Javorníky
Stratenec a Veľký Javorník 17.-18.4.2021

zimní táboření poprvé a zřejmě i naposledy :-)

 

Jaro si dává načas a na pár dní se vrací zima se vším všudy. Do Česka proudí studený a vlhký vzduch od severu, výstraha meteorologů varuje před sněhovou nadílkou především v regionech severovýchodní Moravy. Strávím víkend u počítače či na gauči s e-knížkou nebo se mám chopit šance užít si naposledy zimní počasí? Přihazuju pro a proti, vítězí varianta gaučing, protože sluníčko o víkendu zřejmě nebude. Ale jen do doby, kdy mi v pátek navečer v mailu pípne zpráva od Pavla, která začíná větou "Devlá, vlk už řemen hryže a kůň tryskem běhá rád (Devlá = romsky Bože)". Právě tohle pošťouchnutí jsem potřebovala a je to Pavle jen tvoje zásluha, že vznikly následující fotografie :-)

 

Proč? Protože Pavel (1948) a Lída (1949) jsou tuláci přesně podle mého gusta, už mne párkrát inspirovali a nikdy jsem nelitovala. A dovolím si přidat odkaz na jejich vznikající webové stránky :-)

 

Ideální příležitost vyzkoušet zimní táboření :-) Dny jsou v polovině dubna už dlouhé a nezmrznu - teplota neklesne nijak hluboko pod nulu ani k ránu a pocitovou teplotu nebude snižovat vítr. Vytahuju ze skříně už odloženou zimní výbavu a tuhle zimu poprvé sněžnice. Koronavir a zákazy s ním spojené překazily spousty plánů.

 

Velké Karlovice, parkoviště skiareálu Kyčerka (529 m) - Kyčerka (718 m) - kaplička na Štrčkové (775 m) - Javorníček (860 m) - Příschlop (832 m) - rozhledna Stratenec (1041 m) - Stratenec (1055 m) - nad sedlem Gežov (1040 m), cca 10 km

 

Auto odkládám ve Velkých Karlovicích v údolí Pluskovce a vyrážím sjezdovkou nad restaurací Kyčerka. Je sobota dopoledne, za sebou mám bezproblémových 160 km. Cestou sice převážně mrholilo, ale momentálně z oblohy nic nepadá.

Péřovka a zimní výbava zůstává v batohu a sněžnice zatím taky, někdo už cestičku přede mnou prošlapal. Je docela teplo, zatím největší problém je mokrý sníh sypající se ze stromů, když se trefí za krk.

Vypadá to, že mne čeká jen černobílý svět.

Netradičně oválná kaplička na Štrčkové stojí na místě s pěkným výhledem. Prý ji postavil jakýsi Bukovjan jako poděkování za to, že se vrátil z 1. světové války.

Zatím pohoda, batoh včetně sněžnic váží cca 8 kg a výhodou je, že s vodou se tahat nemusím - vody v pevném stavu je všude dost.

Míjím další kapličku a potkávám další fanoušky zimního pohybu. Dva běžkaři se snaží v tomto těžkém a hlubokém sněhu zvládnout jízdu bez pádů a jeden nadšenec má sebou bicykl. Smekám :-)

Úbočím Giguly (851 m) mne žlutá značka dovede až do sedla Příschlop a pak pokračuju po zelené směrem do sedla Bukovina. Ale není třeba si zacházet až do sedla Bukovina, prošlapaná pěšina v místě, kde se zelená stáčí doprava po vrstevnici, pokračuje přímo do kopce nejkratší cestou.

S přibývající nadmořskou výškou sněhu přibývá a odtává rozhodně pomaleji, než tomu bylo dole. Ale pravidlo číslo jedna pro hledání vhodného místa k noclehu je jasné - nesmím být pod stromy, aby mne zvuky padajícího rozbředlého sněhu v noci nebudily a neděsily. Jsou to pořádné šupy :-)

 

Překročila jsem státní hranici a v té záplavě koronavirových opatření ani netuším, jestli se to smí :-( Ale nevypadá to, že to tady někdo řeší, na lyžařské magistrále mezi střediskem Kohútka a střediskem Kasárne zní čeština i slovenština půl na půl.

Plochý odlesněný vrchol Stratenec (1055 m) je v létě porostlý nekonečnými koberci borůvčí a nabízí krásné výhledy jen na moravskou stranu. Pokud chcete kouknout na stranu slovenskou, musíte nahoru na rozhlednu. Ale výhledy si dneska fakt neužiju :-(

Památník ve tvaru tří křížů připomíná osvobozenecké boje v květnu 1945. Betonové kříže tu stojí od roku 1969 a tři jsou z prostého důvodu, padli zde tři českoslovenští vojáci - Andrej Rabčan a dva neznámí.

