Náměšťsko 10.12.2022

blátivé toulání Jinošovem a jeho okolím

 

Vlezlé počasí posledních dní trávím raději s knihou u topení než toulkami venku. 15 klasických pohodových detektivek z anglického venkova ze série Mitchelová a Markby od anglické spisovatelky Ann Granger mně vydrží hodně dlouho :-). Ale trocha pohybu rozhodně neuškodí... Před sychravým chladem je třeba se dobře obléci a nejdůležitější budou vodě a blátu odolné boty. Předpověď od neděle hlásí prudké ochlazení a bohatou nadílku sněhu, ale sobota ještě bude ve znamení bláta a pošmourna :-(

 

Jinošov je nevelká obec na východním okraji Českomoravské vrchoviny u silnice spojující Velkou Bíteš a Náměšť nad Oslavou. Auto nechávám na parkovišti pod kostelem - začnu procházkou v oboře a pokračovat budu studánkovým okruhem.

 

Na místě dnešního zámku Schönwald (nebo také Šénvald) a obory bývala stará bažantnice s rybníkem a přízemním stavením. V letech 1795–1798 nechali Haugwitzové přeměnit bažantnici v anglický park a budovu v ní na jednoduché šlechtické letní sídlo. V letech 1826–1829 byl zámeček přestavěn klasicistně podle plánů vídeňského c.k. architekta Josefa Kornhäusela, který byl autorem plánů rodinné krypty v Náměšti a pravděpodobně i všech ostatních uměleckých staveb na panství.

Průčelí směrem od silnice zdobí hraběcí znak Haugwitzů s beraní hlavou a latinským nápisem AMICITIAE ET MUSIS HENRICUS COMES AB HAUGWITZ MDCCCXXVII (Přátelství a múzám Jindřich hrabě z Haugwitz 1827).

Po konfiskaci majetku rodu Haugwitzů v roce 1945 připadl zámeček i s parkem na základě Benešovských dekretů státu. V letech 1945–1947 zámek využívali skauti, poté Svaz mládeže, byl tady internát hornických učňů i Dělnická přípravka. V letech 1953–1966 byl zámeček využíván jako domov důchodců a v této době přechází přilehlý lesopark pod správu státních lesů. Od roku 1966 byl do zámečku umístěn Ústav pro mentálně postižené. V únoru roku 2008 v zámku spadl strop do jednoho z pokojů, jeden z klientů byl těžce raněn a ostatní byli evakuováni. Klienti už se do zámku nevrátili - zámek je nyní v soukromém vlastnictví, je krásně zrekonstruován, ale veřejnosti je nepřístupný.

 

Anglický park obsahoval všechny ty typické prvky odpovídající tehdejším požadavkům, potřebám a zálibám šlechty - pavilóny, průhledy na zajímavá místa a vodní stavby. Hladinu rybníka oživovaly dvě labutě využívající ostrůvků k odpočinku, divoké kachny a potápky. Takový malý Lednicko-Valtický areál...

 

Apollónův chrám nejblíže zámku byl projektovaný jako hudební pavilón. Jeho přední otevřená strana má tvar triumfální brány nesené dvěma nárožními a čtyřmi dórskými sloupy. Nad římsou se zvedá vysoká atika se skupinou Apollónových kohoutů.

Škoda podmračeného dne, budu se sem muset někdy podívat za fotogeničtějšího počasí. Okruh dlouhý asi 2,5 km je příjemnou procházkou.

Na nejvyšším místě parku byl postaven kruhový pavilón s kopulí nesenou osmi sloupy jónského stylu zasvěcený bohu lesa Silvanovi. K němu se paprskovitě sbíhají cesty, z nichž se v minulosti nabízely pohledy na rozhlednu Babylon u Kramolína či Lusthaus v Kralické oboře.

A pohled z výšky:

Druhá stavba byla postavena nad cestou k Silvanovu chrámu s vyhlídkou přes rybník na zámeček. Altán půlkruhovitého tvaru s reliéfy loveckých motivů toulců a opeřených šípů byl zasvěcen římské bohyni lovu Dianě.

Obora Jinošov vznikla z iniciativy Jihomoravských státních lesů Brno, s. p., na území někdejšího anglického parku u zámečku Schönwald v roce 1983 jako chovná obůrka pro daňčí zvěř. Menší část lesoparku přiléhající k zámku byla oddělena plotem (cca 4 ha) a stala se součástí Ústavu sociální péče a v roce 2010 byla prodána jako součást zámku. Obora je přístupná celý rok denně od 9 do 17 hodin, do areálu vedou dvě branky, ale otevřený je pouze vchod z Jinošova. Nedávno byla dokončena rekonstrukce historické oborní zdi, pěšin a nově bylo vysázeno cca 4000 dřevin.

