logo
... na kole, pěšky či autem ... fotky, zážitky, odkazy, zkušenosti ...

 

Slovácko 11.-13.11.2022

podzimní bělokarpatské louky a Baťův kanál

 

Nízkopodlažním Moravanem jsem se s e-kolem v pátek odpoledne dovezla do Moravského Písku. Pokračuju po hlavní silnici I/54 směrem na Veselí a před mostem přes Novou Moravu se s úlevou napojuju na cyklostezku. Ta nejvíc stresující část je za mnou, odteď už si to můžu konečně užívat.

 

Moravský Písek, žst - Veselí nad Moravou - Radošov - Hroznová Lhota - pěšky oblastí Čertoryje - Hroznová Lhota - Kozojídky - Veselí nad Moravou a podél Baťova kanálu do Hodonína, žst

 

Tenhle elegantní železobetonový silniční most přes odlehčovací kanál řeky Moravy (tzv. Novou Moravu) z přelomu 20. a 30. let minulého století dostal kamaráda - most na cyklostezce je oddělený konstrukčně od mostu silničního.

most přes Novou Moravu

Nová Morava

Nová Morava je uměle vyrobený odlehčovací kanál. Měl za úkol upravit průtok řeky Moravy oblastí Veselska, a tím zabránit rozsáhlým záplavám, protože řešit problém rozšířením koryta Moravy ve městě bylo obtížně řešitelné a nákladné. S jeho výstavbou se začalo ve 30. letech minulého století, ale stavba se protáhla až 50. let a v projektu došlo k úpravám z finančních důvodů i díky tomu, že efekt již vybudovaných částí nesplňoval původní představy. Délka byla zkrácena na necelých 10 km, kanál začíná za Uherským Ostrohem a končí u Vnorov.

cyklostezka spojující Moravský Písek a Veselí nad Moravou

cyklostezka spojující Moravský Písek a Veselí nad Moravou

Trvalo několik staletí, než naši předci proměnili kdysi lužní, podmáčenou oblast pravobřežní oblast Veselska ve vyhlášenou pícninovou lokalitu. Po necelém kilometru se dostávám na křižovatku s cedulí naučné stezky "Po zapomenutých stezkách". Zlákala mne k zajížďce :-)

 

Do druhé poloviny 30. let 20. století spojovala Veselí s oblastí kolem Moravského Písku a Bzence pouze tzv. Hatěcká cesta. Byla budovaná na mokré podmáčené půdě pomocí proutí a dřeva, kterou na nejproblematičtějších místech doplňovaly dřevěné či cihlové mostky. V tomto úseku jich bylo 17. Ten největší čtyřklenutý, zvaný "francouzský", překlenoval Starou Moravu - někdejší rameno zvané Buková v délce cca 25 m.

Hatěcká cesta

Hatěcká cesta

Z "francouzského mostu nezbylo téměř nic. Jen historické fotografie - jednu jsem si dovolila stáhnout ze stránky www.veselihistoricke.cz.

Hatěcká cesta Hatěcká cesta

Francouzský most

Poslední mostek byl nedávno zrekonstruován. Právě tady se Hatěcká cesta přidružila k nákladní odstavné koleji úzkorozchodné železničky, po níž byla z řepných polí Veselska svážena cukrová řepa do cukrovaru ve Bzenci.

Hatěcká cesta Hatěcká cesta Hatěcká cesta

Hatěcká cesta

Hatěcká cesta

Nová Morava u posledního zastavení na Hatěcké cestě

Nová betonová cesta do Moravského Písku, dnešní I/54, se začala stavět v třicátých letech 20. stol. Ve stejné době se stavěl také Baťův kanál a odlehčovací rameno řeky Moravy - materiál odebraný při těchto stavbách se použil na násep nové silnice.

