých letech minulého století zde turistický ruch ustal - v roce 1952 chata přešla do majetku Československé armády. Až v roce 2002 začala chata opět sloužit turistům, v chatě se lze najíst, ubytovat a u chaty funguje veřejné tábořiště. Za pouhých 30Kč :-)

 

den třetí

K návratu do Brna mne napadají dvě možnosti:

• Ta první je klasika pořád z kopce - přes Telecí k Jimramovu a stále podél Svratky kolem Vírské přehrady buď až do Brna nebo se lze kdekoli od Nedvědice naložit do vlaku. Takto jsem jela odsud už dvakrát - v květnu 2016 nebo v srpnu 2019.
• Druhá varianta je změna, ale znamená sjezd do Poličky a následně přejezd rozvodí Labe/Dunaj přes Baldský vrch a dolů údolím Křetínky pod hradem Svojanov do Letovic a poté vlakem.

Zvolila jsem dvojku :-)

 

Lucký vrch - Polička - Balda - Jedlová - Hamry - Svojanov - Křetín - přehrada Letovice - Letovice - Zboněk - Svitávka - Skalice n/S , cca 57 km

Z Poličky vede směrem na Jedlovou krásná nová cyklostezka. Jen ta zábradlí... Projet na kole s brašnami vůbec není jednoduché, a kdybych tudy měla jezdit každý den, tak si najdu nějakou jinou trasu :-(

Minerální lázně Balda či Zlatá Studna leží na katastrálním území obce Jedlová, v nadmořské výšce 654 m. Bývaly slavné, vodě ze Zlaté studny byla přisuzována zázračná léčebná moc, ale když po 1. světové válce objekty zchátraly, už se nepodařilo uvést lázně znovu do provozu.

 

Studánka s léčivou vodou, kříž a kaple Panny Marie Sněžné pod Baldským vrchem je normálně místo s příjemnou posvátnou atmosférou, ale dneska mám smůlu - auta jsou zaparkovaná všude kam to jen trošku šlo a všude plno lidí, zrovna dneska je tady pouť a brzy začne mše svatá. Je libo svézt se na klasickém kolotoči, pohoupat na houpačkách nebo si koupit srdce z pouti? Nic z toho mne neláká a davy lidí z pohledu koronaviru už vůbec ne, takže se dlouho nezdržím.

Původní pramen s léčivou vodou tekl v altánku vpravo od kaple, ale dodatečně byla voda vyvedena potrubím do "výdejního stojanu" před kapli. Ale i co se týče léčivé vody mám smůlu, voda neteče a prý neteče už dva roky.

 

Pokračuju přes Jedlovou směrem na Hamry a poté údolím Křetínky.

Příjemné bylo posezení ve stínu u řeky v centru městečka Svojanov v občerstvení pod kostelem a guláš byl vynikající.

V osadě jménem Hutě naposledy křížím bývalou zemskou hranici Čech a Moravy.

A správná tečka na téměř závěr, koupačka v přehradě Letovice na říčce Křetínce. Její výstavba se uskutečnila v letech 1972–76 a hlavním posláním tohoto vodního díla bylo vyrovnávání toku řeky Svitavy - zmírnění dopadů velkého odběru podzemní vody pro Brno na průtokový režim ve Svitavě. A protože se nejedná o zdroj pitné vody, slouží k rekreaci.

Je čas překontrolovat odjezdy vlaků směrem do Brna a najít nejlépe nějaký nízkopodlažní. Počasí se kazí, ale déšť je podle radaru ještě daleko. Takže jsem nakonec do vlaku nastoupila ve Skalici nad Svitavou.

 

 



 

 

copyright Alena