Žďárské vrchy na sněžnicích 4.-5.2.2023

skoro jako výprava za polární kruh

 

Z téměř jarního počasí zpátky do zimy. Využiju možnosti vyrazit na Vysočinu za sněhem. Počasí sice bude mít k dokonalosti hodně daleko, ale mohlo by být i hůř. Pršet rozhodně nebude a vlak Pernštejn odjíždí z Králova Pole v 8:28, což je tak akorát na pohodlné ranní vstávání. Nemá smysl vyrazit dříve - silný vítr, který řádil celou noc, by se měl uklidnit až během dopoledne.

 

Olešná na Moravě (žst) - Zubří - Kamenice (780 m) - Metodka (788 m) - Odranec - Sněžné, nocleh - Bohdalec (801 m) - Metodka (788 m) - Vojtěchov - Vojtěchovský kopec (690 m) - Rovné-Divišov (žst), celkem 31 km za dva dny

 

sobota

 

Olešná na Moravě je nenápadná zastávka ukrytá v polích mezi stromy. O poslední zastávku před Novým Městem na Moravě se dělí obce Zubří a Olešná a kromě plechové boudy tady nic není. Je pět minut po půl jedenácté, zpoždění se nakonec srovnalo na 45 minut. Vítr v noci lámal stromy a komplikoval provoz na silnicích i železničních tratích. Popadané stromy zneprůjezdnily trať mezi Nedvědicí a Rožnou, ale než jsme dojeli do Nedvědice se zpožděním získaným již v Brně, protože trať mezi Brnem-Královým Polem a Kuřimí fungovala kvůli překážce v kolejišti pouze po jedné koleji, trať již stihli zprovoznit a avizovaný přestup do autobusů se nekonal.

Do Zubří je to asi kilometr po silničce třetí třídy, která se zřejmě v zimě neudržuje.

Mrzne, fouká, ale bonusem je sluníčko a modrá obloha. Běžkařské stopy nejsou upravené, ale to mi nevadí - večer jsem sice dlouho váhala, zda se sbalit na běžky nebo na sněžnice, ale vyhrály sněžnice a především péřová bunda :-)

Po modré pokračuju k Zuberskému rybníku. V lese to bude příjemnější, nebude tam tak foukat.

Modrá spolu se žlutou vede po zpevněné silničce, kterou lesáci protáhli, ale od rozcestí Koníkovské polesí pokračuje žlutá po stopách posledního vlka po lesních cestách. Někdo tu včera prošel, projdu i já :-)

Pomníček s nápisem MH 1985 připomíná M. Hubáčka z Pohledce, který odešel do lesa v přesvědčení, že se blíží konec světa a oběsil se tu.

 

Sněžnice se v takovém prašanu docela boří a ty tři kilometry mi daly pořádně zabrat. Budu se raději držet prohrnutých cest. Nebyla to žádná idyla :-(

Na místě skonu posledního vlka Vysočiny byl v roce 1930 zbudován mramorový pomníček s nápisem: "Zde byl dne 2. ledna roku 1830 zastřelen revírníkem V. Marzikem ze Stříteže VLK, který vážil 88 funtů a jest na hradě Pernštejně vycpán."

 

Co říkají dobové zápisy? V lokalitě nazývané Český les byl 1. ledna 1830 postřelen karasínským adjunktem Thiermanem do levého předního běhu poslední legendární vlk Vysočiny. O den později zraněnou šelmu zastřelil revírník V. Marzik. Vlk vážil něco přes 49 kg a byl skutečně vycpán vystaven až do roku 1986 na hradě Pernštejně. Poté byl (z důvodu poškození – prý hlazením návštěvníků hradu) uložen do depozitáře.

 

Přírodní památka Vlčí kámen byla vyhlášena v roce 1990 a chrání zbytek starého lesního porostu jedlosmrkové bučiny s doupnými stromy, významné hnízdiště ptactva. Místo je oplocené, ale právě tam byl původně zastřelený poslední vlk a tam také původně stával vlčí kámen.

 

Pokračuju směrem k vrcholu Kamenice (780 m). Na otevřeném prostranství je vítr hodně nepříjemný, ale pohyb po pláních je jinak v pohodě.

Z kopce nad Roženeckými Pasekami, místní částí obce Věcov, je krásný rozhled do širokého okolí. Během svačiny se výhled několikrát změnil :-)

Kromě turistického posezení se kousíček pod vrcholem nachází pomníček. Je věnován Broučkům, hrdinům knížky jimramovského rodáka, duchovního a spisovatele Jana Karafiáta (1846-1929).

