Myjavská pahorkatina 21.-23.7.2023

čtvrtý letošní cyklovandr - sluncem rozpáleným podhůřím Bílých Karpat

 

Přes Bezkempu jsem si opět zamluvila nocleh přes Bezkempu v sadu v osadě Brunov nad Myjavou. Už jsem jej využila dvakrát, poprvé v květnu 2021 za covidové pandemie a podruhé loni v květnu, takže přesně vím, co mne čeká. Klidné spaní na soukromém pozemku, k dispozici pitná voda, suchý záchod a nádherný výhled. Změna bude v tom, že tentokráte to nebude autem, ale na kole, takže se dostanu mnohem dál než pěšky. Kdyby bylo k dispozici i 230V pro dobití baterie, nemělo by tohle místo chybu, ale zvládnu to i bez toho - moje současná baterie zvládne na jeden nabíjecí cyklus při troše šetření cca 200 km. A vlastně ještě jedna změna tady je, svěží jarní zeleň poloviny května vystřídala ne až tak fotogenická žlutá barva suché trávy a dozrávajícího obilí.

 

den první, pátek

 

Moravský Písek žst, Veselí n/M, Hrubá Vrbka, Kuželov, Tři kameny, Vrbovce, Brunov - cca 40 km

 

Po vyložení z vlaku v Moravském Písku mám před sebou minimálně 35 km a hodně vysokou pravděpodobnost odpoledních bouřek. Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko... S meteoradarem v mobilu to dám a případně se zavčasu někde schovám...

 

Veselí, Kozojídky, Hrubá Vrbka, Kuželov. Šlapu a neflákám se.

Chvilku se to zatahuje zprava, chvilku zleva, podle meteoradaru prší a blýská se střídavě všude kolem, ale tam, kde jsem já, zatím ani kapka.

Nejkratší a nejrychlejší cesta do Vrbovců sice vede rovně, ale doprava od mlýna odbočuje přes Tři kameny asfaltová cyklotrasa.

V místě zvaném Tři kameny, v sedle mezi vrcholy Stráň a Kobyla, bývalo trojbokými hraničními kameny vyznačeno rozhraní panství Lichtenštejnů (Kuželov), Magnisů (Hrubá Vrbka) a Uher (Slovensko). Jeden z nich byl zcizen a dnes je nahrazen kamenem čtyřbokým.

 

Trojmezní kameny byly nejdůležitější body hranic a byly vztyčovány nejdříve – proto jsou nejvíce postiženy vlivy prostředí a jedině na nejmenším kameni tak dnes můžeme přečíst text Salvis regni limitibus, což lze volně přeložit ve významu kámen osazen k označení neporušených hranic království (tj. uherského).

Příjemné místo na oddych doplněné lavičkami, ale hrozba bouřky zůstává v platnosti. Na slovenské straně vede do sedla asfaltová cyklostezka, takže dolů to bude doufám rychlé.

 

Začátek je klasika, ale poté nevěřím vlastním očím. V místech s vyšším sklonem se cyklostezka vždy rozděluje na dva pruhy!!! A ty značky!!! Opakující se vždy se změnou sklonu po pár desítkách metrů!!!

Tak proto to v mapy.cz vypadá takto :-)

A dole pod kopcem pokračování nikde. Jen cedule, že projekt Rozvoj siete cyklistických cest v prihraničnom regióne Horňácka a Kopaníc k prírodným a kulturným dedičstvom stál v letech 2017-19 téměř milión €. Pokračovat vpravo či vlevo?

Do Vrbovců se dokodrcám po rozbité kamenité cestě a pak už se držím raději asfaltu. Čeká mne docela prudké stoupání pod vrchol Kamenec a pak se kousek napojím na červeně značenou Záhoráckou magistrálu. Jakmile zahlédnu panely fotovoltaické elektrárny pod Poľanou, budu téměř na místě.

Večer se konečně počasí umoudřilo.

