Šumava, Poledník 28.-29.6.2023

slavnostní otevření nové expozice

 

V souvislosti s rekonstrukcí Poledníku v r. 2021/2022 byly také instalovány nové expozice, slavnostně otevřené 29. 6. 2023. Vašek jako spoluautor expozice o vojenské historii Poledníku byl samozřejmě také pozván a já se k tomu přichomýtla jen jako doprovod - někdo ho musel z Brna do Prášil autem přivézt a zase odvézt :-)

 

Vyrazili jsme pro jistotu den předem, začátek programu byl určen odjezdem z parkoviště Slunečná služebními auty NP Šumava v 9:00.

Počasí se předvádí z té nejlepší stránky. Aspoň že tak, včerejších 300 km za volantem nebyla žádná extra zábava a totéž mne čeká večer zase zpět domů.

Akci před věží uvedli pracovníci šumavského národního parku - Josef Štemberk, odborný referent aktivit pro veřejnost, ředitel Správy národního parku Šumava Pavel Hubený a mluvčí parku Jan Dvořák.

To, co se návštěvníci dočtou na informačních panelech s historickými fotografiemi, vyjádřili pozvaní pamětníci autenticky podle svých vzpomínek na mikrofony novinářů a kameru České televize.

Výstavba stanoviště Poledník byla zahájena na jaře 1964 a kolaudace stavby, která byla na svou dobu opravdu moderní a vybavená nejnovějšími technologiemi, proběhla na konci září 1968. Postup výstavby za často extrémních klimatických podmínek a z pohledu dnešní doby s jednoduchým vybavením nám přiblížil svědek nejpovolanější, Václav Hrabý ze Sušice, stavbyvedoucí stanoviště Poledník v letech 1967-68.

Poledník sloužil v šedesátých letech minulého století pro sledování radiové komunikace v tehdejším Západním Německu - díky své poloze měl vynikající možnosti příjmu, ale v přímé viditelnosti do všech směrů mu vadilo několik vrcholů podél hranice.

Ústředním tématem expozice v prostředním ochozu je vojenská historie Poledníku a téma železné opony, které se dotýká i zabezpečení státní hranice armádními vrtulníky od poloviny 80. let 20. století. Technika byla rozmístěna nejen v anténních prostorech věže, ale i v krytém pozemním anténním prostoru (dnes je tam přístřešek s krbem).

V 80. letech proběhla rozsáhlá přestavba. Nejviditelnější změnou prošla věž - z hranaté se změnila na půlkulatou. K dalším změnám došlo v souvislosti s dezercí několika vojáků - nově se objevila okolo stanoviště dvojitá signální stěna a část prostoru byla zaminována. Samotné stanoviště totiž bylo až za dráty železné opony, takže útěk byl zpočátku relativně snadný.

Vojenské historii nejen Poledníku, ale i dalších stanovišť elektronického odposlechu v době studené války se dlouhodobě věnuje právě Vašek, pamětník ve funkci majora ve výslužbě.

Část expozice je věnována pádu vrtulníku MI-24D v září 1985. V době železné opony byla hranice hlídána z obou stran a němečtí a američtí piloti při strážních letech podél hranice v bojových vrtulnících často přelétávali čáru a občas si udělali i malý provokativní výlet. V roce 1984 padlo rozhodnutí nasadit do blízkosti hranic vrtulníky srovnatelných kvalit a Zhůří se stalo pohotovostní základnou pro útočné vrtulníky Mi-24D 11. vrtulníkové letky.

O podrobnostech havárie vrtulníku MI-24D "4012", která se stala v prostoru Poledníku 12.9.1985, si přečtěte příslušnou stránku Letecké badatelny.

 

Dnes nám o havárii vyprávěl právě Jaromír Melíšek, který se tohoto letu zúčastnil jako palubní technik a který zvládl dojít od havarovaného vrtulníku až do Prášil pro pomoc. Stroj byl zničen a kapitán skončil s trvalými následky, odešel do invalidního důchodu a následně zemřel.

Do roku 1989 patřil Poledník do přísně střežené pohraniční oblasti. Byl izolován od okolního světa a nebyl ani vyznačen na většině tehdejších map. Resp. nějak tehdy komunisté do map opomenuli zakreslit železnou oponu a pohraniční pásmo před samotnou státní hranicí.

 

Armáda Poledník opustila po roce 1990, o sedm let později ho koupila správa parku. Věž, která měří 37 metrů, byla přebudovaná na rozhlednu a veřejnosti se otevřela v roce 1998.

 

Postupně se projevovaly problémy z přestavby v 90. letech. Vlhkost v nevytápěném objektu likvidovala veškeré omítky a dosloužilo dřevěné vybavení. Velká rekonstrukce, během které byla po nějakou dobu zcela uzavřena i věž, proběhla v letech 2021-23.

Věž je nově obložena a změnil se návštěvnický režim - kvůli bezpečnostním a požárním předpisům se omezil průchodem přes turnikety počet lidí na rozhledně na 50 návštěvníků na věži a deset na vrchní vyhlídce.

Druhá trvalá expozice se zaměřuje na samovolný vývoj horských smrčin v okolí Poledníku. A měsíční krajina uplynulých let se neuvěřitelně zelená.

Dočasná výstava v nejspodnějším z prstenců věže připomíná sto let od úmrtí Karla Klostermanna. Jejími autory jsou Michal Hořejší a Veronika Faktorová z Filozofické fakulty JČU v Českých Budějovicích.

Po ukončení akce jsme se se skupinou kolem bývalého palubního technika Jaromíra Melíška, bývalého armádního pilota Jiřího Jogla, historika Ladislava Vitíka a v čele s jedním ze strážců NP Šumava vydali do míst, kam vrtulník MI-24D v roce 1985 spadnul. Směrem k hranici, do míst, kam se normálně nesmí. Ale současný vzhled Šumavy ničím nepřipomíná lesy, které zde byly v roce 1985. Nejprve les pokácel v roce 2007 Kyrill, zbytek sežral kůrovec. Tehdy Poledník z těchto míst nebyl skrz vzrostlý les vidět. Bez detektoru kovů a spousty času jsme byli naprosto bez šance :-(