okolí Kuřimi 7.8.2022

za kudlankou nábožnou na Čebínky

 

Brno - Jinačovice - Moravské Knínice - Čebínský kopec - Moravské Knínice - Kuřim - Lelekovice - Brno, na kole cca 28 km

 

Sice jsem začala popisem trasy a kilometráží, ale to v tomto případě vůbec není podstatné - travnatý kopeček nad lomem pod Čebínským kopcem (369 m) mezi Moravskými Knínicemi a Čebínem je jen jednou z lokalit, které si kudlanky oblíbily. Předtím žily jen v nejteplejších oblastech jižní Moravy (např. na Pavlovských kopcích nebo v Podyjí), ale s postupujicím oteplováním se rozšířily nejen na celou Moravu, ale i do Čech.

 

Tuhle se mi podařilo vyfotit doma na balkóně, takže sedí na prostírání z PVC, ale v přírodě to bude zábavnější :-)

Lokalitu Čebínky u Moravských Knínic jsem dneska zvolila především proto, že dokud mne na ni v souvislosti s výskytem kudlanek neupozornil kolega Michal, tak mne vlastně zatím nikdy nenapadlo tyhle kopečky prozkoumat. Ideální příležitost :-)

Dostat se nahoru z Moravských Knínic je jednoduché, kolem zemědělského družstva vede nahoru úzká asfaltka.

Výšková kóta 354 m je v mapách označena jako vyhlídkové místo a výhledu dominuje Čebínka, mohutná vápencová hora nad obcí Čebín částečně odtěžená velkým lomem. V minulosti se vápenec zpracovával zejména na vápno, poslední desetiletí však slouží jako základ minerálních krmných přísad pro hospodářská zvířata a provozy vápenky na úpatí dnes slouží podniku Mikrop Čebín.

Svěží jarní zeleň už je dávno minulostí a tohle místo působí obzvlášť vyprahle. Kudlanky se dokáží skvěle maskovat, tak snad budu mít štěstí a neodnesu si odsud jen pár škrábanců a případně nějaké to klíště.

Kudlanky se řadí mezi hmyz, žijí převážně v tropech a ve střední Evropě žije jen jeden druh, kudlanka nábožná (Mantis religiosa). Samičky jsou četnější a jsou větší než samečci, 5–9 cm oproti 4-6 cm u samečka. Liší se i počtem článků, samička má bříško složené ze šesti článků, sameček má článků osm. Zároveň platí, že sameček je o mnoho plašší než samička, prakticky nikdy nevydrží na místě.

Osidlují výslunná místa a živí se převážně hmyzem. Přední nohy jsou dokonale přizpůsobeny k lovu - mají na sobě ostny. Kořist je jimi sevřena mezi ozubenou holeň (tibia) a chodidlo (tarsus) jako mezi ostří a střenku zavíracího nože. Další dva páry končetin jsou štíhlé a kráčivé.

S trojúhelníkovou hlavou může kudlanka otočit téměř o 360°. Na hlavě má dvě krátká tykadla, dvě velké vypouklé složené oči, tři jednoduchá očka a vyvinutá kusadla.

Na vnitřní straně stehna se nacházejí černé aposematické (výstražné) skvrny připomínající oči a sloužící k zastrašení predátorů.

Kudlanky jsou známy příležitostným kanibalismem a zejména sexuálním kanibalismem hlavně v době nedostatku potravy – samička někdy požírá samečka již při kopulaci (a sameček je schopen v kopulaci pokračovat).

Přední křídla jsou užší a kožovitá, zadní jsou širší a blanitá, ale křídla používají kudlanky hlavně v ohrožení života - létají neochotně, v letu můžete spatřit především menší a lehčí samečky, samička dokáže přeletět sotva pár metrů, zatímco sameček i několik desítek.

Kudlanka nábožná je obratný dravec, který dobře využívá svého maskování a loví ze zálohy. Dokáže dlouho číhat na svou kořist se sepnutýma předníma nohama jakoby v modlitbách. Poté vystřelí své loupeživé nohy, zachytí kořist a zaživa ji sežere.

Účinně maskovat se dokáží i kobylky. Kobylka zelená (Tettigonia viridissima) je u nás nejhojnější. Zbarvení je jasně zelené, na horní straně těla se často táhne hnědý pruh, zejména u samců. Jedná se o poměrně velký druh, samci dorůstají velikosti těla kolem 3 cm a samice až 4 cm. Opticky se ale zdají větší díky dlouhým křídlům, daleko přesahujícím zadeček. Živí se převážně dravě - loví hmyz.

