z Brna na jihozápad 7.-8.5.2023

druhý letošní cyklovandr - rozkvetlou Vysočinou

 

Podruhé využívám toho, že putování na kole má taky své výhody. Nosič toho uveze více, než unesou má záda, takže mohu jednoduše přibalit i něco teplejšího na noc, dron i makroobjektiv, aniž bych musela přemýšlet nad každým gramem navíc. A protože už mám vyzkoušeno, že moje e-kolo s novou baterií zvládne cca 200 km na jedno nabití, nemusím tentokráte nutně spát poblíž elektrické zásuvky. Výlet bude jen dvoudenní a tentokráte ale zůstane dron doma - létání v oblasti náměšťského letiště či jaderné elektrárny Dukovany nepřipadá v úvahu. Namísto něj je záhodno přibalit pro jistotu více jídla, protože 8. květen je státní svátek se zavřenými obchody.

 

den první

Brno - Veverské Knínice - Javůrek - Říčky - Zastávka - Zbýšov - Ketkovice - zříc. hradu Levnov - Senorady - Kramolín - Hartvíkovice, kemp Wilsonka, cca 76 km

 

Mám sebou poprvé nepromokavé cyklobrašny od Ortliebu, tak jsem zvědavá, jak se osvědčí. Je to verze City neboli ty levnější. První dojem je veskrze kladný, každá má objem 20 l a krásně drží tvar. Na silnici mne s těmito odrazkami hned tak někdo nepřehlédne.

Vyrážím rovnou z domu. Kolem Brněnské přehrady, což odpovídá nejnižšími místu trasy (209 m) a následně Kočičím žlebem stoupám na první hřeben. Nejvyšším vrcholem této části Podkomorských lesů je Lipový vrch (478 m) a cyklotrasa jej obtáčí v nadmořské výšce 430 m. Z Helenčiny studánky neteče ani kapka, ale svěží jarní zeleň je nádherně fotogenická.

Podkomorská myslivna byla hlavním dějištěm Pohádky máje o lásce mezi studentem Richardem, synovcem místního faráře, a mladičkou dcerou hajného na Podkomorské myslivně. Tady žila Helenka z Mrštíkova románu a skutečná lesníkova dcera Helenka Nováčková. Socha Helenky od brněnského sochaře Emila Hlavicy z roku 1949 je z bílého mramoru, ale přes zimu bývá zakryta v poloprůhledném krytu.

Pokračuju přes Veverské Knínice - až do Javůrku mám před sebou stoupání číslo 2. O malý kousek výš než byl Lipový vrch.

A taky výhledy - na silničce mezi Veverskými Knínicemi a Hvozdec stojí na okraji lesa "Trůn". Devět špiček ve smyslu říkanky "Na Veveří devět věží" - vylezte si nahoru a rozhlídněte se po bývalém panství hradu Veveří :-)

Do Říček se dostávám podjezdem pod dálnicí.

Pokračování z Říček dolů k Bobravě je trošku adrenalinové, ale jakmile prudce zklesám k hájovně v Chroustovském údolí, už je to opět pohodička.

Chroustovské údolí sleduje tok řeky Bobravy a ze studánky U Mařenky by se dala doplnit i zásoba vody.

V Zastávce jsem dala zastávku v kebabárně a pokračovala podél úzkokolejky přes Babice do Zbýšova.

Sezóna jízd parních vláčků začíná letos 20.5. a několik dalších termínů vláčků s parní či motorovou lokomotivou mají uvedeny na stránkách brněnského Muzea průmyslových železnic. A na stránkách mají i informace z historie Zbýšovské dráhy či z dolování černého uhlí kolem Zastávky, Zbýšova a Oslavan.

Pomník v lese nad Zbýšovem připomíná dvojici vojenských pilotů Václava Zacha a Josefa Erbana. K události došlo 30. srpna 1938. Mladíci měli za cíl doletět k dělostřeleckému oddílu v Třebíči, ale kolem Brna panovala mlha spolu s mrholením a špatnou viditelností. V těchto místech letadlo dopadlo do lesa a oba piloti zahynuli.

