údolí Oslavy 7.11.2020

podzimní toulání podél Oslavy mezi Náměští a Vlčím kopcem

 

V pořadí třetí podzimní toulání údolím řek. Podél Chvojnice v září to byl výlet ještě takřka letní, Bobrůvka v říjnu už byla podzimní se vším všudy a dnešek bude zřejmě jedním z posledních barevných a relativně teplých podzimních dnů. A taky to zřejmě bude poslední výlet naší starou fabkou. Protože jak si všiml minulý víkend i čerstvě tříletý vnouček Jindřišek: "Babíí, to auto nějak divně hučííí!" Ale co, za 12 let si po najetí 110 tis. km své odsloužila a byl to tehdy ten nejlevnější model s nejslabším motorem.

 

Auto ponechávám v Náměšti na parkovišti a vyrážím podél řeky směrem k jihu po zelené, které se budu držet převážně po pravém břehu řeky až na Vlčí kopec a poté se vrátím po červené po levém břehu.

 

Náměšť nad Oslavou - U Vlasáka, pravý břeh - Gloriet - Vlčí kopec - Pod pastýřkou - Zříc. hradu Lamberk - Kančí žlíbek - Annina alej - Velkopolský dvůr - Náměšť nad Oslavou, cca 22 km

 

Projdu se cestou necestou kolem Oslavy a zároveň tím pořádně otestuju moje nové boty s membránou. Jmenují se Asolo Nucleon Mid GV a za kotníkovou verzi jsem zaplatila na webu online-sport.cz 2230Kč. Má se jednat o pohodlné univerzální lehké pohorky s voděodpudlivým koženým svrškem, gumovou obsázkou na špici a membránou Goretex.

A pohodlné, lehké a nepromokavé opravdu jsou, to již mohu potvrdit - žádný puchýř a jedna bota velikosti EUR 37,5 váží pouhých 317 g (mé oblíbené Merrell Moab Mid Goretex, do kterých vždy začalo po krátkém čase zatékat, vážila 436 g a klasická kožená pohorka Meindl Island MFS Light Lady váží 655 g). Ale z mého pohledu dokážou fungovat jen jako třísezónní, při teplotách kolem nuly to už chce něco zateplenějšího :-)

 

Řeka Oslava pramení v bažinách okolo Matějovského rybníka a Babína poblíž Nového Veselí v jižním cípu chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy a téměř přesně po 100 km se vlévá do řeky Jihlavy v Ivančicích. Mezi Náměští a Oslavany protéká hluboce zaříznutým údolím. Řeka si prorazila cestu přes velmi tvrdé granulitové horniny a to se projevilo vznikem četných skalisek, které na mnoha místech dodávají údolí Oslavy ráz kaňonu - ta nejhezčí část je od roku 2019 chráněná jako NPR Divoká Oslava. Což je ale trošku problém. V národní přírodní rezervaci je ze zákona zakázán přístup k místům ležícím mimo schválené turistické značení, táboření a rozdělávání ohně, jenže trampové k Oslavce neoddělitelně patří. A navíc - údolí Divoké Oslavy je krásné, hodnotné je především z hlediska geomorfologického a krajinářského, ale žádné skutečně vzácné druhy rostlin a živočichů se tu nevyskytují.

Když to jde, držím se řeky, ale občas to nejde - na pár místech spadají prudké svahy až do řeky a hladina je dneska mnohem výš než by odpovídalo letnímu normálu.

 

Hrad Zňátky stával na skalním výběžku nad řekou Oslavou. Ze tří stran byl chráněn příkopem a valem a na severu jej chránila prudce klesající skalní stěna. Ale kromě výrazných terénních nerovností zde k vidění nic není.

Vracím se zpátky na úroveň řeky.

Tzv. Kaštanka je zarostlá loučka s krásně fotogenickými kaštany.

Čertův most nevede přes Oslavu, ale přes její přítok zvaný Hučák. Býval součástí "Anniny cesty" ze zámku v Náměšti nad Oslavou přes Gloriet na lovecký zámeček Heinrichslust, dnes Vlčí kopec, což jej datuje cca do roku 1830.

Trasa stoupá vysoko od úrovně řeky. Žulový pomníček pár metrů od cesty připomíná smrt hajného Karla Czepla, který zde byl 9. července 1842 zastřelen pytláky - taková byla pomsta pytláků krutému fořtovi za smrt jejich kamaráda.

Od pomníčku to není daleko na tzv. Vyhlídku. Po odbočce doleva se lze dostat k zřícenině Sedleckého hradu, ale ten dneska vynechám - ta hodinka denního světla by mi zřejmě navečer chyběla.

Od minula tu přibyl další křížek. V červenci 2018 se zde zřítil oblíbený farář a děkan P. Josef Pelc. Bylo mu pouhých 46 let.

Řeka se dole kroutí kolem výběžku se zbytky hradu Lamberk. Pokud vše půjde podle plánu, za pár hodin budu ve svahu na protější straně.

