z Brna k Baťovu kanálu 2.-4.6.2023

třetí letošní cyklovandr

 

Opět balím stan, spacák a pár nezbytně nutných věcí na dvě noci do cyklobrašen. Počasí nic nepříjemného nechystá, nějaké ty obchody či hospůdky po cestě potkám. Mám v plánu dojet v pátek odpoledne z Brna do Němčiček (cca 47 km), v sobotu z Němčiček k Uherskému Hradišti převážně kolem Baťova kanálu či řeky Moravy (cca 84 km) a v neděli se vrátit do Brna přes Chřiby a Ždánický les (cca 104 km). Vzdálenosti jsou to docela velké, ale druhou noc mám domluvenou v místě s elektrickou zásuvkou, takže nebude problém přes noc e-kolo dobít opět naplno. A v neděli se ke mně přidá i Vašek, dojede do Starého Města u Uherského Hradiště ranním vlakem.

 

den první

Brno - Rebešovice - Rajhradice - Blučina - Křepice - Haraska - Němčičky, cca 47 km

 

Před Rajhradicemi nevěřícně koukám - opravdu první třešně :-)

Zmrzlina v Rajhradicích byla jako vždy výborná, ale moc se flákat nesmím. Je půl čtvrté a přede mnou je ještě pořádný kus cesty a mám v plánu natáčet cestou dronem, což zabere čas navíc.

 

Mým prvním cílem jsou Křepice, přesněji řečeno železobetonové monstrum v lese nad Křepicemi - nedokončený památník bratislavsko-brněnské operace v roce 1945, pozorovatelna maršála Malinovského. Právě odsud velitel druhého ukrajinského frontu, maršál Rodion Jakovlevič Malinovskij vydal 23. dubna 1945 rozkaz Rudé armádě ke zteči Brna.

Jeho výstavba započala v polovině 80. let, po sametové revoluci však práce ustaly. Dlouho to vypadalo, že torzo půjde k zemi, ale nakonec to dopadlo tak, že se po odstřelení hlavní budovy kulovitá ocelová konstrukce vyhlídkové věže doplnila o schodiště a zábradlí. Areál se dočkal slavnostního otevření letos v sobotu 15. dubna.

Dalekým výhledům počasí moc nepřeje, ale jinak je příjemně.

Na Liščí vrch je to ještě kolmo do kopce, ale pak už to bude pohoda.

Do Němčiček mám před sebou 12 km střídavě po asfaltu a šotolině přes Liščí vrch (374 m), Žerotínský vrch (382 m) a Holý vrch (401 m). Nejvyšším kopcem je Přední kout (410 m), ale ten zpevněné silničky míjí.

Podruhé jsem dron vypustila na Holém vrchu.

V lese pod Předním koutem mne čeká překvapení - spousty kvetoucích třemdav.

Tentokrát nepokračuju po asfaltu sjezdem přes Horní Bojanovice, ale držím se modré dále po hřebeni přes Harasku. Sjízdné je to s trochou opatrnosti bez problémů, poznala jsem novou cestu a ušetřila pár výškových metrů dolů a poté zpátky nahoru.

Nocleh mám domluvený v Němčičkách přes Bezkempu. Tahle nabídka se jmenovala Modrohorské vyhlídky a nemělo to chybu - naprosto boží vyhlídka, připravené posezení, ohniště i suchý záchod.

 

den druhý

Němčičky - Bořetice - Vrbice - Čejkovice - Dubňany - Ratíškovice - Vnorovy - Veselí nad Moravou - Uherský Ostroh - Uherské Hradiště - plavební komora Huštěnovice, cca 84 km

 

Takhle nějak si představuju červnový víkend :-)

Nádherné ráno.

Skvělá byla káva ze samoobslužné stodoly v areálu Ovčích teras a nevynechala jsem ani Zázmoníky, kde namísto žlutých hlaváčků dnes ve větru povlával kavyl Ivanův.

