logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

 

Brno 30.8.2020

vodojemy na Žlutém kopci

 

TIC neboli turistické informační centrum v Brně nabídlo o prázdninách prohlídky historického vodojemu na Žlutém kopci. Zájem byl veliký a lístky v online prodeji zmizely okamžitě po spuštění, ale nějakým zázrakem se mi podařilo dvě vstupenky rezervovat.

Vodojemy na Žlutém kopci

vchod do areálu z ulice Tvrdého (srpen 2020)

Komentovaná prohlídka pro skupinku patnácti lidí začíná výkladem z historie brněnského vodárenství.

 

I já začnu historií, ale ne vše zaznělo z úst průvodce, znalce brněnského podzemí. Mým dalším zdrojem jsou samozřejmě BVK neboli Brněnské vodárny a kanalizace, a.s.

 

Starodávné Brno nemělo o vodu nouzi, protože území bylo zavlažováno Svratkou. Všude byl dostatek studní, které byly bohatě napájené vodou ze štěrkových naplavenin. Potíže s vodou začaly až koncem 12. století, protože s rozšiřováním města a s neexistencí kanalizace se kvalita vody zhoršovala - do studní prosakoval i obsah přeplněných a netěsných žump. Zároveň středověké Brno sužovaly časté a ničivé požáry. Většina domů byla dřevěná, a když vypukl požár, lehly popelem i celé městské čtvrtě. A právě nedostatek požární vody byl podnětem ke zřízení prvních brněnských vodovodů.

 

Nejstarším vodovodem byl užitkový vodovod z řeky Svratky. Největší zásluhu na jeho postavení měl bohatý měšťan a konšel Václav Haze a smlouvu na vybudování vodovodu potvrdil 8. března 1416 sám král Václav IV. a udělil městu Brnu právo na věčné časy odvádět vodu ze Svratky přes dnešní Petrov do dvou kašen na Dolním a Horním trhu (nám. Svobody a Zelný trh) s možností odvádět vodu do pivovarů i soukromých domů. Vodovod z řeky Svratky měl vodní čerpadlo u tzv. Lamplova mlýna (přibližně v místech dnešních lázní na Kopečné), kam se přiváděla náhonem a kamenným potrubím. Původně dřevěným, později železným potrubím, byla voda vodními koly čerpána do dvou vodojemů na Františkově těsně u městských hradeb (dnes nevyužívaná stavba stále stojí mezi areálem brněnského biskupství a parkem Denisovy sady, fotografie před zpřístupněním a trochu historie si můžete prohlédnout a přečíst na stránkách Druhé Brno) a poté rozvedena do kašen rozvodem z kamenných trub.

 

Vodovodem ze Svratky získalo Brno na čas dostatek vody požární a užitkové, ale pitné vody byl nedostatek, protože kvalita vody nevyhovovala. Ke starému vodovodu ze Svratky přibyl nový vodovod z Cimplu (z úpatí Kraví hory, tehdejšího Cimplu). Povolení podepsal v lednu 1520 český a uherský král Ludvík Jagellonský. Voda z poměrně silného pramene byla přivedena samospádem až do vodojemu poblíž Brněnské brány, ale ač jakost byla poměrně dobrá, vydatnost i teplota vody byla kolísavá. Vodovod byl často zanedbáván a v roce 1857 pro svůj špatný technický stav zanikl.

 

Významnějším zdrojem než vodovod z Cimplu vodovod z Kartouz. Smlouvu města Brna s kartouzským konventem ohledně rybníka zvaného Gassperk i s prameny, z nichž se voda vlévala do rybníka, potvrdil v roce 1545 sám císař Ferdinand I. Voda byla do města vedena gravitačně dřevěným potrubím až do Lužánek a poté podzemním kanálem na Velké náměstí do kašny. Postupem času vydatnost klesala a tím klesala i kvalita vody natolik, že byla shledána zdravotně závadnou. Kartouzský vodovod ztratil svůj význam po uvedení do provozu I. březovského vodovodu a po 1. světové válce zcela zanikl.

 

Rozvoj Brna v 19. století, jeho přeměna z opevněného města na průmyslové a hospodářské centrum, si vyžádal zajištění dalších zdrojů vody. Tíživá byla především situace v rozrůstajících se předměstských obcích a osadách připojených k Brnu v roce 1853. Bylo rozhodnuto zásobovat Brno od Kamenného mlýna a v roce 1869 byl z několika nabídek vybráno řešení, které předložil Thomas Docwry z Londýna a okamžitě bylo započato s výstavbou. V roce 1869-72 byla postavena podle anglických zkušeností úpravna vody v Pisárkách a surová voda byla odebírána nad jezem v Kamenném mlýně a čištěna přes usazovací nádrže a biologické filtry.

