Beskydy 28.-31.10.2021

na e-kole

 

údolím Morávky a z Visalají na Lysou horu - Podolánky, Gruň a přehrada Šance - hřebenem Prašivé na Slavíč

 

hřebenem Prašivé na Slavíč

 

Dva dny jsme jezdili po asfaltu, dneska to bude po lesních cestách - po hřebeni od Malé Prašivé přes Ropičku a Kalužný k chatě Slavíč.

 

penzion Stříbrník (krásná) - Malá Prašivá (707 m) - Ropička, tur. chata - Kalužný, rozc. - Slavíč, tur. chata - údolí Slavíče - Morávka - penzion Stříbrník (Krásná), celkem 50 km, převýšení 1000 m

 

První cíl - Malá Prašivá, nadmořská výška pouhých 707 m :-)

Nahoru vede z Vyšních Lhot asfaltečka, ale kopec je to poměrně příkrý. Kdysi se mohlo až nahoru autem, dneska musíte pěšky nebo na kole. Naše elektrokola to sice dala, ale kdyby bylo třeba cestou zastavit, už bych se nerozjela :-(

 

Kostel sv. Antonína Paduánského na Prašivé byl zbudován v roce 1640 Jiřím, hrabětem z Oppersdorfu. Konají se k němu tradiční poutě v polovině června ke svátku svatého Antonína.

Oblíbená horská chata patří dnes Klubu českých turistů. Má věžičkovitou nadstavbu, která již od svého postavení v roce 1921 slouží jako rozhledna - dlouho byla veřejnosti uzavřena, ale v současnosti se nahoru lze podívat, cenu a otevírací hodiny naleznete na webu chaty.

Symbolem chaty je medvěd, ke kterému se tradují různé povídačky, ale kde se na chatě vlastně vzal, se neví.

Za výhledy je třeba dojít až ke startovišti pro paragliding.

Nepokračujeme po červené, ale vrchol Prašivé (843 m) a Čupelu (872 m) objíždíme úbočím z jihu - kousek po modré kolem Májovy chaty a kousek po neznačené svážnici do sedla pod Čuplem.

Další vrchol nemá v mapách jméno, ale zásluhou čerstvé paseky se odsud lze rozhlédnout severním a severovýchodním směrem.

Turistická chata Kotař se nachází v nadmořské výšce 795 m pod vrcholem hory Lipí. Hlad jsme zahnali fazolovou polévkou a snažili se aspoň částečně krýt před nepříjemným větrem. Neúspěšně, na chatě se prodává z okénka a posedět lze jen na terase.

Zatím jsme na kole neměli problém, ale co fčil??? Po červené do kopce a po kamení to nepůjde, zřejmě to vzdáme... Někudy sem zásoby vozit musí, takže vyrážíme po modré, po jediné sjízdné cestě.

 

Cca po půl kilometru přijíždíme k rozcestí - jedna z neznačených cest vede úbočím a podle mapy končí pod Ropičkou u turistické chaty. Ztratili jsme zatím jen cca 50 výškových metrů, zkusíme to tudy zpátky na hřeben, však vrátit se můžeme vždycky.

Byl to zážitek! Průjezd hromadami nafoukaného listí byl super!

Na Ropičce funguje o víkendech bufet s venkovním posezením. Nabídka domácí bábovky s kávou byla lákavá, ale ve frontě se nám stát nechtělo :-(

Z fotek to sice není zřejmé, ale nárazy větru se dnes na hřebeni pohybují kolem hodnoty 90 km/hod a průměrná rychlost kolem 55 km/hod. Žádná legrace to v místech nechráněných před větrem není - jedno takové místo je právě kousek za chatou Ropička. Vašek to při dvojnásobné váze celkem ustál, ale já se málem ocitla na zemi :-(

 

Bláhově jsme si mysleli, že když jsme se u Ropičky napojili na značenou cyklotrasu, že to už bude se sjízdností v pohodě. No, nebylo... Po žluté to ještě docela šlo, ale ze sedla pod Šindelnou na Kalužný to žádná extra pohoda nebyla.

Kolářova chata Slavíč patří k nejznámějším beskydským chatám. Hadaszczokova útulna byla v těchto místech otevřena již v roce 1899 - dostala jméno po zakladateli německého turistického spolku Beskidenverein Johannu Hadaszczokovi. Ve 20. letech 20. století si útulnu pronajal Jan Kolář a po jejím vyhoření v roce 1930 nedaleko ní zřídil novou chatu. Ta byla otevřena již v roce 1931. Po roce 1989 získali v restituci chatu Kolářovi potomci a znovu ji zprovoznili pro veřejnost.

 

Chata pomalu mířila k svému neblahému osudu, když v roce 2012 zemřel v pouhých 57 letech její majitel Jan Martynek, pravnuk Jana Koláře, a poté Kolářovu chatu provozovala jeho manželka Karla. V roce 2019 koupili chatu noví majitelé, vedle chaty postavili chatu novou nabízející ubytování, sál pro konference a firemní meetingy, přidali venkovní wellness. A v září 2021 se původní chata změnila na hromadu trosek :-(

Sjezd údolím Slavíče je příjemný, ale v pozdním odpoledni do něj slunce v říjnu nedosvítí. S nadmořskou výškou 1056 m patří zalesněný vrchol Slavíč mezi 27 beskydských tisícovek.

Ale den pro mne ještě nekončí. Dle zpráv je šance spatřit polární zář, takže se setměním balím fotoaparát a teple se oblékám. Hlavně nezapomenout čelovku a taky mobil - z aktuálních dat souvisejících s aktivitou polárních září lze předpovědět, zda je aktivita tak vysoká, aby polární záře byla viditelná z našeho území.

 

Jak velký Kp index tedy musí být? Podle krásně názorného obrázku ze stránek www.aurora-service.eu 8 a více.

Zřejmě neuvidím nic, Zatím se Kp index pohybuje kolem hodnoty 4, ale projít se navzdory otravnému větru půjdu.

Škoda. Odborníci předpovídali možnost pozorování záře v důsledku čtvrteční silné erupce na Slunci. Bohužel rychlost slunečního větru se zvýšila mnohem méně, než se čekalo. Také aktivita geomagnetického pole byla jen krátkodobě na stupni 4 a to se očekával minimálně 7. Příště to může být lepší :-) V podmínkách Česka lze záře statisticky pozorovat jednou ročně. V některých letech se však neobjeví vůbec, v jiných naopak několikrát do roka. Vyšší výskyt je v době kolem maxima jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity, které nastane v roce 2025. Poslední výraznou polární záři spatřili lidé z území Česka v březnu 2015.

 

Rozcestník:

údolím Morávky a z Visalají na Lysou horu - Podolánky, Gruň a přehrada Šance - hřebenem Prašivé na Slavíč

 

 



 

zpět na začátek

copyright Alena