 

Veselí bylo původně kupeckou osadou, která vznikla na důležité obchodní cestě vedoucí podél řeky Moravy do Uher. Řeka, ale také její ramena a četné tůně i jezera, zásadně ovlivnila život ve městě. Umožňovala přepravu, byla významným zdrojem energie i důležitým zdrojem obživy a pravidelné jarní záplavy přinášely velmi kvalitní voňavou úrodu sena. Opravdovým požehnáním pro město bylo koncem 19. století zbudování železnice - z Veselí nad Moravou se stal důležitý železniční uzel. Důležitý pro město byl také Baťův kanál využívaný k dopravě uhlí do Otrokovic. Průmyslový rozmach nastal po roce 1961, kdy ve Veselí začala výstavba železáren.

 

Přejíždím Baťův kanál, ale o něm až později. V neděli se sem vrátím a budu pokračovat podél něj k Hodonínu.

Veselí

Baťův kanál ve Veselí

Již ve 13. století stával na místě dnešního zámku hrad. Založil jej patrně Sudomír z rodu Tvrdišovců a střežil nejenom zdejší brod přes řeku a kupeckou osadu, ale i tehdejší hranici mezi Moravou a Uhrami. Patřil mezi tzv. vodní hrady, byl totiž postaven mezi říčními rameny, které se tak staly součástí jeho opevnění. Majitelé se střídali a současnou podobu získal zámek ve vlastnictví Chorinských klasicistní přestavbou v 19. století. Na konci II. světové války odešli Chorinští do Vídně a během bojů byl zámek vážně poškozen a vyrabován. Po vynuceném odchodu rodiny Chorinských z republiky se stal zámek po válce majetkem státu a byl střídavě využíván jako sídlo úřadů, školy a Železáren. Několik posledních desetiletí je prázdný a chátrá. Město jej prodalo v dražbě, vlastní jej soukromá společnost a je veřejnosti nepřístupný. Více z historie se spoustou fotografií viz veselihistoricke.cz

Veselí

zámek Veselí

Zahrada s rozsáhlým parkem a oborou, obklopující ze dvou stran zámek, byla postupně proměňována v romanticko-krajinářský park. Vzniklo mnoho zákoutí s romantickými stavbami – umělá jeskyně, čínský chrám, rybářský a lázeňský dům, rybníčky, ptačí domek, letohrádek, bludiště, aleje a skleníky s exotickými rostlinami. Provoz a údržba takto komponovaného parku byla velmi nákladná a stavby postupně zanikaly. Do dnešní doby se dochovala jen lodžie, Laudonův pomník a z části skleník.

 

Tu úzkokolejku vzpomínanou výše postavil Viktor Chorinský v roce 1879. Vozy sice jezdily po kolejích, ale jako hnací síly se používal pár tažných volů. Vozila se především cukrová řepa pro výrobu cukru v cukrovaru v Bzenci, který mu patřil. Pro parní provoz byla úzkokolejka upravena pro v roce 1881. Roku 1911 postavila vídeňská firma Teudloff & Dittrich v zámeckém parku pro úzkokolejku nový železný most přes Moravu, který zde stojí do dnešních dnů. Kromě řepy sloužila dráha také k osobní přepravě hraběcí rodiny a jejích hostů. Jedna odbočka trati vedla dokonce až přímo před zámeckou verandu, která sloužila jako kryté nástupiště pro panstvo, které se vozilo na nádraží do Písku, kde přestupovali do rychlíku do Vídně po severní dráze císaře Ferdinanda. Na konci II. světové války byla trať ustupujícími německými vojsky poškozena a v poválečném období se již nenašly finanční prostředky na její opravu a úzkokolejka byla zrušena. Více z historie se spoustou fotografií i se zakreslením trati viz veselihistoricke.cz

Veselí

kostel svatých Andělů strážných a klášter servitů z bývalého mostu úzkokolejky přes Moravu

Průjezd Veselím je naprostá pohoda. Na cyklisty jsou tady zařízeni, na kole tady jezdí všichni místní a chodníky fungují především pro cyklisty.