A mám sebou poprvé na vyzkoušení novou karimatku. Moje stará Therm-a-Rest Womens NeoAir XLite s hmotností 350 g má jednu obrovskou chybu. Tloušťka 6,4 cm je fajn, ale délka 168 cm a šířka 51 cm v nejširší části je na pohodlné spaní docela málo :-( Karimatka Yate Scout 5,5 s délkou 185 cm a šířkou 55 cm se mnohem jednodušeji nafukuje, stála jen 1142 Kč a její váha je 400 g, což je jen o málo víc než thermarestka. Cenu té žluté šustivé už ve svém archivu neumím dohledat, ale dneska se neprodává pod 5 tisíc.

 

Do stanu pasuje naprosto parádně. Jak originální příslušenství :-)

A pokud na fotografiích nepoznáváte místo z mého pobytu loni a předloni, je to tím, že tentokráte tady nejsem jako jediný host a proto stanuju z druhé strany pozemku.

 

den druhý, sobota

 

Brunov, Brestovec, Poriadie, Stará Turá, Višňové, Čachtice, Višňové, Stará Turá, Nárcie, Stará Myjava, Štemberek, Poľana, Brunov - cca 74 km

 

Pro začátek pořádná snídaně z vlastních zásob a poté mohu vyrazit - hlavním cílem dnešního dne bude zřícenina Čachtického hradu.

První zastávkou je myjavský portál tunelu generála M.R.Štefánika v Brestovci. Železniční tunel pod Poľanou vede totiž cca právě tudy nějakých 150 m hluboko pod zemí :-)

Trať Veselí nad Moravou - Nové Mesto nad Váhom v délce 67,5 km se budovala v letech 1923 až 1929 jako jedna z důležitých spojnic mezi Moravou a Slovenskem, protože po vzniku samostatného Československa bylo nutné přebudovat železniční síť směrem na střední Slovensko a až na Podkarpatskou Rus.

 

A není to trať jen tak ledajaká, je to přímo stavební klenot zasazený do krásného horského prostředí - na trati se nachází pět velkých viaduktů - Lipovský, Devánský, Myjavský, Papradský a Lipovecký. K největším dílům patří i kilometrový zářez za Javorníkem hluboký až 13 m, ale největší technickou výzvou byly rozhodně tunely, které jsou zde tři: Generála M.R.Štefánika, Poriadský a Čachtický.

 

Tunel Generála M.R.Štefánika (v letech 1952-1990 se jmenoval samozřejmě jinak - Pod Poľanou) má délku 2,422 km a v době svého vzniku představoval jedno z největších technických děl republiky, do roku 1931 byl nejdelším tunelem ČSD.

Popojíždím kousek k Myjavě. Tohle je Myjavský viadukt, s délkou 197 m a s výškou 29 m nad údolím říčky Myjavy.

Na kopečku u osady Poradie v části zvané Klasovitý byl nedávno zrekonstruován památník věnovaný povstání myjavského lidu v roce 1848, prvnímu politickému vystoupení slovenského lidu v jeho novodobé historii. Schody vás dovedou až k monumentálnímu železobetonovému památníku sochaře Štefana Belohradského. Historii včetně fotografií z odhalení v roce 1968 popisuje několik cedulí nebo si ji dohledejte na internetu, netroufám si tuhle část slovenské historie jakkoli komentovat, protože o ní vlastně nic nevím.

Kousek před Starou Turou podjíždím pod Papradským viaduktem. Ten je z viaduktů nejdelší - jeho délka je 254 m a výška 27 m. Původně jsem si myslela, že bych si některý z viaduktů mohla prohlédnout i odněkud shora, ale po pohledu do neproniknutelného roští jsem se podobných nápadů rychle vzdala. To by chtělo spoustu času a důkladnou přípravu včetně načasování s jízdním řádem...

Trasa vede z kopce do kopce úpatím Bílých Karpat a výhledům dominuje vysílač na Velké Javořině.

