Střední Morava 22.-25.7.2021

krajinou mého domova I.

na kole Drahanskou vrchovinou a Boskovickou brázdou

 

Blíží se víkend a mám možnost si jej o jeden den prodloužit. Na noc ze soboty na neděli bylo sice vydáno varování ohledně silných bouřek, ale jinak by mělo být letně hezky. Vyrazím na kole, přibalím si stan a žádné složité plánování ohledně noclehů nebude - je čas opět využít nabídky BEZKEMPU.CZ. Stačí pár kliků a mám zarezervován a posléze platební kartou zaplacen nocleh na třech lokalitách na sever od Brna v rozumné dojezdové vzdálenosti mezi sebou.

 

Brno - Blansko, Horničky (32 km) - Městečko Trnávka (50 km) - Kuničky (64 km) - Brno (41 km), celkem 187 km, převýšení cca 2500 m

 

Nebudu se muset někam na noc zašívat ani přespávat v hlučném kempu. Koupit láhev pitné vody není u nás problém - pokud jsou obchůdky zavřené, existují ještě benzínové pumpy. Večer stan v klidu postavím, posedím u ohně, pokochám se pohledem na hvězdnou oblohu, ráno si vychutnám kafíčko a sbalím se, až vše vyschne od ranní rosy, na pozemku budu se souhlasem jeho majitele a nikdo mne nebude moci obtěžovat, vyhodit či dát pokutu. A suma sumárum, pro mé sólo cestování se tato metoda jeví rozhodně bezpečnější než klasické nocování nadivoko.

 

Vyrážím ve čtvrtek odpoledne až po práci. Fototechniku a mobil vozím v brašně na řídítkách, zbytek v brašnách na zadním nosiči. Oboje je od firmy Sport Arsenal a už mi vlastně bez problémů slouží pěkných pár let. Jen gumové části za tu dobu zpuchřely.

den první

Brno, Řečkovice - Útěchov - Adamov - Blansko - Horničky, cca 32 km

 

První zastávka je v údolí potoka Rakovec. Studánku Pocta vodě postavili v roce 2000 při stavbě lesní silnice mezi Ořešínem a Útěchovem. Voda přichází vhod a maliny taky :-)

Při cestě z Útěchova do Adamova zastavuju podruhé - u jedné z nejhezčích studánek lesnického Slavína. Ptačí svatyně byla vybudována v roce 1935. Citát na jejím portálu je z knihy A.Muntheho Kniha o životě a smrti: "Vím jistě, že všemohoucí Bůh ptáky miluje, jinak by jim nedal stejná křídla jako dal svým vlastním andělům."

Pokračuju údolím Svitavy mezi Adamovem a Blanskem. První část po parádní cyklostezce pod Novým Hradem, druhou od Kateřinského mostu s trochou adrenalinu po krajnici frekventované silnice spojují Blansko s Brnem, takže provoz je tady veliký. O cyklostezce z Blanska k Novému Hradu už bylo napsáno mnoho článků, ale skutek utek :-(

 

Průjezd Blanskem je v pohodě, tady cyklisté po hlavní nemusí, a jakmile odbočím do údolí Sloupečník, jsem konečně zase v lese. Ačkoli v lese vlastně ne, les v těchto místech zlikvidoval kůrovec. Pokud jste znali tohle údolí zalesněné, dneska to tady nepoznáte.

Tak, pro dnešek to mám za sebou - louka, na které budu dneska nocovat je jen kousek od rozcestí Horničky. Vodu jsem si koupila v petce u benzínky v Blansku, ale vlastně jsem ji mohla i nabrat ze studánky Kuchtička v údolí potoka Sloupečník.

Užila jsem si parádní letní večer s výhledem směrem na Hořické lesy, Rájec-Jestřebí a Černou Horu. Měl jen jedinou chybičku - s měsícem v úplňku se špatně kouká na hvězdy.