 

Do Hroznové Lhoty mířím tak trochu oklikou přes rozhlednu na Radošově. I tady lze rozeznat terénní úpravy a zbytky náspů kvůli úzkokolejky, která byla v roce 1917 protažena přes Radošov až do Tasova.

Veselí

Radošov je to návrší uprostřed

Na vrchu Radošov (242 m) stojí celoročně volně přístupná rozhledna ve tvaru číše na víno. Je 15 m vysoká a byla slavnostně otevřena pro veřejnost na konci května 2014.

Radošov

Radošov

A výhledy? JV a V Bílé Karpaty s dominantou Velkou Javořinou, Z Dolnomoravský úval, SZ Chřiby či Strážovský kopec (Babí lom) za Kyjovem a především na kopec svatého Antonínka, poutní místo nad Blatnicí vzdálené pouhých 5 km vzdušnou čarou na SV.

Radošov

směrem na Blatnici - kopec svatého Antonínka

Radošov

Bílé Karpaty nad Hroznovou Lhotou

Ale nemůžu se dlouho zdržet, brzy se setmí a mně se potmě bude špatně hledat ta správná chatka ve vinohradech a sadech nad Hroznovou Lhotou :-(

Radošov

rozhledna Radošov

Ubytování na dvě noci jsem si zarezervovala v dřevěné chatičce v ovocném sadu přes Bezkempu. Tento víkend bude zřejmě posledním teplým. Slunce by ještě mělo zvítězit nad mlhami, nízkou oblačností a mrholením, ale v noci a k ránu bude teplota padat k nule. Přibalila jsem si péřový spacák, svítit se bude svíčkami/lucerničkami a v chatičce si lze v kamnech zatopit. Bude to trošku výzva - bez elektřiny, bez tekoucí vody a s kadibudkou venku. Mám přesné GPS souřadnice, dokázala bych ji najít i potmě. Ale není v ní elektřina, za světla to bude fakticky pohodlnější.

 

Je 17:00, slunce zapadlo před 45 minutami, takže je docela slušná tma. Na západě svítí poslední zbytky červené. Ta poslední část mi dala docela zabrat, skoro 100 výškových metrů od úrovně silnice do Kněždubu.

Hroznová Lhota

Hroznová Lhota

Vše potřebné bylo nachystáno - svíčky, dřevo i kanystr s vodou.

 

Ticho a obloha plná hvězd je dneska vzácností. Škoda, že nejsem schopna tu neskutečnou nádheru Mléčné dráhy napříč oblohou nafotit. Nad hlavou hvězdy, pod sebou inverzní deku. Jen žasnu nad tou krásou, ale pak se rychle vracím do vytopené chatičky k hrnku horkého čaje. Ve stanu bych tedy spát opravdu nechtěla...

 

Ráno se vysoukat ze spacáku, přiobléct se a zatopit, se zrovna moc nechce, ale žádné povalování - čeká mne už docela krátký listopadový den. Poté, co jsem u kamen objevila přírodní podpalovač SOLO z lisovaného dřevitého vlákna, bylo to jednodušší než včera s papírem. Ty dnešní reklamní plátky teda hořlavé moc nejsou :-( Část vody k zalití kafe, část k zalití vločkové kaše a zbytek na čaj do termosky. Můžu vyrazit na celodenní výšlap. Kolo jsem si schovala dovnitř, elektrony budu potřebovat zítra a doplnit je není jak. Ale s tím jsem počítala a takto si to naplánovala.

Hroznová Lhota Hroznová Lhota

Hroznová Lhota

Jako výchozí místo pro pěší toulání je tohle místo téměř ideální. Stačí vyrazit přímo rovnou do kopce a po necelých dvou kilometrech budu na vrchu s podivným názvem Výzkum (439 m).

nad Hroznovou Lhotou nad Hroznovou Lhotou

nad Hroznovou Lhotou

Nahoře stojí rozcestník ve tvaru kmene stromu obráceného kořeny vzhůru. Užívám si krásné výhledy směrem na Vojšické louky a Čertoryje a musím se rozhodnout kudy. Na Kobylu nebo na Šumárník? Okruh přes Žalostinou po směru nebo proti směru hodinových ručiček?? Hlavně si zapamatovat, kde přesně jsem se vynořila z lesa - večer se musím stejnou cestou vrátit a taky by už mohla být tma.