Prudký sjezd dolů a znovu nahoru. Vrbice, malebná vesnice v srdci Modrých Hor, je druhou nejvýše položenou obcí v okrese Břeclav.

Zatím jsem potkávala především místní při práci ve vinohradě, ale tady je na můj vkus trochu přecyklistováno a přeturistováno. Začíná akce "Na Vrbicu pro opicu" a já raději mizím.

Přes Čejkovice a Mutěnice, s krátkou zastávkou pro kebab v Dubňanech až do Ratíškovic - už se těším na jízdu Bzeneckou doubravou.

Území Dolnomoravského úvalu patří mezi nejteplejší a nejúrodnější oblasti na našem území. Jeho osu tvoří řeky Morava a Dyje s širokými meandry. V krajině sice převládají pole, sady a vinice, ale nacházejí se zde i dva rozsáhlé lesní komplexy - Hodonínská a Bzenecká doubrava. Hodonínská doubrava si zachovala charakter dubového lesa, v oblasti Bzenecké doubravy dominuje systém borového hospodaření jako důsledek špatně obhospodařovatelných a extrémních stanovišť vátých písků.

 

A u Vnorov konečně Morava a Baťův kanál :-)

Trošku mne tlačí čas. Do místa, ve kterém mám domluvený nocleh, musím dorazit v čase domluveném s majitelem, protože později potřebuje odjet. Žádné flákání, je třeba šlapat. Uherský ostroh, Ostrožská Nová Ves, Kostelany nad Moravou a konečně Uherské Hradiště. Stihnu to :-) K plavební komoře v Huštěnovicích už je to jen kousek rovně podél vody a stále po asfaltu.

Dostala jsem klíče a poučení kde co najdu - v noci tady budu sama a majitelé dorazí zase až ráno. Kdyby tolik nefoukalo, natočila bych si to tady z dronu, ale aspoň si nalehko zajedu ještě kousek proti proudu.

Baťův plavební kanál je 52 km dlouhá vodní cesta se 13 zdymadly z let 1936-1938 spojující Otrokovice s Rohatcem jako plavební cesta pro zásobování otrokovické elektrárny lignitem z Hodonínska a k zavlažování luk. Část vede korytem Moravy, část upraveným korytem říčky Radějovka, zbytek byl uměle prokopán. Právě tady u Spytihněvi se směrem od Otrokovic poprvé odděluje od řeky.

Je čas k návratu - dát teplou sprchu, uvařit si večeři, nechat dobíjet kolo a v klidu se vyspat. Se zajížďou k Napajedlům mi tachometr naměřil 105 km a zítra, pokud dojedeme až do Brna, to bude taky 100.

A recenze výrobku Bonduelle Good Lunch kaszetka/cereali bulgur? Asi zdravé, ale nikdy více... Ani ve slevě...

 

den třetí

Huštěnovice - Staré Město, žst - Velehrad - Salaš - Staré Hutě - Stupava - Koryčany - Jestřabice - Haluzická hájovna - U slepice - U zlatého jelena - Jalový dvůr - Křenovice - Prace - Šlapanice - Slatina - Brno, cca 104 km

 

Žádné dlouhé vyspávání, jsem domluvená s Vaškem, že na něj budu čekat na nádraží ve Starém Městě a vlak s odjezdem z Brna 6:36 přijede dle jízdního řádu v 7:56. Cestou ještě musím koupit něco dobrého k pozdní snídani pro sebe i pro Vaška.

Všechno vyšlo podle plánu - vyrážíme směrem Velehrad. Trošku komplikovaně kvůli výstavby dálnice D55, ale provoz je takto v neděli ráno i na silnici 1. třídy minimální.

Velehrad je jedním z nejvýznamnějších poutních míst Moravy. Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město u Uherského Hradiště) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj. Národní pouť s cílem na Velehradě se koná každoročně 5. července u příležitosti svátku svatých Cyrila a Metoděje.