 

den druhý

Horničky - Petrovice - Žďárná - Suchý - Kořenec - Úsobrno - Jaroměřice - Městečko Trnávka, cca 50 km

 

Nádherné bylo i ráno. Nocovat na louce se souhlasem majitele pozemku je rozhodně lepší než se někam zašívat. Na pozemku nocovala i jedna rodinka s obytňákem, ale vzájemně jsme na sebe neviděli a ani se neslyšeli.

Pokračuju po cyklotrase, která kopíruje zelenou turistickou značku do Petrovic. Užívám si malin, i tady lesy zásluhou kůrovce zmizely :-(

Na nejvyšším místě Petrovic stával větrný mlýn holandského typu. Po požáru v roce 1964 se z jeho technického vybavení téměř nic nedochovalo a nemá ani lopaty - dnes slouží jako rekreační objekt. Ale je od něj hezký výhled.

Další větrný mlýn holandského typu míjím v Němčicích. Ani ten nemá lopaty a není přístupný veřejnosti.

Přes Ludvíkov do Žďárné musím kousek po hlavní a navíc do kopce, ale naštěstí je to opravdu jen kousek. Z větší části jsem nadmořskou výškou na náhorní plošinu Drahanské vrchoviny vystoupala už včera.

 

Počasí zrovna ke koupání neláká, ale počítám s tím, že kolem Sušského rybníka na Suchém seženu něco teplého k obědu. Bufetů je tady povícero, ale nabídka je tak nějak všude stejná - hranolky, řízek, smažák, tatarka :-( Vypadá to, že extra velké kšefty tady nemají, kombinace koronavirových opatření a sinic je smrtící :-(

V prodejně benešovské pekárny nakupuju zásoby pečiva k večeři a snídani a pokračuju směrem na Kořenec. Tahle oblast je chráněná jako přírodní park pod názvem Řehořkovo Kořenecko, podle místního umělce Františka Řehořka, který zdejší krajinu ztvárňoval ve svých obrazech. Po hladkém asfaltu to sviští, škoda, že z mapy nevyčtete, jestli bude silnička samá díra nebo dostala nedávno nový povrch.

Sjezd z Horního Štěpánova na Úsobrno byl tím nejlepším způsobem, jak ztratit postupně nabranou nadmořskou výšku - silnička s minimálním provozem, s hlaďoučkým asfaltem a se sklonem tak akorát.

Za Úsobrnem následují Jaroměřice. Malý patrový renesanční zámeček sloužil jako panská residence do roku 1735, kdy si noví majitelé zvolili za centrum panství Velké Opatovice a tamní zámek. Po roce 1945 připadl obci, dnes je krásně opravený, sídlí v něm obecní úřad a mateřská škola a park je přístupný všem.

Při pohledu do mapy mne zláká poutní místo Hora Kalvárie. Kolo samozřejmě do kopce tlačím, ale na místě samém jsem trošku zklamaná - objekty jsou krásně opravené, ale nepřístupné :-( Soubor barokních památek z počátku 18. století byl prohlášen národní kulturní památkou. Centrem poutního areálu je Kostel Povýšení sv. Kříže, před kostelem se nachází areál obestavěný ambitem - Kaple Hrobu Panny Marie, Kaple Betlémská a Božího hrobu a Kámen pomazání. Nedaleko poutního areálu se nachází barokní fara, loretánská kaple a z Jaroměřic vede nahoru křížová cesta.

Zámek v Biskupicích na obnovu teprve čeká. Začali vraty :-)

Téhle rovinaté části Boskovické brázdy se říká Malá Haná - zhruba od Boskovic přes Jevíčko k Městečku Trnávka. A právě nad Městečkem Trnávka, v úbočí Hušáku, s nadmořskou výškou 626 m nejvyšším kopcem široko daleko, mám domluvený další nocleh.

Pohodička, pohoda. Spodní část pozemku je totálně podmáčená, ale tentokrát tady budu sama a u altánku se rovné místečko v suchu najít dá. Tohle místo má totiž ještě jedno plus či mínus podle toho, z jakého směru se na to člověk kouká. Až nahoru se totiž nejenže nedá vyjet obytňákem, ale ani osobním autem s pohonem 4x4, což spoustu lidí odradí.

