Záhorie 28.-29.5.2022

cyklotoulání regionem slovenského Záhoří

 

Krásné sobotní ráno. Úspěšně jsem se naložila i s e-kolem a bagáží do nízkopodlažního rychlíku Moravan s odjezdem 6:36 z Brna a až do Hodonína si mohu oddechnout. Vždycky je to trocha stresu - koupě a označení jízdenky, přemístění na příslušné nástupiště navzdory zákazu vstupu do kolejiště (kolo v Brně do výtahu nevejde a schodů je moc) a především zjištění, jestli vlak nebude až tolik nacpaný, aby moje kolo nemohlo zůstat prostě jen opřené v prostoru, kde mají správně viset. Už se mi i stalo, že namísto nízkopodlažních dle jízdního řádu stály na nástupišti normální vagóny.

V Hodoníně vystupuju 7:33 - nejprve si musím koupit někde něco k jídlu na dva dny a poté mohu vyrazit. Začnu v Mikulčicích, protože tam jsem ještě nebyla a pak přejedu na Slovensko.

sobota

Hodonín (žst) - Mikulčice, Valy - Kopčany - Holíč - Unín - rozhledna Lipky - Zámčisko (434 m) - Miléniový kříž - Smrdáky - Šajdíkove Humence - Borský Mikuláš - Šaštín-Stráže - Tomky - Šafránkovo gazdovstvo (Lakšárska Nová Ves), celkem 82 km

 

Zelená turistická značka mne vede z města kolem elektrárny Hodonín, jedné z nejstarších tepelných elektráren na našem území. Postavit elektrárnu na moravsko-slovenském pomezí poblíž zdroje vody – řeky Moravy – a v blízkosti budoucího zdroje paliva – lignitových dolů – bylo rozhodnuto v roce 1950. Její výstavba byla dokončena v roce 1958 pouhých půl kilometru od centra města.

 

S výstavbou dalších velkých elektráren v ČSSR začala hodonínská elektrárna ztrácet význam jako dodavatel elektrické energie a byla zahájena postupná přestavba na teplárenský provoz a teplo dodává nejen Hodonínu, ale i do slovenského města Holíč. Dneska spaluje nejen hnědé uhlí, ale i biomasu. Ale proč se o ní vlastně zmiňuju - kvůli komínům. Původně zde stávaly čtyři stometrové zděné komíny, od roku 2005 jsou už jen dva a ty mi budou sloužit jako spolehlivé orientační body z každé vyhlídky :-)

Slovanské hradiště Valy v Mikulčicích je nejrozsáhlejším slovanským archeologickým nalezištěm v Česku z doby Velké Moravy a pravděpodobně zde působili slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj.

Hlavní archeologické nálezy pocházejí z 8. a 9. století. K vidění jsou základy dvanácti objevených staveb (kostelů) a knížecího paláce, pohřebiště s celkovým počtem přes 2 500 objevených hrobů, pozůstatky mohutného valu a kůlových mostů. Část lokality je volně přístupná, ale prohlídka některých kostelů a knížecího paláce či vstup na vyhlídku a do muzea je zpoplatněna.

Stinná alej mne dovedla lužním lesem k lávce přes Moravu.

Lávka z železobetonu a oceli propojuje Mikulčice v okrese Hodonín a Kopčany v okrese Skalica a byla postavena koncem roku 2019. Než jsme ji stihli vyzkoušet, začal řádit koronavirus a přes hranice se nesmělo.

Kostel svaté Markéty Antiochijské poblíž obce Kopčany je skutečným unikátem - je jedinou dodnes stojící zachovanou architektonickou památkou pocházející z doby Velké Moravy. Pochází z 9. století a vznikl jako součást velkomoravského hradiště Valy v Mikulčicích buď v období vlády Rostislava I. (846–870) nebo Svatopluka I. (870–894).