V okolí Jinošova se nachází několik rybníků a také studánek, po kterých vede místní naučná stezka značená dřevěnými ukazateli od studánky ke studánce - putování po jinošovských studánkách se koná každý rok v květnu, ale výlet kolem Jinošova si lze užít samozřejmě kdykoli.

 

V mapy.cz je tento kámen označen jako smírčí kříž, ale tento kámen je opracován pomocí současných nástrojů.

Dolíhalova studánka leží na okraji lesa Rakovce a využitelná je sotva pro zvěř.

Hraběcí dostala svůj název podle louky mezi lesy v trati Rakovce a patřící k bývalému panství rodu Hauqwitzů. Nad studánkou je ochranné pásmo vodního zdroje, ale z trubky voda momentálně ani nekape.

Cestou k Ouvarskému rybníku dostávají mé boty zabrat. Bude třeba se držet zpevněných cest a vyhýbat se všem zkratkám přes pole :-(

Karlova studánka byla obcí Hluboké obnovena v roce 2008.

Kalinovu studánku najdete nedaleko hájenky Křemelík. V ní sloužily lesu a přírodě tři generace rodiny Kalinových a o studánku pečují dodnes.

V roce 2004 se zde konal jarní koncert vážné hudby, který připravil jako hold svému rodnému kraji houslista olomoucké filharmonie a újezdský rodák pan Jan Duda.

V roce 2008 byla studánka vyhlášena nejhezčí studánkou Vysočiny v soutěži Zelené srdce. Pokud jste tohle místo tehdy znali, dnes byste ho rozhodně nepoznali. Po roce 2018 zdejší lesy zmizely zásluhou kůrovcové kalamity :-(

Smutný to pohled...

Panská je takto křtěná od pradávna. Hluboko v lese sloužila panstvu jako odpočinkové místo pro občerstvení při honech a jiných kratochvílích. Leží blízko křižovatky lesnich cest a památníčku hajného Kaliny, který zde 11.6.1914 tragicky zahynul rukou pytláka.

Studánková trasa pokračuje ke studánce U korbele, V olších, Holubí a V hrdle, ale já si cestu zkracuju přímo k rybníku Bělizna a poté zpátky k Jinošovu.

Kolem rybníka Bělizna je spousta chat a v létě tady bude asi hodně živo.

Kostel sv. Petra a Pavla v Jinošově pochází pravděpodobně ze 13. století, průchozí věž z konce 15. století.

Mezi významné osobnosti spjaté s Jinošovem patří básník Otokar Březina (1868 Počátky -1929 Jaroměřice nad Rokytnou). V roce 1887-88 na škole v Jinošově začínal učitelskou dráhu a v kostele hrával na varhany, tehdy ještě jako Václav Jebavý. Ve 20. letech minulého století bylo básnické dílo Otokara Březiny ceněné po celé Evropě, dosáhl takového věhlasu, že byl dvakrát navržen na Nobelovu cenu.

 

Za 1. světové války v Jinošově bydlel Jakub Deml (1878 Tasov - 1961 Třebíč), kněz, básník, spisovatel a nakladatel.

 

Dva náhrobky na místním hřbitově jsou dílem sochaře Františka Bílka, jedné z nejvýraznějších osobností českého secesního symbolismu a přítel Demlův i Březinův. Roku 1918 vytesal stélu s reliéfem Panny Marie, která byla umístěna na hrobě Demlova švagra Jana Kryštofa, zemřelého v roce 1916 po problémech s ledvinami, vzniklých následkem válečných útrap.

Druhý náhrobek, Bílkova stéla s reliéfem Krista, byl osazen o rok později na hrobě Matylky Demlové.

Mezi významné jinošovské osobnosti patří určitě i nadučitel Antonín Dvořák.

 

A taky tady mají takovou trochu zvláštní hospodu. Jmenuje se U Kryštofů a v nabídce mají jídla jako Grilované krevety s hummusem, sušenými rajčaty, květákem, kedlubnou a ředkví či Hovězí tatarák s koprovou majonézou, liškami a opečený chléb nebo Hovězí líčka Stroganov s portobello, bramborovým pyré a topinambury. Vlastní zkušenost nepřidám, měla jsem sebou rohlíky se salámem a čaj v termosce :-) Tak třeba někdy příště, až se mnou pojede i Vašek :-)

 

 



 

zpět na začátek

copyright Alena