 

den třetí

Městečko Trnávka - Březina - Velké Opatovice - Šebetov - Boskovice - Újezd u Boskovic - Kuničky, cca 64 km

 

Ráno balím, dolů to bude snazší, včera to byl docela výkon, než jsem sem to kolo dotlačila.

A tři oříšky pro Popelku jako vzpomínka na Libušku Šafránkovou (7.6.1953-9.6.2021).

Přes Pacov, Přední Arnoštov a Křenov je mým cílem Březina - konkrétně zatopený bývalý lom Anna a konečně vytahuju plavky. Voda je skvělá, zájemců o koupání tak akorát a pouhé povalování se na sluníčku je občas fajn.

Koupat se dá i o kousek dál ve vodní nádrži Březina s nádherně čistou vodou, protože je to voda z přepadu zdroje pitné vody. Napouští se vždy na jaře na přelomu května a června a vypouští po ukončení letní sezóny v září. Ideální pro děti, lom je jen pro dobré plavce.

Poté si to opět šlapu Malou Hanou, ale aby to nebylo tak fádně po rovině, odbočuju směrem na Šebetov.

Ale nebyl to až tak dobrý nápad. Ba naopak, ze zpětného pohledu zásadní chyba z hlediska časového, protože večer mi ten čas chyběl :-( S naloženým kolem hodně nepříjemný kopec nahoru a neužila jsem si nakonec ani jízdu po hřebeni ani konečný sjezd - silnička po pravém straně Melkovického údolí je hodně rozbitá a lesy zlikvidoval kůrovec. Nějaké to borůvčí blíže k Boskovicím tam ještě zbylo, ale na každou borůvku připadl jeden lítající obtěžující hmyzák :-(

Nocleh mám domluvený u vesničky Kuničky, takže mám před sebou ještě jeden kopec. Stoupání z Boskovic do Újezdu u Boskovic si dobrovolně s naloženým kolem bez přídavného motoru zopakovávat už nikdy nebudu...

V hospůdce jsem do sebe nalila kofolu a oddechla si, že nejhorší mám za sebou. Jenže neměla :-( Čekala mne rozbitá lesní cesta, nějaké to bláto, hluboké koleje po harvestoru a pár popadaných stromů. Jak se to říká? Přeskoč, přelez, ale nepodlez? No mně nezbylo, než se s tím kolem v podstatě podplazit :-( Posléze se kvalita trošku zlepšila, povrch by se dal nazvat hrubou šotolinou, ale nesmyslně ztracenou výšku musím opět nastoupat. Tlačením, jak jinak po těch šutrech :-(

Ani pohled na zapadající slunce na náladě nepřidává. Jak já tu louku najdu potmě??? V noci má přejít silná bouřka...

Stihla jsem to jen tak tak, ale večeři už jsem vařila za svitu čelovky.

Ještě zajistit, aby mi nic důležitého v noci nezmoklo, a jdu spát. Tohle jsem fakt dobře nenaplánovala, příště musím mít v neznámém terénu větší časovou rezervu.

 

den čtvrtý

Kuničky - Žďár - Sloup - Pustý žleb - Blansko - Adamov - Útěchov - Ořešín - Brno, Řečkovice, cca 41 km

 

Předpověď ohledně bouřky doprovázená silným větrem a kroupami se naštěstí nevyplnila a jen se rozpršelo. Vstávat se bude pozdě, počkám, až to přejde :-) Od Brna jsem jen kousíček a kdyby bylo opravdu zle, z Blanska jezdí do Brna vlak.

Vyrážím o půl jedenácté :-) Do Žďáru ještě pár výškových metrů nastoupám, ale pak už se přes Sloup, Pustým žlebem, podél Punkvy a podél Svitavy povezu stále jen z kopce.

Před smrtí hladem mne zachránila kuchyně hospůdky Za Sedmero v Útěchově. Vepřové špalky se zelím a bramborovým knedlíkem byly skvělé. Nebo někdo poradíte, kde se dá v Adamově rozumně naobědvat? Využila bych Asia bistro, ale to má v neděli zavřeno :-(

 



 

copyright Alena