Pokračuju směrem na Holíč. Mohu si vybrat, nově vyasfaltovaná cyklostezka vede těsně podél vyasfaltované původní silničky historickou alejí z Bažantnice Holíčského zámku :-( Se speciálními nájezdy uprostřed polí a luk :-( Skvěle využité europeníze :-(

 

Kaštel v Holíči je barokně-klasicistní zámek s bastionovým opevněním, který vznikl přestavbou středověkého vodního hradu. Zásluhou výhodné polohy na důležité obchodní cestě v blízkosti česko-uherských hranic se původní strážní hrad stal předmětem zájmu mnohých politických kruhů a centrem politického dění. Do dnešní podoby byl přestavěn poté, co ho získal roce 1736 František Lotrinský, což ho řadí mezi císařská sídla. Z reprezentačních prostor letního císařského sídla se i díky zestátnění habsburského majetku po roce 1918 mnoho nedochovalo a na současném stavu se podepsalo i období, kdy byl zámek za socialismu využit jako odborná škola. Obnovit chátrající stavbu si dalo za úkol vedení města, ale kde vzít takových peněz... Možná, že časem dojde i na zpřístupnění Čínského sálu s koženými tapetami s motivy čínské krajiny.

V Holíči kdysi žila jedna z největších židovských komunit na území Slovenska. Nejstarší náhrobky na hřbitově jsou pískovcové, ty z konce 19. a začátku 20. století z umělého kamene či žuly. Nejstarší nápisy jsou hebrejské, ty pozdější hebrejsko-německé a po vzniku ČSR i slovenské.

Památka není přístupná veřejnosti, ale je překonat plot je shora snadné.

Rozhledna na Hrebeni byla zprovozněna koncem roku 2020. Železobetonová konstrukce je obložena kamenem a stříška je ze dřeva. Vyhlídková plošina ve výšce 12 m nabízí pohled na město, blízké okolí a přilehlou část Bílých Karpat. Otevřená je denně od 8:00 do 20:00.

O malý kousek výš se v lesoparku skrývá větrný mlýn.

Pokračuju směrem na jih. Kousek po žluté, poté podél Búdkovianského potoka a za Búdkovianskými rybníky se vracím pro jistotu na silnici, abych neskončila v polích kolem Budkovanského majeru.

Rozhledna Lipky stojí v nadmořské výšce 418 m nad obcí Unín. Dostat se k ní z Unína není až takový problém - na problém narazíte až ve chvíli, kdy nahlédnete dovnitř murované stavby.

Namísto schodiště tu na vás čekají nepraktické kovové žebříky. Strmé, nezabezpečené a s velkými odstupy mezi příčkami. Vůbec si nedokážu představit, jak bych nahoru dostala vnoučata :-(

Ale výhledy stojí za to. Slovenské Záhoří, část Moravy i část Rakouska. Na severovýchod Bílé Karpaty, k jihu Malé Karpaty, na západě Borská nížina a taky Pálava.

Oproti starším fotografiím zde přibyla lipová alej a z naučné cedule se dovídám, že v místě současné rozhledny stával vyhlídkový pavilón Ferdinanda a Marie Anny na panské louce Prowist - obec Unín patřila v 18. století do holíčského panství F.Š. Lotrinského a Marie Terezie a z kronik je známo, že byl na tomto místě v roce 1818 i osobně.

Jen kousek odtud je v lese ukryt nejvyšší vrchol Chvojnické pahorkatiny, Zámčisko (434 m), se zbytky po opevněném hradišti ze starší a střední doby bronzové (2000-1250 před naším letopočtem).

Užila jsem si dlouhý sjezd ze Zámčiska směrem na Radošovce lesem, ale pak se držím opět silnice. Miléniový kříž byl postavený u silnice mezi obcemi Oreské a Rybky při příležitosti 2000. výročí narození Ježíše Krista a s výškou 27 metrů je to nejvyšší kříž na Slovensku.

Přes Dojč a Šajdíkove Humence vjíždím do CHKO Záhorie, vyhlášené v roce 1988. V severovýchodní části jsou předmětem ochrany biotopy vázané na písek (borové lesy, přesypy), v jižní části jsou předmětem ochrany nivní louky a lužní lesy u řeky Moravy. A já si teď užiju písku, borových lesů a silniček jako podle pravítka :-)

Najít židovský hřbitov u silnice mezi Borským Mikulášem a Šaštínem nebylo úplně jednoduché. Cesta k němu žádná nevede.

Bazilika Sedmibolestné Panny Marie v Šaštíně-Stráži je jednou z nejvýznamnějších bazilik na Slovensku.