Chloubou farnosti je barokní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. Původně pozdně románská stavba z první třetiny 13. století získala barokní podobu při rozsáhlých přestavbách, které následovaly na přelomu 17. a 18. století po požáru v roce 1681. Ale protože zde zrovna probíhá mše, moc si toho zevnitř neprohlédneme :-(

Pokračujeme po cyklotrase podél Salašky směrem na Salaš.

Dostat se na kole k rozhledně Salaš není až tak jednoduché, ale nakonec jsme je tam dostali. Ale pěšky půjdeme i dolů :-)

Kovová rozhledna s dřevěným obložením byla veřejnosti zpřístupněna v polovině srpna 2015. Tvarem připomíná dvě do sebe zakleslé "šťastné" sedmičky, z nichž každá obsahuje vyhlídkové plošiny. Po vystoupání do výšky 20 m se před vámi rozprostře daleký výhled na Velehrad, Uherské Hradiště, vrcholky Bílých Karpat nebo Chřibů. Ale dneska to s těmi výhledy není žádný zázrak...

Hlaďoučká lesní asfaltka nás dovede přes nejvyšší místo naší trasy, do nadmořské výšky 546 m těsně pod vrchol Pěkné hory (560 m). Poté nás čeká sjezd - přes Staré Hutě a Stupavu podél Kyjovky až do Koryčan.

 

Za Jestřabicemi, u Haluzické hájovny s konečnou platností opouštíme Chřiby a před námi je opět dlouhé stoupání - musíme vystoupat na hřeben Ždánického lesa. Je to cca 200 výškových metrů, ale opět pohodlně po hladkém asfaltu.

Nejvyšším vrcholem Ždánického lesa je vrch U slepice (439 m). Kousek pod vrcholem je stejnojmenná křižovatka turistických cest se slepicí na stromě.

Tahle místa už známe, moc se nezdržujeme. Těží se tu ropa, je tu spousta vybetonovaných ploch se zvláštně vyhlížejícím pohyblivým zařízením, připomínající houpací koníky - sondy s čerpadly k těžbě ropy a zemního plynu, kterou zde provozuje společnost MND Group.

V místě zvaném U zlatého jelena je tak trochu přepomníkováno. Jeden partyzánský, druhý partyzánský, třetí propagátora lesnictví Julia Wiehla, čtvrtý kříž, který postavila rodina jednoho z někdejších hajných, pátý s jelenem... Partyzánské památníky připomínají ozbrojené střetnutí střet skupiny partyzánů s německými policisty a protektorátními četníky v místě bývalé hájenky. Šlo o první boj partyzánské skupiny Olga. Při přestřelce byl smrtelně raněn Jiří Jirovský, ostatní partyzáni se zachránili.

O pár kilometrů dál stojí novodobá "zřícenina", opuštěné vojenské objekty jednoho z několika raketových útvarů sloužících jako kruhová obrana na příletových směrech k Brnu (konkrétně 4. protiletadlový raketový oddíl s velením v Kobeřicích, vyzbrojený staršími raketami SA-75 Dvina).

 

Asfaltky občas jako podle pravítka, ale začíná nás trápit hlad. Po pohledu do mapy na "vidličky a nože" jsme zvolili sjezd do ekofarmy Jalový dvůr a guláš s chlebem nám moc chutnal.

 

Pokračování bylo horší. Do Brna nám scházela ještě řádná dávka kilometrů, ale mezi Slavkovem a Brnem žádné bezpečné cyklospojení není a jízda po hlavní tudy nepřipadá vůbec v úvahu. Zamířili jsme tedy přes Heršpice, Vážany, Hrušky, Křenovice střídavě nahoru/dolů do Prace a pak už kolem Ponětovic pokračovali přes Šlapanice do Slatiny po cyklostezce. V technologickém parku ve Slatině bylo liduprázdno a na Olomoucké jsou naštěstí namalovány cyklopruhy.