Výzkum Výzkum

Výzkum

Vůbec mi nedocvaklo, že kontroly na vnitřních hranicích se Slovenskem kvůli současné migrační vlny především syrských běženců se vlastně týká i turistiky podél zelené hranice. Že je tím omezen i volný pohyb v rámci Schengenu. Policisty jsem zahlédla několikrát, naštěstí jsem zřejmě nevypadala ani jako migrant ani jako převaděč - doklady po mně nechtěli.

Kobyla Kobyla Kobyla

výstup na Kobylu (584 m)

Nádhera s vůní podzimu.

Kobyla Kobyla Kobyla

z Kobyly na Bílou studnu

Žalostiná s nadmořskou výškou 625 metrů je nejvyšším místem trasy.

Žalostiná

rozhledna na Žalostiné

Žalostiná

nalevo Bukovina, vpravo louky pod Výzkumem, z inverze vykukují Chřiby

Žalostiná

nalevo v pozadí Velká Javořina, dole v údolí Vrbovce

Žalostiná

hřeben Malých Karpat

Žalostiná

v osadě Chalupovci

Původně jsem chtěla bělokarpatský hřeben opustit přes Radějovskou oboru. Ta je ale v rukou soukromého majitele a spory ohledně uzavření obory připomínají nekonečný příběh. Navzdory soudním verdiktům je místo, o které se stará společnost Leoš Novotný, opět nepřístupné. Přelezka je odsunuta za plotem a na bráně visí cedule s informací, že do obory platí zákaz vstupu od 1. září do 15. listopadu kvůli období říje. Tak smůla, dneska je 12. listopadu, musím se vrátit na Bukovinu (584 m) a pokračovat po modré.

Bukovina

Bukovina

Vzala jsem to tak trochu cestou necestou směrem na Vojšické louky a poté po zelené přes NPR Čertoryje. Rozsáhlá rezervace chrání jedno z nejcennějších míst Bílých Karpat - krajinářsky i botanicky. Komplex typických bělokarpatských luk zpestřují solitérní lípy a duby či menší lesíky. Na jaře je zde nádherně, kvete zde několik druhů orchidejí, ale i takto na podzim mají bělokarpatské louky své kouzlo. A bez klíšťat.

Vojšické louky a Čertoryje Vojšické louky a Čertoryje Vojšické louky a Čertoryje Vojšické louky a Čertoryje Vojšické louky a Čertoryje Vojšické louky a Čertoryje

Vojšické louky a Čertoryje

SVĚT KOLEM TEBE
PRÁVĚ TEĎ SE MĚNÍ
JAKO BY UNIKNOUT CHTĚL
SVÉMU STVOŘITELI
A TOTO MÍSTO V NĚM
MALÉ ZASTAVENÍ
JE TU I PRO TVÉ OČI
KDYBY UNAVENY
NA KRÁSU ZAPOMENOUT
CHTĚLY

Vojšické louky a Čertoryje Vojšické louky a Čertoryje Vojšické louky a Čertoryje

Vojšické louky a Čertoryje

Vodní plocha Lučina na potoce Radějovka je od své výstavby v roce 1964 určena především k rekreaci. Pláže jsou travnaté, v betonové části jsou pro vstup do vody schody. Z jedné strany klasická skluzavka, z druhé na hrázi můstek na skákání do vody.

Lučina Lučina

Lučina

Pokračuju po žluté výstupem na Šumárník (398 m). Stávala se zde donedávna stavba strážní věže označovaná za rozhlednu, ale dneska už zde objevíte jen dřevěné sochy bojovníků z dávných dob umístěné sem na upomínku bývalého keltského hradiště.

