z Brna na jihovýchod 21.-23.4.2023

první letošní cyklovandr rozkvetlou jižní Moravou

 

Tento víkend má být teplý a slunečný, což se jinak o letošním dubnu rozhodně nedá tvrdit. Nejraději bych vyrazila na první letošní víkendový vandr pěšky, ale hladiny řek jsou po deštích stále ještě vysoko, což znamená, že údolí Oslavy, Bobrůvky či Bílého potoka vůbec nepřipadá v úvahu. Ale putování na kole má zas spoustu jiných výhod. Nosič toho uveze více, než unesou má záda, takže mohu jednoduše přibalit i něco teplejšího na noc, dron i makroobjektiv, aniž bych musela přemýšlet nad každým gramem navíc. Nezanedbatelný je i fakt, že jídlo i vodu lze na kole jednoduše průběžně doplňovat - vietnamské večerky fungují v každé větší vesnici. A moje e-kolo s novou baterií by teď mělo zvládnout cca 200 km na jedno nabití. Nemluvě o tom, že dokáže v případě potřeby dobít i mobil, powerbanku či baterie dronu.

 

den první, pátek

Brno - Blučina - Křepice - Horní Bojanovice - Němčičky, cca 55 km

 

Až k Rajhradicím mne provází plné koryto Svratky. Je pátek odpoledne, dneska to po cyklostezce k Olympii jede parádně, protože nával bruslařů, kočárkářů a větších i malých cyklistů tu bude až o víkendu.

V Blučině chvilku váhám, jestli si mohu dovolit opustit asfalt, kde mne míjí jedno auto za druhým a pokračovat po polní cestě. Vystoupat směrem na Výhon se mi zrovna moc nechce. Kdyby bylo dost času, rozhodně bych to vzala přes Akátovou věž, ale dneska mne čas trošičku omezuje. Ale podle mapy vede polní cesta pěkně po rovině kolem dálnice - vzdálenostně to vyjde nastejno jako po silnici, hluku aut se sice nezbavím, ale jinak bude od aut klid.

Mým prvním cílem jsou totiž Křepice, přesněji řečeno železobetonové monstrum v lese nad Křepicemi - nedokončený památník bratislavsko-brněnské operace v roce 1945, pozorovatelna maršála Malinovského. Právě odsud velitel druhého ukrajinského frontu, maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij vydal 23. dubna 1945 rozkaz Rudé armádě ke zteči Brna.

Jeho výstavba započala v polovině 80. let, po sametové revoluci však práce ustaly. Dlouho to vypadalo, že torzo půjde k zemi, ale nakonec to dopadlo tak, že se po odstřelení hlavní budovy kulovitá ocelová konstrukce vyhlídkové věže doplnila o schodiště a zábradlí. Areál se dočkal slavnostního otevření před týdnem - v sobotu 15. dubna.

Dalekým výhledům počasí moc nepřeje, ale jinak je příjemně.

Tahle oblast patří k mým cyklisticky nejoblíbenějším. Do Němčiček mám před sebou 12 km střídavě po asfaltu a šotolině přes Liščí vrch (374 m), Žerotínský vrch (382 m) a Holý vrch (401 m). Nejvyšším kopcem je Přední kout (410 m), ale ten zpevněné silničky míjí.

Kapliček je kolem Němčiček povícero a všechny nádherné. Tahle stojí poblíž silnice na Velké Pavlovice s věnováním od manželů Jerglových od roku 1923

Další, s jedinečným výhledem do dalekého okolí, stojí jihovýchodně od obce ve vrcholové části vyvýšeniny Nové hory (306 m).

Zvládla jsem to časově akorát. Místo k noclehu mám zarezervováno u Němčiček přes Bezkempu - tahle nabídka se jmenovala Romantická samota v meruňkovém sadu. Protože je určena pouze pro stanaře a jen pro jednoho, bude to opravdu romantika se vším všudy.

Nádhera i z ptačí perspektivy:

Společnost mi dělaly hvězdy a nepřehlédnutelná Venuše v souhvězdí Býka.