Přes rekreační areál Gazárka pokračuju borovicovými lesy tentokráte ne po hladkém asfaltu, ale po běžné lesní cestě. Jízda pískem nepatří k mým oblibeným, ale dalo se to. I přes to, že se mi nepodařilo odbočit správně po zelené hned u prvního jezera a trochu jsem bloudila :-(

Kousek od silnice směrem na Lakšárskou Novou Ves je v mapě zakreslená rozhledna Hrabovec. Ale výhledy z ní vám neukážu, nedala jsem to :-(

Aktualizace:

Petr, jeden z čtenářů Toulek, mi poslal fotografie z rozhledny - takto to tedy vypadá shora:

V podvečerním slunci u silnice na Lakšárskou Novou Ves:

Nocleh mám domluvený přes Bezkempu v areálu Šafránkovo Gazdovstvo. Někde mimo civilizaci by to bylo rozhodně lepší, ale potřebuju nutně doplnit elektrony :-( Mám za sebou 82 km a energii z baterie budu potřebovat i zítra.

 

neděle

Šafránkovo gazdovstvo (Lakšárska Nová Ves) - Dubník - Kopec Marie Magdalény - Borský Mikuláš - Šaštín-Stráže - Gbely - Adamovská jezera - Brodské - obora Soutok - Lány - Pohansko - Břeclav (žst), celkem 68 km

 

Tak trochu jako na někde na safari v Africe. Všechna ta zvířata z minizoo dělala nad ránem děsný čurbes. A poté, co přišla kráva zkontrolovat, co bude k snídani, jsem se raději přemístila o kus dál. Na sluníčku vysuším stan a v klidu se nasnídám.

Borská nížina je rovinatá krajina vátých písků s převahou borových lesů. Nejvyšším bodem Borské nížiny je Kopec Márie Magdalény (297 m) u obce Borský Mikuláš. Ten dneska "zdolám", ale jako první dělám zastávku u židovského hřbitova v Lakšárske Nové Vsi. Ale moc toho k vidění není, jeden náhrobní kámen nastojato, dva naležato. A samý písek.

Na kopci Dubník (289 m) stojí rozhlasový a televizní vysílač od roku 1977. Ocelová konstrukce je vysoká 71 m a navazuje na vysílače Kamzík a Veľká Javorina.

Výhledy stojí za to.

A teď přichází na řadu Kopec Márie Magdalény (297 m), nejvyšší bod Borské nížiny. Převýšení od silnice 37 m :-)

Přes Borský Mikuláš si zopakuju včerejší cestu do Šaštína.

Opevněný zámek (kaštiel) na pravém břehu Myjavy postavili v Šaštíně asi v 1. polovině 17. století Czoborové, pravděpodobně na místě starého vodního hradu, jehož historie zřejmě sahá až do počátku 13. století. Později byl areál upraven k účelům textilní výroby, takže dnes vypadá spíše jako továrna než zámek.

Mířím směrem na Gbely. Na Ostrém vrchu staví rozhlednu, ale zatím není zpřístupněna veřejnosti.

Ale rozhlédnout se po krajině kolem dokola lze i bez ní. Tenhle kopeček zvaný Ostrý vrch má nadmořskou výšku 255 m.

Počasí se pokazilo, ale cyklotrasa lesem z Gbel k Adamovským jezerům je úžasná.

Po hrázi kolem Moravy k nejbližšímu mostu se moc nezdržuju, protože vzduchem začínají poletovat kapky deště.

Na moravské straně Moravy, za hraničním přechodem Lanžhot/Brodské je to dilema - cyklotrasa po účelové komunikaci podél dálnice D2 je uzavřena a po hlavní silnici přes Lanžhot se mi zrovna moc nechce :-( Nezbývá než delší, ale zato mnohem zajímavější trasa přes oboru Soutok. Podle radarové mapy bych zmoknout neměla...

A závěrečná tečka na Pohansku. Odsud už bych to zvládla na břeclavské nádraží i za deště :-) Zřejmě jsem vypadala strašně hladově, protože jsem byla přednostně obdarována porcí, kterou si přeodobjednal ten přede mnou :-)

Trasy pro opravdové bikery :-) 82+68 = 150 km. Nejvýše jsem dneska byla na Kopci Márie Magdalény (297 m), nejníže v nadmořské výšce 151 m kousek nad soutokem Moravy a Dyje. Včerejší část byla o něco náročnější, nejníž u Mikulčic (159 m), nejvýš na Zámčisku (434 m).

 



 

zpět na začátek

copyright Alena