Samci se ozývají charakteristickým hlasitým cvrkotem - lákají samičky k rozmnožování, přičemž každý druh kobylek vydává zvuk odlišný, druhově specifický. Samečci kobylek cvrčí třením předního páru křídel, která jsou kožovitá – nikoli blanitá – o sebe a koncertují nejvíce k večeru.

Od sarančete kobylky nejsnáze odlišíme právě podle velmi dlouhých a tenkých tykadel.

 

Strávila jsem na té loučce hledáním a posedáváním téměř dvě hodiny. Ale měla jsem štěstí i na ještěrky. Ještěrka obecná (Lacerta agilis) je jeden z nejrozšířenějších druhů ještěrky v Česku. Dovedou rychle běhat a šplhat, ale tahle chvilku pózovala.

Na chvilku vytahuju dron, ale varovná hláška o síle větru jej po pár minutách vrací na zem. Hmyzáky jsem se snažila fotit v závětří stromů, ale nahoře docela dost fouká.

Lesní cesta směrem ke studánce V Dolíku vypadala zpočátku dokonce sjízdně, ale postupně vítězilo pichlavé bejlí a ručně vedené kolo není zrovna účinný harvestor :-( Voda ve studánce tekla slabým pramínkem, ale k pití se zřejmě nehodí. V databázi studánek Ekologického institutu Veronica nesplňuje studánka V dolíku požadavky na pitnou vodu jako ostatně většina vodních zdrojů v okolí :-(

Pokračuju doleva, abych se napojila na nově zrekonstruovanou cyklostezku kolem Kuřimky po trase železniční trati spojující Veverskou Bítýšku s Kuřimí. Trať dlouhá 8,4 km byla uvedena do provozu v roce 1911 a sloužila převážně k přepravě kaolinu, dřeva a osob až do roku 1936, kdy ji koupil Baťa a byla kvůli ekonomickým potížím zrušena.

 

Násep železniční trati využili v roce 1949 při stavbě rybníka v Mezihoří, ale brzy se zjistilo, že násep propouští vodu, rybník byl vypuštěn a nikdy nebyl obnoven. Ale myšlenka na vybudování vodního díla v Mezihoří se v průběhu let opakovaně vracela. Původní záměr na výstavbu rybníka pod Kněží horkou byl přeprojektován na spodně napájený systém mokřadních tůní z důvodu špatné kvality vody v Kuřimce - hrozilo riziko, kdy by se při nízkém stavu vody v rybníce množily sinice a při přívalových deštích by byly vypláchnuty do Brněnské přehrady. V květnu 2022 byl mokřad zkolaudován.

Kuřim a Moravské Knínice propojila loni v září kilometr a půl dlouhá cyklostezka přímo podél silnice Kuřimská. Až bude vše hotovo, bude cyklostezka spojovat Kuřim a Veverskou Bítýšku.

 

Točená zmrzlina u silnice z Kuřimi do Tišnova byla jako vždy vynikající a zbytek už byl bez fotozastávek. Chtělo by to cyklostezku mezi Kuřimí a Brnem :-( Bez těch nesmyslných kamenných brodů, které navkládali do první části z Kníniček do Jinačovic údolím Mnišího potoka.

 

Fotografie vznikly převážně za použití metody focus bracketing (postupné ostření), ale skládání výsledných snímků nebylo jednoduché - aby to bylo automatické a jednoduché, nesměly by se fotografované objekty pohnout a nesmí se změnit ani osvětlení. Což při focení hmyzu venku těžko zajistit :-( Další zádrhel byl v tom, že ne všechny objektivy považuje originál software od Olympusu OM Workspace za kompatibilní se skládaným makrem, takže některé mi odmítal automaticky poskládat. A tuhle funkci sice umí i Photoshop, ale chce to aspoň trochu s ním umět zacházet. Vrstvy, masky... Návod třeba zde. Výsledek automatického prolnutí ve velikosti, kterou používám na webu, je většinou použitelný, ale kdyby mělo jít o zvětšeniny, bylo by třeba ručně odstraňovat spoustu rozmazaných artefaktů v místech, kde by neměly být.

 



 

 

Aktualizace 25.8.2022

Jedna kobylka se rozhodla prozkoumat zblízka mou kancelář a když jsem ji opatrně stěhovala zase ven, všimla jsem si, že mám před oknem ještě jednu modelku - kudlanku zbarvenou hnědě. Tak aspoň fotky z mobilu :-)

 

zpět na začátek

copyright Alena