Dřevo sice prskalo, takže mám v podložce pár čerstvě propálených děr, ale špekáček s goudou neměl chybu :-)

 

den druhý, sobota

Němčičky - Kobylí - Kobylská skála - Terezín - Šakvice - Hovorany - Jarohněvický rybník u Dubňan - Mutěnice - Lužice, cca 62 km

 

Romantika to byla i ráno. A pro ty všímavější - není to stan MSR Hubba HP, ale první testování stanu od české firmy Jurek a jmenuje se ULLI. Zatím s rozporuplnými pocity...

Skvělá byla káva ze samoobslužné stodoly v areálu Ovčích teras. Ráno jsem si vystačila s vodou, protože jsem si nepřibalila vařič ani nádobí, když se budu celou dobu pohybovat v civilizaci.

 

Asfaltka přes Ochozy je obdobně parádní, jako ta pod Žerotínským vrchem a bukové lesy koncem dubna, to je prostě přehlídka všech odstínů zelené.

K PR Zázmoníky je to kousek zajížďka, ale stojí to za to. Je to lokalita hlaváčků a kolem božích muk roste i kosatec nízký. Jen jsem si vlastní blbostí přivodila pořádnou dávku stresu :-( Do pravidelné kontroly "mobil, peněženka, klíče" je nutno přidat "jedny brýle, druhé brýle", protože zřejmě jsem ty čtecí po posledním dronovém vzletu odložila na nosič namísto do kabelky na řídítkách a bůhvíkde tím pádem skončily... Bez čtecích brýlí se mi dron ovládá přes displej mobilu fakt blbě :-(

Naštěstí mají v Kobylí naprosto parádně zásobený vietnamský supermarket - krájeli salám podle přání a i dioptrické čtecí brýle tam měli :-)

 

Rozhlednu nad Kobylím vynechávám podobně, jako jsem vynechala rozhlednu na Kraví hoře a svištím si to pěkně po rovince po krásné cyklostezce k mokřadům na Kobylském potoce směrem na Terezín. Ale žáby tam tedy mají strašně bojácné... Slyšet je bylo, ale téměř zázrak, že se mi podařilo vyfotit aspoň jednu...

Kobylská skála (264 m), zčásti zarostlý skalnatý hřbet nad plochou údolní nivou říčky Trkmanky, nabízí výhledy směrem k Čejči. Hlavní skalní útvar nevznikl přirozenou cestou, jde o pozůstatek bývalého lomu. Na kopci se volně pasou kozy a můžete tu vyzkoušet 3D parkur - střelbu lukem na modely zvířat v životní velikosti zasazené do jejich přirozeného prostředí.

Krásně se tu sedí a kouká, ale je třeba kousek zase popojet. Už jste slyšeli pojem Moravské Toskánsko? Tak se jmenuje silně zvlněná krajina jihozápadně od Kyjova - v okolí Šardic, Svatobořic-Mistřína, Stavěšic, Strážovic, Karlína a Žeravic. Fotografové o tomto místě dobře vědí, snímky lánů polí, barevných ploch, které se dotýkají nebe, lákají lovce snímků z celého Česka i zahraničí. Zkuste si to zadat do vyhledávače a můžete se kochat. Pro tu správnou nádheru zde musíte být na správném místě a v ten správný čas. Těsně po svítání či před západem slunce, když stíny vytváří z kopců plastickou krajinu, když na jaře kvetou ovocné stromy či lány hýří barvami nebo naopak na podzim, když kopečky vystupují z mlžného oparu. Dneska by to šlo...

Jenže zásluhou sociálních sítí se sem sjíždějí davy :-( Kolik fotografů vidíte na následujícím snímku?? Když započítám i sebe, tak čtyři...

A bylo by jich tam třeba i 10, kdybych udělala panoramatický snímek. U soudku stála spousta aut, podle značek rozhodně ne místních... Možná se někomu z nich podařil nádherný snímek, já to po pár cvaknutích otráveně zabalila - i proto, abych nevlezla někomu do dlouho připravovaného záběru. Stejně se tady nemůžu zdržet až do zlaté hodinky, protože nocovat budu až v Lužicích u Hodonína a to je ještě pěkných pár kilometrů. Bezkempu u Kostelce nad Kyjovem, se kterým jsem původně předběžně počítala, už totiž v nabídce chybí :-(

Pokračuju přes Šardice do Hovoran a poté úbočím Dubňanské hory - s krátkou odbočkou k památníku Moravské Rovnosti.