Pokud jste moje generace, jistě vám naskakuje slovní spojení Chirana Stará Turá. Tradici strojírenské výroby tady založil v roce 1935 český průmyslník František Michera výstavbou závodu na výrobu součástek pro plynoměry a vodoměry. V roce 1947 se začala psát historie výroby injekční techniky a sortiment se postupně rozšířil na sterilizační, inhalační a vyšetřovací techniku a chirurgické nástroje firmy pod názvem Presná mechanika. Značka Chirana Stará Turá se objevuje v roce 1965, kdy se na základě vládního nařízení sloučili výrobci zdravotnické techniky do jednoho právního subjektu a celou výrobu v Československu zastřešila Chirana Stará Turá. Když po sametové revoluci došlo k privatizaci a vzniku akciové společnosti, tradiční značka Chirana zůstala.

Pokračuju směrem na Višňové, a protože tady silnice kopíruje trať železnice, už to není z kopce do kopce.

Pokud jste autem nebo vlakem, můžete vyrazit k hradu přímo z Višňového. Ale pokud jste na kole, doporučuju si kopec zvaný Bakalár raději objet, protože jediná sjízdná přístupová cesta k hradu je z Čachtic.

 

Višňovskou dolinu vytvořila říčka Jablonka a železnice říčku překonává přes dva železné mosty a 250 m dlouhý Čachtický tunel skrz východní výběžek svahu Kočiš.

Mám za sebou 33 km a zasloužím si v Čachticích oběd. Jsou tu trochu zmatky, ale mám štěstí, nakonec se dostanu ke smažáku a birellu s příchutí pomela docela rychle. Ti, co si neobjednali menu, skončili hůř :-(

A jede se nahoru na hrad. Kopec je to pořádný, s dětmi vás nahoru vyveze případně vláček. Platím 4,5€, kolo zamykám za pokladnou a jdu si to užít. A beru si sebou vzpomínky, poprvé jsme tu byli na kole s Vaškem v dubnu 2005 a po rekonstrukci v letech 2012-2014 se tohle místo zcela proměnilo. Ale tehdy to byla mnohem romantičtější volně přístupná zřícenina :-(

Čachtický hrad, původně pohraniční hrad strážící přechod z údolí Myjavy na Pováží, byl založen v první polovině 13. století a později mnohokrát rozšiřován a opravován. Jádru původního hradu dominovala pětiboká obytná věž postavená na nejvyšším místě bradla.

Novověké dějiny hradu smutně proslavila Alžběta Báthory, která se narodila v roce 1560. Jako vdova po Františku Nádašdym, velkém, ale krutém vojevůdci, zdědila hrad i panství v roce 1604 - nežila na hradě, ale v pohodlném paláci v dnešní obci Čachtice. Podle archívních pramenů se za pomocí služebnictva dopustila týrání a vražd stovek nevinných lidí a zločiny uskutečňovala na vícerých místech a taky na hradě, kde byla později vězněna a kde v roce 1614 zemřela. Říká se, že se koupala v krvi mladých dívek a agresívní stránku její povahy zřejmě způsobila degenerace mozku v souvislosti se sňatky mezi příbuznými.

Ještě pro úplnost snímek z protějšího svahu a jede se dál. No vlastně nejede, vzala jsem to zkratkou po zelené do Višňového a ta sjízdná není :-(

Až do Staré Turé se vracím stejnou cestou a po zchlazení zmrzlinou pokračuju pod hřeben Bílých Karpat.

Během SNP se staroturianské kopanice staly významným střediskem partyzánského hnutí. K nejznámějším památníkům z odboje zřejmě patří ten v místě vypálené osady Nárcie - šest symbolických základů domů s kamennými pomníčky s tabulkami a jmény těch, kdo v domech bydleli, připomíná trpké osudy obyvatel, kteří museli opustit své domovy. Pravděpodobně devět partyzánů, jejichž jména a národnosti skončily někde v seznamech nezvěstných a již se je zřejmě nikdy nedozvíme, zde bylo 5.3.1945 zaživa upáleno zároveň s vypálením celé osady za napomáhání partyzánům.