 

Altán Gloriet sloužil při šlechtických honech - původně měla stavba z roku 1830 vsazená okna, dveře a podlahu z dubových parket. Jako lovecký pavilon si jej nechal postavit majitel panství a nedalekého zámečku na Vlčím kopci Jindřich Vilém III. Haugwitz. Ale na vyhlídku se netěšte, altán je v podstatě schovaný v podrostu.

Vyhlídku nad skálou Jinošovnice jsem si vybrala jako skvělé místo pro obědovou pauzu.

Sedělo by se, sedělo, ale po pohledu na hodinky se rychle zvedám. Je půl druhé, budu mít problém s návratem do Náměšti před setměním :-(

Vlčí kopec, nevelký klasicistní lovecký zámeček s přilehlými objekty nechal v l. 1829-1830 vybudovat Jindřich Vilém III. Haugwitz. Nefunguje pro veřejnost - E.ON zde má školicí středisko. A i kdyby fungovalo, stejně by bylo pro stupeň 5 PES zavřeno :-(

U přemostění řeky pod Vlčím kopcem jsou dodnes patrné zbytky velkolepé soukromé cesty nazvané Annina cesta (Annastrasse) z roku 1882–1884, jak uvádí deska zasazená v granulitové skále. Pojmenována byla po Anně on Trauttmansdorff-Weinsberg, manželce hraběte Haugwitze a sloužila k příjezdu panstva z náměšťského zámku na lovecký zámeček na Vlčím kopci.

 

Stávala zde přes Oslavu Jindřichova lávka, slavnostně otevřená Klubem českých turistů v roce 1929. Ale v roce 1937 ji strhla povodeň a po opravě ji po druhé světové válce strhly ledy plující po řece a poté již opravena nebyla. Kdo chtěl na druhou stranu, musel přebrodit. Ale to od roku 2017 neplatí, novou lávku postavily Lesy České republiky. A nebýt lávky, na druhou stranu bych se při takto zvednutém průtoku rozhodně nedostala.

Na rozcestí Pod Pastýřkou mne cedulka varuje - červeně značená trasa je určena jen pro zdatné turisty, za vyššího stavu vody, za sněhu a námrazy je neprůchodná. Hmm, námraza či sníh nehrozí, šlapu v mikině a s bundou v batohu, ale jak je to s vyšším stavem vody??? Rozhoduji se rychle, budu pokračovat a v nejhorším se vrátím a budu se držet Anniny cesty vysoko nad řekou. Po asfaltu to zvládnu i po setmění.

Pěšina mne k odbočce nad Lamberkem vede suťovými poli v prudké stráni. Nízko položené slunko osvětluje tu nádheru, ale nesmím se dlouho zdržovat.

I z hradu Lamberka se toho dochovalo málo. Na přelomu 14. a 15. st. byl základnou vojenských rot Jana Sokola z Lamberka a za feudálních rozbrojů v polovině 15. století byl rozbořen.

Ale jeho poloha na protáhlém ostrohu ze tří stran obtékaném Oslavou je úžasná.

Pěšina mne ještě kousek vede úbočím prudké stráně (právě zde by bylo možno se jednoduše napojit na zpevněnou Anninu cestu) a poté se prudce stočí dolů k řece. Tak sem už sluníčko v pozdním odpoledni v listopadu nedosvítí :-(

 

Romantické údolí řeky Oslavy, kterou místní nazývají Oslavka, lákalo už za první republiky trampy. Ti zde zakládali osady i během druhé světové války a hojně i v druhé polovině 20. století. V divokých soutěskách mimo značené cesty se i dnes nachází několik ryze trampských srubů, které ale najdete jen stěží. Většina z nich je samozřejmě zavřená, ale některé fungují pro všechny jako třeba zřejmě nejznámější Umirajda.

 

Oblast podél Oslavy od hájenky u Vlasáka až k brodu pod Vlčím kopcem dostala i trampské pojmenování - Údolí Klondike či Klondačka.

U skály na Orláku teče řeka přes Peřeje pěti prstů. Ty originální, Five Fingers, zmíněné v románu Jacka Londona Volání Divočiny, naleznete na Yukonu v Kanadě a v dobách zlaté horečky bývaly postrachem všech prospektorů spěchajících na zlatonosný Klondike.

Občas to není jednoduché, popadané stromy nikdo neodklízí, ale zatím jsem se nenamočila.

Totem Zlaté podkovy leží uhnilý na zemi a cedulek na skále od mé minulé návštěvy notně přibylo. Smutná to připomínka až příliš rychle běžícího času.

Ještě kousek pokračuju podél Oslavy. Skaliska lze překonat s pomocí řetězů docela pohodlně, ale už mne opravdu tlačí čas a postup kolem řeky je neskutečně pomalý. Kluzké kameny, mokřiny, popadané stromy, naplaveniny a vyšší hladina řeky... Vzdávám to a raději kolmo na vrstevnice mířím nahoru, abych se napojila na Anninu cestu. A dobře jsem udělala, poslední sluneční paprsky parádně osvítily stromy v aleji. Taková pěkná tečka za skvělým dnem :-)