 

Brněnský vodovodní systém byl v té době tvořen dvěma tlakovými pásmy. Voda z úpravny byla čerpána parní čerpací stanicí s dopravní výškou 55 m do nižšího tlakového pásma s vodojemy na Žlutém kopci. Vyšší pásmo pak mělo vodojem na Špilberku.

 

Vodojemy na Žlutém kopci byly postupně vybudovány tři. Dva jsou cihlové a jeden z betonu, všechny jsou od roku 2019 památkově chráněné. První vodojem z let 1869 až 1872 o vnitřních rozměrech 45×45 metrů a hloubce 6 metrů je vyzděný pálenými červenými cihlami. Druhý vodojem z let 1896 až 1900 tvoří obdobná nádrž z pálených cihel o rozměrech 45×70 metrů. Třetí vodojem z 20. let 20. století je tvořen dvěma betonovými nádržemi s rozměry 30×35 a 30×45 metrů s hloubkou přes 5 metrů. Betonové sloupy čtvercového průřezu vytváří působivá sloupořadí a obě nádrže se stýkají u armaturní komory s elegantním ocelovým točitým schodištěm, stropním světlíkem a průhledy do obou, navzájem kolmo umístěných, nádrží.

 

V rámci prohlídky si lze zatím prohlédnout jen ten první, nejstarší. V roce 2019 byl do něj proražen nový vstup, protože do té doby byl přístupný pouze poklopem a po žebříku.

Vodojemy na Žlutém kopci

bývalý technický domek z roku 1870 (srpen 2020)

Vodojemy na Žlutém kopci

současný vstup (srpen 2020)

Za dveřmi se ocitáme v útrobách historického vodojemu se stálou teplotou kolem 10°C. Nádhera...

Vodojemy na Žlutém kopci

vodojemy na Žlutém kopci (srpen 2020)

Vnitřek je částečně nasvícený a dostali jsme baterky, ale chvilku trvá, než oko přivykne temnotě. Před námi se ukazuje devět rovnoběžných oddílů navzájem propojených u severní stěny odtokovým žlabem a oddělených masivními žebrovanými zdmi, každou s šesticí oken tlamového průřezu (kulatá klenba nahoře, plochá klenba dole). Všechny podle tehdejší nejlepší technologie postavené z červených pálených cihel.

Vodojemy na Žlutém kopci

vodojemy na Žlutém kopci (srpen 2020)

Toto byl přítok:

Vodojemy na Žlutém kopci

vodojemy na Žlutém kopci (srpen 2020)

To začernalé je plíseň, která se ale vyskytuje v každém sklepě. V době provozu se pravidelně čistila.

Vodojemy na Žlutém kopci Vodojemy na Žlutém kopci

vodojemy na Žlutém kopci (srpen 2020)

Musím přiznat, že z dalšího výkladu uvnitř jsem už toho moc neslyšela a snažila se především fotit.

Vodojemy na Žlutém kopci Vodojemy na Žlutém kopci

vodojemy na Žlutém kopci (srpen 2020)

Nádhera jako od Libora Teplého to není, ale výsledek mne velice příjemně překvapil. Na focení s GorillaPodem bez profisvětel dobrý.

Vodojemy na Žlutém kopci Vodojemy na Žlutém kopci

vodojemy na Žlutém kopci (srpen 2020)

Zřízením pisárecké vodárny však nebyly odstraněny všechny potíže a množily se stížnosti na kvalitu. V létě byla voda teplá, v zimě studená, měkká, mdlá a bez osvěžující chuti. Tyfus a cholera řádily v Brně stejně jako před postavením vodovodu. Z řeky se stále zhoršující se kvalitou bylo možno získat vodu jen užitkovou.

 

Hledaly se nové možnosti a kvalitní zdroj podzemní vody byl objeven v Březové nad Svitavou. Stavba jímacího zařízení byla zahájena v roce 1904 a trasa přivaděče sledující řeku Svitavu je dlouhá 58,8 km. Slavnostní uvedení do provozu proběhlo 4. října 1913. Výškový rozdíl mezi hladinou podzemní vody v prameništi a hladinou ve vodojemu Holé hory, kde přivaděč končí, je 89 m. Výsledkem byl samostatný rozvod užitkového vodovodu ze Svratky a vodovodu pitného z Březové.

I. březovský přivaděč

I. březovský přivaděč (říjen 2011)

Spotřeba vody stále stoupala. II. březovský přivaděč s délkou 55,4 km je z ocelových trub a uveden do zkušebního provozu byl v roce 1975. Výškový rozdíl mezi prameništěm a hladinou ve vodojemu na Palackého vrchu je 66,5 m.