Šumárník

Šumárník

Výhledy směrem na Chřiby stojí za to, ale musím přidat do kroku a už se moc nezdržovat. Teplota klesá a cestou dolů z Výzkumu nad Hroznovou Lhotu bych měla v lese nasbírat nějaké to dřevo, abych doplnila zásoby, aby si mohli zatopit i cestovatelé, co přijedou po mně.

Šumárník Šumárník

Šumárník

Výzkum

Výzkum

Hroznová Lhota

Hroznová Lhota

V neděli ráno jsem se pro změnu zahřála se sekyrkou, ale moc mi to nešlo :-( Každopádně nejdůležitější je, že mi zůstalo všech 10 prstů :-(

Hroznová Lhota Hroznová Lhota

Hroznová Lhota

Pečivo k nedělní snídani jsem koupila až cestou, v Hroznové Lhotě u kostela funguje vietnamská večerka a rozhodně je bezpečnější nechat kolo s bagáží na chvilku přímo před vesnickým obchodem než před Kauflandem ve Veselí. Počasí nevypadá zrovna lákavě, uvidíme... Hlavně nelézt do trávy...

u Kozojídek u Kozojídek

u Kozojídek

Přes Kozojídky převážně po cyklostezce mimo silnici jsem zpátky ve Veselí.

zámek Veselí zámek Veselí

zámek Veselí

Myšlenka regulace řeky Moravy se zrodila již kolem roku 1927. Ihned zaujala velkoprůmyslníka Tomáše Baťu, který byl hnacím motorem v rozvoji průmyslu v celém kraji - velká povodeň 28. října 1930 mu odplavila rozestavěnou továrnu v Otrokovicích. Tomáš Baťa tragicky zahynul v červenci 1932, ale jeho nástupce, Jan Antonín Baťa, se odvážného nápadu nezalekl a pokračoval v plánu vybudování kanálu. Díky lodní dopravě mohla společnost ušetřit mnoho finančních prostředků oproti železniční dopravě při přepravě lignitu z dolu v Ratíškovicích do továren v Otrokovicích. Zároveň by bylo konečně možné vybudovat meliorační systém v okolí řeky Moravy a v neposlední řadě by byly učiněny první kroky k vysněnému propojení evropských veletoků Dunaje, Odry a Labe.

Baťův kanál ve Veselí

Baťův kanál ve Veselí

Náročná výstavba Baťova kanálu proběhla v letech 1934 až 1938. Plavební trasa byla dlouhá 52 km, spojovala Otrokovice se Sudoměřicemi, kde se překládalo hnědé uhlí z železničních vagonů do lodí. Lodě musely proplouvat plavebními komorami, které regulovaly výškové rozdíly hladiny - celkem 18,2 m. Některé úseky vedou řekou Moravou a jinde jsou vedeny uměle vyhloubenými kanálovými úseky.

 

Kanál měl lichoběžníkový profil, vodorovné dno a voda v něm byla neproudící. Z velké části byl jednolodní a na trase byly vybudovány výhybny. Na trase byla řada unikátních technických zařízení - např. výklopník uhlí v Sudoměřicích, lanovka pro přetahování člunů přes Moravu ve Vnorovech, u každé plavební komory byl postaven typický "baťovský" domek pro obsluhu, pod mosty byly vybudovány podchody (ochozy s okovaným sníženým zábradlím, přes které se táhla lana ke člunům).

Baťův kanál mezi  Veselím a Vnorovy Baťův kanál mezi  Veselím a Vnorovy

Baťův kanál mezi Veselím a Vnorovy

Kanál byl zprovozněn v roce 1938, ale pak přišla válka, během které byl kanál značně poškozen německými vojsky, a těsně po válce došlo ke znárodnění Baťových závodů, do kterých spadal i Baťův kanál. Svůj význam ztratily i závlahové kanály, neboť družstevně rozoraná pole jejich služeb nevyužívala. V V šedesátých letech byla pro nerentabilitu zrušena nákladní doprava a provoz na vodní cestě se zastavil, lodní park se rozprodal a neudržovaný kanál takřka třicet let chátral.

