Beskydy 19.-23.5.2023

pěší putování z Třince přes Velkou Čantoryji, Velký Stožek, Velký a Malý Polom, Bumbálku a Vysokou do Velkých Karlovic

 

den třetí

Jablunkovský průsmyk - Velký Polom - Malý Polom - Bílý kříž - Bílá/Konečná, cca 26 km

 

Ranní pohled ze stanu odmazává nepříjemný zážitek ze včerejšího večera - na pozemku v Jablunkovském průsmyku, na kterém jsem měla přes Bezkempu domluvený nocleh bylo tak živo, že jsem se raději zašila na louce o takový kus dál, aby mne hudba z repráků nerušila. Každopádně je to ale poprvé, co mne ubytování přes Bezkempu zklamalo :-(

A takhle to vypadalo na stejném místě přesně za hodinu :-)

Po neznačené pěšině stoupám zkratkou na Skalku - až v polovině kopce se napojím na červeně značenou turistickou cestu z Mostů u Jablunkova.

Konec 19. a první třetina 20. století byly v Beskydech ve znamení rozvoje turistických spolků a tím, co je nejvíce vidět – výstavbou turistických chat. Oblast Beskyd byla zvláštní tím, že na výstavbě chat se podílely spolky českých, polských, německých i židovských turistů a za blízkou slovenskou hranicí i slovenských. Vznikalo z toho soupeření, které kromě nepříjemností přineslo i výsledek ve větším počtu chat – zejména ve slezské části Beskyd. Rozhodně zde nemusím řešit problém s jídlem a pitím :-)

Rozhledna Tetřev (944 m) stojí kousek nad chatou na vrcholku s názvem Čerchlaný Beskyd. Stavba byla vystavěna jako vodojem v roce 1924, na přelomu století řádně zchátrala - byla využívána k ustájení domácího zvířectva, ale v roce 2011 prošla kompletní rekonstrukcí a znovu slouží. Celková výška rozhledny je 10 metrů a vyhlídková plošina je v pouhých 7 metrech.

Poslední v řadě chat je Kamenná chata. Kdysi tu stával proslulý hotel Tetřev, ale ten roku 1960 vyhořel a ten znovu postavený kvůli restitučním sporům po roce 1989 zchátral natolik, že byl zbourán. Dneska tu funguje bufet přes okénko - ideální čas na svačinu, ale škoda, že z polystyrénové misky a lžíci jsem taky dostala z umělé hmoty :-(

Hřeben Velkého a Malého Polomu je zřejmě nejrozsáhlejším v Beskydech. Odděluje Českou a Slovenskou republiku - nejvyšším vrcholem s nadmořskou výškou 1067 m je Velký Polom. Severní a západní úbočí vrcholku je chráněno jako přírodní rezervace a chráněna je i jižní, slovenská část. Severním směrem od rezervace Velký Polom se nachází oblast národní přírodní rezervace Mionší, která byla v roce 2005 zpřístupněna veřejnosti.

Milé setkání jsem tentokrát zažila přímo na vrcholu Velkého Polomu s Šárkou, všímavou čtenářkou Toulek, která mne poznala a podle záznamů ve Vrcholovce toho nachodí taky spoustu. Psí parťáci Rocky a Colt se sice na selfíčko nevešli, ale pro mne to bylo "poprvé", co mne někdo požádal o fotku :-)

Za Velkým Polomem následuje celkem nepříjemný sestup do sedla pod Muřinkových vrchem. Kaplička s pramenem vody bývá využívána pro bivak a ani noc ze včerejška na dnešek nebyla výjimkou - stany ještě nestihli zabalit. I já tu před třemi lety spala, ale tehdy jsem tu byla úplně sama. Trošku strašidelná noc vedle kapličky se zapálenou svíčkou...

Kaplička pod Muřinkovým vrchem se správně jmenuje Kaplnka Panny Márie Ustavičnej pomoci a byla postavená v roce 1932 na podnět manželů Nárožných v místě původní malé dřevěné kapličky. Poslední mše s účastí kněze a veřejnosti se zde konala na začátku 50. let a tradice byla oživena po roce 1990. V současnosti se zde koná pouť a střetnutí rodáků z osady Olešná-Klin na svátek sv. Petra a Pavla, což je na Slovensku i u nás 29. června.

 

Červená značka směrem na Bílý kříž spoustu vrcholů obchází po vrstevnici, což je pohodlné, ale trochu fádní. Burkův vrch (1032 m) takto podcházím, ale pak už se držím pěšiny mezi hraničními kameny přes Čuboňov (1014 m) a Malý Polom (1061 m) a občas si užívám parádní výhledy, které bych z červené neměla.

Jen ty mraky by nemusely narůstat do bouřkové velikosti :-(

Těšila jsem se na něco dobrého v chatě Sulov, ale funguje tu jen bufet s nabídkou smažených jídel. A protože je neděle odpoledne, moc toho už ve skutečnosti nemají. Ani tatarku, takže si objednávám hranolky se smažákem a kečupem :-( Aspoň že má tenhle bufet střechu - než jsem se dočkala, přihnala se bouřka a začaly padat kroupy.