Je pokrytý ledem, takže pro dokreslení jedna starší fotografie z ledna 2017:

Zase bude chumelenice. Nejvyšší čas pokračovat a pohybem se zahřát.

Přes Koníkov je to kousek po silničce, ale poté mne opět vede žlutá po loukách a pastvinách.

Jsem v nadmořské výšce 788 m a že Metodka patří k mým srdcovkám, jsem se už na těchto stránkách zmínila. Ani dneska nejsem zklamaná - výhledy za tu námahu stály, na sever a severovýchod se táhne pásmo lesnatých kopců nad řekou Svratkou a rozeznat lze i Lucký vrch.

Od roku 1975 tu stojí pomník padlých partyzánů - kousek odtud zahynula 8.2.1945 při přestřelce ruská partyzánka, zdravotnice tehdy dvacetiletá Rufa Krasavina a za spolupráci s partyzány byli zatčeni dva koníkovští občané - František Laštovička (týž den popraven v Kounicových kolejích v Brně) a František Olejník (později popraven v Mauthausenu).

Je to tady dneska přímo otevřené větru, takže se dlouho nezdržuju a pokračuju směrem na Odranec.

Starobylý obrázek na stromě vypráví o "zázraku v Odranci", který se odehrál dne 11.6.1619. Tehdy lidé v Odranci pozorovali děsivý výjev, kdy na jejich ves padaly z nebe tři ohnivé předměty - ve skutečnosti kusy meteoritu. Ty byly poté vykopány a předány majiteli novoměstského panství Vilému Dubskému z Třebomyslic. Později však byly všechny ztraceny - ještě na konci 18. století považovala většina badatelů zprávy o kamenech padajících z nebe za výmysly.

Původně jsem počítala s tím, že odsud budu pokračovat po silničce směrem na Kuklík a poté po silnici směrem na Sněžné, ale nakonec jsem to vzala po pastvinách směrem nad Vříšť s pěknými výhledy. Vítr se utišil a nízké slunce dodává krajině krásné barvy.

Tohle už je Sněžné. Seběhnu dolů a jsem tam. Slunce zrovna zapadá, stihnu to tak akorát.

Ubytování mám zaplacené přes booking.com v Hotelu Sněžné. Nebylo to zrovna nejlevnější, platila jsem 1437 Kč včetně snídaně, ale ubytování pro jednoho málokdy vychází levně :-(

 

 

neděle

 

Na pokoji bylo teploučko, v noci bylo ticho, snídaně formou švédského stolu bohatá a personál příjemný a ochotný. I termosku mi naplnili horkou vodou a jídlo na neděli nebyl problém dokoupit v obchůdku kousek za kostelem na křižovatce. Při zpáteční cestě k vlaku opět moc civilizace cestou nepotkám :-) Maximálně turistický přístřešek, restauraci žádnou.

 

Včera to vyšlo na nějakých 15 km, dneska to bude obdobně. Mým cílem bude vlaková zastávka Rovné-Divišov. Vlak s odjezdem 15:12 zřejmě nestihnu, nemá smysl se honit, protože bude krásný zimní den, ale s odjezdem v 17:12 bych neměla mít problém.

Je 11 stupňů pod nulou, ale za Fryšávkou se při stoupání do kopce určitě zahřeju.

Bohdalec je nejvyšším místem dnešní trasy a také celého výletu. Z lavičky se lze pokochat výhledem na jih. Trigonometrický bod s nivelací 790,6 m leží pod skalním útvarem a vrchol skalky přeměřili v roce 2016 - naměřená hodnota 801,1 m zařadila Bohdalec mezi osmistovky Žďárských vrchů (spolu s Bohdalcem, který zatím není zaznačen v mapách, je vrcholů přesahujících 800 m ve Žďárských vrších 17).

 

Pokračuju přes Metodku a bez větru je to dneska mnohem příjemnější.

Lesem mezi Lískem, Vojtěchovem, Zubřím a Koníkovem tentokráte procházím po prohrnuté lesní silničce.

Dneska by to šlo i na běžkách. Strojově upravené stopy tady sice nejsou, ale běžkaři už si nějaké stopy prošlapali.

Ale autem by to rozhodně tudy nešlo - silnice směrem na Zubří se v zimě neudržuje.

 

Ještě mne čeká jedno stoupání - Vojtěchovský kopec (690 m).

Pode mnou se už kroutí železnice. Spěchat nemusím, k zastávce jsou to cca 2 kilometry z kopce a do odjezdu vlaku zbývá více než hodina.