Pokračuju po magistrále směrem na Veľký Javorník naprosto pohodlně. Rozhodně to nevypadá, že by se oblačnost chtěla protrhat :-(

Na vrcholku před sedlem Gežov je parádní ploché místo kousek od cesty. Krajinu kolem opět zahalil šedý závoj, nemá smysl pokračovat za výhledy na Veľký Javorník. Založím si tábor, uvařím něco mezi pozdním obědem a večeří a pak se uvidí.

 

Pro začátek je třeba udusat měkký a mokrý sníh :-)

Následuje stavba stanu - ten můj není samonosný a do udusaného sněhu zajíždí kolíky jako po másle, ale v rámci možností drží. Naštěstí nehrozí, že v noci přijde vánice a pořádný vichr, ale za jiných podmínek by to takhle jednoduše nešlo.

100% vlhkost není ani trochu příjemná a tím, že jsem se přestala hýbat, přestalo mé tělo vyrábět přebytek tepla. Ještěže jsem přibalila zimní péřovku, čepici i rukavice. Slunce zapadá pár minut před osmou a o půl deváté bude tma, ale v tomhle šeru bude tma dřív. Aspoň se pořádně vyspím.

Zahřívám se aspoň budováním závětří ze sněhu kolem stanu. Zřejmě si tak snížím přirozené odvětrávání, ale přesto mám pocit, že si takto udržím lépe teplo. Vlhkost nad 100% vzrůst nemůže :-(

 

Větve či jehličí k izolaci nebyly k dispozici a kontakt přímo s podlážkou není ani za mák příjemný. Ba přímo naopak :-( Brrr. Ale nafukovací karimatka s tloušťkou cca 6 cm izoluje slušně, jen si musím dávat pozor, abych ji měla stále pod sebou. Therm-a-Rest Womens NeoAir XLite je sice lehoučká, ale tak trochu na úkor velikosti. Na délku má jen 168 cm, na šířku 51 cm a dolů se zužuje :-(

 

Ale úplně nejhorší jsou navlhlé ponožky :-( V pevných nepromokavých botách se noha vždycky více či méně zapotí a nepromokavé návleky situaci jen zhorší. Vysušit je lze pouze vlastním teplem a nohy patří k nejmíň prokrvovaným částem těla :-(

 

Ani spacák sám nehřeje, pouze izoluje. Slehnutá část pode mnou příliš v úniku tepla nebrání. Nejtěžší je dodržovat pravidlo, že je potřeba chránit spacák před navlhnutím, a proto si do něj nikdy nesmíte "dýchat". Už jsem zažila příjemnější noci...

 

 

nad sedlem Gežov (1040 m) - Veľký Javorník (1071 m) - Kasárne (970 m) - Veľký Javorník (1071 m) - rozhledna Stratenec (1041 m) - Příschlop (832 m) - U Planků - Koncová - Velké Karlovice, parkoviště skiareálu Kyčerka (529 m), cca 13 km

 

Šedá deka nezmizela po celou noc a úplně stejně to venku vypadalo i ráno. Co se dá dělat, vylézt z vyhřátého spacáku musím :-(

Včera mi pohodu komplikovaly vlhké ponožky, dneska zjišťuju, že nazutí provlhlých a prochladlých bot taky není nic extra příjemného. Jedna noc fakt jako zážitek stačí, moc si nedovedu představit druhou bez toho, že bych ten spacák a taky totálně mokrý stan nějak usušila. Bez sluníčka, v mlze a s výdajovými antikoronavirovými okýnky rozhodně ne :-(

Je čas zabalit a zahřát se pro změnu pohybem. Ale zima mi vlastně není, oblečení mám suché a slibované oteplení je cítit.

Veľký Javorník je slovenská hora, s nadmořskou výškou 1071 m nejvyšší vrchol Javorníků.

Času mám spoustu, budu se vracet kus stejnou cestou, takže už vím, že zapadat po kolena rozhodně nebudu a že to lze zvládnout pohodlně a bezpečně i bez sněžnic.

Nad lyžařským střediskem Kasárne to otáčím.

Konečně...

A co je tohle? Jak to, že jsem si těch stop nevšimla, když jsem šla před půlhodinou směrem tam??? Jakože jsou úplně čerstvé??? Medvědí stopy???

Z vrcholu je teď přece jen hezčí pohled než před hodinou.

Lepší než včera odpoledne...

Teplota stoupá, sníh se mění ve sněhovou břečku a mizí téměř před očima.

Pokračuju po zelené úbočím Giguly s pěknými výhledy.

Míjím pár malebně umístěných samot a pohodlně klesám. Ještěže jsou mé boty nepromokavé, pěkně to čvachtá.

Zelená by mne zavedla do Velkých Karlovic, takže na jedné z odboček přes osadu Koncové zkouším štěstí, abych se dostala přímo do údolí Pluskovce. A podařilo se.

Byl to rozhodně zajímavý zážitek. Ale v létě s hvězdnou oblohou nad hlavou je to rozhodně lepší :-)

 



 

copyright Alena