Jak to rychle začalo, tak to rychle skončilo. Ale jak se tak rozhlížím po okolí a nahlížím do radarové mapy, není to konec...

Původně jsem měla v plánu přenocovat na Bobku, další bouřka mne zahnala nejprve do kapličky a poté do jakéhosi přístřešku na Konečné u autobusové točny. Po náhledu do radarové mapy jsem si nakonec nad Konečnou raději postavila stan a dobře jsem udělala. Ten největší lijavec jsem si "užila" ve spacáku :-)

 

den čtvrtý

Bílá/Konečná - Bobek - Bumbálka - Třeštík - Benešky, cca 21 km

 

Ranní pohled ze stanu opět odmazává nepříjemný zážitek ze včerejšího večera. Opět to vypadá na nádherný den. Puchýře mám ošetřené, můžu vyrazit a nesmím to přehánět, těch 32 km přes Čantoryji s převýšením 1200 metrů byla chyba :-(

A takhle to vypadalo z protějšího kopce s Lysou horou v pozadí:

Jarní zeleň nemá chybu a já pokračuju na Bobek (871 m) s kruhovým výhledem.

Je čas na malou pauzu a vysušení věcí na sluníčku.

A pak nezbývá než šlapat zase do kopce, nejvyšším místem této časti hřebene je Lukavice (898 m).

Stejným směrem šlape jeden singl turista natěžko, potkali jsme se včera už kousek za Bílým Křížem a dle jeho popisu si včerejší bouřku řádně užil totálně promočený. Ale v protisměru dneska nikde nikdo, je znát, že je pondělí.

V Masarykově chatě jsem se posílila řízkem a kofolou. Předpověď zítřejšího počasí není příznivá. Plán ohledně Javorníků do Lidečka či Vsetínských vrchů až k Rožnovu raději ruším. Bude lepší sejít do civilizace než pokračovat. Z Benešek se dá sejít na obě strany hřebene - na autobus do Horní Bečvy či k vlaku do Velkých Karlovic, rozmyslím se až zítra ráno.

Pokračovat by se ještě pár kilometrů dalo, ale tahle část hřebene je nejkrásnější a z pramene zvaného Benešky není problém doplnit vodu. Varování rozšířili, pokračovat rozhodně nebudu a zítra sejdu do Velkých Karlovic.

 

den pátý

Benešky - rozhledna Miloňov - Miloňov - Velké Karlovice žst, cca 8 km

 

U osady "Pod Polanou" stojí dřevěná zvonička. Byla vystavěna roku 1928 Michalem Jurečkou a Pavlem Tomkem v typickém valašském stylu. Visel v ní pětadvacetikilový zvon odkoupený od velkokarlovického kostela, ale za druhé světové války byl roku 1940 Němci zabaven a použit pro válečné účely. Nový zvon do kapličky přibyl až v roce 1962 a byl sem převezen z kaple stojící na rozcestí Podťaté. Miloňovská kaplička je zasvěcena sv.Cyrilu a Metodějovi. Stejně jako v ostatních zvonicích na Velkokarlovicku, i zdejší zvon ohlašoval různé církevní svátky či svatby i úmrtí pasekářů. Vyzváněl ale také na požární poplach, když někde v okolí hořelo, povinnost, kterou na podobných sakrálních stavbách zavedla Marie Terezie od roku 1751, kdy vydala tzv. Ohňový patent.

Ale místní zřejmě nejsou zrovna nadšeni z davů turistů a zejména cyklistů mířících po značených stezkách kolem rozhledny na Miloňové.

Rozhlednu Miloňová na vrcholu stejnojmenného kopce v nadmořské výšce 846 m postavily Lesy ČR. Vyhlídková plošina je ve výšce 20 metrů a stromy od té doby docela poporostly :-(

Jedna z místních značených stezek mne dovede přes Miloňov do Velkých Karlovic kolem jelení a dančí obory.

Namísto vlaku jezdí momentálně autobus. Tři dopravci, tři jízdenky - Arriva z Velkých Karlovic na Vsetín, ČD ze Vsetína do Hranic a Regiojet z Hranic do Brna. Sice už nějaký rok funguje systém jednotné jízdenky na všechny vlakové spoje v Česku s názvem Jedna jízdenka / one ticket, který umožňuje se vyhnout složitějšímu dohledávání spojení a nákupu jízdenek v případě, že chcete využít pro svou cestu spoje více dopravců, ale každé pohodlí něco stojí a za nákup jednotné jízdenky si oproti běžnému jízdnému připlatíte.

 

Suma sumárum 99 km. V noci sice docela chladno, budu si muset pořídit teplejší spacák, ale ta jarní zeleň a mlhy v údolích jsou úplně jiný level. Miluju jaro a modré nebe a zelené stromy a pampelišky v trávě. Každý holt odpočívá jinak. Ať žijou hory!