Na ceduli je azbukou a slovensky:

NA TOMTO MIESTE BOLO POČAS SLOVENSKÉHO NÁRODNÉHO POVSTANIA V R. 1945 NEMECKÝMI VOTRELCAMI ZA ŽIVA UPÁLENÝCH DEVÄŤ PARTIZÁNOV Z II. STALINOVEJ PARTIZÁNSKEJ BRIGÁDY. ZA KRAJŠÍ ŽIVOT POLOŽILI TU SVOJE ŽIVOTY SLOVÁCI, RUSI A POLIACI.
KTO PADNE ZA VLASŤ NEZOMIERA.
BOTEV.

Následuje nejprudší stoupání k hájovně v Hlavině a nad Hornou Hlavinou už šlapu po silnici, která měla spojovat Novou Lhotu se Starou Turou a stavěla se na sklonku 80. let 20. století kvůli snadnější dopravě pracovních sil ze Slovenska do textilní továrny Kordárna ve Velké nad Veličkou. Právě její široké těleso, vinoucí se přes lesy v nadmořských výškách 600–700 metrů, se využívá v zimě jako ideální běžkařský terén a stopa se tady i strojově upravuje.

 

Pod Vrchom Slobodných se stáčím do údolí Myjavy. Nádherný sjezd až k vodní nádrži Stará Myjava!!!

Štemberek, Vdoviakovci, Pánikovci, Žabkoci, Poľana... Typické myjavské kopanice, úzké silničky nahoru/dolů skrz boční výběžky hlavního bělokarpatského hřebene. Nemuset šetřit energii v baterii, byla by to pohoda, ale protože zítra musím dojet na kole pokud možno až do Hodonína, moc vysoký stupeň přípomoci nedávám.

 

den třetí, neděle

Brunov, Ostrý vrch, Kamenec, Sobotište, Radošovce, Skalica, Hodonín žst - cca 58 km

 

Žádný brzký ranní budíček to dneska není. Však je neděle a mne čeká cesta převážně z kopce :-)

Krásný letní den, ale fotogenický opět moc nebude...

Ale nahoru na Ostrý vrch šlapu pěšky, kolo na mne počká ve stínu pod stromy, protože se budu po stejné cestě vracet

Větrná elektrárna na Ostrém vrchu (601 m) je výrazným orientačním bodem a výhled je kruhový.

Polní cesty mne dovedou k rozcestníku U Sukupov, kde ze silnice spojující Vrbovce a Turou Lúku odbočuje cca 500 m dlouhá cyklostezka na Kamenec (522 m).

Cesta skončila u rozestavěné konstrukce - dnes už tady stojí zbrusu nová rozhledna.

Pokračuju po červeně značené Záhorácké magistrále.

V Sobotišti mají dva židovské hřbitovy. Z toho prvního u silnice toho vidět moc není. Džungle...

Ten druhý, v polích je na tom jen o trošku lépe. Každopádně tam se dalo brankou projít i dovnitř.

Červencový letní den je naprosto nefotogenický :-(

Najít hezké místo v trávě ve stínu stromů pro polední pauzu vůbec nebylo jednoduché. A navíc jsem musela pár kilometrů přetrpět na silnici 1. třídy spojující Senici a Holíč.

V okresním městě Skalica žije dnes cca 15 tisíc obyvatel, ale kdysi to bylo jedno z největších a nejvýznamnějších uherských měst na území dnešního Slovenska. Zachovalé historické jádro nabízí spoustu pamětihodností. Centrem Skalice je atypické trojúhelníkové náměstí s kostelem sv. Archanděla Michaela, karnerem sv. Anny a Domem kultury vyprojektovaným Dušanem Jurkovičem.

Rotunda sv.Juraja, dnes součást bývalého městského opevnění, je románskou stavbou z 11. století a symbolem Skalice. Vzácné nástěnné fresky pocházejí z konce 15. století a znázorňují dva výjevy z legendy o sv. Jiří bojujícím s drakem.

Pod rotundou je židovský hřbitov a přímo naproti klasicistní kalvárie.

Zbytek trasy už povede totálně po rovině - kolem Skalických rybníků se dostanu na hráz řeky Moravy.

Trocha toho stresu a jsem ve vlaku :-)

 



 

zpět na začátek

copyright Alena