Nad Zakřany opět krátce odbočuju z přímé trasy. Při vozové cestě ve směru na Vysoké Popovice naproti zemědělskému družstvu se nachází pěkně zdobená boží muka a památeční kámen s neuměle vytesaným křížem. Původně zde ležely tyto kameny tři na paměť nešťastné lásky. Podle pověsti se dva zakřanští hoši zamilovali do stejné dívky a při šarvátce mezi oběma soky zahynuli nakonec oni i jejich vyvolená.

Pokračuju směrem na Ketkovice a cestou necestou až pod Ketkovák neboli zříceninu hradu Levnov. Z hradu toho moc nezůstalo, ale výhledy do údolí Oslavy jsou ze skal parádní.

Nepříjemný je sjezd dolů, ale za mostem přes Oslavu mám tu nejhůře sjízdnou část tohoto výletu úspěšně za sebou.

Původně jsem měla v plánu pokračovat přes Kozének nafotit vstavače kukačky, ale protože se obloha zatáhla, nechám si tohle místo až na zítra. Zamířím do Hartvíkovic, kde mám v plánu v autokempu Wilsonka u Dalešické přehrady přenocovat. Mezi Mohelnem a Kramolínem zdolám čtvrtý a poslední kopec dnešního dne. Lipový vrch, Javůrek, Ketkovák, Zelený kopec (nebo naopak údolí říčky či řeky Svratky, Veverky, Bobravy, Oslavy, Jihlavy) - každý další byl o něco vyšší. Celkově to vyšlo na neuvěřitelných 1200 nastoupaných metrů.

Škoda, že sluníčko už zřejmě dneska svítit nebude. Ohřeju si večeři někde v závětří, obleču vše co mám a zalezu do spacáku. K večeři nebude žádný přičmoudlý špekáček, ale KASZETKA od Bonduelle, 100% natural...

 

den druhý

Hartvíkovice, kemp Wilsonka - Wilsonova skála - Kramolín - JE Dukovany - Mohelno - Lhánice - Biskoupky - Ivančice - Ořechov - Modřice - Brno, cca 75 km

 

Rovných míst je v tomhle kempu docela poskrovnu :-( Noci zatím nejsou nejteplejší, ráno jsem se opravdu těšila na hrnek horkého čaje. Ze služeb tady zatím nic nefunguje, ale aspoň že pitná voda teče.

Pro mne nezvyklý pohled k ostrovu - vodní hladina je dnes o 5 metrů výše než byla v době, když jsem tudy pádlovala na paddleboardu loni 3. září.

 

Dnešní první zastávkou je samozřejmě vyhlídka z Wilsonovy skály.

Pokračuju přes přehradní hráz u Kramolína.

Chladící věže jaderné elektrárny Dukovany jsou obrovské - každá z osmi chladících věží měří 125 m. Železobetonové věže slouží elektrárně od jejího zprovoznění v roce 1985, jsou určené k odvádění nevyužitelného zbytkového tepla z výroby elektřiny a stoupá z nich čistá vodní pára. U paty tyto věže v průměru měří 90 metrů a v horní části 60 metrů. Celkový instalovaný výkon elektrárny je 2040 MW, dlouhodobě pokrývá asi 20 % z celkové spotřeby elektřiny v České republice.

Nejprve dolů k mostu přes Jihlavu, pak několik serpentin nahoru. Bez motoru bych kolo musela do kopce tlačit pěšky, s motorem to nebyl až takový problém. Pohledům z Mohelenské hadcové stepi samozřejmě dominuje jaderka :-)

A konečně Lhánice a poté PP Kozének, pastviny s bohatým výskytem vstavače kukačky.

Po výhledech z Velké skály je tak akorát čas na pořádnou svačinu.

Templářská cyklotrasa mne vede přes PR Biskoupský kopec a přes Biskoupky dolů k Jihlavě a poté po proudu do Ivančic.

Smírčí kámen, který má dle pověsti připomínat smrt francouzského vojáka stojí na východním okraji obce Biskoupky. Na hrubě opracované žulové deskovité stéle o rozměrech 134 × 53 × 16 cm je vysekán na čelní straně reliéfní latinský kříž, který má zaoblená břevna. Stéla má odlomený horní levý roh.

Domů to mám ještě cca 30 kilometrů. Je třeba omezit fotopauzy a více šlapat. V Moravských Bránicích opustím údolí Jihlavy, pokračovat budu přes Ořechov a Želešice do Modřic a poté se napojím na cyklostezku podél Svratky. Dohromady se včerejškem 150 km.