Bílovice nad Svitavou 4.12.2021

krajem lesů, vod a strání

 

Autobus č. 55 mne ze Staré Osady zavezl na zastávku Podbělová, ideální to výchozí místo k výletu na Hádeckou krasovou plošinu. Dle kalendáře tady máme advent, ale zatím to tady připomíná spíše pozdní podzim :-)

Výhled z hrany lomu si rozhodně nenechám ujít.

Trošku si to přiblížím :-)

Hlavně opatrně, ale dneska to neklouže.

NPR Hádecká planinka, nejvýše položená oblast Hádů, je součástí Chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Tvoří ji část krasové plošiny a svah lemující Hádeckou plošinu na Ochozských plošinách, které navazují na lom Hády. Většinu území rezervace pokrývají lesy - převládá v nich dub zimní a habr obecný.

V místě zvaném Šumbera sedával S.K.Neumann (1875-1947) a obdivoval zdejší výhled. Vápencový sráz skýtal krásný výhled na údolí Svitavy, ale dneska stromy výhledům brání.

Na pomníku nápis hlásá:

Pokud netušíte, co je to "rusák" - není to hanlivý název příslušníka velikého národa. S. K. Neumann byl zapřisáhlým komunistou a jde o "samečka" od rusalky.

 

Modrá turistická značka by mne dovedla ke Svitavě přes zříceninu hradu Obřany, ale kromě výrazných terénních nerovností a zbytků hradních zdí tam toho k vidění moc není. Ale hlavně - mým hlavním dnešním cílem je rozhledna U Lidušky na protilehlé straně Těsnohlídkova údolí.

Proč zrovna Červená? Když tuhle cestu ve 30. letech minulého století lesní podnik vybudoval, její povrch tvořený pískem z místních zdrojů skutečně červený byl. Cestě se začalo říkat červená a později byl tento název přijatý jako oficiální.

 

Akorát čas na svačinku.

Teplý čaj byl rozhodně lepší než studená voda :-)

 

Stanislav Lolek (1873-1936) byl malířem a jako myslivec s oblibou maloval lesní zvěř. Jeho kresby inspirovaly Rudolfa Těsnohlídka k napsání knihy Liška Bystrouška. Studánka z roku 1966 nesoucí jeho jméno stojí v závěru Těsnohlídkova údolí a na jejím průčelí je zobrazen Stanislav Lolek s liškou v náručí.

U kříže je třeba odbočit doleva po zpevněné lesní cestě.

Při toulkách krajinou se můžete občas setkat se zvláštním "sadem". Rostou v něm naše domácí jehličnaté i listnaté stromy, avšak jsou určitým způsobem zdeformované a rostou daleko od sebe, jako by opravdu šlo o ovocný sad. Jsou to "semenné sady" – speciální výsadby dřevin z roubovanců vypěstovaných z výběrových stromů, sloužící k produkci semen pro pěstování sadebního materiálu lesních dřevin, ale také k zachování ohrožených dřevin nebo určité cenné regionální populace. První semenné sady lze v Československu datovat od roku 1956 a jeden takový semenný sad je k vidění vpravo od cesty k rozhledně - modřínový.

Rozhledna U Lidušky měří 30 metrů a na vyhlídkovou plošinu ve výšce 26 m vede 135 schodů. Slavnostní otevření proběhlo 26. října 2021 a rozhledna je volně přístupná.

A výhledy? Bílovice nad Svitavou, okolní zalesněné kopce a taky kousek Brna.

A jak přišla rozhledna ke svému jménu? Připomíná příběh malého děvčátka Lidušky, které matka v nouzi zanechala 22. prosince 1919 v lese u Bílovic nad Svitavou. Sedmnáctiměsíční promrzlou dívenku nalezla při své procházce trojice kamarádů - jedním z nich byl spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek. Matka později před soudem vypověděla, že v tíživé životní situaci bez prostředků, zaměstnání i bydlení odložila dítě (nemanželské s ruským zajatcem) v lesním porostu a čekala, až z dálky uslyší nějaké hlasy. Doufala, že kolemjdoucí holčičku brzy objeví a postarají se o ni. Liduška tak byla zachráněna a později předána do péče náhradních rodičů. Příběh na Rudolfa Těsnohlídka tak mocně zapůsobil, že se rozhodl dětem s podobným osudem pomoci. Po vzoru Dánska se zasadil o to, aby byl v předvánočním čase v roce 1924 postaven na brněnském náměstí Svobody Vánoční strom republiky, pod nímž se vybíraly peníze pro opuštěné a chudé děti a tato tradice se postupně rozšířila do celé republiky.

Pokračuju kolem Janáčkovy studánky a myslivny Lišky Bystroušky k sokolovně a poté přes Svitavu.

Kostel sv. Cyrila a Metoděje byl postaven v letech 1908-13 podle návrhu brněnského architekta Antonína Blažka v pozdně historizujícím slohu, který kombinuje novogotiku s prvky secese a moderny. Dominantou stavby je představěná mohutná 34 m vysoká hranolová věž. A tentokrát se poprvé i podívám dovnitř.

Pokračuju po Obřanské a Soběšické směrem na Panskou líchu.

Sluníčko už je jen kousek nad obzorem a barvy zlátnou. Musím přidat, jestli to chci stihnout do západu na rozhlednu.

Rozhledna Ostrá horka z roku 2008 se nachází v místě, které bylo v roce 1759 zvoleno jako nejsevernější bod trigonometrické sítě zakládané v oblasti vídeňského poledníku. Volně přístupná vyhlídková plošina je umístěna ve výšce 16 m, ale opět musím konstatovat, že se tahle rozhledna opravdu nehodí na večerní snímky. Strašně se třese :-(

K zastávce autobusu č. 43 Útěchovská už je to jen kousek a ani nemusím dlouho čekat. A vlastně poprvé se povezu lokalitou plnou nových domů v lokalitě Sadová východně od ulice Kociánka.