 

Život se na tuto unikátní vodní cestu vrátil až v polovině devadesátých let. V dnešní době je téměř celá vodní cesta v délce 52 km opravena, zprovozněno 13 plavebních komor a umožněna jak pravidelná, tak i turistická vodní doprava mezi Otrokovicemi a Sudoměřicemi, případně slovenskou Skalicí (tj. cca 60 km). V nově vybudovaných přístavištích po celé délce kanálu turisty vítají laguny pro kotvení hausbótů, na březích každoročně přibývají atrakce pro volný čas. Kanál ve třicátých letech vybudovaný pro přepravu lignitu takovou infrastrukturu pochopitelně neměl.

Baťův kanál u Vnorov Baťův kanál u Vnorov Baťův kanál u Vnorov Baťův kanál u Vnorov

u Vnorov, širší je Morava, užší Baťův kanál

Mezi plavebními komorami Vnorovy I a Vnorovy II se Baťův kanál kříží s řekou Moravou. ​​​​​​​Použití vlečného remorkéru v takto krátkém úseku nebylo možné a stavba mostu pro vlečný traktor by byla příliš nákladná - řešením byla lanovka. Loď se při plavbě po proudu odpojila v plavební komoře Vnorovy I od traktoru a připojila k lanovce. Po otevření vrat komory se lanovka spustila a loď byla přetažena do komory Vnorovy II. Odtud opět pokračovala tažena potahovým traktorem k Veselí.

Baťův kanál u Vnorov Baťův kanál u Vnorov Baťův kanál u Vnorov Baťův kanál u Vnorov

vodní křižovatka u Vnorov

Baťův kanál u Vnorov

Morava směrem na Bzenec-přívoz

A ještě jedna technická zajímavost tady funguje. Kvůli tomu, že v PK Vnorovy II je vyšší hladina než na řece, musel být nalezen jiný zdroj vody, který by udržoval stanovenou hladinu a umožňoval provoz komor Vnorovy II a Petrov. Vody bylo dost na druhé straně řeky u PK Vnorovy I a přes řeku ji Baťa dostal díky jednoduchému principu spojených nádob. Pod nedalekým jezem je ukryté potrubí, kterým se voda dostává z jedné strany jezu na druhou a díky tomu může fungovat poslední úsek Baťova kanálu od PK Vnorovy II až po přístaviště ve Skalici.

Baťův kanál u Vnorov

jedno z mrtvých ramen Moravy

Ve Strážnici mají pěkný zámek a dala jsem i rychlý oběd v místní kebabárně.

Strážnice Strážnice Strážnice

Strážnice

Do přístavu v Petrově je to 3,5 km.

ze Strážnice do Petrova ze Strážnice do Petrova ze Strážnice do Petrova ze Strážnice do Petrova

ze Strážnice do Petrova

z Petrova do Sudoměřic z Petrova do Sudoměřic

z Petrova do Sudoměřic

Výklopník u Sudoměřic kdysi sloužil k vykládce uhlí ze železničních vozů a jeho následné překládce na nákladní lodě plující po Baťově kanále. Ale objevil se problém :-( Ze směru od Petrova bylo jasné, že se tady na úpravě cesty pracuje, ale nebyl tu žádný zákaz vjezdu. Sjízdné to normálně bylo, ale za výklopníkem, pod mostem železniční trati jsem zjistila, že jsem za stavební zábranou z té vnitřní strany :-( Naštěstí se dala kousek odklopit a kolo dírou protlačit :-( Podle cedule to tady má být zavřeno kvůli odstraňování nánosů z koryta a zpevnění břehů lomovým kamenem až do 30.11.2023!!! Součástí oprav zřejmě bude i nový povrch cyklotrasy - směrem k přístavu Skalice je to v podstatě hotovo a jelo to parádně.