Zajížďka k památníku nebyl zrovna dobrý nápad. Cesta se změnila v pěšinu, namísto vrstevnice mne svedla prudce před dolík a skončila mezi popadanými stromy. Kdybych byla tušila, že se jedná o pomník odbojové skupině Moravská rovnost a jak to tady vypadá, tak sem to kolo převážně po svých netáhnu...

Ale jestli si chcete o tomto místě něco nastudovat, můžete zkusit vets.cz.

 

Nedržím se žluté turistické značky, ale asfaltu, takže k Jarohněvickému rybníku to mám něco přes tři kilometry.

Jarohněvický rybník (104 ha) je největším rybníkem na říčce Kyjovce. V druhé polovině 19. století byl vypuštěn a obnoven byl až v 50. letech 20. století. Dnes slouží jako protipovodňová ochrana a na chov ryb.

 

Pokračuju kousek po Mutěnce do Mutěnic - po cyklostezce, která byla otevřena 12. května 2012 po bývalé železnici z Kyjova do Mutěnic. Měří 13 km a na trati bývaly dvě zastávky - Svatobořice-Mistřín a Dubňany.

Původní dráha spojující Kyjov a Mutěnice zahájila provoz 2. 6. 1900 a v dobách největší slávy na ní bylo zapojeno hned několik vleček, především do dolů v okolí Dubňan. S ukončením přepravy lignitu v polovině 90. let se značně změnil charakter provozu. Poslední pravidelný nákladní vlak v relaci Kyjov - Hodonín vyjel v prosinci 2002 a o dva roky později byla ukončena i osobní doprava. Vůbec poslední zvláštní vyhlídkový vlak tudy projel 20. 9. 2008. Od 30. 4. 2009 byla regionální dráha od km 1,328 (za Mutěnickou spojkou) do km 14,511 (odbočka na vlečku Šroubárny Kyjov) oficiálně zrušena.

 

Slovácko bývá spojováno spíše s teplem a vínem, než s vodou a rybami. Historie rybářství na Hodonínsku začíná po skončení husitské revolty a uherských vpádů po ní, kolem roku 1473. Vratislav z Pernštejna zde začal zakládat soustavu velkých rybníků. Nebyly hluboké a zakládány byly výhradně pro chov ryb. V době největšího rozkvětu jejich celková výměra tehdy dosahovala téměř 2000 ha.

 

Úpadek zdejšího rybníkářství začal v dobách třicetileté války, rybníky byly zrušeny a přeměněny na louky a pole. Mezi zásadní hybné síly, které vedly k zániku většiny rybničních soustav v povodí Kyjovky v druhé polovině 19. století, patřil rozvoj cukrovarnictví v regionu a rozvoj těžby lignitu. Zároveň se přidala potřeba pěstování technických zemědělských plodin pro průmysl. Novodobá historie zdejšího rybnikaření začíná po roce 1945, kdy dochází k postupné obnově a budování nových rybníků zejména pro chov ryb a drůbeže.

 

Ty u Mutěnic se jmenují Zbrodské nebo taky Mutěnické a je tady 11 chovných rybníků využívaných k intenzívnímu odchovu ryb. Lokalita je také velmi oblíbená pro všechny nadšené pozorovatele ptáků.

Za silnicí spojující Hodonín a Mutěnice je na Kyjovce další rybniční soustava - Soustava Písečného rybníka neboli Hodonínské rybníky, které tvoří téměř souvislou vodní plochu od silnice Hodonín - Lužice až po areál odkaliště u samoty Zbrod. Jejich současná rozloha je něco přes 150 ha a umělými hrázemi a řekou Kyjovkou jsou rozděleny na celkem osm velkých vodních ploch a několik menších okrajových tůní zarůstajících rákosinami. Využívány jsou k chovu ryb, hlavně kaprů, na některých jsou chovány i kachny a husy.

