Ochoz u Brna 4.3.2023

království sněženek

 

Zalesněný kopec Skalka (478 m) se zvedá severovýchodně nad obcí Ochoz u Brna. Vrcholová část krasové plošiny porostlá dubohabřinou je plochá - skalnaté výchozy se střídají s řadou mělkých prohlubní. A právě tady, na celkem rozlehlé ploše, se brzy zjara daří sněženkám.

K základní orientaci poslouží modrá turistická značka, ať už vyrážíte z Ochozu nebo z parkoviště v Březinském údolí nedaleko jeskyně Malý Lesík, jak jsem si cestu naplánovala já.

Po modré značce se musím dostat co nejblíže k vrcholu a poté kontrolovat směr k trigonometrickému bodu.

Nádhera...

Občas se objevuje nesměle i barva fialová - jaterník podléška.

Sněženek je známo asi 14-17 druhů, ale u nás roste pouze sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Přirozeně se vyskytuje hlavně v listnatých lesích a zvláště hojně v lužních lesích. Ale do lužního lesa má tahle krasová plošina hodně daleko...

Využívám toho, že jsem autem mnohem mobilnější než při toulkách na kole či pěšky, a krátce se ještě zastavuji ve Křtinách. Barokní poutní kostel Jména Panny Marie je spolu s přilehlou kaplí svaté Anny a bývalým proboštstvím dominantou obce.

Historie Křtin je nerozlučně spjata s řádem premonstrátů. Nahrazení středověkého areálu monumentální barokní novostavbou zadal opat zábrdovického kláštera v roce 1718 Janu Blažeji Santinimu (1677–1723) a projekt začal vybudováním kaple sv. Anny. Stavbu chrámu započali roku 1728, tedy pět let po smrti Santiniho a hotovo bylo v roce 1750 - do chrámu byla přenesena socha Panny Marie. V následujících dvou desetiletích byl kostel nákladně zdoben - na vnitřní úpravě se podíleli tehdejší přední moravští umělci, zejména Jan Jiří Etgens a Ondřej Schweigl. Kompletně dokončen a slavnostně vysvěcen byl rozsáhlý poutní komplex 21. dubna 1771.

Křtiny jsou známé především mariánskými poutěmi ke kamenné gotické skulptuře Madony, která vznikla pravděpodobně ve 20. letech 14. stol. a dnes je umístěná na hlavním oltáři. Křtinám ji zřejmě věnoval Jindřich z Lipé, faktický vládce země v době panování mladičkého krále Jana Lucemburského. Nicméně hromadné poutě do Křtin jsou doloženy až v 17. a 18. století, kdy zdejší poutě patřily k nejnavštěvovanějším.

Poutní areál sestává z centrálního kostela Jména Panny Marie na půdorysu řeckého kříže, orientovaného na sever, na východní straně na něj navazuje ambitové nádvoří s věžovou kaplí sv. Anny, která měla mít protějšek v nikdy nepostavené západní kapli sv. Josefa rovněž s ambitem, severně od kostela se nachází proboštství, které bylo oproti původnímu projektu provedeno jen zčásti.

 

Zdi ambitu i kaple jsou ozdobeny množstvím obrazů malířů-amatérů, ze kterých na první pohled vyzařuje upřímná zbožnost a úcta k Panně Marii Křtinské.

Zvonkohra se skládá z 27 zvonů a patří k největším ve střední Evropě. Nejmenší zvon váží 9 kilogramů, největší 364 kilogramů.

Pod kostelem se nachází krypta s kostnicí. Objevena byla až v roce 1991 a největší pozoruhodností této kostnice je nález 12 lidských lebek, které jsou označeny černou kresbou ve tvaru vavřínového věnce a symbolu v podobě písmene T na čele. Bezpochyby byly tímto neobvyklým způsobem označeny tělesné ostatky něčím významných lidí. Zatímco kostel s přilehlým ambitem je přístupný denně, kostnice pouze o hlavních poutích a dušičkách.

 

zpět na začátek

copyright Alena