v Sudoměřicích u výklopníku v Sudoměřicích u výklopníku v Sudoměřicích u výklopníku

v Sudoměřicích u výklopníku

Přístav Skalice je normálně přístupný po lávce přes zdymadlo, ale dneska ne. Lávka je překřížena páskou a policie i tady odchytává migranty :-( Další stojí u můstku přes Radějovku 200 metrů po proudu. Kdybych chtěla pokračovat po levém břehu Moravy, musela bych se vrátit a vzít to přes hraniční přechod Sudoměřice / Skalica na Slovensko a poté přes hraniční přechod Hodonín / Holíč zpátky k nám. Což vlastně nepřipadá v úvahu. Přes tu zábranu pod železničním mostem se znovu prodírat nebudu :-(

 

Není zbytí, zkouknu kratičkou zajížďkou kapli Panny Marie Bolestné a budu pokračovat po cyklotrase značené číslem 4 k silnici mezi Rohatcem a Sudoměřicemi, abych se dostala po mostě na pravý břeh řeky Moravy. A dron raději nebudu vytahovat...

u přístaviště Skalica

kaple Panny Marie Bolestné kousek od přístaviště Skalica

Úsek kanálu cca kilometr dlouhý mezi ústím Radějovky do Moravy a zdymadlem Rohatec nebyl a není splavný. Lodě jezdí mezi jezem v Hodoníně a Rohatcem po Moravě, ale s výstavbou plavební komory, která splavnost zajistí, se do budoucna počítá. Pak budou moci lodě z Baťova kanálu doplout na hladinu Moravy u Rohatce a plout dalších šest kilometrů po hladině držené jezem až do Hodonína.

 

Ono je nakonec jedno, lužní les tady vypadá na moravském i slovenském břehu Moravy obdobně. Tam i tady je několik mrtvých ramen a trubky ropovodu Družba, které pokračují pod korytem Moravy.

ropovod Družba

ropovod Družba u Hodonína

Ano, právě tady, pod hladinou řeky Moravy, několik set metrů od okraje Hodonína, přichází na české území od roku 1965 ropovod Družba z někdejšího Sovětského svazu. Jeho potrubí je pak několik set metrů vedeno nad zemí, protože v mokřadech okolo řeky jej nebylo možné uložit pod zem. Dále na západ je ale ukryto pod zemí a jeho trasu prozrazují jen pravidelně umístěné žluté tyče nebo občas světlejší pásy půdy, viditelné jen z ptačí perspektivy - úsek ropovodu v lužních lesích u Hodonína je jediným místem v Česku, kde je potrubí ropovodu vedeno nad zemí. Pro zajímavost - v OpenStreet mapách si lze trasu Družby zobrazit. Včetně zdvojení a odboček je délka ropovodu na českém území 473 km a přepravní kapacita činí 9 mil. tun ropy ročně.

Morava nad hodonínským jezem Morava nad hodonínským jezem

Morava nad hodonínským jezem

Morava u Hodonína

Hodonín

Bylo to svým způsobem zajímavé, vidět Baťák bez lodí takto po sezóně, ale s loděmi a s voláním Ahóój to bývá veselejší. Provoz na Baťově kanálu začíná obvykle v dubnu a oficiální "Odemykání plavební sezóny" bývá vždy 1. května. K zimnímu spánku se vodní cesta ukládá "Zamykáním plavební sezóny" vždy 28. října.

 

V Hodoníně pro mne výlet tentokrát končí a pokračuju vlakem. Vychází to akorát, slunce zapadá 16:14, vlak má odjezd 16:23. Suma sumárum 91 km, z toho 24 km pěšky okruhem oblastí Čertoryje. Sice jsem původně počítala s tím, že těch naježděných kilometrů bude více a zbytečně šetřila elektrony, ale listopadové dny jsou krátké.

 

 



 

zpět na začátek

copyright Alena