Nocování jsem si zajistila přes Bezkempu v Lužicích u Hodonína - opět v ovocném sadu, ale tentokráte jen kousek od vesnice a s elektrickou zásuvkou. Nebudu se v noci bát a navíc doplním elektrony :-)

 

den třetí, neděle

Lužice - Prušánky - Velké Bílovice - Velké Pavlovice - Hustopeče - Uherčice - Židlochovice - Brno, cca 95 km

 

Místní vietnamská večerka ohledně něčeho k snídani zrovna dobře zásobená nebyla, ale na nedaleké ENAPO si stěžovat nemohu. Není nad snídani v trávě v ranním slunci :-) Meruňkové kapsy zrovna měli ve slevě.

Tak zase budu chvilku šlapat.

Mým dnešním prvním větším cílem je vrchol Hradištěk a Zimarky, přírodní památka chránící stepní společenstva a teplomilnou květenu severně od Velkých Bílovic.

Kdysi tu stával hrádek a výborný výhled na rozhraní Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu, což vede k domněnkám, že zde měla římská desátá legie ležící u Mušova umístěn svůj strážní oddíl. Kaple svatého Cyrila a Metoděje ve tvaru románské rotundy zde stojí až od jara 2002. Zdobí ji řezby od Jana Chovana ze Slovenska a malby na stropě, představující čtyři roční období v práci vinaře, jsou dílem Bohumila Bortlíka ze Starého Podvorova.

Ale tohle místo je pro mne velkým zklamáním. Cestou narazíte na bufet a autem se může až ke kapličce :-( Pokud příště, tak ve všední den nebo brzy ráno, určitě ne v neděli dopoledne...

 

A ano, dvě postavy jsem vyretušovala :-( Normálně to tady vypadá spíše takto, jsem měla asi minutu štěstí, že stačilo odmazat jen dva kousky vůči obloze :-(

Ale tak už to bývá. Velké Bílovice, to je sklípek vedle sklípku a kaple se objevila v několika romantických záběrech ve filmu Bobule. Raději jsem kousek poodjela a byl tam boží klid.

Přes Velké Bílovice pokračuju k vyhlídce U obrázku v katastru obce Starovičky.

A nemůžu přece vynechat tank - tak tady je, vyfoceno skrz plot kolem dálnice.

Tank T34 na betonovém podstavci připomíná tankovou bitvu, která v těchto místech proběhla na konci druhé světové války. Dopoledne 16. dubna 1945 se na návrší severně od obce Starovičky střetly německé a sovětské tanky. Němci byli po této bitvě donuceni ustoupit k Hustopečím. Památník cti družby a slávy, jak se původně památník jmenoval, byl zbudován v akci Z v letech 1974 a 1975. Odhalený byl 20. dubna 1975 samotným přímým účastníkem bitvy u Staroviček, hrdinou SSSR Ivanem Stěpanovičem Mirenkovem (1924-2010). Ale tank je již československé poválečné výroby, přijel z Martina po železnici. Pokud se chcete seznámit s fakty o bitvě, můžete zkusit stránky kvhstarovicky.cz. Ale nejnovější informace jsou z roku 2018...

 

Kaple svatého Rocha je novorománská kaple z roku 1901, stojící na kopci zvaném Křížový vrch (Kreuzberg), na jižním okraji města Hustopeče.

Pokračuju přes vyhlídkové místo Žebrák (293 m). Obloha zešedla, výhledy si moc neužiju, ale cyklotrasa je to parádní. Zastavuju se až za Uherčicemi u asi jediné stále fungující bažantnice v téhle oblasti.

Musím přiznat, že jsem docela zvědavá, jak to momentálně vypadá v lokalitě "modrých" žab, protože jsem se tam letos nedostala, a jsem spíše nepříjemně překvapena. Tohle skokanům ostronosým vyhovuje?!

Google si myslí, že je to kuňka obecná nebo také kuňka ohnivá... Já nevím...

A tohle skokan zelený??

Druhá tůň vypadá přece jen o něco líp.

Ještě mám před sebou 35 km. Obloha je potažena bílou, sluníčko už zcela zmizelo. Ale zastávku u zmrzlinového stánku v Rajhradicích určitě nevynechám :-)

 

 



 

zpět na začátek

copyright Alena