II. březovský přivaděč

II. březovský přivaděč (duben 2019)

Úpravna vody v Brně-Pisárkách se průběžně měnila - rekonstrukce zvyšovala kapacitu úpravny a měnila technologii za modernější. Od roku 1930 se voda upravovala chemicky a poslední rekonstrukce úpravny vody v Pisárkách proběhla v letech 1986 až 1995. Optimalizace dávkování síranu železnatého a filtry s náplní granulovaného aktivního uhlí namísto původních pískových dokázaly podstatně zlepšit organoleptické vlastnosti vody z řeky. Rozvod užitkového vodovodu byl zrušen, systémy byly propojeny a nepotřebné části odstaveny. Nepotřebnými se tak staly vzhledem k nízké poloze i vodojemy užitkové vody na Žlutém kopci - odstaveny byly 18.3.1997

 

Rok 1989 znamenal zlom ve spotřebě vody. Historicky nejvyšší denní spotřeby vody ve městě Brně bylo dosaženo 25.5.1989, údaj odpovídá roční produkci 73,4 mil. m3 a pro porovnání - v roce 2019 se vyrobilo 29,7 mil. m3 pitné vody. Pokles spotřeby odsoudil rekonstruovanou pisáreckou úpravnu do role doplňkového zdroje k oběma březovským přivaděčům.

Od roku 2001, po uvedení Vírského oblastního vodovodu do provozu (úpravna vody Švařec, přivaděč ze Švařce do vodojemu Čebín a propojení II. březovského vodovodu do vodojemu Čebín, což umožňuje míchání z obou vodních zdrojů dle provozní situace), se pisárecká úpravna stala pouze zdrojem rezervním pro mimořádné provozní situace a havarijní případy. Od roku 2008 vodu do vodovodní sítě již nedodávala vůbec a v květnu 2013 byl provoz úpravny vody Pisárky ukončen.

 

Provozní budova byla zrealizovaná v letech 1937-39 dle projektu českého architekta Bohumila Turečka jako příklad kvalitní meziválečné funkcionalistické průmyslové architektury a je památkově chráněná, ale z budovy s filtry jsou dnes kanceláře a zákaznické centrum. Reliéf nad vstupem je od Josefa Axmana - nalevo dvě dívky u pramene vody, ve střední části stylizovaná budova úpravny vody, napravo dvojice dívek nalévající vodu ze džbánu.

ÚV Pisárky

vstup (září 2020)

Jako takové malé vodárenské muzeum se v areálu zachovala jen čerpací stanice, která byla v provozu od roku 1938.

ÚV Pisárky ÚV Pisárky ÚV Pisárky

ÚV Pisárky (srpen 2020)

Území ohraničené Svratkou, mlýnským náhonem od Kamenného mlýna a ulicí Pisáreckou dostane brzy novou podobu. Nevyužívané usazovací nádrže, budova homogenizace i čerpací stanice Kamenný mlýn zmizí při dostavbě VMO a přesunu tramvaje do tunelu. Změny přečká jen neogotická kaplička sv. Antonína Paduánského z roku 1884, která jediná zbyla z osady pod skalnatým srázem Wilsonova lesa zničené při rozšiřování silnice v 70. letech.

usazovací nádrže

usazovací nádrže (září 2020)

Kamenný mlýn

kaplička sv. Antonína Paduánského (září 2020)

A přidám i snímky z jezu, protože areál má momentálně vrata nezamčená - neobvykle vysoký jez (4,6 m) byl vybudován v letech 1925-1926. Tehdy přes jez vedla lávka pro pěší - fotografii má ve své sbírce Technické muzeum v Brně - zničena byla v dubnu 1975.

Kamenný mlýn Kamenný mlýn Kamenný mlýn Kamenný mlýn Kamenný mlýn Kamenný mlýn Kamenný mlýn Kamenný mlýn Kamenný mlýn Kamenný mlýn

jez a čerpací stanice u Kamenného mlýna (květen / září 2020)

VMO VMO

VMO (květen 2020)

Zpřístupněné jsou nově i bývalé vodojemy na Špilberku uvnitř východního bastionu. Starší cihlový vodojem z roku 1870 i mladší železobetonový z roku 1900 jsou technickou památkou. Je v nich stálá expozice s názvem Chrám kamene - sbírka kamenických a kamenosochařských artefaktů. Fotografie před zpřístupněním a trochu historie si můžete prohlédnout a přečíst na stránkách Druhé Brno.

 

Odkaz na videa s Alešem Svobodou: Duchové míst 58 - Legendy a tajemství brněnského podzemí.

 

 



 

 

copyright Alena