Babí lom 7.1.2023

nad oblačným mořem

 

Je leden, ale počasí ranními mlhami připomíná listopad. Kdo si dneska aspoň trošku přivstal, mohl zažít naprosto úžasné výhledy z Babího lomu.

Ale pěkně popořádku. První dnešní fotky jsou z lesa hned u rybníčku v Lelekovicích.

Pohodička, pohoda. Kochám se hrou světel a stínů, dokud se kolem mne neprořítí stádo divočáků :-( Jak se rychle objevili, tak rychle zmizeli, spoušť a moje reflexy neměly šanci :-(

Což je vlastně dobře... Raději máznuté fleky divočáků než poslední snímek...

 

Na mýtince o kousek výš vypouštím "na výzvědy" dron. Směrem k Brnu proti slunci je to horší, ale jinak je to paráda.

Rozhlednu na skalnatém hřebeni u Lelekovic jsem tady už popisovala mnohokrát, ale opakování je matka moudrosti a našla jsem si to i latinsky - Repetitio est mater studiorum.

 

Již kolem roku 1882 zde byly zbudovány místní sekcí Rakouského turistického klubu dvě vyhlídkové stavby - na severním výběžku trámová dřevěná rozhledna (nesoucí jméno brněnského starosty Rohrera) a na jižním Ripkova vyhlídka, dřevěný pavilon nazvaný jménem předsedy klubu. Oba vyhlídkové objekty sloužily návštěvníkům až do začátku druhé světové války, během níž zanikly. V šedesátých letech 20.století se vznikl nápad vyhlídkovou stavbu na Babím Lomu obnovit. Novou rozhlednu vybudovali v roce 1961 lelekovičtí Sokolové podle návrhu brněnského architekta Mojmíra Korvase a slavnostní otevření se konalo 15.května 1961.

 

V létě 2021 obec Lelekovice rozhlednu uzavřela a započala s rekonstrukcí. Ta trvala rok a byla pojata opravdu do hloubky. Výměna se týkala povrchové dlažby, zvýšení zábradlí, sanací podhledů, výztuhy i kompletní oprava a nátěr omítky.

Rozhledna je přístupná nonstop a zdarma. A přestože má výšku pouze nějakých 15 metrů, nabízí daleký kruhový rozhled - kromě okolí Brna je to i velká část Českomoravské a Drahanské vrchoviny či k jihu Pavlovské vrchy a Ždánický les.

Od jihozápadu se rychle nasunuje oblačný pás :-( Moc barevné už fotografie dneska nebudou...

Pokračuju po hřebínku. V lednu to tady má správně klouzat zásluhou ledu a sněhu, ale při teplotě kolem 10°C bude klouzat jen bláto.

Červeně značená hřebenová cesta se proplétá mezi skalními bloky a občas nezbývá nic jiného než téměř po čtyřech zdolávat obrovské balvany z načervenalého devonského křemenného slepence. Skalnatý hřeben je 15-50 metrů vysoký a výška jednotlivých skal dosahuje až 20 metrů. Soutěsky, strmě vztyčené desky, zakrslé borovice se táhnou v délce 2 km od jihu k severu, kde je možno vyjít až na nejvyšší vrchol (562 m) s pomocí schůdků vytesaných ve skále.

Přímo po hřebínku se pokračovat nedá, takže se kousek vracím a vrchol podcházím ze západní strany. Kácelo se tady ve velkém, takže prostoru pro bezpečný vzlet dronu je tady dost a dost.

Cestou necestou se nakonec napojuju zpátky na hřeben a pokračuju až ke Spálené skále.

Balvany všech velikostí, popadané stromy a s výjimkou dvou míst v podstatě bez výhledů. Místy je pěšina celkem zřetelná, místy mizí... Podrobně celý hřebem včetně názvů pojmenovaných skal a sedýlek popisuje na svých stránkách Pavel.

Opouštím hřeben směrem k Vranovu, abych se napojila na cestu od Svinošic. Normálně bych se jí držela kolem Lelkovadla až do Lelekovic, ale dneska bude změna - chci se napojit na Poutní cestu sedmi radostí Panny Marie spojující Lelekovice a Vranov.

 

Řádně zryto :-)

Okolí Vranova bylo v minulých staletích součástí Vranovsko-křtinského areálu, podobnému tomu Lednicko-valtickému. Dodnes jsou v lesích patrné historické hraničníky z let 1739-1837. Míjím několik z nich, ale pokud vás to zajímá více - zkuste tento článek Brněnského deníku popř. mapu. Já si to nechám jako tip pro některé další toulky :-)

Pár fotografií z křížové cesty:

A ještě jedna studánka - Brčálka nebo také Za rybníčkem.

Suma sumárum 9 km.

 

Já zrovna ranní ptáče nejsem, ale jednoho takového fotografa znám. Hynek má nádherné ranní záběry nejen z Babího lomu, ale i z Klucaniny nad Tišnovem.